IN! - dívčí svět

Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. (Jan Pavel II.)

1. zastavení

Ježíš odsouzen na smrt

Pro nic za nic tě odsoudili. Řekli: „Vinen.” Ale proč? Proč tě odsoudili? Za uzdravování? Za dobré slovo, které jsi jim říkal? Nevím. Jsou na světě špatné rozsudky a špatné věci, které se nám stanou, ale já už teď vím a z vlastní zkušenosti mohu říct: „TO ZLÉ SE OBRÁTÍ K DOBRÉMU,” a proto tu dnes jsem. A jediné slovo mě napadá: ODPUŠTĚNÍ.

Často je těžké přijmout pravdu O SOBĚ, O DRUHÝCH. Pane, dej, ať umím od druhých přijímat pravdu o sobě, snažit se si tuto pravdu připustit a po malých krůčcích se blížit k lepší PRAVDĚ – K TOBĚ. Prosím, pomáhej mi ty, který jsi nejopravdovější PRAVDA.

Pane, já mnohdy soudím nevinné. Dřív, než je hlouběji poznám, už je soudím. Možná by vše dopadlo jinak, kdyby tě farizeové lépe poznali a prohlédli, že jsi Syn Boží.
Pane, nauč mě dívat se na lidi tvýma očima a především nesoudit je, ale mít je v lásce, tak jako ty máš nás.

Pane Ježíši, ty jsi byl souzen, ačkoli jsi byl jediný spravedlivý, a přesto jsi miloval své soudce. Pomoz nám, prosím, milovat všechny kolem sebe, vždy a za každé situace.

Pane, často soudíme, aniž bychom se pokusili druhého pochopit, a zároveň čekáme, že nikdo nebude soudit nás. Dej nám více lásky, pochopení a trpělivosti. Buď k nám milosrdný při našem příchodu na věčnost. Odpusť.

2. zastavení

Ježíš přijímá kříž

Bereš svůj kříž a nereptáš, bereš celý tento svět. Určitě jsi měl strach, ale poslechl jsi svého (našeho) Otce a statečně jsi šel. My se bojíme přijmout svůj vlastní kříž a dáváme od všeho ruce pryč – nevšímejte si mě, já tu nejsem, jdu do svého kouta – ALE TO JE ŠPATNÉ. I kdybychom měli plakat, přesto nesme svůj kříž a pomáhejme ostatním.

Často slýchám z televize, z rozhlasu, ale třeba i od lidí kolem sebe o utrpení, které dolehlo na ně a na jejich blízké. Ptám se sama sebe PROČ? Proč se všechno toto děje, proč jsou tu zase záplavy? Proč už se zase rozvedli, a poškodili tak celou rodinu, ublížili dětem? Proč zase vypukla válka? Nechci se na to dívat! Nechci to slyšet! Nechci vidět, jak si lidé ubližují! Proč to vlastně dělají? Takových jako já je tu hodně, co reptají, ale chyby nenapravují. Pane, nauč mne přijímat kříž svůj, ale i těch druhých a hledat možnosti, jak pomoci, nabídnout své ruce, nohy, oči, pusu…, ale hlavně své SRDCE. Prosím, pomáhej mi v tom.

Pane, ty jsi řekl: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.” Proč nepřijímáme kříže? Vždyť Kristův kříž nás zachránil. Mnohdy nemám sílu přijmout zkoušky, ale prosím tě, pomoz mi v mé slabosti.

Pane, často v sobě svádím boj, když se rozhoduji, kterou cestu přijmout, a hodně často přijmu tu horší. Mnohdy si najdu i důvody. Stejně ale vím, že ta lepší cesta je ta druhá. Prosím, dej mi sílu a odvahu vítězit nad leností a strachem.

Můj kříž, jak málo stačí k tomu, abych se zapotila. Ty ses potil krví, bičovali tě, a stejně jsi šel dál, žádnou zkratkou, pěkně poslušně jako beránek. Kéž dokážu být pokorná.

