Příběh Soni: Stojím na ulici a píšu si přes chat s kamarádkou. Čekám na ni, až dorazí, a trochu se nudím, když vtom okolo mě projde nějaký mladý muž. Cítím alkohol. Udělám krok bokem,a bych se mu vyhnula.

Najednou se ke mně otočí a osloví mě. Chce peníze. Jen zavrtím hlavou, že nemám, a dál se o něj nezajímám. Otočí se a odchází, ale stále slyším, jak si něco mumlá pod fousy, pořád ho cítím někde za zády.

Snažím se být klidná a dívám se do telefonu, ale o chvilku později se vrací. Teď se ptá, jestli bych mu nemohla pomoct najít nějaké náměstí. Trochu mě tím zaskočil. Je mi to nepříjemné, mám strach, nevím, co mám říct. Jak se přibližuje, natáhne ruku a položí mi ji na rameno. Ztuhnu….

Příběh Katky
Kráčím podzimním městem a rozhlížím se kolem sebe. Mám ráda tyhle procházky, podzimní barvy, spadané listí, lavičky, které jsou ještě teď ozdobené dýněmi. Před sebou vidím mladého muže, který zastavil nějakou holku. Možná se znají? Jenže ona na něj kývne a on pokračuje dál. Už to neřeším a prohlížím si výlohy, ale koutkem oka vidím, že se ten muž zase vrací k té dívce. Teď to vypadá, že spolu mluví, jako by se znali. Jenže najednou si všimnu, že ona dělá krok dozadu a ještě jeden… vypadá vystrašeně, jako by chtěla utéct.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale bez váhání přejdu přes chodník přímo k nim. Usměju se na tu dívku a povídám: „Ahoj! To je skvělý, že jsi na mě počkala!“ Přistoupím blíž a chytím ji za ramena, jako bychom byly staré známé. Vidím, že je zmatená, asi si myslí, že jsem další otrava, co se na ni lepí, ale pak pochopí. Díváme se na sebe a usměje se. Rychle ji vedu pryč od toho kluka, zatímco on, díky Bohu, mizí bez jediného slova.

Závěr
Když byl pryč a trochu jsme se zklidnily, uvědomila jsem si, co se právě stalo. Teprve potom na mě dolehlo, že to nemuselo skončit tak snadno. Mohl být agresivní nebo nepříjemný. Ale jak jsem nad tím neměla čas přemýšlet, prostě jsem to udělala spontánně. A víš co? Jsem za to ráda. Teď mám pocit, že mám odvahu zareagovat tak i příště, kdyby to bylo potřeba.

Občas stačí krátký úsměv, obyčejné „Ahoj“ a pár sekund předstíraného kamarádství. Třeba tím můžeme někomu pomoci z nepříjemné situace. Zvlášť ve chvíli, kdy jde o bezpečí. A dobrý pocit? Ten zůstane u obou – u mě i u ní.

Majka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.