Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Do redakce
Vložit nový příspěvek nebo dotaz - do redakce
© redakce (13.05.2014 07:23) Ahoj Miky, to my DĚKUJEME vám, čtenářkám, že jste přijely, protože bez vás by se žádné setkání nemohlo uskutečnit! Každopádně jsi nám pochvalou udělala velkou radost. Pokud jsi ještě neviděla fotky, můžeš si je prohlédnout tady: https://www.facebook.com/IN.divci.casopis?fref=ts Posílám Tvoji reakci zbytku týmu IN! a Tobě přeji pokojný a radostný den! ;-) P. | |
MAVM (12.5.2014 19:44) Ahoj :) na váš web chodím málokdy (vlastně si vaše články s vášní čtu až poslední dobou), ale mám dotaz. Ve vašich článcích (jsou už trošku straší), kde jste se ptali kluků, jak si představují dívčí ideál, nebo jestli psali holce básničky, anebo jaké si představují rande, jsou ti kluci milý, příjemní a romantičtí. Ve svém okolí nemám moc věřících kluků, natož takhle skvělých! Kde je berete? :D Díky | |
© redakce (13.05.2014 08:41) Ahoj MAVM, já mám štěstí, že takové skvělé kluky, kterých se můžu na podobné otázky zeptat, ve svém okolí mám. Je ale pravda, že jsem většinu z nich potkala až na vysoké škole, kde je více možností. Dají se potkat také na různých setkáních mládeže, víkendovkách na DCŽM apod. Věřím, že i na tebe takoví fajn kluci někde čekají. Hezký den! ;-) P. | |
housenka (12.5.2014 18:41) ahoj IN, chtěla bych vědět, jak správně odmítnout chlapa. Nechcu nikomu ublížit. Víte je mi 20, ale protože vypadám na víc, balí mě i třicátníci. Jak se prostě zachovat v situaci, kdy mě chce někdo pozvat na rande, ale já na tu schůzku jít nechci, a řeknu, že dnes nemám čas, a ten člověk dolíhá dál a zeptá se, jestli by to nešlo někdy jindy...teď maturuju, tak se můžu vymluvit na školu, ale co pak? Říct že mám přítele? Zas mi přijde blbý říct, že teď vztahy nehledám, že jsem nevyzrálá a bla bla , když se pak pokusí někdo jinej co se mi bude líbit a já na to kývnu, a ten člověk to uvidí...tak nevím a díky za radu | |
© redakce (13.05.2014 09:18) Ahoj housenko, v takovém případě bych razila heslo "upřímnost nade vše". Muži se totiž snaží, dokud cítí aspoň malou naději, že by to mohlo vyjít. Když je však odmítneš jednoznačně, přestanou doléhat. Někdy prostě není jiná možnost, než dát jasně najevo, že nemáš zájem. Když se tě zeptají, jestli bys někdy neměla čas jít na schůzku, řekni (nebo napiš) třeba "Čas nemám a nikdy mít nebudu. Nezlob se." Je lepší říct pravdu, i když nemusí být líbivá, než se donekonečna vymlouvat a pořád řešit, jakou výmluvu zvolit. I ten muž se s tím vyrovná snadněji, než kdyby si dlouhou dobu dělal marné naděje a potom zjistil, že jsi hned věděla, že z toho nic nebude a třeba půl roku ho "vodila za nos". Držím palce a přeji hodně štěstí u maturity! P. | |
míííša cihlářová (12.5.2014 18:18) jen tak holky, třeba pro Vás do redakce ;) Prší, a v dešti, v dešti bych chtěla tancovat. Prší, a v dešti, v dešti bych chtěla milovat, přimknout se k tobě více, a byla by aj vichřice, a my v objetí tam stáli, jak dva blázni krásní. Prší, a v dešti, bych chtěla zase tancovat. Tancovala bych mazurku, polku a valčík, tancovali bychom spolu, jak dva blázni, krásní blázni. Točila bych se dokola, kapky by padaly na mě, a smála se, že Tě miluji, miluji stále. Je déšť, a kapky více, padají na zem, do trávy. Prší, lidé se chmuří více, že náš život je nestálý, že více pracujeme, než žijeme, že méně milujeme, méně tančíme v dešti, méně se smějeme a jsme stále zapšklejší. Řekla bych Ti ahoj člověče, podala bych Ti ruku, a vyvedla bych Tě ven a tančili bysme spolu. A přec by byla zima, nám teplo by bylo, a přec všichni se mračili, my bychom se smáli. Ty bys byl šťastný. Také bys vždy tančil v dešti. Uděláme revoluci lásky. Ať si mladý, ať si tlustý, ať bohatý nebo chudý, popadni svou lásku za ruku, řekni jí ty dvě slova a všichni pojďme ven a nechme kapat déšť na nás...... Milujme se! Prosím Vás! A uděláme revoluci lásky a všichni budou šťastní, mladí, budou se zdát sami sobě krásní... Jdu do revoluce lásky, jdu do deště a vím, že ostatní přijdou též, až ztratí vše, pak budeme se milovat navzájem, tančit v dešti a bude nám hej! pojďme do revoluce lásky, pojďme tancovat v dešti a nebojme se! Život nám dřív uteče, než se rozhlédneme! Lidé drazí, moc Vás prosím milujme se! :) Omlouvám se, za chyby a slova, která se nerýmují :D Jo a řečeno je to obrazně :D ;) | |
Děkující čtenářka (12.5.2014 15:27) Ahoj redakce!!!! Děkuji moooooc za včerejší setkání čtenářek IN!u, bylo opravdu skvělé!!! Děkuji i za super workshopy!!!! Bylo to prostě skvělé!!! MOOOOOCCCCCCC DÍKY!!!čtenářka P.S: Napadlo mě, jestli by se nedal udělat plakát do IN!u s naší společnou fotkou???Díky moc a jestli ne tak neva!!! | |
justýna (12.5.2014 13:14) dobrý den jaký máte názor na zpěvačku janu kratochvílovou, jako na člověka ? proč si tady píšete, že je každá holka svá, když to není pravda protože když je někdo opravdu svůj, tak jím druhý pohrdaj a vysmívaj se, ty holky sou jedna jako druhá, proč se nenapíše pravda vím co říkám a proto mi to vadí | |
© redakce (13.05.2014 08:25) Ahoj justýno, zpěvačku Janu Kratochvílovou nechceme nijak posuzovat - přece jenom nevíme, čím vším si v životě prošla, a proč se chová tak, jak se chová. Možná její výstřelky maskují vnitřní prázdnotu, možná se tak opravdu cítí dobře. Nevíme. My tu nejsme od toho, abychom někoho soudili. Nevidíme do srdce člověka. Co si ale pořád myslíme, je to, že každá holka je nějakým způsobem svá. Možná jsme se jenom nepochopily. Myslíme to tak, že neexistují dvě holky, které by byly úplně stejné. Každá máme v sobě něco, co nás odlišuje od ostatních a způsobuje, že jsme originály. Když někdo slepě napodobuje druhé jenom proto, aby třeba zapadl nebo se chová navenek jinak, než to cítí uvnitř, potlačuje svoji jedinečnost. Opravdu své jsme tehdy, když náš zevnějšek vyjadřuje to, co cítíme uvnitř. A když se nám někdo kvůli tomu směje? To se prostě děje. Nikdy se člověk nezavděčí všem, nikdy nebude všem vyhovovat. Ale když je sám se sebou vyrovnaný, ani takový posměch ho nedokáže rozhodit. Jiné to je, když se navenek chová divoce a uvnitř je jemný a jenom to svým chováním maskuje. To je potom jasné, že si posměch bere víc osobně. Snad jsem to vysvětlila srozumitelně. Přeji Ti hezký den. P. | |
© redakce (12.05.2014 10:11) Ahoj Katko, modlitba má určitě smysl. Možná by bylo dobré modlit se za to, abys poznala své životní povolání. A samozřejmě k tomu měj dokořán otevřené oči a uši, abys mohla pohotově zareagovat, až se budeš muset rozhodnout, co udělat. Myslíme na Tebe a přejeme vytrvalost a trpělivost v modlitbě. P. | |
M. (8.5.2014 17:04) Ahoj redakce. Mám takový problém. Už rok a 4 měsíce se mi líbí jeden kluk. Známe se jenom od vidění,vidíme se průměrně jednou za měsíc,ale teď jsem ho už třeba 4 měsíce neviděla. Když se někde vidíme,celou dobu "hypnotizujeme" jeden druhého. On je schopný otočit se mým směrem,když stojí s kamarády zády ke mně,já jsem schopná stoupnout si vždycky tak,abych na něj viděla. Chtěla bych s ním nějak navázat kontakt,ale nevím,jak. Jsem v těchto věcech hodně nesmělá. On prý je taky takový. Je mu 20 a mě 16 (i když nevím,jestli to je podstatná informace. :D ). Na druhou stranu si myslím,že musí mít mezi holkama úspěch,protože je vážně hezký. Mě osobně nejde jenom o to,mám pocit,jako bych ho dobře znala i když jsem s ním vlastně nikdy nemluvila,ale... Modlím se za to,ale už rok a 4 měsíce nedostávám odpověď. Jsem moc netrpělivá? Co mám dělat? Děkuju za odpověď. Ať Vám Pán žehná. | |
© redakce (09.05.2014 14:20) Ahoj M., z toho, co píšeš, je vidět, že jsi do toho kluka opravdu zamilovaná. Otázka je, jestli to on cítí stejně. Někdy, když jsem zamilovaní, máme totiž sklony vidět víc, než druhá strana myslí. Tím, že si stoupneš tak, abys toho kluka pořád viděla, je jasné, že ti neunikne žádný jeho pohled. A protože jsi na jeho pohledy citlivější než na pohledy kohokoli jiného, může se ti zdát, že tě často sleduje nebo přímo hypnotizuje. Tím nechci říct, že o tebe nemá zájem, jenom to, že je možné obojí. Na čem u něj jsi ale nezjistíš, dokud ti to sám nedá najevo. A protože láska je trpělivá, na tvém místě bych ještě počkala. Můžeš mu zkusit třeba napsat přes chat nebo říct společné kamarádce/kamarádovi, aby mu naznačil/a, že se ti líbí, ale raději bych tomu nechala volný průběh. Jestli se mu líbíš, poradí si, ať je jakkoli nesmělý. Ale nebrala bych mu možnost udělat první krok. V šestnácti není kam spěchat a na platonické lásky se nejkrásněji vzpomíná. Zatím zkus zapracovat na vztazích kolem sebe a na poznávání sebe sama. A také na vztahu s Bohem. Odpověď přijde možná, když ji nebudeš vůbec čekat. Tak to většinou chodí. Přejeme hodně trpělivosti, lásky a radosti! P. | |
Janča (8.5.2014 09:21) Ahoj :) Chtěla jsem se zeptat, jestli platí, že když si nehty častěji stříhám, tak jestli pak rostou rychleji? A moc bych chtěla pochválit, že na druhou stranu plakátů dáváte citáty :) Akorát pokud by to šlo, jestli byste ten citát nemohly napsat výrazněji, nebo větší, protože pak, když se vyvěsí, tak to pak moc nejde přečíst :) Jo a jak často dáváte do časopisu plakát? Jednou za 3 měsíce? Přeju vám krásné setkání :) | |
© redakce (09.05.2014 08:40) Ahoj Jančo, u nehtů platí jediné - rychleji rostou nehty na rukách než na nohách. Stříhání na růst nehtů vliv nemá. Ty na rukách vyrostou přibližně o 0,1 mm za den, ať už je pravidelně stříháš nebo ne. K plakátům: Máme radost, že je o plakáty s citáty zájem, samy vidíme, jaký ohlas mají citáty, které vyvěšujeme na Facebook. Myšlenka se zvětšením písma je dobrá, vzkážeme to grafičce. Plakáty dáváme do časopisu každý druhý měsíc, jenom letos v lednu jsme namísto plakátu zařadily 4 strany navíc. Měj se moc hezky! ;-) P. | |
© redakce (09.05.2014 08:11) Ahoj lalo, na podobnou otázku jsme odpovídaly nedávno, tak jenom zopakuji: Otázka stahování filmů z internetu patří k těm komplikovanějším. Je jasné, že pokud neexistuje možnost, že by sis mohla DVD s filmem nebo CD s hudbou koupit, tak máš jenom dvě možnosti: stáhnout si ho a nebo si nechat zajít chuť. Člověk nemusí všechno vidět, slyšet. Musíme se učit i skromnosti - tomu, že mít všechno, nač si vzpomeneme, není někdy možné. Na druhou stranu má daleko větší problém (a hřích) ten, kdo na internet filmy (nebo hudbu) nelegálně umísťuje, protože tím poškozuje výrobce a vlastně ho tím okrádá o zisk. Je ale dobré mít citlivé svědomí a rozlišovat, jestli je opravdu nutné film z netu stáhnout nebo se na oslavě obejdete bez něho. Pomoci zorientovat se v této problematice by ti mohl i jeden z našich článků: http://www.in.cz/clanky/zajimavosti/nestahujes-nevypaluj es-nezijes-whu.htm Hezký den z redakce! P. | |
anonymík 2 (7.5.2014 16:12) Dobrý den, jsem (30. 4. 19:01 anonymík 2) a chtěla bych reagovat na odpověď P. Balíka na moji otázku. Problém je v tom, že když před tím kamarádem mluvím o Ježíši, už ho to dost otravuje a došlo to tak daleko, že se mnou jednu dobu vůbec nekomunikoval a vyhýbal se mi. Pak mi jeden kněz při sv. zpovědi poradil, ať se mu omluvím a teď je to v pořádku. Jenomže se bojím, abych mu Ježíše nezprotivila....mockrát děkuji | |
© P. Jan Balík (09.05.2014 08:33) Milá, není to snadné, že? Udělala jsi, co jsi mohla. Modli se za něj a svěř ho zvlášť v tomto měsíci Panně Marii. Jen Bůh nakonec umí proniknout citlivě do duše člověka. Mnohdy nám nezbude nic jiného, než říci Bohu: "Bože, nemám sil, ujmi si toho člověka ty, máš na to veškerou moc. Prosím Tě s důvěrou." | |
Mája (7.5.2014 15:58) ahoj redakce :) ty jo, nikdy bych si nepomyslela, že sem budu psát něco takovýho - o klucích, vždycky jsem si myslela, že to mám všechno vyřešené ;) Jde o jednoho kluka z naší mládeže, je mu 25, mě 17. Je asi o hlavu menší než já :) je to skvělej kluk, rozumíme si, mám ho moc ráda, náš věkový rozdíl není vůbec poznat. Jenže... já nevím jestli se mi líbí, je to prostě kamarád a ano, rozumím si s ním víc než s ostatníma klukama z mládeže, ale... pak je tu taky to, že i kdybych do něj byla bůhví jak zamilovaná, jsem v prváku na střední a mezi moje zásady patří - vzít se až dostuduju, takže kdybych teď s někým začla chodit, asi by to nebylo úplně ono - čekat několik let, až dodělám střední a pokud možno i vysokou. Dítě při škole bych fakt nezvládla:) A on, jestli se mu líbím to nevim, ale zdá se mi, že si mě všímá víc než ostatních holek na mládeži, občas mi něco pochválí nebo tak... a vím o něm, že partnerka je pro něj důležitá "otázka" v životě, dost se za to modlí a vytrvale hledá "tu pravou". A já vím, že pokud bych mu dovolila se do mě zakoukat třeba kvůli nějakému chování, mohla bych mu tím akorát ublížit... A nastala zajímavá situace - na víkend jedeme do Prahy na koncert (křesťanská kapela, takže nic "nebezpečného"), on to inicioval, psal všem možným lidem z mládeže, i lidem, kteří tam už třeba nechodí atak... ale nikomu se nechce, nebo nemůže... takže s ním pojedu sama. Nebudeme tam sice úplně sami, budeme spát u jedné kamarádky a zřejmě i na koncertě budou nějací moji kamarádi z Prahy, ale minimálně ve vlaku spolu budem dvakrát hodinu sami... Takže, uf, už jsem to dopsala. A ani nevím, co přesně bych chtěla od vás slyšet... jaké odpovědi, na co. Ale můžete mi napsat vaše názory na to, jestli se chovám správně, jestli mám dobré postoje... nebo co si myslíte o té cestě do Prahy, jestli se s ním mám nějak víc "bavit", nebo naopak si ho držet víc od těla... děkuji moc :) (p.s. známe se necelý rok) | |
© redakce (09.05.2014 10:49) Ahoj Májo, děkujeme za upřímnost a důvěru. Je to těžká situace a každá rada je vždycky jenom rada - rozhodnout se budeš muset sama v každé konkrétní situaci, kterou dopředu nevymyslíš. Je dobře, že ke vztahu nepřistupuješ lehkovážně, ale dopředu promýšlíš, zda do něj jít nebo ne. Plán dokončit školu a teprve potom se vdávat má hodně dívek. Některým vyjde, jiným ne. Ne každému člověku se podaří na školu dostat, ne každý ji dostuduje. Do našich životů zasahují různé události, které dopředu neovlivníme. Nevíme, jestli ten kluk, který se nám líbí a my jemu, bude jednou otcem našich dětí. Můžeme jenom plánovat. Někdy si můžeme myslet, že máme vztah na celý život a po několik měsících nebo letech se rozejdeme a najednou začínáme od začátku. Plánovat, snít. Mít sny a plány je fajn. Ale člověk se jimi nesmí dát svazovat. Jak se zpívá v jedné písničce: "Žijme tedy přítomnost, více lásky dejme druhým. Možností je vždycky dost. To, co přijde, ví jen Pán." Takže mám tři rady: 1) Žij přítomným okamžikem a reaguj na každou situaci tak, jak to v té chvíli cítíš (i při cestě do Prahy). Třeba nakonec zjistíš, že tě ten kluk bere jako dobrou kamaarádku, ale necítí k tobě nic víc a že všechny starosti z cesty byly zbytečné. 2) Pokud zjistíš, že o tebe má zájem a chtěl by s tebou chodit, buď k němu od začátku upřímná a svěř se mu se svými obavami. Jenom tak můžete oba zvážit, zda vám tak dlouhé chození nebo to, že by ses musela zříct školy, za to stojí nebo ne. Může se stát, že po několika měsících poznávání zjistíte, že si až tak nerozumíte. A plánovat si, že si někoho najdu, až mi bude 20 a víc sice můžu, ale často to podle našich plánů nevyjde a co pak? 3) Svěř všechno do Božích rukou. Modli se, aby Ti Bůh ukázal, jak máš jednat a co říkat a uvidíš, že tě nenechá ve štychu. Myslíme na Tebe! Ať se Ti na koncertě v Praze líbí! ;-) P. | |
