V dospívání je stále jasnější, že naši rodiče přestávají plnit stejnou úlohu jako dosud. Začínáme víc a víc potřebovat přátele.

Vzpomínáte na své kamarádky z dětství?

Parta holčiček hrajících si s něčím nebo „na něco“, kterým je spolu dobře. S přibývajícím věkem se ale zdá stále důležitější mít jedinou, nejlepší kamarádku „na život a na smrt“. Ačkoliv by to mnohá z nás těžko připustila, ono „na život a na smrt“ trvá někdy jen do příštího týdne nebo do začátku nového školního roku, kdy se ve třídě objeví nová zajímavá holka. Myslím, že každá z nás něco podobného zažila, a přesto znovu do takových výlučných přátelství vstupujeme, dáme do nich vše a pak jsme to třeba my, kdo zklame důvěru, kterou do nás kamarádka vložila. Proč se nám to tak děje?

Potřebujeme řešit vztahy

Jedna z příčin je v tom, co máme my dívky a ženy společné – totiž potřebu s někým sdílet své pocity, prožitky, tajemství, a k tomu je nejlepší být dvě. Kluci to mají jiné, těm je jedno, kolik je jich v partě, důležité je, aby měla nějakého vůdce. Také si povídají o jiných věcech. Dostanete-li se občas do kavárny, zkuste se zaposlouchat, o čem se mluví u stolu, kde sedí dvě ženy, a tam, kde jsou spolu muži. V prvním případě budou pravděpodobně tématem vztahy, vedle budou řešit ekonomickou krizi, ligu mistrů či poslední autosalon. V tomhle se dospělí od dospívajících příliš neliší. Přesto si i kluci dokáží poskytovat podporu, i když to není tak vidět. Holky to umí dělat více otevřeně, nejen slovně, ale třeba dobře načasovaným pohlazením či objetím.

Potíž holčičích vztahů

Klučičí přátelství jsou v jistém smyslu bezpečnější. Tím, jak je v nich méně citů a blízkosti, bývají kluci také méně často zraněni, když se přátelství nepovede. Když nastane spor, většinou si to přímo vyříkají, někdy dojde i na pěsti, ale všichni mají jasno. Holky se konfliktů mnohem víc bojí. Co se ale děje, když se neshodneme? Říct si to přímo by mohlo být nebezpečné, konflikt by mohl přátelství ohrozit. Proto někdy volíme opatrnější a přitom dostupnou možnost, totiž svěřit se se svým trápením či pochybností jiné kamarádce, kterou si ovšem touto důvěrností zavážeme. Původní kamarádku jsme pomlouvat nechtěly, ale ono se to nějak děje samo. Přitom na počátku byla jen snaha udržet to jediné pravé přátelství, s nímž jsme to obě myslely upřímně, a těžko říct, kterou z nás nově vzniklá situace víc bolí.

Začátek i konec přátelství

Někdy je potíž v tom, jak vlastně přátelství vzniklo. Nejbližší se nám může zdát osoba, která je nějak podobně „postižená“ jako my, třeba tím, že nikdy tak úplně nezapadla. Takové přátelství plní svou úlohu jen do té doby, dokud jsme na tom obě stejně. Ale co když se najednou jedna chce rozvíjet jinak, objeví kouzlo v něčem, co s ní její nejbližší kamarádka nesdílí, a ta se silou snaží přátelství udržet? Vyhraje solidarita, soucit, nebo je nutné se z některých přátelství vzdálit, abychom mohly vytvořit jiné, zdravější a životaschopné vztahy?

Něco jiného může nastat, když se na obzoru objeví zajímavý kluk, který si říká o čas, který jsme dřív věnovaly své kamarádce. Tady je důležité nezahodit to, co jsme vybudovaly a co považujeme za dobré, totiž přátelství, o které se můžeme opřít, i když vysněný kluk zmizí v nenávratnu.

Nikdy není pozdě

Dobrá zpráva je, že s přibývajícím věkem začínají mít chlapci i dívky víc jasno v tom, k čemu je přátelství v životě dobré, čeho je třeba si na něm vážit. O dobré přátelství je nutné pečovat. Přijde totiž čas, kdy se budeme třeba trápit a cítit se na dně. A tady je příležitost pro dobrou kamarádku. Některá z nás zavolá spolužačce ze střední, jiná nečekaně objeví spřízněnou duši v původně nesympatické sousedce. Na získání té pravé kamarádky totiž není nikdy pozdě. Tak jako se v lásce vyplatí počkat si na toho, o němž nám vše uvnitř i vně říká, že by mohl být ten pravý, tak i v přátelství může ten okamžik nastat ve chvíli, kdy to nejmíň čekáme nebo už to vzdáváme. Tak vzhůru do boje, milé přítelkyně, vyzbrojte se odvahou, trpělivostí a humorem. Na ten bych úplně zapomněla, a přitom, kdyby ho nebylo, byla by naše přátelství o dost chudší...

Andrea Múdra, psycholožka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.