© P. Jan Balík (29.01.2014 07:06)
Milá Verčo, jsi přemýšlivá, o tom vypovídá tvůj zajímavý dotaz. Jak odpovědět? K neděli patří i rekreace, odpočinek, relax. Proto je možné přijmout i sport jako pomoc člověku; divadlo jako možnost vnitřní kultivace lidí. Neděle je i dnem, kdy si máme odpočinout. Lidé, kteří v tomto odvětví pracují, to tedy mohou dělat, protože jistým způsobem jejich práce napomáhá obnově sil, vzdělání, kultivaci (např. kvalitní divadlo) druhých. Není to nezbytné jako služba v nemocnicích, ale je to též prospěšné. Nehledě na to, že pokud jsou katolíci, na mši stačí jistě zajít, protože takovéto programy bývají většinou později a otevírací doby sportovišť začínají též později. Bude tedy asi většinou možné, aby se na mši dostali. Ale zřejmě se ptáš proto, že v současnosti je sport a zábava takový business, že mnohdy snaha vydělat peníze je tím hlavním motivem, proč se lidé zvou na takovéto akce (např. celodenní aquapark), během kterých se z lidí jen tahají peníze a nabízí se jim prožít celou neděli jen v soustředění se na oddych atd. Jedná se tedy o podporu konzumního stylu života. Nejsme lidé pro odpočinek, ale odpočinek má sloužit nám. Kdo v neděli jde na sport, do divadla atd., ten by měl zcela samozřejmě být i na mši.

© P. Jan Balík (29.01.2014 07:17)
Milá tazatelko, prokletí (zlořečení) je přání zla druhému člověku. Pokud by někdo přál druhému zlo, a dokonce žádal ďábla, aby to a to udělal atd., pak se to nemůže stát, pokud by to Bůh nedovolil jako nějakou zkoušku. Ďábel nemá větší sílu než Bůh, naopak, poslouchá Boha na slovo a dobře ví, že jedině Bůh je Pán, kterého vše poslouchá a kterého musí poslouchat i on. Pokud by Bůh dovolil, aby byl člověk pod nějakou mocí zla, pak bude třeba hledat pomoc u Boha: svátosti a mimořádně i exorcismus. Avšak, člověk, který je pokřtěn a žije v milosti Boží, je do veliké míry chráněn od takovýchto ďábelských přání zla. Milost Boží funguje jako ochranná vrstva. My katolíci věříme v absolutní moc Boží - v moc svátostí: křest, síla zpovědi - třeba i častá, a moc eucharistie - často přijímanou. Moc svátostí je moc Boží. Pro kolik generací prokletí platí? Pán Ježíš má naprosto jasno, protože říká: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." (Jan 9,3). Nic takového se nepřesouvá na potomky. Dnes se o těchto věcech dost mluví, myslím si, že zbytečně moc. Ovšem je zde otázka, jak se pozná prokletí - tedy působení zlého? To není tak snadné, protože mnohdy jde pouze o pocity, které mají základ v pouhé pověrečnosti (např. povídání o tom, že někdo někoho uřkl) nebo v pouhé přecitlivělosti. Je třeba se poradit s opravdu zkušeným knězem a kvalitním věřícím psychologem. Určitě neplatí to, že někdo má smůlu a je to z prokletí, někdo má nemoc a je to z prokletí. Takovéto uvažování by bylo až příliž jednoduché. Sám bych se začal více zajímat o možnost působení zla až v tu chvíli, kdy dotyčný evidentně nesnáší modlitbu (a když se nad ním někdo modlí třeba k Panně Marii). Co tedy dělat, aby se člověk nedostal pod nějaké působení zla, které mu někdo přeje? Prakticky: žít v milosti Boží, tedy bez těžkého hříchu, často přijímat moc Boží ze svátostí, rozhodně se svěřovat do ochrany Panny Marie a andělů strážných. A pak žádný strach. Jsme v rukou nejmocnějšího.

