Ach ne! Já jsem tak pitomá. Proč jsem si to učení nechala zase na poslední chvíli? To jsem si k tomu nemohla sednout aspoň na chvilku minulý týden? Už měsíc o té zkoušce z práva vím…

Hrůza, dnes mě čeká 150 stran

Nesmím propadat panice. Nějak si to rozvrhnu. Takže, teď je devět hodin. Hromada zpracovaných otázek, které musím na zítra umět, má asi 150 stránek. To se nemůžu nikdy naučit. Naučit? Co to kecám? Budu ráda, když to do zítřka stihnu přečíst. Příjemným bonusem mi bude, pokud si aspoň něco málo zapamatuju. Měla jsem vstát v šest hodin a ne o půl deváté. Už jsem mohla tři hoďky pracovat a mít toho kdoví kolik přečteného. Ale to já ne. Barunka si radši spí pěkně do devíti a teď se diví, že nic nestíhá. Já jsem fakt nepoučitelná. No, ještě si uvařím kafíčko a vrhnu se na to.

Ty otázky jsou příšerné. Jak si mám zapamatovat všechny ty formulace? To nejde. Ach jo. To bude zítra propadák. Ale pořád mám ještě dva opravné pokusy, tak když ne zítra, tak třeba příště to vyjde.

To je ale pruda, a venku je tak hezky

Ta pečená kachnička, kterou mamka udělala k obědu, vypadá lákavě, ale já nemám na jídlo ani pomyšlení. Mám úplně sevřený žaludek. Ztratila jsem z toho učení chuť k jídlu, a to už je co říct.

Už mě to nebaví. Ještě mi zbývá dočíst asi 40 stránek. S mým tempem to budu číst do půlnoci. Mně se tak nechce. To je hrozné. Venku je tak krásně, sluníčko tak nepálí jako po obědě, teď je tam fajn a já musím být zalezlá v pokoji a učit se na nějaké blbé právo. Kašlu to. Jdu se projít. Čerstvý vzduch je přece při učení výborný. Odreaguju se a trošku se mi prokrví mozek. Třeba to učení pak půjde líp. Jo, jdu.

Jejda, nemám některé otázky vůbec vypracované

Vrrrrrr. Nejradši bych si nafackovala. Tou procházkou jsem ztratila dvě hodiny. Když jsem potkala Lucku, byla jsem samozřejmě ráda, že ji vidím, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se tak zakecáme. Jak to teď všechno stihnu? Jak to, že tu nemám otázky 19, 20, 21? Když mi to Petr posílal, tak mi psal, že tam jsou všechny!? Nééé. Je deset hodin večer. Jak teď narychlo vypracuju tři otázky??? Co mám dělat? Podívám se na facebook, jestli tam není někdo ze známých a zkusím ho poprosit, jestli je nemá a jestli by mi je neposlal.

Ponocování mi nesvědčí a zítra písemka

Hurá! Mám je. Ta Lenka je poklad. Honem to vytisknout a přečíst. Ne! Co je zase s tou tiskárnou? To si ze mě děláte srandu? Proč to nejede? Aha, já jsem trubka. Taky mě mohlo napadnout, že není zastrčená v zásuvce. Uff.

Už na to nevidím. Oči se mi zavírají, hlava nemyslí. Kolik je vůbec hodin? Cože? Půl třetí ráno? Za čtyři hoďky vstávám. Pane Bože, to bude zítra, teda už dneska, fiasko. Kašlu na to, jdu spát. Co jsem se do teď nenaučila, to už nedoženu. Nějak to dopadne.

Stává se to i vám? Znáte to?

Studenti, kteří místo učení raději uklízejí celý dům, jen aby nemuseli otevřít knížku matiky, by vám mohli vykládat své. Každý z nás sem tam něco odloží „na později“ – podstatné ale je nevzdat to, nehroutit se, věřit si a hlavně – pustit se do toho.

Jak z toho ven?

Tipy IN!

• Do úkolů se pouštěj s chutí. Nenech se odradit.
• Včas si rozvrhni učební plán a dodržuj ho.
• Nech se pokaždé od někoho vyzkoušet.
• Pokud se ti stejně učení nakupilo, nevzdávej to. Je lepší se naučit něco než nic.
• Za každou úspěšnou písemku se odměň.

Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. (Wikipedie)

Lidé, kteří jí trpí, nejsou líní. Problém je ale v tom, že úkol, který musí splnit, odkládají na co možná nejzazší termín. Mají strach, že práce na něm by byla složitá a že by ji nezvládli tak dobře, jak by chtěli. Jsou z toho nešťastní a mají pocit, že za nic nestojí a cítí se bezvýznamní.

Držím palce.  Barbora

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce