Taky máte hlášky ze školy, které si prostě pamatujete?:) V redakci jsme se shodly, že na některé se zapomenout nedá! Tak ať žije škola – legrace je vždy zaručena!

Z hodiny biologie

• Jednou poslala paní učitelka žačku pro umělohmotné plíce do kabinetu se slovy: „Jahodová, přinesla byste mi plíce, ale dejte pozor ať vám nevypadne srdce.”
• Na začátku hodiny biologie:„Budeme si to ukazovat na kostech, které zde zbyly po předchozí třídě.”
• Paní učitelka biologie mluví ve zvláštních zkratkách, např.: „Prof. Borovanský, to je atlas kostí a profesor na univerzitě.”

V hodině češtiny

• Studentka: „Při pohřbu Karla Havlíčka Borovského dala Božena Němcová na jeho rakev bobkový list” Učitel: „Zřejmě jí bylo bližší vaření než oslava vítězů vavřínovým věncem, že?”
• Profesorka při zkoušení: „Chtěla jsem vám pomoci, ale když mlčíte, tak mluvte!”
• Výrok češtináře: „Neříkejte to samý, říkejte totéž, to je to samý!”

Přírodověda

• Po odevzdání slohových prací o oblíbeném živočichovi. Učitel: „Markéta je Valach jak poleno a na otázku, kde bydlí čáp, odpověděla: Hnízdí na komínoch, ale zvykl si aj v zemňakoch.”
• „Babočka kopřivová nemá chuťové buňky ani na jazyku, ani na sosáku, ale na nohách. Proto si po nich pořád šlape.”

Matematika

• „Tome, převeď jeden decimetr na mililitr.”„Enem trocha vody.”

A další:))

• Nejmenovaný učitel: „Hele nekoukej, jak tele na nový vrata a běž otevřít ty dveře!”
• Učitel, který bydlel v blízkosti jednoho studenta, který zapomněl přijít něco vyřídit: „Máte to ke mně, co by kamenem dohodil a vy ne a ne a ne!”
• Na otázku, jaké je nejslavnější Michelangelovo dílo, odpověděl student David: „Moje socha”

Trapas za všechny prachy

Školní akademie:
Tento rok se mi stala taková příhoda. Měli jsme vystoupení na Školní akademii, která se konala na oslavu 30. výročí naší školy. Všichni jsme pilně nacvičovali a já a moje kamarádka jsme zpívaly písničku „Pátá.“ Už jsme se moc těšily. Ráno jsme měly generálku, která dopadla dobře. Všichni nás chválili. V 17 hodin to začalo. Měla jsme sice trochu trému, ale to, že máme písničku skvěle nacvičenou, mi dávalo odvahu. Konečně jsme přišly na řadu. Kluci nás ohlásili a my jsme přišly na parket jako hvězdy. Čekaly jsme, až nám pustí hudbu. Nic. Tak jsme se po sobě dívaly a nevěděly, co máme dělat. Hudba stále nehrála. Učitelky už mezitím hledaly učitele, který nám měl pustit hudbu. Volaly na něj, ale on si povídal s kamarádem a neslyšel. My jsme tam zatím stály na pódiu, všichni na nás hleděli, hudba nehrála a učitelky pokřikovaly na zvukaře. To se nedalo vydržet. Úplně nás to rozesmálo. Když jsme se už opravdu začaly smát nahlas, zazněla hudba. Jak jsme byly v křeči, tak jsme se samozřejmě nechytly. Místo pěkného hlasitého a čistého „Pátá, právě teď odbila …” se ozvalo neuvěřitelné kvílení a celé obecenstvo se rozesmálo. Takže jsme byly rády, že jsme si to odbyly a běžely do zákulisí.

zdroj: z archívu od našich čtenářek + internet