© P. Jan Balík (28.01.2014 07:11)
Milá tazatelko, buď si jistá, že ti Bůh odpustil. Ale pro klid Tvého svědomí by bylo dobré u další zpovědi říci přesně to, co jsi napsala nám a bude to vše OK. Bůh je opravdu milosrdný a ví, jak my se stydíme, jak jsme slabí, rozumí nám a moc a moc nám chce odpouštět a posilovat nás. Tak hodně síly a ať máš takovou sílu Boží jako dnes a těch hříchů se zbavíš. A i kdyby někdy přišla opět slabost, pak si buď jistá, že milosrdný Bůh na tebe čeká a znovu Ti odpustí a posílí Tě. Zpověď je setkání s Kristem a funguje jako "duchovní redbull". ;-) Žehná P. Jenda

© redakce (27.01.2014 08:07)
Milá ČtEnÁřKo, dříve jsme IN! rozesílali začátkem měsíce. Nyní se jej snažíme rozesílat tak, abyste ho měly ve schránce začátkem aktuálního měsíce, někdy i koncem měsíce předchozího (např. únorové číslo --> koncem ledna, nebo max. začátkem února). Pokud ti časopis přijde později, může to být z více důvodů: buď bylo zaplaceno pozdě předplatné nebo se číslo po cestě někde zatoulalo... Pokud Ti IN! nepřijde během prvního týdne v měsíci, je dobré nám to nahlásit na mail objednavky@in.cz, abychom vyřešili příčinu co nejdříve. Měj krásný den! P.

© redakce (27.01.2014 07:17)
Ahoj Horanová, plakáty budeme řešit až v nejbližšich dnech, tak tam tvůj tip navrhnu a uvidíme. Pokud by v některém z čísel plakát byl, včas se o tom dozvíš. Měj se moc hezky! P.

© redakce (24.01.2014 14:02)
Milá ani, napíšu větu, kterou možná slýcháš v podobných případech často, ale přesto mi nedá ji nenapsat: "Nic si z toho nedělej." Podobné řeči vedou lidé, kteří mají sami komplexy a potřebují si něco dokazovat. Jsou nešťastní, třeba mají rozpadlou rodinu a trpí nedostatkem pozornosti svých blízkých, mají problémy ve škole a nebo prostě jenom tak "machrují". Uklidňující může být to, že lidé, kteří mluví špatně o druhých, mají nízké sebevědomí a většinou žijí v neustálém neklidu, co si asi myslí druzí o nich. Chápu, že se tě jejich nevybíravá poznámka dotkla a je těžké na ni přestat myslet, ale já si v takových situacích vždycky vzpomenu na větu, o jejíž pravdivosti jsem se sama mnohokrát přesvědčila: "Člověk, který je sám se sebou smířen, neubližuje." Možná to znáš i ze svého života. Když máš "den blbec", někdo tě naštve, pohádáte se nebo čekáš pochopení a přijde lhostejnost... to máš pak sklon si to na někom vybít. I třeba na někom cizím. Možná se tak cítil i ten kluk. Můžeš vždycky za tyhle lidi, kteří ubližují (možná i nevědomky) slovem nebo gesty, vyslat nějakou střelnou modlitbu. A zkusit jim odpustit a na sebe se v duchu usměj a řekni si: Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Nepříjemných poznámek uslyšíš v životě ještě spoustu. Ale s vědomím, že není důležité se líbit lidem, ale hlavně Bohu (svým chováním a přístupem k druhým) se snášejí mnohem lépe. Měj hezký víkend a hlavu vzhůru! ;-) P.

© redakce (23.01.2014 07:13)
Ahoj M., plakáty budou i v "obyčejném" (nedárkovém) předplatném - nejbližší v březnovém čísle ;-) Měj hezký den! P.

© redakce (23.01.2014 10:45)
Ahoj potato, několik tipů ti ráda nabízím. Je jedno, kterým bodem začneš, vždycky se ale na jeden zaměř a snaž se ho celý den (nebo několik dní, týden) dodržovat. Až se ti to podaří, přidej další bod (a pokus se dodržovat dva. Potom tři, čtyři,... Nevzdávej se! Jsi šikovná holka, která nemá důvod mít komplexy. Já tomu věřím, tak se zkus na sebe podívat jinak... Jdeme na to: 1) Nemluv o sobě negativně ("Jsem moula, blbec" apod.). Máme tendenci se stát tím, zač se sami označujeme. Naopak se v duchu pochval, pokud se ti něco (třeba "jenom" nějaká maličkost) podaří. 2) Když selžeš, přiznej si to a pak to vyznej upřímně Bohu a zakaž si obviňovat a zatracovat se. 3) Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku. 4) Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná! Bůh má z tvojí jedinečnosti radost, měj k sobě stejný postoj. 5) Najdi si přátele, kteří jsou pozitivní, kteří mají radost ze života i z tebe (Pokud takové přátele nemáš, zajeď třeba na víkendovku na nějaké centrum života mládeže apod.) 6) Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej. 7) Uvolni se a netrap se.Pokud se bezhříšný Ježíš připravoval třicet let na tříletou službu, je možné, že ve tvém případě nespěchá tolik, jak si možná myslíš. 8) Dělej co je správné, jednej podle svého svědomí. Když děláme radost druhým, rozradostňujeme i sebe a máme ze sebe dobrý pocit. 9) Mysli pozitivně. Zkus, jak dlouho vydržíš, aniž bys řekla něco negativního o druhém člověku nebo situaci. (To je výzva! :)) 10) Nemysli na kritiku jiných lidí, ale raději začni pomáhat ostatním. Povzbuzuj je a prokazuj jim úctu, kterou si zaslouží každý člověk. Snad ti toto "desatero" pomůže objevit v sobě nádhernou ženu, která je obdarovaná víc, než si myslí. Fandím ti a přeju spoustu sil ve tvém úsilí! ;-) P.

© redakce (23.01.2014 08:08)
Ahoj mostly, tvůj vzkaz ráda předám dál, radiologická fyzička je totiž sestrou jedné z nás :) Tak snad to nebude problém a brzy Ti odpoví! ;-) Měj se krásně! P.

© redakce (22.01.2014 07:46)
MIlá Fanny, tomu, co prožívá Tvoje kamarádka, se říká šikana v pokročilém stadiu (= bití, posměch, vyhrožování, odmítání ze strany spolužáků (kolektivu)). Jsme Ti vděčné, že ses jí rozhodla pomoci a někomu o tom říct. Je to první důležitý krok. Pokud se Tvé kamarádce dějí takové věci, je potřeba nenechávat si to pro sebe, ale oznámit někomu dalšímu. Nevím, zda k šikaně dochází ve škole, ale pokud ano, měla bys o tom informovat některého z učitelů. Také by se o tom měla dozvědět její rodina. Předtím ale, než se pustíš do řešení na vlastní pěst, bylo by dobré, kdybys zavolala na linku důvěry na tel. číslo 116 111. Volání je zdarma a anonymní. Na druhém konci "drátu" sedí odborníci, kteří mají s podobnými situacemi jako prožívá tvoje kamarádka spoustu zkušeností. Řekni jim to samé, co jsi napsala nám a oni už Ti poradí, na koho a jak se obrátit. A ještě něco: Zavolej tam co nejdříve. Situace je vážná a určitě sama nechceš, aby Tvoje kamarádka musela snášet bití a posměch třeba jenom o den déle. Myslíme na vás obě v modlitbě a ještě jednou děkujeme za to, že jsi našla odvahu se s problémem svěřit. Budeme rádi, když nám napíšeš, jak se situace vyvíjí dál. P.

© redakce (20.01.2014 14:22)
Ahoj :-), zdravíme Tě z redakce. Je těžké na Tvoji otázku odpovědět, protože každá firma má své obchodní podmínky, které máš možnost (a je dobré) si před potvrzením objednávky přečíst. Svoji adresu samozřejmě zadat musíš, jinak Ti nebude moci pošta zásilku doručit. Ale firma se ve smlouvě, kterou potvrzením objednávky uzavíráš, zavazuje, že je nezneužije. Pokud zadáváš svoji mailovou adresu, všimni si, jestli je někde v objednávce kolonka "souhlasím se zasíláním informací o novinkách" (apod.). Většinou bývá zatržená. Pokud nechceš, aby Ti na mail chodily další nabídky k nákupu, je dobré zatržení zrušit. Když budeš platit na dobírku, zaplatíš zásilku v hotovosti, když Ti ji přinese pošťák a nebo když si ji půjdeš vyzvednout na poštu. Je to běžná praxe, nebezpečí ti nehrozí. Existuje ještě možnost platby převodem na účet, ale předpokládám, že Ti ještě nebylo 18 let, takže není důvod se tímto způsobem zatím zabývat. Pokud nebudeš se zbožím spokojená, je možnost jej vrátit zpravidla do 30 dnů od doručení (s udáním důvodu - podrobnosti jsou uvedeny právě v ochodních podmínkách konkrétní firmy). Firma by Ti měla vrátit peníze nebo zajistit výměnu zboží. Pošťák, který Ti zásilku přinese, nebude problém řešit za Tebe. Kdyby bylo zboží po převzetí nějak poškozené, je dobré pořídit fotografii, abys měla důkaz, že k poškození nedošlo později. Já osobně přes internet nakupuji poměrně často a nikdy jsem problém neměla. Jsou to spíše výjimečné situace. Pokud ale kupuješ něco dražšího, informuj o nákupu rodiče. Mají právo o tom vědět, aby nebyli překvapeni v případě, že by Tě pošťák nezastihl doma a chtěl po nich platbu za zásilku, o které nic nevědí. A nebo v případě, že by nákup nedopadl podle Tvých představ a šla bys je poprosit o pomoc při vracení zboží. Přejeme, ať se nákup podaří! Měj krásný den! P.

© P. Jan Balík (21.01.2014 07:09)
Milá Maggi, to víš, kluci jsou přitahováni ženským tělem a musí se hodně ovládat, aby se dokázali na děvče dívat celistvě (= vidět ji celou: duši i tělo). Kluci prostě snadno vnímají na dívce jen to tělo. Proto je moudré, když děvče najde svou míru v oblékání a v chování a nebojí se ukázat svou krásu, ale zároveň svým oblečením zbytečně neprovokuje. Čeština má krásný výraz: cudnost. Krása dívky nakonec není ani náhodou v tom, kolik toho odhalí, ale spíše v tom, aby našla svůj vlastní styl a tím i svou vlastní důstojnost. A jak je to s hříchem? Jistě to nebyl smrtelný hřích. Spíše určitá zkušenost, kterou se toho můžeš hodně naučit, a i prožitek toho, že se má svědomí poslouchat. Klidně to vyznej ve zpovědi jako neopatrnost. Hledání hranic není vždy snadné, ale sama vidíš, že je potřebné. Tak odvahu. Žehná P. Jenda

© redakce (20.01.2014 12:19)
Milá Unhappy, vždycky, když se blíží nějaká větší událost, býváme nervózní, to je přirozené. Důležité ale je nedovolit stresu, aby nad námi zvítězil. V listopadovém čísle jsme věnovali celou dvoustranu tomu, jak si správně rozvrhnout čas a učení, abys nemusela mít v hlavě jenom školu. Mozek potřebuje odpočívat a ty si zase potřebuješ dělat radost. Když sem budeš jenom učit, učit a učit, nejen, že ti učení "poleze" do hlavy mnohem pomaleji, ale vytratí se i radost ze života. I když se to zdá těžké, udělej si pauzu - každý den aspoň 2 hodiny (třeba po půl hodinách mezi učením) a využij ji tak, že budeš dělat to, co tě baví, z čeho máš radost. Takto pozitivně naladěná se vrhni na další učení. Negativní přístup ("to nikdy nezvládnu", "je toho tolik...pomoooc!") NIKAM NEVEDE. Rozděl si učivo na menší úseky a udělej si radost pokaždé, když se ti podaří nějaký zvládnout. Pochval se. Je to přece krok vpřed. Kdybys čekala s pochvalou až na konec učení, většinou dřív únavou usneš, než by ses ocenila a odreagovala. A to je přece škoda! Já osobně po svých zkušenostech s maturitou a po zkušenostech svých kamarádů a kamarádek musím dát za pravdu tvé mamince - člověk se nikdy nenaučí všechno, i kdyby stokrát chtěl. Ale pozor! Naučit se můžeš to podstatné a v takové míře, aby to stačilo - a třeba i na jedničku, i když známky nejsou u maturity zas tak důležité ;-). Pokud máš ve svém okolí starší holky, které už mají maturitu za sebou a třeba studují na VŠ, zeptej se jich na to, co jim pomohlo, aby se na maturitu připravily a co jim pomáhá, aby zvládaly jednotlivé zkoušky (jakým způsobem se učí). Mně pomohlo si uvědomit, že maturita není strašák, ale výzva. Učitelé už často neví, jak přinutit studenty, aby se učili, a tak začnou "strašit" maturitou. Není to ale žádné řešení. Většinou dosáhnou jenom toho, že se studenti začnou nervovat a mají pocit, že to nemůžou zvládnout (místo toho, aby si našli svoje vlastní tempo a systém, jak se po malých částech naučit to, co opravdu použijí). Na druhém břehu jsou studenti, kteří na maturitu začnou "kašlat" s tím, že to stejně nemůžou zvládnout. Napadá mě, že by nebylo špatné, kdybys za svojí učitelkou zašla a upřímně si s ní promluvila o tom, že se bojíš maturity, učíš se dlouho do noci a nikam to nevede. A potom ji můžeš poprosit o radu, jak se učit tak, aby to stačilo na lepší známky. (Mezi námi: 3- není tragédie, horší by bylo dostat 5. A i pětka je příležitostí, jak se poučit z chyb a lépe si zapamatovat, co ti uniklo). Také existují střelné modlitby, které můžeš před každým učením vyslat "nahoru", abys měla dostatek sil a pokoj v srdci. Ten je nejdůležitější. A ještě něco... jestli máš klidné prostředí na učení, čas a podporu rodičů, máš obrovský dar. Uvědom si, že spousta mladých řeší úplně jiné starosti - rodiče jsou rozvedení, mají těžkou nemoc, pijí, ztratí zaměstnání, rodina se střehuje do jiného města,... a maturita se v tomto světle začne jevit úplně jinak. Když mi před zkouškou zemřel blízký příbuzný, najednou byl pryč stres, byly pryč obavy z toho, co se stane, když to neudělám... Maturita není smyslem života, ať už učitelé tvrdí, co chtějí. Smyslem života je něco jiného. Přemýšlej nad tím. Každopádně ale držím palce při učení a kdybys potřebovala, klidně napiš. Myslíme na tebe! P.

© P. Jan Balík (16.01.2014 15:04)
Milá Led, tvoje otázka je velice důležitá a je vidět, že o sobě přemýšlíš. Rád bych Ti odpověděl stručně, ale není to až tak snadné. Navrhuji Ti, aby sis o tom přečetla v knížce, kterou jsem napsal pro mladé: Máš na víc. Můžeš si o ni napsat do redakce a pošleme Ti ji. Jinak ji lze koupit u Paulínek nebo dokonce si ji koupit do čtečky (www.paulinky.cz). Tedy aspoň stručně. Myšlenky přichází a odchází. Jsou jako mouchy. Tak je to u každého člověka. Často platí, že je nejlepší si jich vůbec nevšímat, pohrdnout jimi a je to, ony odletí zase tak, jak přiletěly. Některé myšlenky jsou jen otravné, některé dobré, ale některé i zlé. Otravnými pohrdneme a přestaneme se jimi zaobírat, zlé odmítneme. Potíž je v tom, že ty zlé se mohou převlékat do kabátu dobrých. Jak se v nich vyznat? Předně vkládat vše, co nás více obtěžuje, do modlitby. "Každého člověka provází mnoho strachů a obav. Křesťan má velkou výhodu, protože ho víra ujišťuje, že je Boží dítě. Jako mají malé děti bezmeznou důvěru ke svým rodičům, tak i my se můžeme v jistotě víry schoulit do „náručí“ našeho nebeského Otce, svěřit se mu a plně se na něho spolehnout. On nás ochrání. On se postará o to, co je pro nás neřešitelné. Láska k Bohu je tedy spojena s důvěrou. Hovoří se o ní jako o projevu křesťanské ctnosti statečnosti. S každou starostí se obrací na mocného Pána a opírá se o něho. Jejím prostřednictvím překonáme všelijakou bláznivou ustrašenost (ze tmy, z noci, z pustého místa) a nalézáme osvobození od přehnané ustaranosti. Jak důvěry dosáhnout? Především vytrvalou střelnou modlitbou. Objeví se v nitru obava? Ihned je ji třeba odevzdat do Boží náruče. „Pane, ty se, prosím, postarej.“ Přijde neodůvodněný strach? Hned se díky modlitbě opřeme o sílu Boží. „Ježíši, díky, že jsi se mnou a ochraňuješ mě.“ Pronásleduje nás nějaká myšlenka a neustále nám bere klid? Je třeba „hodit“ ji na Pána, neboť jemu na nás záleží (srov. 1 Petr 5,7). „Pane, ty s tím něco udělej, svěřuji to tobě.“ Dále je dobré, občas se o myšlenkách, které se více objevují, zmínit knězi a poprosit ho o duchovní rozhovor, duchovní doprovázení. On Ti pomůže rozpoznat, zda ty myšlenky mají nějakou hodnotu nebo zda je to jen taková mlha, která se rozplyne. Žehná P. Jenda

© redakce (16.01.2014 07:09)
Milá Zvědavá :), to je dobrá otázka. Věc se má tak, že se nový web stále aktualizuje a upravuje a protože teď dochází k docela stěžejním úpravám, rozhodl se náš webmaster dát dočasně zpět starou verzi webovek. Na nových se mezitím usilovně pracuje. Věříme, že se jich brzy dočkáme a zároveň se omlouváme za zmatení vás všech. P.

© redakce (15.01.2014 14:03)
Milá Míšo, zdravíme Tě z redakce a moc děkujeme za Tvá slova - je to pro nás velké povzbuzení do další práce. Jediné, co nás trchu mrzí, je, že IN! je stále většinově chápaný jako časopis určený pouze pro dospívající dívky. Přitom máme spoustu zkušeností s tím, že IN! čtou celé rodiny - rodiče, prarodiče, sourozenci holek, které jej odebírají, kněží, čtou jej vychovatelé mládeže, lidé, kteří s mladými pracují nebo je jenom zajímá, co dospívající kolem nich prožívají. A z velké části čtou IN! i kluci všeho věku. Spousta mých kamarádů vysokoškoláků si IN! každý měsíc s chutí přečte. :) Časopis může být užitečným vodítkem při výběru témat do spolča, scholy, náboženství nebo jenom k zamyšlení. Nám, které jej píšeme, už také není -náct- a přesto nás stále baví. :) Navíc ne všechny články jsou určeny v první řadě "náctiletým" slečnám, ale rozšiřují obzory lidem nejrůznějšího věku a pohlaví. Takže pokud se rozhodneš IN! objednat a číst, ať už z jakéhokoli důvodu, budeme rády, když poslouží. Kvůli tomu tady přece je. ;-) Měj se moc krásně a ještě jenou moc děkujeme za pochvalu! :) P.

© redakce (15.01.2014 13:32)
Ahoj peťko, moc tě zdravím z redakce a píšu velkým tučným písmem: NEBOJ SE. Neboj se maturity, neboj se toho, že selžeš, neboj se vyhledat pomoc (1. není to ostuda a 2. psycholog není psychiatr, takže v žádném případě nejsi blázen!). Pokud chceš, zavolej na linku důvěry na číslo 116 111. Ti lidé jsou tam kvůli tomu, aby pomáhali mladým lidem jako jsi ty s problémy, jaké řešíš ty. Volání je zdarma a anonymní. Záleží jenom na tobě, zda budeš chtít o sobě prozradit víc, aby ti mohli doporučit odbornou pomoc přímo v místě odkud voláš. A teď několik rad ode mě, jak zvládnout učení na maturitu a nehroutit se z toho. Nejdřív si uvědom, že NEMUSÍŠ všechno zvládat, nemusíš být naprosto schopná a dosahovat požadovaných výsledků. A to myslíme naprosto upřímně. Tlak školy, rodiny a vrstevníků může být velký, ale KAŽDÝ člověk má právo dělat chyby, každý člověk má právo selhat a NENÍ kvůli tomu méněcenný. Zeptej se svých učitelů, zda na vysoké škole udělali všechny zkoušky (a jedna taková zkouška je někdy horší než celá maturita, to mi věř) na první pokus. Zatímco u maturity ti učitelé pomohou, na vysoké školue tomu tak zpravidla není. Navíc máš na přípravu na zkoušku na VŠ mnohem méně času (maximálně 3 týdny) a tlak je daleko větší. Je proto dobré (pokud uvažuješ o dalším studiu), aby ses naučila neklást na sebe přehnané nároky. Důležitá informace pro Tebe: Není potřeba se učit všechno a zahlcovat si hlavu spoustou informací. Mechanické učení se látky "slovo od slova" vede ke zbytečným depkám, že "to nemám nikdy šanci zvládnout!" Důležité je naučit se vybírat podstatné informace a poznat svůj učební styl (Víš, jestli ti jde učení rychleji, když si věci opakuješ nahlas nebo když si děláš výpisky, vypisuješ klíčová slova, dáváš si látku do logických souvislostí, namaluješ plakát na téma "české země v 11. století" nebo když látku vysvětluješ někomu jinému - třeba i imaginárnímu atd.? Možností je opravdu hodně. Přemýšlej nad tím a zkus nové způsoby, aby ti učení nezabíralo tolik času.) Informace zapomeneme. Dříve či později, ale zapomeneme. To, co si odneseme do života, nebude vzorec kyseliny xy a jména českých panovníků ze 14. století, ale náš vlastní originální způsob, jak pracovat s informacemi a jak z nich vybírat to důležité, podstatné. Věř mi, že to oceníš později, pokud půjdeš na zmiňovanou vysokou školu. Tam zjistíš, že naučit se všechno prostě není možné. Informací den ode dne přibývá a v praxi z nich využijeme minimum (navíc je možné si je kdykoli dohledat, když je potřebujeme - důležité je ale vědět, kde a jak je potom využít). Tipy, jak si rozvrhnout čas a jak se efektivně učit, najdeš v listopadovém čísle IN!u (z roku 2013). Rozhodně není dobré učit se dlouho do noci ani dlouho v kuse. Důležité je dělat přestávky, rozdělit si učivo na menší celky a také si dát něco za odměnu, když si zvládneš část učiva projít (třeba nějakou sladkost nebo se podívat na seriál, jít se projít ven,... cokoli tě napadne ;-)) Buď na sebe hodná. :) Nezapomínej na pravidelný odpočinek, kdy od učení úplně vypneš a v mozku se "udělá místo" na příjem nových informací. Věř mi, že ti to pak půjde rychleji. Stres před písemkou ničemu nepomůže. Snaž se ho odbourat cvičením, tancem, pohybem... Představ si, co nejhoršího by se mohlo stát a pak přemýšlej nad tím, proč by to nebylo zas tak špatné. Pořád platí staré známé heslo, že chybami se člověk učí. To jenom my děláme z chyb něco špatného. Ale každá chyba je příležitostí naučit se něco nového a při maturitě si to snadněji vybavíš. A na závěr: Zamysli se: Jak se na Tebe dívá Bůh? On přece zná Tvoji křehkost, slabosti, omezení, a přesto Tě miluje. Nechce, aby ses stresovala proto, že nejsi bezchybná. Chce, aby ses dokázala podívat na své slabosti, své limity tak, že v nich objevíš DAR. Ano, dar. Dar pokory = pravdy o sobě. Pokorný člověk nespoléhá jenom sám na sebe a nebojí se Boha poprosit o pomoc, když mu něco nejde. Co myslíš, nestálo by za to se o pomoc obrátit i "na nejvyšší místa"? ;-) Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomohla. Klidně znovu napiš. Myslím na Tebe, ať se Ti daří zbavovat se strachu a objevovat, že život není jenom škola a maturita. P.

© redakce (15.01.2014 12:28)
Milá :-(, je dobré, že nad svým vztahem přemýšlíš. Zatím jsi na začátku vztahu, kdy jsi určitě ještě hodně zamilovaná (u prvního vztahu je taková zamilovanost ještě intenzivnější) a poprvé "odkládáš růžové brýle". Začínáš vidět první rozdíly, které mezi vámi jsou. Celý zbytek chození (a možná i budoucího společného života) bude o tom, že se budete muset se svou rozdílností vyrovnávat. Možná zjistíte, že jste natolik jiní, že si společný život nedokážete představit. A nebo se vám podaří vycházet si vstříc a budete rádi, že se tak hezky doplňujete ;-). Znám spoustu párů, kdy spolu žijí lidé rozdílných povah. Vědí však o sobě, co druhému vadí a v zájmu budování vztahu se snaží zbytečně ho nedráždit, neprovokovat. Musí ale chtít oba. Když se zamyslíš nad tím, v jaké situaci je tvůj kluk, zjistíš, že nemůže vztah prožívat stejně, jako ty. Jednak to není jeho první vztah (podle toho, co píšeš), také už je starší a má více zkušeností a v neposlední řadě je extrovert a ty introvertka. Někteří lidé jsou prostě rádi středem pozornosti, rádi se baví s lidmi a jsou mezi lidmi. A u kluků je touha po tom být obdivovaní ještě silnější. Musíš si ujasnit, jestli jsi schopná tolerovat extrovertství svého kluka nejenom letos při plesové sezóně, ale i v dalších letech (a možná po celý život). Protože jeho povaha se nezmění. Jsi odhodlaná celý život prožívat obavy, že je sám na společenské akci a tančí s jinými ženami? Nebo se rozhodneš mu důvěřovat a přestaneš se trápit starostmi? Musíš se smířit s tím, že v soukromí to možná bude starostlivý a něžný medvídek, ale na veřejnosti se z něj stane lev salonů. Na druhé straně by také on měl akceptovat tvoje pocity a měli byste se společně snažit hledat kompromis, abyste si společenské akce dokázali naplno prožít oba. Pokud mu řekneš, že ti něco opravdu vadí, měl by se snažit to nedělat. Nic ale nejde napoprvé. Chce to hodně trpělivosti a snahy. A také odvahy do toho společného dobrodružství jít. Všechno jde, když se chce. Resp. když chtějí oba. Záleží na tobě (a na něm), zda jste ochotní si navzájem ustupovat a tolerovat se. A komunikovat. Protože bez toho vztah fungovat nebude. Přejeme ti /vám/, ať si dokážete všechno vyjasnit a nebojíte se spolu mluvit upřímně a otevřeně. P.