Moje víkendové čtení se tak úplně jablek týkat nebude, i když možná přece jenom trošku :)…

Kamarádka přijela nadšená z dovolené. Byla to taková dovča v krásné přírodě a zároveň i duchovní cvičení. A jak s tím souvisí ta bedna jablek? V jedné přednášce se kněz zmínil o tom, jak je důležité si na konci dne celý den, od rána až do večera, „přehrát“ a popřemýšlet o něm:

• Udělala jsem dnes někomu radost?
• Naštval mě někdo?
• Naštvala jsem někoho pro změnu já??
• Dokázala jsem odpustit někomu, kdo mi jakkoli ublížil?
• Je něco, za co se stydím, co bych udělala jinak?
• …

A pak pokračoval: (a to už jsme u těch jablek:) - představte si bedýnku krásných voňavých jablek, právě jste je otrhali, no radost pohledět. Ale kdybyste je nechali tak, jak jsou, a sem tam je nepřebrali, a ty které jsou jakkoli poškozené nebo nahnilé, nevyhodili, za chvilku by ty špatné nakazily i ty krásné, zdravé.

A tak nějak je to i s námi. Když si každý večer uděláme chvilku čas a proletíme celý den, hned víme co vyhodit a co nechat. A proč každý den? No protože třeba jednou za týden už polovinu věcí zapomeneme, známe to:), a to by byla škoda...

Takže já zkouším teď každý večer – přebírat, přebírat, přebírat, a pokud narazím (a to si pište, že narazím) na nějakou „shnilinu“, okamžitě vyhazuju pryč.

Přeju všem krásný víkendový čas. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.