Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Do redakce
Vložit nový příspěvek nebo dotaz - do redakce
nnnnnn (12.3.2014 19:46) Ahoj IN, zajímalo by mě, jak je to s Božím požehnáním. Požehná Bůh člověku v životě, i když se člověk záměrně od Boha odkloní? Uvedu příklad: Muž chodí s nějakou ženou. Ta se jeví jako nevhodná partnerka do manželství pro tohoto muže, navíc muž cítí, že Bůh říká "ne" stejně tak i okolí. Muž ji ale miluje, a i přesto si ji vezme. Když vlastně muž ,přeženu, "neposlechl", nebo spíš nedal na radu Boha, tak požehná Bůh tomu člověku ve svazku s touto ženou? Nebo mu celý život bude bůh dávat tuto chybu najevo? Nebo to blbě chápu, a záleží jen na člověku?"každý svého štěstí strůjce" Diky | |
© P. Jan Balík (13.03.2014 10:27) Milá tazatelko, Bůh miluje každého člověka naprosto originální láskou. A k jeho lásce patří i dobrota a milosrdenství. Ano, člověk se může rozhodnout proti Boží vůli. Ale Bůh se jistě nemstí. Pochopitelně, že člověk si svým rozhodnutím může způsobit mnoho důsledků, které ne všechny mohou být příjemné (např. způsobí se manželské ropzepře či krach manželství). Pokud se jedná o rozhodnutí, která nejsou zlem, tedy nejsou těžkým hříchem (což je případ, na který se ptáš), Bůh jistě trpělivě provází člověka svým požehnáním. A pokud je rozhodnutí těžkým hříchem, zve člověka Bůh svou láskou k pokání. Ale ještě otázka: co je to Boží požehnání? Jistě to nelze chápat jen tak lidsky, že se nám vše podaří a vše nám bude vycházet podle našeho a nebudeme mít problémy. Boží požehnání je spíše snaha Boha, abychom byli spaseni, dostali se do nebe. Tedy Božím požehnáním může být i nemoc, úraz, nějaká životní nepříjemná událost... Proč? Protože může přivést člověka k tomu, že se začne o Boha zajímat a vydá se po cestě Boží. Takže. Nejlepší je, aby se člověka Boha ptal po jeho vůli a snažil se ji pak přijmout a konat. Ale to znamená, že člověk se musí také umět rozhodnout. Proto je tak dobré, aby se mladí lidé modlili za své budoucí životní povolání. A kdo poctivě hledá, ten jistě najde a rozhodne se co nejlépe. I pak přijdou kříže, ale ty jsou všechny jistě jen a jen Božím požehnáním. | |
Plssss pomoc (12.3.2014 18:34) Ahojky , už dva měsíce pozoruji na kalhotkách bílý výtok,který když si k němu čichu zapáchá jako moč(někdy a fakt jsem se nepo........).Dnes ve škole jsme probíraly dospívání a změny u holek a kluků a tam bylo napsané,že pokud je výtok žlutý(nevím jak moc) a je hustý může se jednat o infekci-zánět a taky ,že to může svědět a pálet(což mě se nestává). Co mě ale vyvedlo z míry je -že na kalhotkách u výtoku se nacházeli kousky tmavě zelených vlákem(CO TO JE?) Prosím o popis vaginálního výtoku -zkušenosti(popř. se zánětem)a jestli je to normální nebo jestli jsou to typické příznaky zánětu(to snad ne fňuk,fňuk) Díky | |
© redakce (13.03.2014 07:56) Ahoj, na tyto otázky Ti dá 100 % odpověď paní doktorka (buď obvodní lékařka nebo gynekoložka). My v redakci bohužel nejsme odborníci a nemáme vystudovanou medicínu. Za sebe si myslím, že se o nic vážného nejedná, pokud nepociťuješ svědění a pálení. Zkus více nosit bavlněné ("vzdušné") spodní prádlo a vyhnout se upnutým kalhotám z neprodyšného materiálu, nepoužívat tolik vonné sprchové gely a parfémovaný toaletní papír. Pokud by se ve výtoku objevily hrudky nebo začal zapáchat jinak než po moči, případně změnil barvu na světle zelenou či žlutou, vyhledej lékaře. A neboj se. I kdybys náhodou zánět měla, není to přece žádná tragédie. Jedna krabička léků to vyřeší a budeš mít pokoj. A to je lepší než se zbytečně stresovat, ne? ;-) Ať se Ti daří, měj pěkný den ;-) P. | |
394 (10.3.2014 22:50) Základka byla plná úžasných lidí. Když přestoupíte do jiného města, na jinou školu, najdete další úžasné lidi. A kdyby jste přestoupili uplně do jiného města a na uplně jinou školu, pravděpodobně by ste taky objevili úžasné lidi. Jaktože teda máme jednoho partnera na celý život? Jak můžeme vědět, že je to nejlepší člověk na světě, když vlastně všechny lidi neznáme. Nemůže v průběhu života přijít ještě někdo, kdo bude ještě úžasnější, koho jsme dříve prostě neznali? Vím, že první dva odstavce spolu moc nesouvisí, ale doufám, že jste z toho aspoň trochu pohchopili tu myšlenky, která by je měla spojovat. | |
© redakce (11.03.2014 13:49) Ahoj 394, to je zajímavá otázka. Samozřejmě, že vždycky můžeme poznat někoho, kdo se nám zdá ještě úžasnější, než je náš současný partner (manžel). Jde ale o to, jak chápeme lásku. Pokud ji zaměníme za zamilovanost, můžeme prostřídat řadu dalších partnerů a mohli bychom hledat toho "pravého" donekonečna (a třeba zjistit, že i když jsme poznali spoustu "vysokoškoláků", nakonec si stejně nejvíc rozumíme s tím spolužákem ze základky, který je ale už zadaný). Když si však uvědomíme, že k pravé lásce patří svobodné rozhodnutí a oběť, začíná to celé dávat větší smysl. Když se totiž pro někoho rozhodnu (a předtím se za svého partnera a jeho poznání i předem modlím), tak může do mého života přijít spousta mužů, se kterými si také budu rozumět, ale protože jsem se rozhodla pro jiného, nezačnu už s nimi chodit. Je to samozřejmě spojené s určitou obětí, ale pokud si můžeme vzájemně věřit, je taková láska mnohem krásnější než nekonečné hledání. Pro člověka není dobré, aby byl sám, ale není také dobré, aby hledal partnera donekonečna a nikdy se neusadil a nezaložil rodinu. Je potřeba se rozhodnout pro jednoho. Bůh naši volbu respektuje, je-li upřímná, a provází ji svým požehnáním (zvláště díky svátosti manželství). Měj se moc hezky. ;-) P. | |
Leňa (10.3.2014 15:40) Ahoj IN! Mám takový dotaz...chodím na zdravku a v psychologii učitelka pořád zmiňuje čakry a dnes jsme malovaly mandaly. Vím, že čakry jsou špatné a u těch mandal jsem si nebyla jistá..tak když jsme je kreslili tak jsem myslela úplně na něco jiného a modlila se :D Nevím jak se vůči tomuto bránit, kdybych chtěla učitelce nějak oponovat... | |
© P. Jan Balík (12.03.2014 07:13) Milá Leňo, především: čakry a mandaly do psychologie nepatří. Psychologie je věda, která zkoumá člověka podle přísných vědeckých kritérií, a ne jakési líbivé či neracionální dohady. Věda pracuje na principu dokazatelnosti jevu, na výzkumech (solidních) a na racionálních úvahách. Čakry a mandaly mají asi takovou vědeckou váhu, jako u nás v Evropě pověra (dotknout se kominíka). Neboj se, čakry a mandaly jako takové neškodí. Samozřejmě, že mohou být zneužity lidmi, kteří k nim přidají svůj duchovní postoj, spojí je s náboženskými bludy a prostě se této neracionální věci oddají víc, než něčemu jinému. Ulítnou na nich. Takže, malovat je, protože to musíš, nebo poslouchat řeči o čakrách, nic neznamená. Je potřeba vše racionálně hodnotit a klidně i diskutovat s paní učitelkou o tom, zda je to věda nebo ne, zda to je dokazatelné či ne, zda je to pouze výplod nějakých náboženských filosofií východu nebo něco, co stojí pevnýma nohama v lidské racionalitě. Jak připomínal papež Benedikt: víra bez racionality se stává pověrou a určitým spiritualismem (tedy něčím, co člověka odvádí od lidského prožívání a uvádí ho jen od nějakého nereálného duchovního světa). Naopak věda bez víry se nakonec stává nelidská (odlidšťuje a jde proti základní etice). | |
Houslistka (15 let) (10.3.2014 14:37) Dobrý den, a může zamilovanost trvat jen týden? Na houslových koncertech jsem potkávala jednoho kluka, který se na mě tak hezky díval, ale to já sem byla ještě tak o rok mladší, takže jsem si myslela, že se mu jen tak líbím a to je vše....(já k němu zatím nic nepociťovala). Ale když jsem se zúčastnila soutěže a on tam hrál samozřejmě taky (na housle hraje velmi dobře), tak mi to nasadilo brouka do hlavy a když jsme všichni postoupili do 2.kola, strašně jsem se na něho těšila :D Na 2. kole jsem před ním byla opravdu strašně nervozní a když jsme my pár jedinců postoupili do krajského kola (mimochodem ještě nebylo a teprve na něj čekám), tak pomalu vychladávám a dneska ho beru jen jako mimořádně talentovaného a hezkého kluka, ale ty horlivé city (které jsem nejvíc pociťovala jen 1.týden) jsou pryč... On chodí do druháku na SŠ. TAKŽE MOJE OTÁZKA: Byla to opravdu zamilovanost a proč travala tak krátce (protože jsem ho dlouho neviděla)? Každopádně vím, že mám na chození fůru času a myslím si, že to stejně k ničemu nepovede, ale pro příště...:D Moc děkuju za odp. | |
© redakce (11.03.2014 10:26) Ahoj Houslistko, myslím, že sis na svoji otázku odpověděla sama. Zamilovanost může trvat klidně i jeden den, je to individuální. A platí často ono známé "sejde z očí, sejde z mysli" a navíc jsi ve věku, kdy se člověk zamiluje a "odmiluje" velmi rychle. Pokud je objekt tvého zájmu daleko nebo jsou city delší dobu neopětované, zamilovanost zpravidla vyprchá. U každého je to jiné, ale to, že ses s tím klukem nepotkávala, určitě k tomu, že už do něj nejsi zamilovaná, přispívá. Otázka je, co se stane, až ho znovu potkáš. ;-). Hezký den. P. | |
ala (7.3.2014 21:10) Ahoj do redakce. Masturbace je špatná, ale v některých případech jí lze dokonce doporučit (např, Lepší aby se člověk s nadměrnou touhou uspokojil sám, než znásilnil kolemjdoucí ženu). Teď otázka: Můj milý nevydrží bez masturbace a musí to udělat aspoň jednou za dva týdny (vidím, že se kvůli mě opravdu snaží to omezovat a ani mě do ničeho nenutí). V září z nás budou manželé. Už jsme to vícekrát nevydrželi a vzájemně se uspokojili(ne sexem jako takovým, ale vzájemnou masturbací). Myslíte si, že je ode mě špatné, když to odmítnu udělat protože se v té chvíli já sama dokážu ovládnout. Když ale vím, že v tom případě se on bude muset během pár dní třeba uspokojit sám? Pak přemýšlím o tom, že to je ode mě sobecké (když se neovládnu- "mám co chci". Když se ovládnu- jsem v pohodě, ale on frustrovaný) (nikdy mi nic nevyčítal, ale mě napadá, že to ode mě není správné). Co je v tomto případě lepší/ méně horší. Jak byste se zachovaly vy? díky | |
© P. Jan Balík (10.03.2014 08:53) Milá alo, děkuji za velice poctivý a vážný dotaz. Gratuluji vám k tomu, že se o život v čistotě snažíte. Hodně odvahy i do příštích měsíců před svatbou. Schopnost ovládnout sám sebe je jednou ze základních ctností člověka. Většinou se uvádějí čtyři: statečnost, spravedlnost, umírněnost, moudrost. (V Katechismu od bodu 1804; YOUCAT od bodu 299) Pokud nemá být život neuspořádaný a řízený jen prchavým citem a pokud se nemá společnost proměnit jen v bandu sobců, je třeba, aby se každý člověk o tyto návyky snažil. Proč? Aby byl schopen kvalitního života. Jinak je celý život jen vláčen pocity a sobectvím. Jednou z oblastí, ve které je tyto ctnosti (zvláště statečnost a umírněnost) zvlášť pro muže obtížné získat, je sexualita. Ta je sama o sobě dobrá (darovaná Bohem), ale na druhou stranu je třeba, aby sexuální pud byl podřízen osobě člověka a ne naopak. Sexuální pud je silný a je třeba ho včlenit do celku osoby člověka. Čistota je tedy ve své podstatě schopnost začlenit tuto životní sílu a dar do celku života. Podívej se, i v manželství budou chvíle, kdy je třeba se sexuálně ovládat a jeden i druhý musí umět vydržet ve zdrženlivosti. Je to podobné, jako ve sportu. Prostě některé cviky jsou náročné a chce to hodně posilování. I ovládnutí sexuality je náročné. Je to jako s jídlem. Někdo by snědl vše, co vidí. Někdo má strašně rád sladké. Někdo alkohol. Samo o sobě mít na něco chuť a něco sníst je dobré, ale je třeba mít mírnost, aby člověk nejedl příliš, aby nepil do opilosti atd. Vidím, že zápasíte, a to je dobře. Odmítnout uspokojit svého chlapce je od tebe nejen správné, ale pro tvého chlapce to nejlepší, co pro něj a pro vaši lásku můžeš udělat. Pomáháš mu tím pochopit, že v této oblasti potřebuje ještě trénovat a získat vládu sám nad sebou. Ano, někdy jsme my lidé hodně slabí, to nás pokořuje. Víme, že Boží milosrdenství je veliké, ale nikdy bychom neměli přestat bojovat sami se sebou a svou slabostí. Kdo bojuje, i když občas prohraje, ten je na správné cestě, ten se učí pravdivě milovat. Uspokojovat svého chlapce by znamenalo, že bys ho jen utvrzovala v jeho slabosti. Domnívám se, že tvůj chlapec se o růst ve ctnostech snaží. Možná ho jeho slabost trápí víc, než si myslíš. Popovídejte si o tom, nebojte se vzájemně podporovat v růstu ve ctnostech. Takový růst totiž moc podporuje vaši budoucí manželskou lásku. Žehná P. Jenda | |
Horanová (7.3.2014 15:01) Ahoj In,vím,že to tu už párkrát bylo,ale...chtěla bych vám moc poděkovat za úžasné překvapení-plakát. Moc jsem si přála plakát 1D,ale vypadalo to,že už žádný nebude...pak jsem ale otevřela časopis...a tam Niall. Udělalo mi hrozně velkou radost,protože Niall je můj oblíbený člen kapely,a taky velký vzor. Děkuju. :) | |
Natka 16 (7.3.2014 14:35) Ahoj IN! Jsem v prvním ročníku na vysokém gymnáziu a cítím, že na mě ze všech stran doléhají lidé ohledně mého budoucího zaměření. Mám dvě kamarádky, které by se chtěly vydat na medicínu - i mě biologie baví, ale nejsem si jistá, jestli by medina byla pro mě ta pravá. Náš učitel na biologii je naprosto skvělý, je krásné sledovat, jak je někdo do něčeho tak zapálený. Snaží se mě a moje kamarádky do tohoto nadšení zapojit, a proto nám říká o mnohých přednáškách a poukazuje nám, kam bychom se měli podívat. Líbí se mi to, ale zároveň jsem pod jistým stresem. Nevím totiž, jestli se budu v budoucnu zabývat biologií a nevím, jestli pak není škoda, když právě kvůli nějakým přednáškám chybím ve škole. Mám ale strach, že kdybych na nějakou přednášku nešla, že si mě už nebude tolik všímat a bude chválit pouze moje kamarádky, apod. Nevím, co mám dělat. Závidím kamarádkám, které už o své budoucnosti mají představu a chtěla bych, abych také přišla na tu svou... Objevit moje přednosti a schopnosti a zjistit, kým bych se měla stát... Prosím o radu. | |
© redakce (10.03.2014 10:04) Ahoj Natko, děkujeme za zajímavou otázku. Současná doba nás neustále do něčeho tlačí a bere nám pokoj a klid. Jsi teprve v prvním ročníku, takže na starosti spojené s volbou budocího zaměření máš ještě minimálně jeden až dva roky čas. Zatím zkoumej, co tě baví, poznávej sama sebe, zkoušej i nové zájmy a nesoustřeď se jen na jeden obor. Neznamená to, že se nemůžeš věnovat biologii, i když ještě nevíš, jestli ji chceš dál studovat. Člověk totiž nikdy neví, co se může v životě hodit. Já jsem maturovala z biologie, protože mě moc bavila, a nakonec jsem si si vybrala úplně jinou aprobaci (záleží také hodně na tom, na jakou školu se člověk dostane. Plány jsou jen jeden z mnoha faktorů, který o našem budoucím povolání rozhoduje). Nelituji však hodin strávených na biologických olympiádách a volitelných seminářích. Daly mi hodně do života a naučily mě dívat se na svět z nových úhlů pohledu. Je dobré, že váš učitel je do svého oboru zapálený. Věřím ale, že by pochopil, kdybys mu řekla to, co jsi nám napsala. Že se zatím rozhoduješ, co dál, že tě biologie baví, ale přece jen bys kvůli ní nerada zanedbávala ostatní předměty. Takže na přednášku možná občas zajdeš, ale jenom, když kvůli ní nebudeš muset vynechat školu. Klidně si s ním někdy takto otevřeně promluv. Třeba až se tě zeptá, jestli jsi na nějaké jím doporučené přednášce byla. I kdyby tě potom nechválil tolik jako tvé kamarádky, netrap se tím a zkus jim to přát. Vždyť každá máte jiné talenty a kdoví čím se vlastně nakonec stanete. Ani sebevětší pochvala v biologii nikomu nezaručí šťastný život. Štěstí totiž není ukryté v pochvale jednoho učitele. Pokud prožíváš dobu postní, můžeš si dát jako postní sebezápor to, že kdykoli tě "přepadne" závist, v duchu se za kamarádky pomodlíš. Držíme palce a přejeme, ať správně poznáváš, čemu se budeš chtít věnovat. P. | |
z redakce IN! (7.3.2014 10:20) Ahoj holky, opět se na vás obracíme z redakce s prosbou o vyplnění krátkého anonymního dotazníku. Tentokrát se zaměříme na celebrity (ženy) a naše vzory. Děkujeme, že si najdete několik minut času... Výsledky průzkumu se objeví v květnovém čísle: http://www.survio.com/survey/d/I3L7J9K8N6R3U4X0I | |
KATKA (6.3.2014 23:02) Dobrý den do redakce, doufám, že mi poradíte. Znám jednu kamarádku, která je protestantka, chodí do církve Bratrské. A pozvala (nejen mě, ale i další kamarádky) na takové setkání mládeže té církve. Mají to každý pátek a pokaždé tam řeší jiné téma, na které pak spolu diskutují. Oni tam vklidu berou mezi sebe i ostatní lidi - třeba katolíky jako jsme my, ale i nevěřící a tak. Už jsem tam jednou byla a docela se mi tam líbilo. Líbí se mi na tom, že jsem tam mezi mladými, že tam je taková fajn atmosféra a taky je to zajímavé. Co mi dělá trochu problém jsou rodiče. Neradi vidí, že tam chodím, protože to je protestantská církev, asi se bojí abych nepřešla a pořád mi to říkají a tak nějak dávají najevo, že nechcou abych tam chodila. Já jsem jim říkala, že vím, že jsem katolička a nikdy bych to nezměnila. Prostě se mi tam jen líbí a navíc tam jdu tak jednou za měsíc. Ostatní kamarádky, taky katoličky, tam třeba chodí častěji a nemají problém se svými rodiči. Tak jak to mám vysvětlit rodičům já? Že tam chci chodit, ale že se nemusí bát. Nevím proč, ale moji rodiče prostě nemají v oblibě ostatní církve a dalo by se říct, že jimi pohrdají. Říkají, že jediná katolická církev je správná - já s nimi souhlasím, ale přece bychom neměli takhle odsuzovat i ostatní církve. Prosím o radu, co mám asi tak dělat? Je mi už 18 a stejně se ke mě rodiče chovají jako k dítěti, jako kdybych nevěděla, co je správné. | |
© P. Jan Balík (07.03.2014 09:49) Milá Katko, to je zajímavý dotaz, na který musím odpovědět zase dotazem. Proč nemáte nějakou katolickou skupinu mládeže, kde děláte to samé? Bavíte se o věcech víry, modlíte se atd.? Možná v tom je zádrhel. Jistěže nás může obohatit pohled druhého, druhé církve, ale "doma je doma". A každý z nás nějaký domov potřebuje. Mimo jiné i proto, aby více chápal a více vnikal do ducha své rodiny (katolické církve). Otázka tedy nezní, mohu chodit na setkání církve Bratrské, ale proč nechodím na setkání mládeže katolické? Rada: nemáte doma nic? Založte spolčo sami, někdo z vás se může přihlásit na kurz animátorů, ať víte, jak na to. Rada dvě: nemáš-li spolčo doma, pokus se najít nějaké v okolí, snaž se více jezdit na nějaké centrum života mládeže, prostě najdi si nějaké dobré, solidní katolické spolčo. Pokud budeš mít ukotvení doma v katolickém společenství, domnívám se, že občas zajít i jinam, nevadí. | |
© P. Jan Balík (07.03.2014 09:47) Milá Agáto, Pán Ježíš jasně trvá na tom, že nezabiješ je jedno ze základních přikázání a že tedy nemáme právo zabít druhého člověka. Zabít dítě v lůně matky tedy není nikdy možné. Potrat není nikdy ospravedlnitelný. Samozřejmě, že se může stát mimořádná komplikace, kdy umírá žena i dítě. Tam pak musí lékař postupovat dle nejlepšího svědomí a svých schopností, aby zachránil život obou, což ale někdy nejde. Takže potrat nikdy nelze vykonat z žádného důvodu. | |
b (6.3.2014 11:23) ahoj, reaguji na příspěvek Paty a odpověď Jendy Balíka. myslím si, že otázka byla špatně pochopena. Že žena ,která jde na potrat se dopustí těžkého hříchu víme všichni. Ale tady byl dotaz, jaký je rozdíl mezi vraždou nenarozeného dítěte a vraždou dospělého člověka. Chápu-li to dobře, za vraždu nenarozeného dítěte je žena v exkomunikaci, zatímco, kdyby zavraždila třeba sousedku, tak exkomunikována není.??případně proč tu je ten rozdíl?? 28.2.2014 23:12 - Paty Ahoj, moc díky za odpověď. Mám ještě jeden dotaz. Pár příspěvků nazpět je napsáno, že žena, která šla na potrat je v exkomunikaci. Moc nechápu, proč to tak je. Můžete mi to, prosím, nějak vysvětlit? Potrat je přece vražda, a když člověk zabije někoho dospělého, tak v exkomunikaci není, ne? Moc to nechápu, je to hřích proti stejnému přikázání, ale důsledky jsou hodně rozdílné. Není exkomunikace trošku tvrdý trest? 4.3.2014 07:13 - © P. Jan Balík Exkomunikace je církevní trest, kterým církevní společenství upozorňuje viníka, že to, co udělal, je velice zlé. Když žena jde na potrat, pak udělá těžký hřích. Také lékař, který ho provede, udělá těžký hřích. Pokud jsou žena a lékař katolíci, pak právě proto, že jde o tak závažný čin (usmrcení nevinného dítěte, které se ani nemůže bránit; usmrcení v těle matky, tedy tam, kde díte má mít absolutní bezpečí), jsou exkomunikováni. Jistěže jim Bůh je ochotný odpustit, ale musí se také smířit se společenstvím církve, vždyť udělali něco, co poskvrňuje celou církev. Jakmile tedy taková žena jde ke zpovědi, většinou léta po potratu, je z ní nejprve odňata exkomunikace, pak dostane rozhřešení. | |
© P. Jan Balík (06.03.2014 13:20) Milá b, odpověď je snadná. Když zabiji dospělého člověka, ten se může bránit. Když žena svolí k potratu, zabije dítě ve svém lůně. Dítě se nemůže bránit! A je zabito tam, kde má být v naprostém bezpečí! Zabití dítěte je tedy vražda, která je horší a těžší, než zabití dospělého. Oboje je těžký hřích. A protože záměrný potrat je tak vážný, proto je na něj uvalen i trest exkomunikace. Právník by řekl, že trest je uvalen z léčivého důvodu, aby si pachatel uvědomil závažnost a kál se. | |
Míša (5.3.2014 23:28) Vzkaz pro "nick". Ahoj, pokud máš tmavý chloupky nebo jich máš prostě hodně jako já... nehol to. Ten pocit je k nezaplacení, ale už za půl dne ti začne růst na rukách "strniště" a to nejen že vypadá hrozně, ale i na dotyk je divný. Druhá věc je, že ty chloupky nekončí za loktem, ale pokračujou až na ramena (kde už sice nejsou tak viditelný, ale jsou tam) a řeknu ti - nenajdeš hranici, kde přestat, aby to nevypadalo blbě. Takže z vlastní zkušenosti - rači se smířit s chlupatýma rukama a dokázat si ze sebe udělat srandu, než si každej den přidělávat takovýhle starosti ;) | |
© P. Jan Balík (06.03.2014 08:23) Milá Nikol, obecně se dá říci, že sexuální výchova patří do výchovy prorodinné a do výchovy k etickému chování. Takové programy, které jsou schválené MŠMT existují. Problém spočívá ale v tom, že se dnes lavinovitě šíří po školách takové programy sexuální výchovy, které jsou zcestné. V čem? Oddělují sex od lásky, od početí, od rodiny; hovoří jen o bezpečném sexu atd. Co říká církev? Má za to, že základy sexuální výchovy patří do rodiny a že rodiče mají dbát, aby na školách nebyly jejich děti vystaveny vyučování něčeho závadného. Proto by se neměla konat sexuální výchova na školách, o které by rodiče předem nevěděli. Pokud by rodiče usoudili, že to jejich dětem nepomůže, nemají děti na takové hodiny pouštět. Sama vidíš, jak je do zamotané. Myslím si, že můžeme dělat následující: - konat kurzy pro rodiče, aby dokázali své děti v těchto věcech vychovávat, - podpořit na školách ty programy, které jsou z křesťanského hlediska OK (např. ACET.cz, http://www.etickeforumcr.cz/, http://www.marienovakova.cz/....). Doporučuji také knihy Máš na víc a umíš v tom chodit. Žehná P. Jenda | |
© redakce (05.03.2014 09:54) Ahoj, děkujeme za otázku i za pochvalu. Pokud jde o holení podpaží: Nejdříve se umyj, abys odstranila pot a případné stopy deodorantu. Pak na oblast nanes gel na holení (nebo sprchový gel), který tvou pokožku ochrání před poraněním a podrážděním. Poté zvedni paži, až se dotkneš zátylku – pokožka v podpaží se vypne a je snadnější ji holit. Chloupky v podpaží mohou růst všemi směry, takže při holení pohybuj strojkem nahoru, dolů a do stran. Předtím, než použiješ deodorant, počkej několik minut, abys předešla podráždění pokožky. Co se týká holení rukou, názory se různí. V redakci se přikláníme spíš k tomu ruce neholit. Zpravidla totiž v létě samy zesvětlají, a naopak v zimě ztmavnou. Což ale zase tak nevadí, protože se nosí dlouhý rukáv ;-) Měj se moc pěkně! P. | |
Míša (4.3.2014 22:34) Ahoj, tuhle jsem vedla docela zajímavý rozhovor a kamarádem, který je protestant, a říkal, že nevěří v evoluci, ale v to, co je napsaný v Bibli. Ale já si nemyslím, že by se Bible a evoluce nějak vylučovaly... neexistuje o tom nějaká hezká knížka nebo někde něco na internetu? Dík :) | |
© P. Jan Balík (06.03.2014 09:22) Milá Míšo, v této otázce se jedná o nepochopení. Věříme v to, že za celým světem je Stvořitel. Ale zároveň to i poznáváme rozumem. Vždyť celý svět je tak dokonalý, krásný a smysluplný. Vírou poznáváme jasně, že za vším je Boží láska. Rozumem a tedy i vědou se propracováváme postupně a pomalu k rozpoznávání toho, jak vše Bůh stvořil. A to je svízelné. Evoluce je vědecká hypotéza, tedy názor vědců, ale není to poslední slovo vědy. Je to další krok k rozpoznávání tajů, jak vše Bůh vytvořil. To, že se dnes tvrdí jako jisté, že je evoluce, je trochu přehnané a vědecky neopodstatněné. Proto se někteří vědci vydali cestou tvrzení, že existuje tzv. inteligentní desing (http://cs.wikipedia.org/wiki/Inteligentn%C3%AD_pl%C3%A1 n) Máš-li zájem, pěkné věci píše pan Dr. Běhal. http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-proc-neni-darwinis mus-prijatelny-dhq-/p_veda.aspx?c=A090527_202152_p_veda_ wag Jaký tedy závěr? Někteří protestanté berou Bibli až příliš kategoricky a doslovně. Proto hájí, že svět vznikl přesně tak, jak je to v Bibli popsáno - v 7 dnech. Katolíci ale více přijímají skutečnost, že Bible není učebnicí fyziky či vědeckou studií o velkém třesku atd. Tedy bereme spíše popis prvních kapitol Bible jako obraznou báseň, ve které je ale popsáno o člověku to nejdůležitější: celý svět stvořil Bůh a člověka také, jako muže a ženu. Pokud to Bůh udělal evolucí, proč ne? Jen jedno musel, člověku vdechnout duši, protože to dělá vždy při každém početí. | |
Iveta (4.3.2014 17:03) Ahoj! chtela bych se zeptat na neco ohledne eucharistickeho pustu... kdyz treba uz sedim v kostele a mezi zuby citim ze mam nejaky zbytecek jidla (ktere jsem jedla normalne v case, kdy jsem jeste mohla) a spolknu ho, mohu jit k sv. prijimani? nejspis je to hloupy dotaz :).... ale parkrat se mi to uz stalo a to jsem k sv. prijimani sla, protoze jsem to brala tak, ze jsem to nespolkla schvalne(jakoze bych se chtela najist).... ale trosku mi to zacalo v posledni dobe vrtat hlavou... dekuji:).... a breznove cislo se vam moc povedlo!!! | |
© redakce (05.03.2014 08:23) Ahoj Iveto, děkujeme za pochvalu. :) A k Tvé otázce: Je moc hezké, že máš ke Kristu v eucharistii tak velkou úctu. V situaci, kterou popisuješ, určitě ke sv. přijímání jít můžeš. Uvolnění jídla ze zubů není přece to samé, jako kdyby sis dala svačinu nebo oběd. To jistě sama cítíš. Je dobré se zamyslet nad tím, proč se před sv. přijímáním postíme? Eucharistický půst má svůj důvod - odlišujeme a zdůrazňujeme jím, že děláme rozdíl mezi obyčejným pokrmem a svátostným pokrmem. To je podstata eucharistického postu: Pomáhá nám uvědomit si, před koho vlastně předstupujeme. Člověk by se proto neměl stávat otrokem nařízení, ale spíš pracovat na tom, aby opravdu přistupoval svobodně k milujícímu Bohu. Myšlenky, které se Ti honí hlavou, jsou spíš pokušením, jak Tě odvést od sv. přijímání, které je posilou. Takže můžeš být klidná a pustit je z hlavy ;-) Přejeme naplno prožitou postní dobu! P. | |
IN!načka (4.3.2014 16:57) Krásný den! Mám skvělou zprávu a chci všechny, kdo bojují povzbudit... Jsem jedna z těch, které psali o masturbování. Dělala jsem to už jako malá - byla jsem asi ve školce. Nevím, jak často. Někdy asi ve třetí třídě, možná dýl, možná dřív, mi došlo, že to není správné. V té době jsem se také připravovala a 1. sv. příjímání a chápala jsem, že to není správné, ale nevěděla jsem, co tovlastně dělám. Ale byla jsem rozhodnuta přestat. Vím, že chyba byla, že jsem si došla ke zpovědi a pokud jsem to třeba znovu udělala, řekla jsem si, že teď už to můžu dělat zase, dokud si ke zpovědi zase nedojdu. Ale přestala jsem. Asi před rokem jsem si uvědomila, co jsem to vlastně dělala, ale ještě se nic nestalo. Za nějaký čas potom mě napadlo to udělat znovu, ale byla jsem silná, to pokušení nebylo tak silné a já jsem si rozhodně řekla: "Ne ďáble, já ti nepodlehnu!" A za nějaký čas mě to napadlo zas a ten ďábel byl tentokrát vynalézavější. Protože já jsem si řekla:"Jen to zkusím. Vždyť nechápu, co se mi na tom mohlo líbit." No a asi chápete, kam mířím... Prostě to začalo nanovo. Tentokrát už mi bylo jedno, kdy to udělám, jestli před zpovědí nebo po zpovědi. Jediné o co mi šlo bylo přestat. A ty zvás, které s tím bojují, vědí, jak je to těžké. To zklamání, které vždycky přijde, když to nevydržíte. Před Vánocemi jsem byla u zpovědi a v hlavě jen to, že to už vydržím a já jsem to nevydržela ani do Štědrého dne. A tak jsem stále zkoušela přestat. A to zklamání bylo časté. Když už jsem vydržela celý týden a před nedělí, to nedokázala. Nebo i po dvou týdnech a pak zase znova. Ale opravdu má cenu bojovat. Teď už mám klid a doufám a věřím, že už to nikdy neudělám. Asi před dvěma týdny jsem byla u zpovědi. Předtím jsem to dlouho neudělala - řekla jsem si totiž, což asi není moc správné, že ke zpovědi půjdu, až když si budu jistá, že je to za mnou, že jsem to překonala, abych věděla, že toho hříchu se opravdu zříkám. Moc děkuji za podporu a za váš skvělý časopis. Děkuji | |
| Strana: 1 << 33 34 35 36 37 38 39 40 41 >> 621 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |