Mimozemšťan? Nic takového. Muž z Vesmíru je naštěstí pozemský člověk, přesto trochu mimozemský je. Už jen proto, že je věřící, kněz, který tady na zemi pracuje pro Pána vesmíru i Vesmíru. Neboť Vesmír je název pro diecézní centrum života mládeže v Deštné v Orlických horách, kde tento kněz momentálně působí.

Byl jsi doma veden k víře?
Ano, první, kdo mi předával víru, byli moji rodiče a dělali to geniálně. Díky tomu jsem v dětství o Bohu nepochyboval. Ani ve škole mne nepřesvědčili, že Bůh není. Svědectví doma a pak i dalších lidí bylo silnější. Když jsem končil gymnázium a pak šel na „vysokou”, věděl jsem, že chci na víře postavit život (konkrétně: mít fungující rodinu – hezkou, inteligentní, hodnou a milující ženu a s ní čtyři děti :).

Zatoužil jsem být knězem

Poznal jsi jasné „zavolání” pro zasvěcený život?
Jasné zavolání nevím, ale velmi silná touha přišla na vojně – tedy na vojenské základní službě (to byla povinná dvouletá vojna). Tam jsem se totiž poprvé setkal s lidskou bídou, ubohostí a s tím, jak je to hrozný, když člověk nežije pro nic. Tehdy jsem zatoužil být knězem a nabídnout třeba těmto lidem jiné možnosti života – tedy život smysluplný a prostě plný a krásný.

Co Tě na povolání kněze nejvíc těší?
Asi to, že můžu stále znovu a znovu zkoušet být nástrojem k tomu, aby lidé přijali Boha do svého života a změnili se. Aby se setkávali, vytvářeli mosty mezi sebou, vytvářeli společenství a byli hluboce radostní a jistí, že vše má smysl.
A pak mne těší, že jako kněz nejsem sám. Mnozí si to myslí, ale není to tak. Mám mnoho lidí kolem sebe a pak mám společenství přátel kněží, které je pro mne nejen potěšením, ale i silou v této úžasné službě.

Pán mě nenechá padnout

Prožil jsi nějakou krizi víry v Boha?
Někdy se možná jakési pochybnosti o Jeho existenci vyskytly. Spíše se to ale odehrávalo v rovině otazníků, proč se děje to a to zlo, nespravedlnost (viděno lidskýma očima), když přece je Bůh Láska a je nejvýš spravedlivý? Ale protože jsem měl odmalička před očima příklady lidí, kteří věděli, proč snášejí i nespravedlnosti a bolesti, i když jim nerozumějí, do krize v plném slova smyslu mne to nedostalo. Vnímám to jako milost – dar. Věřím, že pokud krize přijde, Pán mne nenechá padnout.

Na Vesmír jezdí hodně náctiletých holek. Co Tě na nich dokáže nejvíc potěšit a naopak?
Těší mne už jen to, že přijedou, že se cítí dobře a že se zapojí do společného života – pomáhají, slouží, zapojí se do programu a nekoukají jen na to, jak vypadají a na kluky (i když na ně pokukovat musí, to je jasný :).
Mrzí mne, když na sebe příliš upoutávají zevnějškem, když bezhlavě přejímají módu, která je třeba vyzývavá. Holky, prosím, buďte ohleduplné ke klukům. Nedokážou pak myslet na nic jiného než na vaše tělo. Já jsem přesvědčen, že ho máte až pro toho jediného – prince vašeho života. Proč tedy královský dar nabízet někomu jinému?

Chodil jsi někdy s dívkou?
Do jedné jsem byl už od osmé třídy ZŠ děsně zamilovaný. Nikdy ale tento vztah nepřerostl v „chození”. Nevím proč. Tuším, že také proto, že nebyla věřící (byla ale skvělá). Možná to ale bylo i znamení povolání k celibátu?!

Krásu člověka vytváří vztah

Představa ideální holky?
Ideální holka je ta, u které se snoubí a prolíná tělesná krása s krásou vnitřní – duchovní. Myslím, že pokud se tyto dvě skutečnosti oddělí, nemůže být holka ideální. Krásu člověka vytváří všeobecně vztah „nahoru” – tedy k Bohu.

Jak vnímáš snahu holek o „ideální postavu”?
Snaha o ideální postavu? Chápu to. Bůh stvořil člověka krásného a každý má krásno v sobě. Jde tedy o to ho podchytit a starat se o ně. A my kluci se na to docela chytáme:).
Problém ale je, že se dnes dost staví na první místo JEN vnějšek. Jsem totiž přesvědčen, že stačí dbát na to, aby člověk držel tělo ve zdravé kázni (tzn. třeba se nepřejídat, hýbat se) a především usilovat o krásu nitra – to se pak promítne a dělá se zevnějškem zázraky! Věřte, my kluci to vnímáme. A je dobře nepodlehnout tomu, že krása je jen to, co je v časopisech jako krása předkládáno. Pokud se kluk dívá jen na to vnější (jak já říkám na „masíčko”), nelitujte, že se nechytí!

Člověk potřebuje být jistý

Působil jsi jako vojenský kaplan v Iráku. V jakých chvílích ses tam cítil nejlépe a kdy nejhůře?
Hm, na to není snadné odpovědět. Obě mise (pobyty v Iráku, pozn. red.) byly vždy doprovázeny napětím, nejistotou. Člověk potřebuje být jistý. Mně tuto jistotu dávala víra. Čím se blížil návrat domů, tím jsem se cítil lépe. Výrazně hůř mi bylo, když se vědělo o nějakém větším nebezpečí. Dobře jsem se cítil, když byli všichni klidní, pokud se podařila nějaká velká pomoc v polní nemocnici, jestliže jsem někoho potěšil. Dobrý pocit jsem měl pokaždé, když se vojáci zajímali o věci hodnot, o víru v Boha.

Jak Tě brali nevěřící vojáci?
To mohu těžko posoudit. Často mne brali jako kolegu, který má jakýsi „kontakt nahoru“, který je více jistý. Já měl pocit, že snad nikomu nevadím. Někteří pak byli velmi rádi, že jsem s nimi (nejen věřící).

Máš z něčeho strach?
Lámu si hlavu, z čeho. Snad abych vždy dokázal dobře rozlišit, co je důležité a co je potřeba nechat, protože vše stihnout nemohu. Mám strach ze sebe, abych neudělal nějakou hloupost, které bych potom litoval. I tak ale věřím, že Pán odpustí vše, když budu litovat.

Blíží se slavnost Těla a Krve Páně (22. května), jak významná byla pro vojáky možnost přijímat tělo Páně?
Drtivá většina nepraktikovala víru – nežila svátostně. Když se zúčastnili mše svaté, nešli ke sv. přijímání. Až na pár výjimek si tedy tento dar kluci (pardon, i dívky) nebyli schopni uvědomit.

Proč bychom měli my, kteří zdánlivě nejsme dennodenně ohroženi, přijímat eucharistii co nejčastěji?
Život je cesta k Bohu – do nebe. Eucharistie je On. Proč se s Ním nesetkat? Při vší úctě k mnoha významným lidem (i těm, kterým se říká dnes celebrity), nikdo se nevyrovná celebritě jménem Ježíš Kristus a audienci u Něho skrze eucharistii. Není potřeba se u Něj objednávat – je vždy připraven se s námi setkat v každé mši, stačí tedy chtít.

Slavíme květen - měsíc Panny Marie, co pro Tebe Maria jako osobnost znamená?
Maria je pro mne především příklad Božího člověka, krásné ženy, manželky, matky. Je ženou, která pochopila své poslání – i to, že je jiné než poslání muže. V tom je právě oporou a výzvou pro dnešek, kdy se stírají odlišnosti mezi mužem ženou, a to rozdíly i v poslání. Ona je pro mne ale především příkladem postoje: jít za Bohem, žít s Bohem.

Verča (časopis IN!dívčí svět - květen 2008)
 

TIP IN!

Naši bohoslovci, studující v Římě, natočili reklamu na rok kněží. Podívejte se: qvido.signaly.cz/0912/reklama-na-rok-knezi