Od října jsme přestěhovaní a mně se honí hlavou hromada myšlenek.

Na stěhování se dá totiž dívat různými úhly pohledu. Čistě z neromantického hlediska jde o nekonečné přenášení věcí. Sem a tam. Z bytu do tašek, tašky do auta, auto před byt, nahoru do patra a pak umístit. A k tomu všemu to bolavé zápěstí, tak rychle zatejpovat ruku a jedeme dál.

Ale! Já cítím, že pro mě stěhování symbolizuje příležitost začít tak trochu od začátku. Vymýšlení nového uspořádání nábytku, jak to bude, kde co bude... Ale hlavně to beru jako velkou šanci protřídit si věci a zbavit se toho, co už nepotřebuju v životě mít. Je těžké odpoutat se od materiálna – k věcem si holt tvoříme citovou vazbu... Připomínají nám zážitky, hezké vzpomínky. Snažím se neupínat se k nim, přece zážitky mám uložené v srdci, nemusí být uložené navíc ještě v krabici. Tu stejně otevřu až při dalším stěhování, abych se podívala, jaké všechny poklady tam vlastně mám.

I když to všechno vím, stejně je to těžké, ale je to potřeba. Jít dál, začít tak trochu od začátku. I když ne úplně, protože to důležité – vztahy s blízkými lidmi, to se nemění. Tedy mění – prohlubuje a je to dobře.

redaktorka Hanka

PS: Nemusíš se hned stěhovat, abys měla taky příležitost udělat takovou očistu věcí. Bohatě stačí pustit se do malování. To musí taky všechno pryč. A pak zase zpátky. A je pak už na tobě, co vše si zpět do „nového“ života pustíš.

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.