3. zastavení

Ježíš padá pod křížem poprvé

Tvůj první pád, Pane. Kolika hříchy jsem způsobila tento pád já? Tvůj kříž je těžký. Ty však vstáváš a pokračuješ v cestě. Dokážu to i já? Jak často klesám pod tíhou denních zkoušek, problémů a námahy. Dávej mi, prosím, sílu vždy znovu povstat a pokračovat v mé cestě. Dej, aby to byla cesta, kterou ty jsi pro mě připravil. Díky ti, Pane

Pane, už dopředu vím, že nejsem dost silná k tomu, abych nesla tvůj těžký kříž. Chci však pokračovat dál v této cestě, protože věřím, že jsi stále se mnou, že mi pomáháš nést tento těžký kříž a když spadnu a budu se cítit úplně na dně svých sil, že mne psychicky i fyzicky podpoříš a já za odměnu budu zpívat o tvé veliké lásce a kráse.

Není důležité kolikrát upadneš, důležité je, kolikrát vstaneš s odhodláním jít dál.

Kolikrát už jsem upadl… nechtělo se mi vstát… co tomu řeknou druzí, jak budu vypadat? Asi hledím moc na to, co ti druzí na to, a zapomínám na to pravé… Pomoz mi, Pane.

Pane, stal ses člověkem se vším všudy kromě hříchu. Jak bylo pro tebe ponižující, když jsi spadl do prachu, byl jsi ničím, odsouzencem. Jak můžu pochopit tvou lásku, když jsi mi dal vše, vzdal ses i své úcty. Já to prostě nechápu. Já bych to nedokázala, mně by přišlo ponižující i to, že bych měla pracovat jako uklízečka. Pane, jsi skvělý, jsi tak nádherně čistý, že ani ta zem tě nepošpinila. Díky, že ses pro mě sklonil až k zemi.

4. zastavení

Ježíš se potkává se svou matkou

Ty oči vidí, ty oči nelze přehlédnout ani v davu. Ty oči hovoří za vše, vidí bolest, rány, špínu, kříž, a to vše na svém synovi. Je to těžké. A co ty? Vybíháš z davu? Proč se nezastaneš svého syna? Vždyť za chvíli ho umučí! Ale ty víš proč. Uchováváš vše v srdci, ale Boží vůle je silnější. Ať je i má vůle silnější.

Pane, dokážu si představit, jaké bylo setkání s tvou matkou. Bylo asi hodně bolestné, smutné, tiché. Moje setkání s matkou bývá spíš opačné, hodně hlučné, většinou si neporozumíme, je však pravda, že má něco společného s tím tvým setkáním. Je hodně moc bolestné. Pomoz mi prosím, Pane, ať si najdeme k sobě hezčí cestu, ať si dokážeme povídat bez toho, abychom se pohádaly. Pane, prosím, ať se stále znova a znova snažím o nový začátek, i když se třeba zklamu. Moc se za to modlím a svěřuji ti toto svoje trápení.

Ježíši, jak rád bych si vybíral maminku. Kolik představ jsem o ni měl. Měla by být taková a taková. Měla by umět, znát úplně všechno. A Ty mi ukazuješ, že maminka pro mě není nějaký model, který by mě vyhovoval, ale v první řadě matka, která mě má ráda a je mi nablízku, když často mnozí nejsou.

Ježíši, jak muselo tvou matku bolet, když viděla svého syna v takovém stavu. Ale ona tě chápala, a proto tě nezdržovala a nic ti nevytýkala. Děkujeme ti moc za naše maminky a dej jim, prosím, pochopení pro děti, které se rozhodnou následovat tě. Díky.

Maria, buď prosím i nadále mou maminkou. Potěš mě, když si připadám všemi opuštěná a nepochopená. Mezi tebou a Kristem určitě při vašem setkání na křížové cestě mnoho slov nepadlo. Nebyl na to čas. Ale prostě jsi jen byla s ním. Poraď mi, jak mám druhé potěšit. Nejen nasloucháním, ale třeba i potřebným slovíčkem. Přimlouvej se za poraněné vztahy mezi rodiči a dětmi.

5. zastavení

Šimon pomáhá nést kříž

Šimon dostal úžasnou roli, ale tehdy bych se taky zdráhala. Dej Pane, abych neváhala pomáhat druhým. Dej, abych v nich viděla tebe, protože právě pro tebe bych to ráda udělala.

Pane Ježíši, Šimon ti pomáhá ve chvíli, kdy tě už pomalu opouštějí síly. Ty mi také posíláš spoustu Šimonů v mých blízkých a kamarádech. Děkuji ti za každého člověka, který mi pomohl. Prosím tě, abych i já dokázala ostatním pomáhat, abych nečekala, až mě někdo vyzve, ale aby to tryskalo z mého srdce.

Nemám čas, promiň, spěchám. Pane, dej, abychom svůj program dokázali změnit pro druhého, abychom vždy netrvali na svém, neboť při tomto našem - nemám čas, se nám může stát, že ho doopravdy nebudeme mít, protože už budeme po smrti.

Pane Ježíši, když se modlíme křížovou cestu, často se při 5. zastavení vzpomíná, jak ti Šimon pomohl, ale neochotně. A já znám ten pocit. Někdo mě o něco požádá a mně se nechce. Ale vím, že je to správné, a tak jdu. První kroky jsou ještě poznamenány neochotou, ale pak si člověk uvědomí, jak je rád, že to vykonal. Nauč nás neodsuzovat počáteční neochotu, vždyť Šimon byl pak určitě rád, že ti pomohl.

Pane Ježíši, často se bojím k tobě přihlásit se z obavy, co tomu řeknou druzí. Dej mi, prosím, sílu, abych byla odvážnější. Amen.

6. zastavení

Veronika podává Ježíšovi roušku

Soucit není vždy to pravé, lidé potřebují lásku, pocit, že také za něco stojí. Někdy jsem přemýšlela, jaký je důvod, příčina takového „nesmyslného” života. Myslím, že lidé tu jsou kvůli nám, mohou nám dát víc než my jim. Budu se snažit pomáhat.

Pane, nauč mě být jako Veronika. Být ochotná vystoupit z řady „čumilů” a jít pomoci trpícímu. Neohlížet se na posměšky druhých, ale vidět, kde je potřeba přiložit ruku k dílu. Nauč mě být nápomocnou druhým, ochotně rozdat se pro ostatní. Dej mi poznat, Pane, mé povolání lásky v tomto světě plném násilí. Nauč mě pomáhat druhým a být jim oporou, když je chtějí všichni opustit. Dej, ať já nepatřím mezi ty, kteří jako první házejí špínu na druhé. Smiluj se, Pane.

Kolik odvahy pro dívku vůči vojákům. A tak malý skutek v lidských očích, ale tak veliký, že byl zapsán do věčné knihy. Já často nedovedu, bojím se projevit soucit slovem či skutkem. I před přáteli. Dej mi více odvahy, vždyť ten, se kterým soucítím jsi ty, Pane.

Pane, prosím tě o vtisknutí tvého obrazu do mé duše, abych ho nikdy nemohla ztratit nebo na tebe zapomenout.

Veroničin skutek lásky nebyl ničím velkým, ale v tu chvíli byl velmi důležitý. Pane, prosím tě, pomáhej nám, abychom si uvědomovali, že nemusíme dělat obrovské činy, ale uč nás pomáhat i nepatrnými skutky lásky v pravý čas a na správném místě.

7. zastavení

Ježíš padá pod křížem podruhé

Opětovné pády. Padáme do hříchu dnes a denně. Výzva Ježíše Krista na nebeské pozvání do jeho království je ohrožena. Pán Ježíš říká: „Já jsem cesta, pravda a život.” Toto je výzva i pro nás. Cestou, pravdou a životem půjdeme jen tehdy, když vstaneme a budeme pokračovat po cestě do nebe skrze Boží milosti.

Je lehké položit život za své přátele. Ale za nepřátele? Za ty, co mi činí zlo? Co se mi vysmívají? To dokáže jen málokdo. Ale tys byl ochoten přijmout Otcovu volbu a byl jsi ochoten trpět pro každého. Byl jsi ochoten umřít za ně, za mé kamarády, ale i za těžké zločince. Dnes jsme mohli slyšet svědectví muže, který zavraždil člověka. Ale nebýt tebe, nemohl by být spasen. Tys ve své dobrotě pamatoval i na ty, kteří svůj život nějak pokazili. Dáváš jim svou smrtí na kříži novou naději. Děkuji ti za to, že jsi měl sílu toto veškeré utrpení vydržet až do konce a že jsi nám tak dal naději na spásu! Díky tobě, Pane.

Mnohdy jsem si myslel, že nevede cesta dál, a mnohdy jsi mě, Pane, přesvědčil o opaku. Děkuji!

Ježíši, stále nám zlo a hřích podrážejí nohy. Děkujeme ti, že nám podáváš pomocnou ruku a že skrze svátost smíření se k tobě smíme zase vrátit. DÍKY ZA LÁSKU, DÍKY.

Ježíši, padáš podruhé pod křížem. Zajímavé je, že se tak stalo poté, co jsi během křížové cesty prožil pozitivní věci. Potkáš matku, Šimon ti pomáhá s křížem, Veronika ti utře tvář a bum! I nám se stane, že v životě prožijeme hezké věci, máme nadšení a elán, ale zanedlouho upadneme. Už jsou tu zas ty naše hříchy, chyby, bolesti… To je ale lekce pokory! Odpusť. A díky, že nám pořád dáváš šanci.

8. zastavení

Jeruzalémské ženy pláčí nad Ježíšem

Myslím, že Pán Ježíš zde vyřkl proroctví týkající se celého izraelského národa budoucích dnů. Ženy plakaly nad Kristem jako nad odsouzeným, jako kdyby udělal něco špatného. Nevěřily v něj. Až pochopí, Pán se vrátí. Dej, ať si uvědomuji velikost tvého činu. Děkuji za tvou oběť, můj Spasiteli.

Pane, kéž dokážeme plakat, když pláče druhý, a usmívat se, když se směje. Prosím, ať se od druhých dokážeme učit a kéž dokážeme vnímat a připouštět si své chyby. Amen.

Pane, ženy pláčou nad tvým utrpením, neboť neví, jakou jim, ale i nám, prokazuješ službu. Neví, že nebýt tvé smrti na kříži, nebyl by dovršen plán spásy. Ani já mnohdy nechápu. Pláču nad něčím, co se stalo, a nevidím, že v budoucnu z toho může vzejít něco dobrého. Jak se říká: „ Vše zlé je pro něco dobré.” Je to pravda. Nebýt smrti mých rodičů, nebyla bych tam, kde jsem. Měla bych teď jiné zájmy a asi bych nikdy nedošla na tuto cestu – na cestu za tebou.

Pane Ježíši, ty jsi nikdy nikoho nenapomínal zbytečně. Dej mi moudrost, abych se vyvarovala zbytečného napomínání a abych napomínala jen s láskou a vlídností.

Pane, naříkáme nad světem, jaká je tam bída. Všem pomoci nemůžeme, jsme z toho frustrovaní a sklíčení. Můžeme ale pomoci svým bližním ve svém okolí. Bude to stejně záslužné, jako když si jeruzalémské ženy vychovají své děti, i když ti tehdy nemohly pomoci.

