Včera večer jsme se s kámoškou dívaly na film. Děsná romantika, hlavně ty vášnivé scény hlavních hrdinů. Hned jsem si vzpomněla na sebe a Marka a přestavovala si, že jsem na místě té holky, Marek mě bere do náruče a jemně mě položí na postel. Upřeně mi hledí do očí a pak pomalu pomaloučku zruší tu nepatrnou vzdálenost mezi našimi rty a políbí mě…něžně, dlouze, vášnivě. A já zavírám oči a vychutnávám si každý okamžik… Nádherná představa. Večer se mi o tom i zdálo. Blaženě se usmívám a myslím dokonce i teď při kázání. O čem to otec Kamil vlastně mluví?

Když slyším o „ekologii”, hned mě napadá pořádek v lese, ozónové díry, znečištění vody. U druhého slova „duše” si vzpomenu na duši od kola, dušičky u vodníka z pohádek nebo také na duši nás lidí. Jak spojit tato dvě slova dohromady? Tak jako se učíme o ekologii životního prostředí, měli bychom vědět něco i o tom, jak se dobře starat o pořádek ve své duši. Dnes se o duši, duchovním životě, moc nemluví. Lidé obvykle vůbec nepřemýšlejí o tom, na co myslí, a málokdo rozumí skutečnosti, že dobré myšlenky nesou dobré ovoce a špatné myšlenky nesou špatné ovoce. Jsme schopni nacpat si do hlavy kvanta informací, ale máme na paměti Ježíšovu výzvu: „Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši?”

Ztratí svou duši? O čem je tady řeč? Copak své duši ubližuju? Myslím na Marka a je mi blaze. :)

Můžeš si vyhodit z kopýtka, randit s klukem, dívat se na cokoliv nebo nosit nejmodernější oblečení. Ale měla bys vědět, že není jedno, co vidíš v televizi, co čteš, o čem přemýšlíš, co děláš a jak to děláš. Možná si to neuvědomuješ, ale tohle všechno ovlivňuje tvoje myšlení i chování. Jak? Všimni si, že se kamarádka, která ráda hltá horory, bojí někdy i normálních věcí. Nebo jak je brácha od doby, co si na počítači hraje na člena bojové jednotky, agresivní. A ty sama nevědomky napodobuješ svou oblíbenou seriálovou hrdinku a přebíráš její názory a postoje. Zatímco ve filmu láska směřuje i přes nerozvážné jednání hlavních hrdinů k happyendu, ve skutečném životě už následky svých činů ze scénáře nevyčteš.

Nenapadlo mě, že mi může škodit, když se kouknu na film nebo si přečtu milostný román.

Je fakt, že mě to kolikrát tak dostane, že na romantické scény myslím i u modlitby nebo v kostele. A to bych asi neměla, jenže když ono je tak těžké se těch myšlenek pak zbavit.
To, co ti občas vyvstane na mysl, a většinou je to tehdy, kdy to nejmíň potřebuješ (např. při modlitbě, při mši svaté apod.), vychází ze všeho, co jsi prožila před tím a uložila to do svého podvědomí. Obrň se trpělivostí a věrností. Když přijde při modlitbě špatná myšlenka, vrať se a začni znovu, pros o sílu prožívat čas s Bohem.

Duše je místo, kde se setkáváš s Bohem. Tam jsi sama sebou.
Co duše člověka, to cesta k Bohu. Neexistuje jednotný směr.

Zahradníkem své duše

„Lidskou mysl lze přirovnat k zahradě, která může být bud' rozumně obdělávána, nebo ponechána, aby zdivočela; v obou případech však nese své ovoce. Když se do ní nezasejí užitečná semena, napadá do její půdy hojnost nepotřebných semen plevele, který se bude dál množit. Stejně jako zahradník obdělává svůj pozemek, vytrhává plevel a pěstuje květiny a ovoce ke své potřebě, může člověk dbát o svou mysl, plít všechny špatné, zbytečné a nečisté myšlenky a pěstit k dokonalosti květy a ovoce myšlenek správných, užitečných a čistých. Takto člověk dříve či později zjistí, že se stal mistrem zahradníkem své duše, režisérem svého života. Přesněji a hlouběji začne chápat, jak síla myšlenek utváří jeho povahu, okolí i osud.” James Allen

Čistá duše

Každý člověk je zodpovědný sám za sebe. S kým se stýkáš, tím se stáváš.

• Zůstávej v modlitbě s Ježíšem u svatostánku.
• Posiluj se četbou Písma.
• Svou duši můžeš očistit ve svátosti smíření.
• Jenom na tobě záleží, jak krásná tvá duše bude. Jaká je duše, takový je člověk. Pozná se, jestli je tvá duše plná pokoje, nebo zmatků a špíny

P. Kamil (časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.