© redakce (14.04.2014 11:13)
Ahoj A., děkujeme za zpětnou vazbu ;-) Na setkání čtenářek určitě přijeďte obě - nudit se nebudete. Letos bude totiž setkání netradiční, protože proběhne v prostorách TV Noe a připraveny budou zajímavé workshopy (související s televizí a divadlem), které nejsou nijak věkově omezeny a každý si může najít to své (podrobnosti a přihlašování zatím dolaďujeme). Lákalo by to i nás a to už nám 18 dávno bylo ;-) Těšíme se na vás! Hezký den! ;-) P.

© redakce (10.04.2014 07:07)
Ahoj M, tak to máme radost! Je to por nás i povzbuzení, že tam články nevisí jen tak pro nic za nic, ale opravdu pomáhají. Přejeme pěkný (i když trochu deštivý ;-)) den! P.

© redakce (10.04.2014 11:17)
Ahoj smiley, základní informace najdeš v březnovém a dubnovém čísle IN!. Podrobnosti se časem objeví i na webu. Prosíme o strpení, pracujeme na tom! :) Měj se krásně! P.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:10)
Milá Anežko, na tuto otázku je třeba se zeptat Pána Ježíše. A ten říká: Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." (Jan 9, 2-3) Proč je nemoc? Nelze ji chápat jako trest za hříchy svoje a už vůbec ne jako trest za hříchy předků. Může být darem Božím - například někoho dovede k víře v Boha. Může být důsledkem hříchu - kouřením si někdo zaviní rakovinu, nevázaným sexuálním životem před manželstvím si přivodí pohlavní nemoc. Může být Božím uzdravujícím lékem - tedy ne trestem, ale pomůckou, jak člověka přivést k obrácení. Jak je to u konkrétní nemoci konkrétního člověka? To nevíme. To je Boží tajemství. PS: V tomto se tedy kněz o. Pleskač mýlí a nekáže to, co říká církev. Vyjádřili se k tomu i naši biskupové, jako v věci, která je mimo. Jedná se o delší dokument: http://www.cirkev.cz/cirkev-ve-svete/dokumenty/fialova-r
ada/
, a to dokument 36.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:03)
Milá Paty, tady jsou odpovědi: 1) Svátost smíření může přijmout pochopitelně jen ten, kdo je pokřtěný. Hříchy jsou odpuštěny ve křtu - dědičný a u dospělého člověka i všechny jeho osobní hříchy z celého života. Svátost smíření je někdy nazývána novou vodou odpuštění - slzami, které nám odpouští po křtu, když jsme nebyli věrní tomu, co jsme ve křtu dostali. 2) Koho duši vyvoláme? Nevíme. A možná je to opravdu ďábel. Vyvolávání duchů je tedy více pověra, něco nejistého než něco racionálního a skutečného. Je to pro člověka nebezpečná půda pod nohama. Proč ale nesmíme vyvolávat duchy zemřelých? Především proto, že je to neúcta a nevíra v Ježíše, urážka lásky Boží. Vyvoláváním duchů zemřelých jako bychom říkali: Ježíši, moc Ti nevěřím, musím si to pojistit u někoho jiného. Ježíši, nic mi neříkáš, potřebuji se zeptat tedy někoho jiného. Rád bych věděl o budoucnosti a ty nic neříkáš, zeptám se jinde. Tato neúcta je vlastní hřích vyvolávání duchů. Vždyť Ježíš přece hovoří, i když tiše: v Písmu, v církvi, v duchovním vedení, ve zpovědi... Vyvolávání duchů je ve Starém zákoně zapovězeno. Mrtví nás nestraší, ale někdy může Bůh dovolit kontakt duší zemřelých s námi: například zjevení Panny Marie. Ale je to něco mimořádného a církev je k tomu vždy velice podezíravá. Za duše v očistci se modlíme, k duším v nebi se modlíme (svatí). Tedy kontakt se světem zde na zemi a se světem v nebi je možný a je reálný, ale je to kontakt, který je vždy konaný v Bohu. 3) Být salesiánkou nejdříve znamená, pocítit, že to konkrétní děvče je Bohem voláno k tomu, aby se mu zcela oddalo - aby uzavřelo jakýsi duchovní sňatek s Ježíšem - žila plně pro Něj. Pak přijde způsob, jak slouží. Většinou ve školách, ve střediscích a věnují se mladým lidem, často dětem, a to mnohdy těm, které nejsou přímo věřící. O prázdninách pak pořádají různé akce. Ale hlavní není činnost, ale to, že žijí ve zvláštním vztahu s Ježíšem a následují ho ve společenství. Proto bydlí spolu, sdílí ve své komunitě život, modlí se atd. Salesiánky nežijí v nějakém klášteře, dokonce nemusí chodit ani stále v hábitu. A co studovaly? To je různé. Pro vstup k nim nemusí mít děvče něco vystudované. Většinou k nim nejprve jezdí na víkendy, pomáhá a pak se postupně začlení do komunity.

© redakce (10.04.2014 09:03)
Ahoj, já osobně obě kapely poslouchám už léta a některé jejich písničky jsem v dospívání hrávala i na kytaru. Písnička "Pocit" podle autorů hlubší smysl nemá, sami o ní prohlásili, že je napadla slova, tak z něj poskládali text a ten zhudebnili. Nic bych za tím nehledala. Na české hudební scéně těžko najdeme někoho, kdo se svými texty bude hlásit ke křesťanství nebo k hlubším hodnotám. Ale to přece neznamená, že nemůžeme tzv. "světskou" hudbu poslouchat, když se nám líbí a není výslovně zaměřena proti hodnotám, které vyznáváme (tam už by rozpor byl). Ale myslím, že Chinaski a Divokej Bill žádné takové texty (proti křesťanství, víře, životu, lásce, pravdě atd.) nemají. Jsou to spíš komerční kapely, které zpívají buď "o ničem" nebo o vztazích a o tom, co je obklopuje a čím žije dnešní společnost. Měj hezký den! ;-) P.

© redakce (10.04.2014 07:42)
Ahoj, stačí pět slov nebo slovních spojení ;-) Hodně štěstí v soutěžení! P.

© redakce (09.04.2014 13:01)
Ahoj evi, je to celkem bludný kruh, co? Nevěříš sobě a tím pádem ani druhým a to si dáváš za vinu (a tvoje sebevědomí zase utrpí). Dobrá zpráva pro tebe zní: I na sebepřijetí a posílení sebevědomí se dá pracovat! A tím, že začneš víc věřit sobě, budeš víc víc věřit i druhým. Shodou okolností máme na toto téma připravenu celou stranu do květnového čísla ;-) Takže jenom stručně vyzvednu některé body, které je dobré žít v praxi: Nemluvit o sobě negativně (jsem blbec apod.), myslet pozitivně (snažit se neříkat nic negativního o situaci ani jiném člověku), připustit si, že jsme lidé omylní a z problémů nedělat tragédie, učit se být k sobě laskaví a dělat si radost. Naučit se smát, pomáhat druhým a nemyslet příliš na kritiku. A samozřejmě všechno postupně! ;-) Po malých krůčcích. Myslíme na tebe a přejeme hezké jarní dny! P.

© redakce (10.04.2014 07:26)
Ahoj Minie, nejsem žádná velká odbornice na vztahy, ale za sebe říkám, že bych tomu nechala volný průběh. Nejspíš bych si s ním opravdu vyšla ven a pokecala. Ale zároveň bych se snažila využít nějaké příležitosti, kdy bych mohla stočit řeč na vztahy a říct mu při tom nenásilně, že zatím žádný vztah nechci. Aby věděl, na čem je. No a pokud by se ti to nepovedlo a ty bys cítila, že ho tím, že s ním občas někam zajdeš a on si dělá marné naděje, jenom zbytečně trápíš, vsadila bych na upřímnost a otevřeně si s ním promluvila. Upřímnost je těžká, ale zato důležitá a navíc zabírá. Tak Ti držím palce, aby ses do toho moc nezamotala. (A kdo ví? Třeba nakonec, až se lépe poznáte jako přátelé, zjistíš, že odmítnutí vztahu už není potřeba. V tom je kouzlo vztahů - nikdy nevíme, co nám který z nich přinese ;-)). Myslím na Tebe a přeji pěkný den! P.

© P. Jan Balík (09.04.2014 08:55)
Milá tazatelko, je super, že se ptáš. To je moc potřeba. - Proč svatba? Mimo jiné i proto, aby se mohlo dítě narodit do stabilní a zákonem chráněné buňky společnosti. Dítě má právo být počato z láskyplného manželského objetí svých rodičů (muže a ženy) a to v takovém vztahu (manželství), který je veřejně uznán. Svatbou dávám všem najevo, že tato žena, tento muž je pro mne výjimečný a že druzí mají toto naše rozhodnutí respektovat, i stát. - Proč se k Bohu máme modlit několik modliteb, když Jemu to přece musí stačit jednou. Ví, že to potřebujeme a ví, kdy nám to dá. Vždyť mu to nemusíme stále připomínat. Není jako maminka, kterou prosí malé dítě o zmrzlinu a maminka nakonec ustoupí... Ano, není jako maminka, která se nechá uprosit. Ale je jako maminka, která je starostlivá a ráda naslouchá žvatlání svého dítěte. Sice vše víc dopředu, ale ráda slyší, jak si dítě o něco říká. Modlitba je setkání s Bohem. Jde o to povídat si s ním: o svém životě, o problémech, děkovat mu, chválit ho. A také prosit. Kdo se modlí, ten se postupně učí vnímat, že v životě není středem on sám, ale že středem všeho je Bůh, který je dobrý a plný lásky. - Proč se při vyznání víry klaníme zrovna u narození? Protože se Bůh stal člověkem. To je neuvěřitelný projev Boží lásky. Takže v pokoře a úžasu klekáme (dvakrát v roce) nebo se ukláníme. Zasneme nad tak velikou Boží láskou. Jakoby se v duchu klaníme malému Ježíši v jeslích, v kolébce. A to mimo jiné bez uklonění nejde :-). - Bůh je trojjediný a tam, kde je Jeden, jsou i ostatní... Takže pokud je Bůh všude, tak Duch Svatý a Ježíš také? Ano, dá se to tak říci. Protože je ale Trojice pro nás lidi tajemstvím, kterému nemůžeme plně porozumět, vyjadřujeme se často tak "po lidsku". No a pak se nám zdá, že někdy jakoby se více projevovala jedna ze tří osob: stvoření Otce, vykoupení Ježíš, posvěcení Duch. Ale jistěže je to činnost všech tří, i když nějaká osoba jakoby byla více zaangažována. - Všude se píše, že nic nemohlo vzniknout z ničeho a např. v Malém kompasu víry Max Kašparů říká, že náhoda není a vše je z Boha. Já tomu věřím, ale někdy s tím neumím nic udělat a napadá mě, proč měl být na začátku právě Bůh? No, zřejmě musela být na počátku nějaká inteligence, osoba, když je svět inteligentní a je v něm mnoho osob. A tuto osobu lidé nějak nazývali - Bůh. A tento Bůh nakonec o sobě povídal - už ve Starém zákoně a pak v Ježíši Kristu. - A ještě prosím - nemáte nějakou radu - poslední dobou jsem hrozně líná, nic se mi nechce, do školy se nepřipravuji, víc než žiju, přežívám... No, dělej si vždy v neděli večer malinké předsevzetí na celý týden a každý večer se pak po celý týden kontroluj. Pros Pána o pomoc. Předsevzetí musí být konkrétní, malinké a splnitelné (např. vstát o 5 minut dříve a přečíst si odstavec z evangelia). Je to takový trénink jako dělají sportovci. Uvidíš, že se to časem zlepší. V modlitbě myslí a žehná P. Jenda

© P. Jan Balík (09.04.2014 08:50)
Milá hloubalko, nejdříve k dělení hříchů na "lehké" a těžké": TZv. těžké nebo "smrtelné" hříchy, si církev nevymyslela, ale odvodila je na základě Písma svatého. Svatý Pavel uvádí několik seznamů skutků, které tomu, kdo se jich dopustil, brání vejít do království Božího (1 Kor 6,9, Řím 1, 26, Gal 5, 19, 1 Tim 1,10). V Bibli nalezneme i hříchy, o kterých se říká, že volají k Bohu o pomstu (např. nespravedlnost vůči zaměstnanci, vražda, sodomie, nářek cizince, vdovy a sirotka; viz KKC 1867). A k závisti: Pravá závist je daleko více než jak píšeš. Jedná se o to, že lze někomu nepřát Boží milost nebo mu tak nepřát majetek či štěstí, že to začne člověka tak vnitřně užírat, až se dostává do stavu, kdy by viděl toho druhého člověka rád mrtvého nebo mu s plným vědomím přeje neštěstí. To je závist, která je těžkým hříchem, protože přeje druhému těžkou újmu. Na druhé straně by na světě měla být nějaká spravedlnost, o kterou máme usilovat. Proto se bohatší mají učit dělit s druhými. Vše, co vlastníme, není dar pro nás, ale i pro druhé. Vše, co máme navíc, ve skutečnosti patří chudším. Mít srdce, které druhým přeje, co jim Bůh dává, být spokojen s tím, co nám osobně Bůh dává, je ta nejkrásnější svoboda na zemi. Kdo jen závidí, stává se člověkem ponurým, škaredým, ve stáří jen nadává. Kdo druhým přeje a sám je spokojen s obdarováním od Boha, ten je radostný a šťastný, ve stáří moudrý a příjemný. Ano, máme usilovat o růst i ekonomický, ale nesmíme se oddat jen honbě za majetkem. A teď ruku na srdce: bývají lidé majetní, kteří si mohou vše dovolit, šťastnější než ti, kteří žijí skromně?

© redakce (08.04.2014 14:15)
Ahoj Betty, myslím, že bude nejlépe, když zavoláš na Linku důvěry na číslo 116 111 (je to bezplatné a anonymní) a poradíš se s odborníky. Mohou tvému bratrovi doporučit psychologa v okolí vašeho bydliště, který mu pomůže zbavit se závislosti, popřípadě poradí, co můžeš pro bratra udělat konkrétně ty. Je moc dobře, že ses rozhodla se na někoho obrátit a budeme na tebe myslet, abys neměla zbytečný strach tento krok udělat. Držíme palce! P.

© redakce (08.04.2014 07:03)
Ahoj Verčo, máme radost, že jsi zůstala IN!u věrná aspoň tímto způsobem a moc děkujeme za pochvalu i přání! ;-) Tobě přejeme dobré prožití zbytku postní doby a spoustu radosti v srdci! ;-) P.

© redakce (09.04.2014 07:20)
Milá R, již je v provozu web k setkání, informace se budou postupně doplňovat. Najdeš na něm i odkaz na stránku, kde se dočteš, co to Taizé je. Setkání bude pro každého mladého. Adresa zmíněných webových stránek je: http://www.taizepraha.cz/ Hezký den! ;-) P.

© redakce (03.04.2014 11:38)
Milá Mančo, děkuji za Tvoji důvěru se svěřit, za to, že jsi našla odvahu. Píšeš, že Ti přijde, že mezi kolektiv nepatříš. Co to konkrétně znamená? Že tě spolužáci ponižují a zesměšňují, neberou tě vážně (= šikanují tě) a Ty jsi úplně na okraji kolektivu nebo "jenom" to, že se s Tebou nebaví sami od sebe, nežádají tě o pomoc, neptají se na rady? Nebo se bavíš Ty s nimi a oni na to nereagují? Proč myslíš, že nezapadáš? Protože jiné názory, jinak se chováš, nevěříš si, nejsi dost průbojná, nedokážeš s druhými navázat kontakt nebo příčinu sama nechápeš? Nebo jsou ve třídě uzavřené party, které spolu tráví i volný čas mimo školu a tobě se nedaří mezi ně proniknout? To všechno je dobré si na začátku ujasnit a budu ráda, když se znovu ozveš, protože teprve potom se Ti můžu pokusit poradit konkrétněji a i Ty sama si možná najdeš částečně odpověď na otázku "v čem je problém". Přemýšlej, dívej se kolem sebe a potom znovu napiš. Společně se budeme snažit najít řešení Tvé situace. Měj se moc hezky! P.

© P. Jan Balík (02.04.2014 11:46)
Milá Kikino, mormoni křesťané nejsou. Proč? Mezi křesťany se počítají ti, kteří vyznávají Boha jako Trojici a to, že druhá Božská osoba se stala člověkem pro spásu lidí.

© redakce (02.04.2014 14:00)
Ahoj Le, určitě to existuje - kolik je na světě lidí, tolik je i typů vztahů a každý vztah je jedinečný. Takže určitě je i spousta lidí (a nemusí to být jen nevěřící), kteří po rozchodu zjistí, že udělali chybu a že ten, se kterým se rozešli, nakonec není tak špatný, jak si mysleli. A pokud je to vzájemné a odpustí si, není důvod, proč se k sobě nevrátit. Známe třeba věřící pár, který se rozešel těsně před svatbou, rok spolu nebyli a nakonec se ti dva k sobě znovu vrátili a vzali se. Dnes tvoří šťastnou rodinu. Ale stejně jako u předchozí odpovědi dodávám, že nic nejde zobecnit. Každý vztah v sobě skrývá vlastní překvapení a i proto nám vztahy nikdy nezevšední :) Měj se pěkně! P.

© redakce (02.04.2014 10:52)
Ahoj A, ano, známe takových párů více, kdy se najednou ti dva vidí jinýma očima - třeba, když se jeden z nich s někým rozejde, druhý (dobrý kamarád) ho utěšuje a najednou mezi nimi přeskočí jiskra. Ale nedá se to zobecnit jako pravidlo. Pokud je láska (zamilovanost) jednostranná, tak nemá člověk nikdy jistotu, že se do něj ten druhý / ta druhá jednou zamiluje. Vztah je vždycky záležitostí dvou stran a nikoho do něj nemůžeme donutit ani ho přemluvit. Každopádně děkujeme za zajímavý dotaz a přejeme krásné jarní dny! ;-) P.