© redakce (07.05.2014 07:33) Ahoj Majulenko, těžká situace, co? Na jedné straně ho nechceš ranit tím, že mu to na rovinu řekneš, a na druhé straně ho nejvíc raníš právě tím, když mu to upřímně a otevřeně neřekneš. Takové věci se v době dospívání stávají. Najednou se holky a kluci začnou do sebe zamilovávat a přátelství se tím naruší. Bohužel často to nejde jinak (pokud není zamilovanost oboustranná), než aby to jednoho chvíli bolelo. Pro toho kluka je ale mnohem lepší, když mu na rovinu a co nejdřív řekneš, že s ním chodit nechceš, než kdyby si myslel, že má nějakou šanci a třeba po půl roce nebo i později zjistil, že jsi od začátku byla rozhodnutá do toho vztahu nejít a že se snažil zbytečně. Možná je jeho zamilovanost tak silná, že mu to budeš muset říct tvrdě a nekompromisně. Neboj se toho. Kluci se rádi chytají i stébla naděje, takže musí poznat, že to opravdu nemá cenu. Pořád si opakuj, že teď ho to sice trochu zabolí, ale dostane se ze slepé zamilovanosti mnohem dřív, než kdybys ho nechtěla ranit a dávala mu marné naděje třeba i několik měsíců. Mně osobně to trvalo dlouho, než jsem pochopila, že kdybych si s klukama nezahrávala a byla k nim od začátku upřímná, mohla bych naše přátelství ještě zachránit. Protože přátelství je založeno na upřímnosti, ne na přetvářce. A pokud tě má opravdu rád, dostane se z toho brzy. Držím palce! ;-) P. | |
zoufalá (5.5.2014 19:59) Ahoj, poslední dobou mě trápí tyto věci - 1) Dá se nějak zbavit myšlenek? Nejde přece pořád na něco a o něčem do nekonečna přemýšlet a myslet...nebo jo? Mít v hlavě úplný prázdno, nic neřešit...to bych si přála. 2) Dá se nějak zbavit pocitů? Nebo aspoň pocitu v mojí situaci, že něco dopadne dobře, když se to nijak nevyvíjí a neposouvá dopředu a asi i vím, že je to nesmysl? (i když bych samozřejmě chtěla a byla ráda, kdyby to dobře dopadlo tak, jak mě ten pocit "uklidňuje"). Jsem z toho zoufalá...a úplně bezradná :( Děkujíí :-) | |
© redakce (06.05.2014 08:46) Ahoj, na začátek bych Tě chtěla uklidnit: určitě nejsi sama, koho takové otázky trápí. Na podobnou otázku odpovídal jedné z vás P. Jenda Balík před nedávným časem. Z jeho odpovědi vybírám: Myšlenky přichází a odchází. Jsou jako mouchy. Tak je to u každého člověka. Často platí, že je nejlepší si jich vůbec nevšímat, pohrdnout jimi a je to, ony odletí zase tak, jak přiletěly. Některé myšlenky jsou jen otravné, některé dobré, ale některé i zlé. Otravnými pohrdneme a přestaneme se jimi zaobírat, zlé odmítneme. Potíž je v tom, že ty zlé se mohou převlékat do kabátu dobrých. Jak se v nich vyznat? Předně vkládat vše, co nás více obtěžuje, do modlitby. A podobné je to i s pocity a emocemi. Křesťan má velkou výhodu, protože ho víra ujišťuje, že je Boží dítě. Jako mají malé děti bezmeznou důvěru ke svým rodičům, tak i my se můžeme v jistotě víry schoulit do „náručí“ našeho nebeského Otce, svěřit se mu a plně se na něho spolehnout. On nás ochrání. On se postará o to, co je pro nás neřešitelné. Objeví se v nitru nějaká myšlenka nebo pocit, který nám není příjemný? Ihned je třeba to odevzdat do Boží náruče. „Pane, ty se, prosím, postarej.“ Pronásleduje nás nějaká myšlenka a neustále nám bere klid? Je třeba „hodit“ ji na Pána, neboť jemu na nás záleží (srov. 1 Petr 5,7). „Pane, ty s tím něco udělej, svěřuji to tobě.“ Myšlenek se sice nikdy nezbavíme úplně, ale budeme mít pokoj v srdci. A také se budeme učit důvěře. Ne všechno máme sami ve svých rukou a můžeme to ovlivnit. Ale Bůh ano. Tak ať se Ti daří mu důvěřovat. Myslím na Tebe! P. | |
| Strana: 1 << 27 28 29 30 31 32 33 34 35 >> 621 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |