Škola, to není jenom učení, testy, úkoly, ale taky spoužáci, nejrůznější zážitky a zábava...:)

Nepovedené výroky povedených žáků

„Paní učitelko, mně teče červená!“ „Z toho horka?“ „Ne, z nosu!“

Dopravní prostředky jsou vlak, auto, autobus, rychlík, tramvaj, loď, letadlo a... padák.

Ten, kdo zkoumá počasí, je „Rosnička“.

Který mořeplavec dosáhl jižního cípu Afriky? Robinson Crusoe!

Francouzská bojovnice byla Johanka z Parku.

Vrstevnice jsou motanice určující hustotu města.

„Paní učitelko, já jsem vám chtěla jenom říct, že kdybyste mi chtěla dát čtyřku z angličtiny, tak tu bych teda nechtěla.“

Kružnice je přímka, která má dva konce v jednom bodě.

Písemka: báseň Záhořovo lože. Žák napsal do testu Hrobařovo lože a soused to opsal jako Hrabošovo lože.

Při zkoušení: „Komu je zasvěcen chrám na Vyšehradě?“ Žák: „Že by Šemíkovi?“

Nejčastěji používané věty ve škole

• Za jak dlouho zvoní?
• Có? Jaká písemka?
• Dáš mi to opsat?
• Já to nechápu!
• Co máme za hodinu?
• Jaká strana?
• Já už chci domů...
• Cože? Byl úkol??
• Tak tohle jsme se ale fakt neučili!!!
• Co říkala?
• Konečně! Přestávka :-).

Žákajda nejen na známky, ale i na šikovné poznámky :-)

Přes vzájemné domluvy neustále hraje na školní klavír. Falešně a nahlas.

Při hře se zapalovačem v hodině TV vzplanula vašemu synovi ponožka. Poučte ho o bezpečnosti, prosím.

Napsal svému spolužákovi na krk zelenou fixou nápis ENERGIE.

Hodila po spolužačce houbu, a ta po dopadu na zem udělala loužičku.

Hází houbou, a ohrožuje tak životy právě vysazených rajčat a paprik.

Při hodině zeměpisu kreslí nejapné obrázky adresované mé osobě a transportuje je po třídě.

Vrtala spolužačce zub kružítkem a propíchla jí dáseň.

Střílí brčkem kousky housky.

Odmítá psát cokoliv do školního sešitu, který ani nemá.

Váš syn neustále vyrušuje, prosím o nápravu, již nevím, co s ním mám dělat. (Poznámku maminka podepsala se slovy: „Já také ne, ale přeji mnoho úspěchů.“)

Zkoušel na spolužákovi karate a ten mu zlomil nos.

Ráno, ráno, raníčko... :-)

Dnes se do školy docela těším, pohodové předměty, ani žádná písemka na obzoru. A hlavně se těším na cestu vlakem. Janča byla včera poprvé na kurzu sebeobrany a do večerní sms nestihla vecpat úplně všechny své zážitky, bude dlooouhý pokec :-). Jezdí nás ráno pět a půl, tak si i sedneme, paráda. Přišourám se na zastávku. Cože? Jaká výluka? A až do devíti hodin? Tý jo, tak rychle na bus, když poběžím, mohla bych ho ještě stihnout. Doběhla jsem, funím jak lokomotiva, bus zatím nikde. „Dobrá fyzička,“ pochválila jsem se, „to večerní běhání má něco do sebe.“ Tak si tak stojím, prohlížím okolí, a vida, narvaný bus na protější zastávce už se rozjíždí. A Janča, přilepená na sklo, mi z něho nechápavě mává. Janča! Bus! Vždyť já stojím na opačné straně silnice!!! Než jsem se vzpamatovala, autobus zmizel za zatáčkou. Do školy jsem přijela o hodinu později a s Jančou jsme toho nejúžasnějšího kluka Jirku ze sebeobrany taky stihly probrat :-). Ale já na svoje popletené a zmatené ráno hned tak nezapomenu. Hanka.

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.