Maja (26.2.2014 17:22)
Dobrý den, prosím jak je ze sebe možné strhnout kletbu automatické exkomunikace, když má dotyčný zakázáno přijímat svátosti takže i svátost smíření? Díky moc za odpověď

makča (26.2.2014 08:03)
Ahoj redakce :) Citáty se tu opakují schválně? Chystáte se do Brna na den s Chiarou?

inačka :)) (25.2.2014 18:31)
Ahoj chtěla jsem se zeptat, v únorovém čísle je u tajenky napsané že odpověd se má posílat do konce ledna, není to chyba? Já osobně sem třeba IN dostala až začátkem února....

Paty (24.2.2014 20:36)
Ahoj, mám dva takové dotazy, které spolu úplně nesouvisí. 1) Co se stane, když se při příjmání zlomí hostie v puse? Předpokládejme, že to není úmyslné. 2) Mám ještě chvilku čas, ale začínám přemýšlet o biřmovací patronce a kdysi jsem někde četla (možná v INu) článek o dívce (nejsem si jistá, jestli je svatá), která se obětovala za nenarozené dítě, které bylo zabito potratem. I kdyby nebyla svatá, ráda bych si zapamatovala aspoň její jméno. Myslím, že se to stalo někdy v první polovině 20. století.

eMko (24.2.2014 18:02)
ahojte :) chtěla jsem vám jen povědět něco o tom, co jste tady řešili s "Markétou". Já osobně mám Hunger games moc ráda, ale to samozřejmě neznamená, že na tom musí být všichni stejně :). Zaprvé je to se mnou tak, že jsem nečetla knihu a film jsem viděla pouze první díl (- takže nevím jestli si nebudu proti dalším dílům třeba protiřečit). Mě se ale film líbí ne proto, že je v něm důraz na násilí, ale právě proto, že hlavními hrdiny jsou mladí lidé, kteří jsou k násilí nedobrovolně přinuceni a musí se s tím nějak poprat... Jak třeba Peeta Melark říká Katniss: "Kéž bych jim ukázal, že jim nepatřím... že mě nevlastní". Myslím, že pointa je právě to, že i "malí" lidé se můžou postavit veliké nespravedlnosti, špatnosti a násilí. Samozřejmě se vám film líbit nemusí, to vám neberu, každému se líbí něco jiného, jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor :) (p.s. když mi kamarádka poprvé říkala, o čem film je, myslela jsem si - co je to za horor??? a potom jsem byla velice mile překvapena :) ). Díky minimálně za přečtení a popřemýšlení :)

Terka (23.2.2014 16:24)
Dobrý den, nevíte prosím kdy a kde bude další celostátní setkání mládeže? :)

Ta utrápená (22.2.2014 13:40)
AHOJ IN!!!!!!! SPĚCHÁÁÁ!!!!!Dnes jsem to dostala a strašně se to bojim říct mamce. nevim jak. stzdim se. teď je v praci a večer přijdev 18h. Bojim se že to řekne ostatním....

Arwen (22.2.2014 01:03)
Milá redakce, předně vám chci strašně moc poděkovat, že přinášíte do tohoto světa něco úžasného a ukazujete mladým holkám, že se dá žít šťastně a přitom čistě. Vy jste mi taky pomohli upevnit můj názor, že sex patří až do manželství. Přijde mi, že většina holek to stejně tak nějak ví, že je to tak správné, ale nechá se přemluvit svým přítelem. Aspoň u některých mých kamarádek to tak bylo. A to je taky důvod, proč vám píšu. Od malička jsem věřila, že ženy jsou s muži rovnocenné a vždycky by měly jít za svými sny a cíli a nikdy nedělat to, co samy nechtějí a nenechat si od nikoho poroučet. Proto mě strašně trápí, když například týraná žena neodejde od svého manžela, prostě to nedokážu pochopit. Vždycky jsem měla takový ochranitelský syndrom, co se týče slabších jedinců, jako jsou ženy, děti a zvířata. A proto když třeba slyším v zprávách, že nějaká žena v Indii byla znásilněna a zabita, nemůžu spát, mám pocity vzteku a smutku, na nic se nemůžu soustředit. Přijdu si strašně bezmocná, že nemůžu pomoct ostatním lidem. Radši už se nedívám ani na zprávy, protože já se prostě nemůžu vyrovnat s jakoukoli nespravedlností. A tak se ptám, jak se těchto pocitů mám zbavit? Tohle se mi stávalo už když jsem byla dítě, ale pak to nějak přešlo, protože jsem si často říkala, že nesmím myslet na věci, které stejně nemůžu změnit. Jenže teď si říkám, že se takhle sama vědomě oslepuju a žiju v umělém štěstí, když jsou všude ve světě umírající a trpící lidé. Nevím, jak to vyjádřit, ale na jednu stranu bych chtěla na všechno zapomenout a být znovu šťastná, na druhou si ale říkám, že nesmím zavírat oči před takovými věcmi. K čemuž směřuje moje další otázka: Neznáte nějakou organizaci, třeba křesťanskou nebo i jinou, která pomáhá ženám? Jak se zapojit? Hledala jsem už něco na internetu, ale moc jsem toho nenašla. Chtěla bych pomoct všem těm ženám v rozvojových zemích, se kterými se zachází jako s věcmi, možná ještě hůř, ale taky bych chtěla, aby i evropské ženy byly více emancipovanější, měly rády samy sebe a nenechaly nikoho, aby jim ubližoval. A třetí věc není dotaz ale prosba :) Prosím vás, abyste nikdy nepřestali ve svém časopise holkám připomínat, jak jsou úžasné a výjimečné a že k tomu nepotřebují žádného kluka, protože jsou skvělé samy o sobě a že můžou dosáhnout čehokoli budou chtít. Děkuju vám za vše :)

