To, jak se chováme k druhým, je ovlivněno celou řadou věcí. Jednou z nich může být i pořadí, kdy jsme se narodili našim rodičům. Jednotlivé pozice mají své výhody i nevýhody a ty mohou předurčovat, jaké máme díky tomu přednosti v komunikaci s ostatními, ale i co mohou být naše slabé stránky.

Narozena jako první

Prvorozené děti často bývají spolehlivé a zodpovědné a snaží se chovat podle zásad rodičů. Ti jim věnují nejvíce pozornosti, ale zároveň od nich nejvíce očekávají a nejpřísněji je vychovávají. Proto mají prvorození často vysoké cíle. Po narození druhého sourozence se s nimi zachází většinou jako s velkými. Také se postupně zapojují do péče o mladší sourozence. Někdy to prvorozeným připadá jako nespravedlivé, že musí doma nejvíce pomáhat. V dospělosti si však umí poradit s nejedním složitým úkolem. Protože se v dětství starali o mladší sourozence, nebojí se vést druhé.

Jsem druhorozená

Nejvíce soupeření dochází, když jsou jen dva sourozenci stejného pohlaví a je mezi nimi malý věkový rozdíl. Druhorozené dítě pozoruje svého staršího sourozence a snaží se ho napodobit. Zkouší porovnávat své síly a rozhoduje se, jestli bude s prvorozeným soupeřit nebo půjde raději svým vlastním jiným směrem. Jinak je tomu, pokud jsou sourozenci různého pohlaví, protože očekávání, jak se má chovat chlapec, je jiné než jak se má chovat dívka. Staršímu chlapci většinou dělá dobře, být tím silnějším, který ochraňuje slabší sestru. Díky tomu se může stát vnímavější a citlivější k dívkám. Naproti tomu mladší sestře se líbí mít ochránce, který si ví se vším rady. Pokud je naopak starší dívka, většinou přebírá roli druhé maminky. Ráda a ochotně se stará o malého brášku. To může být pro chlapce příjemné až do doby, kdy se chce postavit na vlastní nohy. Pak se pravděpodobně bude vůči sestře bouřit a prosazovat se.

Ta uprostřed

Prostřední dítě ze tří se cítí trochu stísněně mezi zodpovědným starším sourozencem a nejmladším „mazlíčkem“. Není tak velké, aby smělo to, co nejstarší, ale ani tak malé, aby mu vše prošlo. Pokud nejsou mezi dětmi velké věkové rozestupy, mají rodiče na prostřední dítě méně času. Prostřední dítě bývá dobrým vyjednavačem, neboť se naučilo, že všechno se nemusí dít podle jeho přání. V dospělosti jsou prostřední děti skromnější a také tolerantnější k druhým.

Prostřední dítě ve velké rodině obvykle spolupracuje a je spolehlivé. Bývá dobrým prostředníkem. Od malička se učí dělit o věci, nemít všechno nové, takže umí být skromné. Ve velké rodině je náročné rozdělit pozornost na všechny děti. Protože ve velké rodině je hodně práce, učí se už od narození podílet se na chodu rodiny.

Posledně narozená alias „mazlíček“

Nejmladší dítě ve společnosti většinou nepřehlédnete. Bývá charakterizováno jako hravé, okouzlující a srdečné, zřídka bývá tiché a klidné. Často se předvádí, aby na sebe upoutalo pozornost, mnohdy mu ale nic jiného nezbývá. Jeho sourozenci už toho tolik umí. Chce být stejně schopné jako jeho starší sourozenci. Rodiče mu dávají pozornost, ale také ho často rozmazlují.

Jedináček

Jedináčci mají mnoho podobných rysů s prvorozenými. Bývají zodpovědní, nároční k sobě i druhým. Mají dostatek péče a pozornosti ze strany rodičů, ale chybí jim sourozenecký trénink. U jedináčků je důležitá rozumná výchova, bez přehnaných nároků nebo naopak rozmazlování. Pokud jsou nadměrně opečováváni, může to vést k tomu, že budou rozmazlení a nebudou schopni sami něčeho dosáhnout vlastními silami. U jedináčků, jejichž rodiče na ně naopak mají velké požadavky, to může vést k tomu, že mají přehnané cíle a jsou příliš nároční.

Mgr. Markéta Čapková

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.