Ráda bych vám napsala něco o tom, proč jsem přesvědčená, že sexualita patří až do manželství. Nejdřív uvedu křesťanský pohled, potom pohled „všeobecně lidský”.
Sexualita je nádherná, drahocenná a velice silná. Pokud je používaná správně, dokáže vytvořit veliké hodnoty. Pokud špatně, dokáže ničit jako snad nic jiného na světě.

Manželství nám dal Bůh:

• abychom byli obrazem Božím na zemi (protože Boží Trojice je společenství lásky a života)
• abychom se navzájem obdarovávali a pomáhali si na cestě k Bohu
• abychom s Bohem mohli spolupracovat na díle stvoření, na předávání lidského života

Manželství je svátost (= viditelné znamení neviditelných Božích věcí). Manželství výlučné (jeden muž a jedna žena), věrné a trvalé (nerozlučitelné, na celý život) a otevřené životu (ochotné k přijetí dětí) tedy vypovídá o tom, jaký je Bůh.

Manželství (a taky sexualita) je vlastně trojí dar:

• dar Boží člověku
• vzájemný dar manželů 
• jejich společný dar nového života dítěti.

Sexualita vyjadřuje symbolicky, „řečí těla”, právě to, co manželství znamená. V první větě manželského slibu zazní slova „…odevzdávám se ti… a přijímám tě…” – znamená to úplné odevzdání sebe druhému, navždy a bez výhrad, se vším, co jsem a co mám (tedy i se svou plodností, skrze kterou se může ten druhý stát otcem nebo matkou)a úplné přijetí člověka, který se zase s důvěrou odevzdává mně. Každé sexuální odevzdání by mělo být malou „obnovou manželského slibu”.

Z tohoto pohledu je sex před manželstvím lží, znevážením těchto nádherných skutečností – předstírá něco, co ve skutečnosti neexistuje.

Je jasné, že je rozdíl mezi sexem neznámých nebo sobě lhostejných lidí (kdy člověk vlastně „používá druhého k milování sebe”), sexem mezi zamilovanými, kteří spolu chodí, a sexem zasnoubených, kteří se připravují na svatbu. Přesto sex nemá své správné místo ani v jedné z těchto kategorií.

Sexualita je tak mocná, že skrze ni může vzniknout nový život. To se samozřejmě nestane vždycky, ale na druhou stranu nikdy není zaručené, že se to stát nemůže (neexistuje totiž ani jediná stoprocentně spolehlivá antikoncepční metoda). Pokud se tak stane mimo manželství, ocitá se často nastávající maminka v nesmírně těžké situaci. Mnohá je přesvědčována (až nucena) k interrupci; ročně takto umírají desítky milionů dětí na celém světě. Je velká odvaha a je to dobře, pokud se maminka rozhodne dát svému děťátku život i přesto, že ho bude muset vychovávat sama nebo ho předat k adopci. Ale nebylo by ještě lepší předejít této situaci a nechat si sexualitu do manželství?
Každé dítě má přece právo na život a na lásku, tzn. v ideálním případě na život s rodiči, kteří se mají rádi a žijí v trvalém a věrném vztahu (pro dítě je důležitější, že se rodiče mají rádi navzájem, než že každý z nich má rád jeho).

Partneři by si až do svatby měli zachovat svobodu k případnému rozchodu. Sex před svatbou svobodu citelně omezuje. Většina lidí má za život více známostí a prožije několik rozchodů. Rozchod je bolestný vždycky, ale pokud ti dva už spolu sexuálně žili, je všechno mnohem horší.

Období známosti má mít jinou náplň – lidé se musejí dobře poznat, ujasnit si své názory, postoje, představy o dalším životě, naučit se partnerskému dialogu… Pokud začnou sexuálně žít, ustupuje ostatní poznávání do pozadí – proto se často stává, že za pár let po svatbě zjistí, že jsou si vlastně cizí.

Jak se připravuje na manželství někdo, kdo sexuálně žije se svými „známostmi”?

Bude mít jednou dostatek lásky a úcty ke své manželce? Dokáže jí být věrný? Na život věrnosti se nemůžeme připravovat nevěrností – sex s někým jiným než manželem je nevěra, i když ho třeba ještě neznáme.

Láska znamená chtít dobro pro druhého

Pro kluka není „dobro”, aby mu jeho dívka „plnila sexuální přání”, ale aby mu pomohla pochopit, že člověk je víc než tělo – že duše je mnohem zajímavější a bohatší, než to, co je vidět na první pohled. Pak se může rozvinout i vztah do hloubky a do krásy.

Zkouška?

Často se setkáváme s tvrzením, že přece musíme před svatbou „vyzkoušet”, jestli se k sobě „hodíme”. Není to ponižující, zkoušet člověka jako boty nebo mobil, a když mi nevyhovuje, tak ho odhodit? Sex navíc není něco, co buď „jde” nebo „nejde”: pro rozvoj společné sexuality je potřeba několika let, při celkové pohodě a pocitu bezpečí (což před manželstvím nebývá).
Samotné pomyšlení, že „teď je to zkouška a já v ní musím obstát, jinak mě nechá”, může způsobit, že to opravdu „nepůjde”. A pokud si s tím druhým dobře rozumíme, rozejdeme se, když to nepůjde? A když si s ním zas tak dobře nerozumíme, zachrání náš vztah sex?

Sex je sice důležitý, ale není základem manželství. Až devět z deseti problémů v sexuální oblasti je způsobeno problémy ve vzájemném vztahu – pokud se vyřeší vztahové problémy, pominou i problémy sexuální. Pokud je vztah v pořádku, půjde sex i bez zkoušení (ani padák nemůžeme vyzkoušet při skoku z dvaceti metrů). A sebeovládání před svatbou vytváří důvěru v manželství.

Dobrý sex je až výsledkem dobrého vztahu na všech úrovních našich osobností

• citové (romantika, pozornosti)
• rozumové (komunikace, společné záliby, porozumění)
• na úrovni vůle (rozhodnutí pro druhého, schopnost oběti, bezpodmínečná láska)

A právě po svatbě sexuální odevzdání pomáhá novomanželům zvládat těžkosti jejich vzájemného sžívání a povinností, které přicházejí. Sexualita je jim vlastně odměnou za to, že na sebe svatebním slibem vzali zodpovědnost za manžela nebo manželku i za svoje budoucí děti.

Abychom měli krásné a uspokojující prožívání sexuality, je nejlepší mít sex jen s jedním partnerem za život.

Odpadá tak možnost srovnávání, rušivé vlivy z minulých vztahů a podobně. Náš sex patří „jen nám dvěma” a ne „nám dvěma a dalším lidem, se kterými jsme kdy chodili” (a kterým jsme nechali i část svého srdce…).
Vlastní sexuální čistota a „neopotřebovanost“ je ten nejkrásnější dar, který kdo může dát svému ženichovi nebo nevěstě ke svatbě. Důležitost tohoto začátku nemizí ani po letech manželství.

Předmanželská zdrženlivost a manželská věrnost – to je řešení na spoustu problémů dnešní doby, které vznikají zneužíváním toho krásného Božího daru, kterým je sexualita.

Vím, že je to velice těžké, protože pokud se dva lidé mají rádi, zákonitě se silně přitahují i fyzicky – jinak by to ani nebylo normální. Proto je lepší nezačínat s chozením příliš brzy a spíš rozvíjet přátelské a kamarádské vztahy.
Holky, mějte odvahu „jít proti proudu”! Lidé kolem vás to asi nepochopí a možná se vám bude i někdo smát; později vám nejspíš budou závidět. A třeba další holky i kluci seberou odvahu a zařídí se podle vašeho příkladu – kdybyste takto pomohly jen jedinému člověku, je to velká věc.

Proste Pána, aby vám pomáhal ve vaší snaze. Najděte si kamarádky a kamarády, kteří mají stejné názory. Můžou vám v tom pomoci i některé dobré webové stránky: například Společenství čistých srdcí www.spolcs.cz, některé blogy na Signálech – Snubní tajemství (www.signaly.cz/tob), Roblog (www.signaly.cz/rob) a další.
Dávejte pozor na to, co čtete, na co se díváte, jakou hudbu posloucháte, jak chodíte oblečené…

Ještě mám jednu důležitou poznámku. Děvčata, své panenství a svou čistotu si chraňte opravdu jako drahocenný poklad... Ale chtěla bych říct vám, které jste už něco „pokazily”, že vždycky se dá začít znovu. Pán Ježíš dokáže odpustit i ty nejhorší hříchy a uzdravit i ta největší zranění. S důvěrou můžete přijít za ním a poprosit ho o pomoc. Jistě, budete to mít těžší a musíte být opatrnější a víc se samy hlídat než ostatní. Ale stojí za to začít jinak a krásněji!

Hodně sil, odvahy, trpělivosti a především Boží pomoci vám všem, které (a kteří – jestli to čtou taky nějací kluci:)) jste se rozhodly/rozhodli pro tuto náročnou, ale krásnou cestu čistoty přeje Andrea
 

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.