V době Kolumbově mělo koření cenu zlata. Toto zlato je dnes samozřejmou součástí každé kuchyně a o Vánocích se víc než kdy jindy ukazuje jeho krása. Co víme o tradičním vánočním koření?
Je mezi kořením rozhodně nejzajímavější a nejkrásnější. Tvoří osmicípé hvězdice, které vybízejí k použití k dekoraci, ale díky své vůni podobné anýzu patří mezi oblíbené perníkové koření. Svůj domov má v Číně, kde spolu s fenyklem, pepřem, hřebíčkem a skořicí tvoří typickou čínskou směs – koření pěti vůní.
Badyán roste na badyáníku pravém, což je strom z rodiny magnolií. Sklízí se ještě před dozráním, aby nevypadala semena, a dál se suší. V Evropě se začal používat až v 17. století. Protože zmírňuje následky nachlazení a působí proti kašli, patří k tzv. zimnímu koření a přidává se hojně do zimních čajů, grogů a svařeného vína.
Je nejaromatičtější koření a hodně se používá během celého roku. Vždyť, kdo si bez ní dovede představit třeba jablečný štrůdl? Skořice pochází z Indie, ale byla známá už i ve starém Řecku. Jedná se o sušenou kůru ze stálezeleného stromu skořicovníku. Strom normálně dorůstá výšky až 10 m, ale na plantážích se udržuje jako asi třímetrový keř. Kůra při sušení získává typickou barvu a roluje se do ruliček. U nás ji známe jak v celé, tak mleté podobě. U skořice platí zvlášť, že méně je více. Pečivo zhořkne, pokud nebudeme šetřit a dáme jí hodně. I ona pro svou schopnost zahřát organizmus patří mezi zimní koření.
Jsou to nerozvitá květní poupata tropického, myrtovitého stromu hřebíčkovce. Kvalitní hřebíček je tmavohnědý, má světlejší poupátko, ne černé, a ve vodě klesá ke dnu, popřípadě plave ve svislé poloze. Pokud plave vodorovně, je nekvalitní. I hřebíček se sklízí nezralý, zelený a při sušení zhnědne. Je to nepostradatelné koření v perníku, punči i grogu.
Vánoce bez vanilky si představit neumíme, i když nám většinou doma nevoní vanilka, ale pouze průmyslově vyrobené vanilínové aroma.
Vanilkovník je druh orchidejí, které se pnou po stromech, na plantážích po tyčích. Pěstování a sklízení vanilky je velmi náročné na ruční práci, což z ní dělá po šafránu nejdražší koření na světě. Její cena navíc velmi kolísá v závislosti na úrodě, kterou spolehlivě zničí např. tropická bouře. Cena vanilky se tedy pohybuje v přepočtu kolem 700–10 000 Kč/kg.
V Evropě je známá až od 16. století a do 19. století zásobovala vanilkou celý svět pouze španělská kolonie Mexiko. Jen tam totiž žije zvláštní druh včel a kolibříků, které vanilkový květ opylují, aby mohl dozrát plod. Ač bylo mnoho pokusů, nikde jinde se vanilku vypěstovat nepodařilo. Až v roce 1841 přišel dvanáctiletý otrok Edmunt na to, že práci včel umí nahradit. Stačí do květu strčit tyčku, odsunout přepážku a druhou rukou květ lehce stisknout tak, aby se tyčinka s pylem přitiskla na bliznu a květ byl opylován. Tím nastala revoluce v pěstování vanilky a vanilkové plantáže se rozšířily do Indonésie či rovníkové Afriky.
Dnes je vanilkovou velmocí Madagaskar, kde se vypěstuje polovina světové vanilkové produkce. Jen ruční způsob opylování zůstává stále stejný. A tak tisíce lidí pravidelně křižují vanilkové plantáže, hlídají a opylovávají květy (ty musí být do 24 hodin po svém vykvetení opylované, jinak upadají). Zručný dělník zvládne za den obstarat až 1500 květů. Přibližně za půl roku se pak sklízejí zelené, asi 20 cm dlouhé, tobolky, které se dál speciálně suší, a tím získávají své aroma a černou barvu.
Vanilkové tobolky si můžeme koupit i u nás, většinou přes internet. Cena jedné je cca 20–50 Kč.
Rozříznutá tobolka vanilky se dá spolu s 1 kg krupicového cukru do uzavíratelné sklenice. Po dvou dnech je cukr krásně provoněný. Kdo prý jednou ochutná pravou vanilku, zapomene na všechny vanilínové cukry.
Tobolky pravé vanilky se tak mohou stát velmi originálním dárkem pro každou hospodyňku. :)
Liduška (časopis IN!dívčí svět)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.