Markéta (21.2.2014 23:14)
Před nějakou dobou jsem si založila knižní blog. Budu moc ráda, když nakouknete a pak mi napíšete, jak se Vám líbí. Jak vizuálně, tak i obsahově. Moc děkuji. marky-knihy.blogspot.cz P.S.: Teď jsem is ještě všimla Vaší odpovědí o Hunger games. Ten film i knihy miluju, doslova ;-) ale nikdy jsem si vlastně neuvědomila to s tím násilím. Myslíte si, že je pro ně, jako pro katoličku ten film a knihy špatné? Děkuji

bublinka (21.2.2014 09:14)
Dobrý den, mám na vás takový dotaz. Chodím s přítelem už přes 5 let. A řekla bych, že jsem docela normální pár:-D občas se pohádáme ale nic extra. Asi jako každý jiný pár. Problém je v tom, že jeho matka mě nesnáší. Opravdu nevím co jí vadí přítele mám opravdu ráda, ale ona by ho asi měla nejraději pro sebe. Je pravda, že u nich moc dobře nefunguje domácnost Jako manžel a manželka. A proto si myslím, že si chce svého syna udržet co nejvíce doma. Aby nebyla pak v pozdějším věku sama. Pořád na mě něco má. Pořád přítelovi naznačuje, že by se měl semnou rozejít atd.... A já ni prostě strašně žárlím. Vůbec nerespektuje soukromi a dokonce mě ani nedala vědět, že přítel je v nemocnici! a to má moje číslo! Chápu, že byla ve stresu atd... Ale já o něm celé 3 dny nic nevěděla a mám taky jen jedny nervy. Taky mu pořád vyvolává když je semnou a to se nevidíme tak často. Zkoušela jsem to sní řešit, ale opravdu to nejde. A taky jsem to říkala přítelovi, ale on se pořád tomu nějak vyhybá. Stále mu aasi příjde, že je vše v pohodě, ale já se nechci celý život přetahovat sní o něho. Přemýším, že se sním rozejdu, ale mám ho ráda opravdu strašně moc a dokážeme se domluvit na dost podstatných věcech co se týká budoucnosti. Co mám tedy dělat? Myslíte, že dělám něco špatně?

Markét (19.2.2014 21:04)
Ahoj In, nevím, jestli tady už někdo takový požadavek měl, ale nechtěli byste dát do Inu článek o Hunger games...je to hrozně super kniha a skvělej film...docela dost se teď o tom ví. A já to zbožňuju, snad vám to nevadí, že vám to píši. :-) Jste skvělí!!! :-D

Neža (19.2.2014 20:48)
Díky že jste! Mám děsně moc ráda váš časopis jste prostě nej:) teď jsem zrovna hrozně šťastná protože Pán vyslyšel moje prosby(i Panna Maria) a tak jim děkuju i prostřednictví tohoto! Buďtě dál tak super :D

:D (18.2.2014 19:49)
Dobrý den, jaké dárky (např.) zasíláte v dárkovém předplatném? Vím, že to chcete mít jako překvapení, ale napište mi alespoň něco podobného, jako to, co by to mohlo být a jestli je to účelové nebo jen nějaká drobnost k ničemu :D. Mamku to totiž zajímá. Díky za odp.

Alice (15) (17.2.2014 19:56)
Dobrý den, už dlouho jsem zamilovaná do jednoho kluka - bude mu 18 let z kroužku. Mám pocit že si v mnoha věcech hodně rozumíme.Myslím, že jsme kamarádi, nebo tak něco mezi tím. Jenže zřejmě ho doposud nenapadlo, že by mezi námi mohlo být něco víc než jen kamarádi. Hodně se baví s holkami, jen se mnou v kroužku prohodí občas nějaké slovo, spíše si píšeme přes facebook to si rozumíme a doplňujeme se, ale když se vidíme mám pocit jako kdybych mu byla ukradená, asi ke mně nic necítí, ale já k němu jo. Myslím na něj denně. Štve mě taky to že s ostatníma holkama se nasměje, hlavně s jednou, se kterou se i obejmul a plácnul si, možná jen s kamrádství, jen nepžijdu na to proč mi nikdy nenapíše na facebook sám od sebe , vždycky píšu já, a docela často, nevím jestli mu to vyhovuje ale pokaždé mi odepíše a bavíme se spolu. Poraďte mi prosím co mám dělat, je mi hloupé mu říct narovinu co k němu cítím, když to zřejmě on tak necítí, ale nedokážu na něj přestat myslet, když se v týdnu vídáme v kroužku, zapomenout na něho nejde. Mám pocit, že nás něco spojuje, ale jak říkám nevím jak to vidí on. Co mám udělat abych se tím tolik netrápila :(( Děkuji moc za radu.

Sad girl (17.2.2014 19:11)
Naposledy zdravím do redakce. Chtěla bych vám moc poděkovat za podporu v těchto dnech, kdy jsem prožívala něco hrozného. Nakonec se to ale vyřešilo. Až do včerejška jsem nevěděla, co bude dál, ale dnes ráno mi ta kamarádka dala dopis, ať si ho přečtu - a rychle odešla pryč. Bála jsem se, co tam bude. ALE! Byl to dopis na dvě A4 a napsala tam všechno - jak se cítila, že měla strach, že mě ztratí ale její reakce na venek byla úplně jiná. Napsala, že pochopila, že se zachovala špatně a že ji to moc mrzí..ale že stejně budu vždy její nejlepší kamaráda, že chce abychom se usmířily. A poslední věta byla, jestli souhlasím, tak mám za ní hned jít a obejmout ji. To je snad poprvé v životě, co se někomu omluvila, vím, že to pro ni muselo být hodně těžké se překonat....nemohla jsem tomu zprvu uvěřit, chvíli jsem jen stála na chodbě a koukala do prázdna. Pak jsem se vzpamatovala a okamžitě šla za ní, abych ji mohla obejmout. :)....chtěla jsem vám to napsat, protože jsem šťastná, ale nebýt vašich rad, nevím jestli by to tak dopadlo.

IN!ačka (17.2.2014 17:50)
Moc prosím... Na facebooku je teď moc krásný nový citát: Schopnost doopravdy milovat druhého člověka vychází z naplněného, nikoli prázdného srdce. Moc prosím, dejte ho někdy místo plakátu :-) Je nádherný :D

markie (17.2.2014 11:18)
Ahoj, ještě jednou bych vám chtěla poděkovat za skvělou knížku Dělat těžké věci, kterou jsem u vás vyhrála...je a byla pro mně neuvěřitelným povzbuzením a nakopla i mé kamarádky, chystám se ji dál a dál pujčovat :-) Nevím, jestli jste ji četly, ale je fakt skvělá. Pomohlo mi zk tomuzačát dělat těžké věci např. udělat si seznam, co bych mohla udělat a potom ještě něco navíc a potom když to odškrtává, tak mám radost, kolik se mi toho podařilo a tím pádem neztrácím zbytečně minuty a taky příklady ostatních teenagerů z knížky, kteříto zvládli díky vebu therebelution! Všem doporučuji ! Už se těším, až vyjde v Česku druhý díl- na Slovensku už vyšel pod názvem Ako začať :-) Mohly byste ji dát taky do výher, určitě by někhoo potěšila :) Taky jsme dostala k Vánocům knížku Buen camino a taky byla hezká-přece jen ten vztak rodičů a pubertáků je opravdu aktuální a je to hezky udělané :) vaši práci děláte moc dobře!

katka veselková (17.2.2014 07:59)
díky moc, ještě že tu je kristus, pán vám žehnej katka v.

miky (16.2.2014 19:10)
ahoj In,přemýšlela jsem nad svým budoucím povoláním a napadlo mě,že bych mohla být psycholožkou. Myslím,že by mě to bavilo,zatím mám ale jenom matné představy o práci psychologa. :D máte někde po ruce psycholožku,která by mi byla ochotná o práci psychologa něco říct? :) a taky by mě ještě zajímalo,které předměty budu potřebovat na přijímačky na výšku.... předem moc děkuju. :)

Annie (16.2.2014 18:29)
Zdravím do redakce, především bych chtěla říct, že IN je úžasný časopis a dozvím se tam mnoho zajímavých věcí. Ráda ho čtu. :) A ještě bych se chtěla zeptat na jednu věc. Každý týden se s věřícími kamarádkami ze školy scházíme a máme takovou Skupinku, kde pokaždé řešíme nějaké téma. Právě si připravuji téma na další týden: Víra, naděje a láska. Nejsem si ovšem něčím jistá. Jak je to s tím pořadím? Je to tak správně, že na prvním místě má být víra, potom naděje a nakonec láska? četla jsem, že ano, ale taky se přece říká, že největší z těchto ctností je láska. Tak mě to zmátlo a chtěla bych vědět, jak to tedy je. Jak to mám vysvětlit dalším lidem. Děkuji za odpověď a ještě jednou, jste vážně skvělí, všichni kdo se podílejí na tomto časopisu. :)