Prázdniny nejsou úplně moje oblíbená část roku. Vím, je to takový nepopulární názor, protože každý se na ně těší celý školní rok. To, co mě na prázdninách bavilo nejvíc, byl vždy farní tábor.

Letos tam jedu už po desáté! Kulatiny! Avšak teď jako pomocný vedoucí, nikoliv jako účastník. Jsem zvědavá na svou skupinku, všechny lidi a zážitky. Tábor je pro mě úžasným místem, kde každý rok načerpám cenné zkušenosti, seznámím se s novými účastníky, zahraji si neobvyklé hry, jím celých deset dní jídlo z ešusu (pouze lžící!) a nejsem na telefonu. Tábořiště máme v přírodě, na louce obklopené a potokem. Je to, dá se říct, relaxační, oddechová destinace.

Ne vždy je táboření na tamějším místě jednoduché. Už se nám párkrát stalo, že přišly silné deště a potok se vylil, začaly protíkat některé stany a nic se nedalo pořádně vysušit. V některých situacích jsem měla jako dítě strach a teď bych měla jako správný vedoucí dětem pomáhat a sama být pro ně oporou. Je to vyšší level stezky odvahy, kdy člověk jde sám lesem pouze po světýlkách a snaží se vyrovnat s vlastním strachem ze tmy a samoty a pak náhodou narazí na někoho, kdo se ztratil a bojí se, že nenajde cestu zpět. V tuhle chvíli má člověk na výběr – buď začít panikařit a nebo se snažit uklidnit a najít řešení. Je možnost vrátit se nazpátek po cestě, kterou už zná nebo společně vyrazit vstříc dobrodružství, překonat nejistotu a dojít do cíle.

Vzpomínám na svůj první tábor, kdy jsme s kamarádkou hned první noc nemohly spát. Obě jsme měly slzy na krajíčku a venku byla ještě tma. Ani nevím, z čeho přesně naše obavy pramenily, ale nakonec jsme se uklidnily a já začala vyprávět z hlavy pohádku, abychom usnuly, což zabralo. Vymýšlela jsem si ji pak každý večer, někdy jen pro sebe a jindy jsem ji říkala nahlas. Zjistila jsem, že mi to pomáhá a v neznámých situacích, kdy se cítím ztracená, si to vždy vybavím.

Každý máme někdy strach a je to normální. Naším úkolem je naučit se s ním pracovat a případně ho využít v náš prospěch. Vůbec ale není na škodu nebýt na to sám. A když kolem sebe zrovna nikoho nemáme, nezapomínejme, že Ježíš je s námi stále a je naším přítelem, kterému se můžeme za jakýchkoli okolností svěřit. Ani nepočítám, kolikrát mi jenom krátká modlitba dodala sebevědomí a klid. Zachovat si chladnou hlavu může být občas dost složité, ale Bůh nám dává sílu a podporuje nás, abychom to zvládli a věděli, že nejsme sami. Stačí se na něj obrátit a otevřít se mu.

Chci vás proto povzbudit, pokud jedete poprvé na nějaký tábor, setkání a tak, nestresujte se, nebojte se! Všechno dopadne, jak má a byla by škoda nevyužít prázdninový čas k objevování nového a nechat se zastrašit. Pokud jedete už po několikáté, třeba taky jako já, jako vedoucí, zkuste pomáhat druhým, aby měli také skvělé zážitky, měli na co vzpomínat a další rok přijeli znova. Někdy může i malý skutek udělat velkou změnu.

Tak jo, jdeme se sbalit a vyrážíme! Ivča

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.