9. zastavení

Ježíš padá pod křížem potřetí

To už je tvůj třetí pád, Pane. Dostáváš se na dno svých sil. Ty však vstáváš a s velkou ochotou a vytrvalostí putuješ na místo, kde brzy skončí svůj pozemský život. Já si to vůbec nedokážu představit. Jaká bolest to pro tebe musela být! Díky, Pane, za tvou lásku. Díky, že jsi vstal a došel svoji cestu až do konce.

Pane Ježíši, víš, že jsi již blízko cíle a je třeba dovršit poslání, které ti Otec svěřil. Dej, ať mohu i já splnit poslání, které jsi mi svěřil.

Pane, upadáš po třetí. Jsi na pokraji svých sil. I já jsem často na pokraji svých sil. Nemám sílu vstát. Chce se mi křičet: „Už dost!”  Dost bylo všeho! Chci už mít klid. Jsem unavená. Ale pak vidím tebe, jak upadáš a znovu se zvedáš, abys došel až do konce. Až na kříž, kde tě čeká potupná smrt. Nejhanebnější smrt, která čekala na vrahy, čeká i na tebe. Děkuji ti za sílu, kterou mi dáváš, abych se pozvedla ze špíny, ve které vězím.

Pane, odejmi od nás zoufalství ze stále nových pádů, spíše nám dej radost ze stále nového odpuštění.

Pane, prosím, pomoz mi neztrácet naději, když vidím, že cesta do nebe je dlouhá a trápení bude mnoho. Dej mi naději a radost.

Děkuji ti, Ježíši, za všechny pády v našem životě, neboť každý pád nás učí, že tě k životu potřebujeme, a posouvá nás na cestě k tobě. Díky také za každou podanou ruku přátel, kněží a přímluvců.

10. zastavení

Ježíš svlečen ze šatů

Pane, vojáci tě svlékli ze šatů, chtěli tě pokořit, ale ty jsi zůstal čistý. Tvojí čistotou je svatost. Prosíme tě i o svatost vztahů mezi mladými lidmi, kteří hledají cestu životem, upřímně se snaží hledat tvoji vůli a poznávat sebe. Učiň v nich, Pane, svoji vůli, ať jsou jí přístupní a touží po pravé lásce v čistotě a úctě jednoho k druhému.

Vzali ti to poslední, co máš. Ne, nevzali, vzali jen to, co viděli. Nevzali ti nás. My jsme s tebou stále. Následujeme tě. I kdyby mi vzali to poslední, co mám, chci s tebou zůstat. Pane, neslibuji to. No, nechci selhat ve víře. Prostě CHCI.

Pane, potupně tě svlékli za šatů. V dnešním světě by se nad tím nikdo nepozastavil. Dej, ať si dnešní lidé uvědomí, že ty jsi stvořil člověka jako krásnou a čistou bytost.
Prosíme, abychom dokázali přijímat sebe jako jedinečné a originální stvoření.

Jsi připraven o veškerou svou důstojnost. Před zraky davu jsi svlečen ze svých šatů. Vojáci se ti posmívají a losují o tvůj šat, a ty to vše snášíš. Pro nás! Pro nás jsi ochoten snést veškeré utrpení. I my jsme haněni pro tvé jméno a já tě prosím, ať jsem připraveni to snášet a ochotni bojovat za tvé jméno. Dej, ať nezapomínáme na svou důstojnost. Nezapomínáme na tvé utrpení.

Vše jsi dal, nic sis nenechal. My často máme problémy se svojí sexualitou, tělem a nechceme, aby ses do těchto věcí nám pletl.
Dej nám přijmout své tělo i sexualitu a pomoz nám v čistotě. A cele se ti odevzdat.

Nahota odkrývá náš hřích, šaty ho zahalují. Pane, jak často střídáme různé masky a převleky, aby náš hřích nebyl vidět. Dej, ať umíme tyto masky odhazovat a být plní síly hříchy odhodit.

11. zastavení

Ježíš ukřižován

Do rukou, do nohou ti bijí hřeby. Teď slyším tlukot kladiva a vybavuje se mi ta hrůza. Vidím vše před očima. Ale nepláču, nechci plakat. Jsi stále se mnou. Držíš mě, hladíš mě. Ten kříž, co nesu já, je malý. Nepřibijí mě na něj, ale vložila jsem do něho všechno zlé i všechno dobré. Nemám chodit k tobě s prázdnou, proto ti chci dnes všechno odevzdat.

Pane, ty jsi v poslední chvíli svého života myslel na své nejbližší, a ne na sebe. Nauč mě, Pane, stále myslet na bližní. Zbav mě prosím sobeckosti.

Díky, že i kdybych byla jediným člověkem na světě, ty bys přišel a nechal se přibít na kříž. Jsem ti tak vzácná, že bys zemřel jenom za mě. Pomoz mi, abych si vždy uvědomovala, že mě miluješ a že z tebe nemusím mít strach.

Pane, slyšela jsem takovou krásnou myšlenku, že na kříži tě nedržely hřeby, ale láska k nám. Děkuji ti za tvou lásku, za to, žes nás vykoupil a otevřel nám cestu do království nebeského.

Zůstaneš pro mě neuchopitelným tajemstvím, to ale nikdy neznamená, že tě přestanu milovat, Pane!

Pane, asi nikdy nepochopím, jak moc jsi trpěl, když jsi ty, Syn Boží, volal: „Bože můj, proč jsi mě opustil!?“ Děkuji ti, že jsi to vše pro nás udělal.

12. zastavení

Ježíš na kříži umírá

Ukřižování a smrt na kříži. Tím je vše dovršeno. Tvůj úkol je splněn. Umíráš na kříži za nás. A nám nedochází, jak velký dar nám svou smrtí dáváš. Naopak, ještě se ti smějí, a když prosíš o vodu, dostáváš houbu s octem, a přesto nás máš všecky bez rozdílu rád. Děkuji ti, že jsi nezemřel jen za spravedlivé, ale především za nás, za hříšníky.

Díky, díky, díky. Byl jsi, Pane, ukřižován a umíráš. Jen pár lidí stálo při tobě i v tomto okamžiku – tvá matka, Jan a ženy. Všichni plakali nad tvou obětí. Ty, Pane, umíráš i dnes, to si uvědomuji pokaždé, když hřeším. Ale já tě prosím, abychom dokázali pohledět na tvou tvář, neskrývat se a odprosit tě za každou tobě způsobenou bolest v našich bratrech.

Pane, pomoz mi, abych stejně jako ty dokázala donést svůj kříž až k úplnému závěru. Pomoz mi, abych neoplácela zlo zlem, ale abych se dokázala za ty, co mi ubližují, modlit a odpouštět jim. Abychom vždy dokázali znovu začít a mít se rádi.

Pane, tys zůstal v hodině smrti na kříži sám. Volal jsi svého Otce, ale On se neozval, trpěl s tebou. Prosím tě, dej všem lidem milost, aby ve smrti nebyli sami. A pomáhej trpícím, aby pochopili, že právě v utrpení nejsou sami, ale že jsi jim nejblíž.

Pane Ježíši, potřebuji tě, děkuji ti, že jsi na kříži zemřel za moje hříchy. Otevírám ti dveře svého života a přijímám tě jako svého Spasitele i Pána. Převezmi vedení mého života a učiň ze mě takového člověka, jakým mě chceš mít. Amen!

Dívám se na kříž, na kterém zemřel Ježíš. Tento kříž však pro mne není jen symbolem smrti, ale hlavně živým znamením velké lásky.

13. zastavení

Ježíš sňat z kříže

Ježíš opouští své lože. Pomalu sestupuje do pekel. Začíná největší zázrak, jaký se kdy stal. Abrahám, Izák, Jákob, Josef, Juda, Mojžíš a další stovky a tisíce spravedlivých neměli přístup do tvého království. Ale já – bídná, opovrženíhodná, trochu pokrytec, sobec, člověk porušující všechna přikázání – mám vše ve svých rukou. Tak ať chci a budu spasena. Aleluja!

Ježíši, pro tvou matku to byla velká bolest, když tě držela mrtvého na svém klíně. Prosíme za všechny maminky, které dokáží zabít své ještě nenarozené dítě. DÍKY, DÍKY.

Bože, dej, ať dovedu přijmout bolest a zklamání z kříže, tak jako Matka Maria přijala mrtvé tělo svého syna, neboť sám nedovedu přijmout zklamání, utrpení, nezdar a kříž. Mnohé věci nechápeme, protože naším jediným měřítkem je pouze úspěch.

Pane, tvá matka s tebou trpěla až do konce a když tě sejmuli z kříže, položili tě jí na klín. Možná si vzpomněla, jak tě takto držela jako malé novorozeně v Betlémě. Jak těžké to pro ni muselo být. Dej mi, prosím, vytrvalost, ať dokážu pomáhat a trpět s ostatními až do konce.

Pane, dej, ať tvé tělo nikdy nepřijímám se samozřejmostí. Nauč mě pokaždé žasnout tak, jako jsem žasla, když jsem tě přijímala poprvé.
Děkuji ti, žes mi dal víru a zavolal mě k svému stolu.

14. zastavení

Ježíš položen do hrobu

Dokázal jsi, Pane, že smrtí život nekončí. Děkuji, že mi stále dodáváš odvahu k novému životu. Dáváš mi sílu i do vztahů. Prosím o sílu, stálou podporu mně i našim blízkým. Děkuji, že mohu znát a v tebe věřit. Děkuji, Pane.

Pane, často se nám zdá, že je všemu konec, propadáme beznaději. Dej, ať si uvědomíme, že to je vlastně začátek nových, ještě lepších věcí. Dej nám sílu jít dál.

Bojím se umřít. Bojím se, že neprojdu těmi úzkými dveřmi, že neobstojím, až budu stát před tvou tváří. Odpusť mi, vše mě táhne k tomuto světu a k lidem, ne k tobě. Bez tebe nejsem nic. Věřím, že ty mě povedeš, i když mám strach. Věřím, že ty mě dovedeš.

Pane, toužím být hlínou ve tvých rukou. Čiň, co chceš - abych mohla být obrazem, po jakém toužíš ty,… a tak se s tebou setkala v nebesích.

Mám tě ráda Ježíši! Když jsem dnes procházela křížovou cestou, uvědomila jsem si, že to není jen cesta bolesti. Že na ni nemáme jen vzpomínat. Tys na této cestě ukázal nám všem, jak jít životem. S pokorou, obětavostí a láskou. Díky.

Ježíši, najednou je klid. Po útrapách tvé cesty a smrti je všude klid. Tvým věrným je smutno. A ti, kteří tě zabili, si asi mnou ruce a říkají: „Konečně je po něm.“ Ale moc se pletou a dodnes se moc lidí plete, protože ty žiješ a kraluješ navěky.
DÍKY JEŽÍŠI, DÍKY, DÍKY MOC! J.

 ZÁVĚR

Někdo zažehl světlo do temnot,
postavil maják uprostřed mé bouře,
podal mi chleba, když jsem hladověl.

Hledám někoho výjimečného,
Hledám, a podle vlastně čeho?

Zažehl světlo, do mých, do temnot,
podal mi svíčku i zapálil jí knot,
majákem je mi na cestách, na moři,
On ke mně stále hovoří.

Já Jeho láskou žiji.
Z Jeho rukou vodu živou piji,
je holí mou a chlebem.

Ke světlu v temnotách směřují mé kroky
a k majáku obracím svou příď
a po chlebu natahuji pohublou mou ruku…

P.S. DÍKY BOŽE

Na knize spolupracovala: Lucie Protivínská
Texty uspořádala: Anna Pukowiecová