Už od středy máme dobu postní. Spousta lidí se rozhodla pro nějaký sebezápor, pro něco, co na sobě za těch 40 dnů chtějí zlepšit, změnit. Určitě je to moc fajn, ale já jsem se letos rozhodla pro něco trošku jiného.

Vzpomněla jsem si na jeden letní tábor. Malému prvňáčkovi se jeden večer udělalo špatně a skoro celou noc nespal. Když se mu konečně k ránu udělalo líp a usnul, všichni vedoucí jsme si oddychli. Ráno za námi přiletěl rozzářený do tábornické kuchyně a v ruce držel nějaké malé autíčko z kinder vajíčka. Některé z dětí, když vidělo, jak je mu zle, tak mu brzy ráno ke spacáku položilo dárek (který si zřejmě samo přivezlo z domu jako svůj talisman). Když nám to vyléčený pacient nadšeně vyprávěl, všichni jsme z toho měli velkou radost. A i když se nikdo z dětí „nepřiznal“, všichni jsme se na sebe usmívali a bylo nám moc hezky. Překvapení. Někdo by možná řekl, blbost, malé autíčko, kterých je všude spousta, ale tomu malému klučinovi to v tu chvíli připadalo jako veliký dar, někdo ho obdaroval, někdo na něho myslel, někomu na něm záleželo.

A tak mě napadlo, že bych to mohla tuto postní dobu taky zkusit. Dělat překvápka:). Každý den něco malého pro toho, kdo to zrovna potřebuje. A je jedno, jestli je to úsměv pro kohokoliv, návštěva pro prarodiče, pomoc v rodině, kino s nešťastnou kámoškou, jarní kytka pro maminku, oblíbená večeře pro tatínka… Ta překvápka mohou být a obyčejně i jsou hodně proměnlivá, podle toho, co kdo potřebuje.

A když se to někomu z vás zalíbí a protáhne je i do dalších dnů? Myslím, že to vůbec nevadí:)…

Přeju vám i sobě dobrý a naplněný postní čas. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.