© redakce (10.12.2013 08:15)
Ahoj Jů, opravdu si ceníme toho, že chceš kamarádce pomoci a doufáme, že k tomu trochu přispějeme i my v redakci. ;-) Podle toho, co píšeš, mi přijde, že si tvoje kamarádka vysnila ideální vztah a snaží se do něj svého kluka tak nějak "napasovat". A ono to drhne. Což je pochopitelné, protože její kluk není romantický hrdina z filmového plátna, který nemá žádné nedostatky a pokud ano, jsou skvěle zamaskovány; ale je to opravdový kluk z masa a kostí. Kluk, který si v sobě nese své krásné, ale také horší povahové vlastnosti a sklony. A v tom je podle mě zakopaný pes. Totiž - doba chození není o tom, aby si člověk vytvářel imaginární svět, ve kterém všechno funguje dokonale jako v romantických filmech a rande je časem, kdy zapomínáme na všechny starosti a prblémy (i když si to dnes spousta lidí myslí a spousta vztahů kvůli tomu krachuje, protože jakmile se objeví problém a náš miláček se začne lišit od pana Dokonalého, už něco nezapadá do scénáře a tedy /podle nás/ nefunguje. "Kde je chyba?", ptáme se. Možná nemusíme chodit moc daleko. Stačí se podívat do zrcadla a zamyslet se nad tím, co (pro mě) vlastně vztah znamená. K čemu ho potřebuju? Aby mi přinesl štěstí? To je častý omyl mladých (i starších) lidí. Protože když člověk není šťastný sám, nebude šťastný ani ve dvojici. Nikdo mu štěstí jenom tak nepřinese. A pak bývají lidé zklamaní. K čemu tedy potřebuje člověk vztah? Odpovím za sebe: K tomu, aby se učil poznávat sám sebe a také toho druhého člověka a přijímal ho takového, jaký je. A to nejde bez komunikace a bez dávky trpělivosti. A bez toho, že se člověk vzdá části svých ideálů. Protože určitě i tvoje kamarádka vnímá, že má sama spoustu povahových nedostatků. Tak nemůže očekávat, že ostatní lidé (včetně jejího kluka) budou dokonalí. Třeba i ten kluk, se kterým chodí, má nějakou představu ideální holky a ideálního rande. Ale když si navzájem nic neřeknou, je to těžké. Zní to možná tvrdě, ale pozor! Když se člověk vyzbrojí opravdovou láskou, která je ROZHODNUTÍM pro druhého, pak se často podaří sladit i protichůdné osobnosti a vztah může být tak krásný, že to někdy připomíná pohádku nebo hezký film... :) Chce to jenom: 1) komunikovat, komunikovat a komunikovat a 2) nechtít druhého za každou cenu měnit. 3) Začínat vždycky od sebe a 4) pamatovat, že láska je trpělivá (to se týká i toho, aby moc netlačila na kluka s vyznáním lásky, kluci bývají všeobecně více uzavření a jakýkoli nátlak v této oblasti nepřináší nic dobrého). A co když zjistí, že by to opravdu nešlo, že by se ve vztahu trápili? Tak ať se rozejdou. Protože doba chození slouží také k tomu, abychom hledali (a jednou i našli) člověka, se kterým se nám podaří překážky překonávat společně. Přejeme tobě i tvé kamarádce, abyste se učily vztahům a učily se také poznávat samy sebe. Doporučujeme knížku od Kateřiny Šťastné-Beščecové: Umíš v tom chodit?, kterou vydaly Paulínky. Měj(te) krásný advent! P.

© redakce (09.12.2013 10:30)
Ahoj miriam, v pořádku to určitě není - někde bude chyba. Napiš na mail objednavky@in.cz (nezapoměň uvést svoji poštovní adresu, abychom tě mohli dohledat) nebo zavolej na tel. 775598604. Určitě se všechno vyřeší. Měj hezký den! P.

© redakce (09.12.2013 13:33)
Ahoj Anne, máme radost, že máš radost :) Možností, jak poslat dobro dál, je celá řada. Třeba napsat smsku nebo vzkaz s nějakým pěkným citátem nebo pozdravem (nebo jenom se smajlíkem a přáním krásného dne ;-)), pochválit někomu jeho práci nebo ocenit jeho snahu, usmát se na někoho nebo se s ním podělit o veselou hlášku nebo historku, obejmout smutného, zazpívat si s tím, kdo má dobrou náladu, něco vytvořit jen tak pro radost nebo pro potěchu někoho druhého (přáníčko, pohlednici, náušnice či brož, obal na mobil, malované tričko, výzdobu do pokoje, zarámovanou fotku,...), malovat, péct, tancovat, jásat, výskat,... :)) Tak ti fandíme, ať si z toho něco vybereš a staneš se studnicí radosti pro druhé a přejeme, aby ti tričko z INshopu udělalo ještě větší radost, pokud to ještě jde ;-)! Krásnou dobu adventní. P.

© reakce z redakce (05.12.2013 08:35)
Ahoj Kik, jsme rádi, že tě úvodník oslovil. Přejeme požehnaný adventní čas. M.

© P. Jan Balík (06.12.2013 08:02)
Milá Veruško, než je mu vysvěcen na kněze, má dost času na to, aby prostudoval Písmo a co na jeho základě církev učí. Před svěcením pak přísahá (tedy slibuje Bohu), že bude hlásat učení církve a tedy ne své. Kněz je hlasatelem Božího slova, které dnes zaznívá uprostěd církve. Není hlasatelem své nauky, to by zradil Krista. Nejde tak o poslušnost, jako o ztotožnění se s Bohem a jeho slovem pro dnešní dobu. Pochopitelně, že toto se týká učení o víře a o tom, jak v zásadních věcech podle víry žijeme, tedy morálky. Kněz má za úkol být slyšitelným hlasem Krista. Tam, kde je jistá volnost, i když je třeba v zásadě také přijímat rozhodnutí církve, jsou mnohá nepodstatná učení a běžné zákony a ustanovení právní, liturgické a pastorační povahy, které obsahuje kodex a různá nařízení biskupů. A nyní to nejdůležitější. Jistě není možné vést dialog prostřednictvím kazatelny nebo médií. Pokud kněz má v nějakých věcech, ve kterých je to možné, jiný oprávněný a zdůvodněný názor, může s ním vstoupit do dialogu, který se uvnitř církve vede (teologické fakulty, odborné teologické publikace, návrhy biskupům pro biskupské synody apod.). Ještě dodatek praktické povahy. Pokud kněz učí něčemu o víře či morálce zásadně jinak, než jak je to v Katechismu katolické církve, o čemž se můžeme přesvědčit jeho četbou, pak nemůže být věrohodným hlasem Božím. Hlásá své učení, které ale není plně Kristovo.

© reakce z redakce (07.12.2013 12:48)
Ahoj Klárko, u nás můžeš přijímat i na ruku. Jestli dáš levou dlaň pod pravou nebo naopak závisí taky od toho, jestli jsi pravačka nebo levačka:). Takže u praváků se dává pravá ruka pod levou, aby sis pak mohla hostii vzít pravou rukou. Nejvíc ale záleží na postoji úcty než na čemkoliv jiném, ale to určitě víš:). Požehnané adventní dny. Marie

© P. Jan Balík (06.12.2013 08:04)
Milá Kláro, berme opisování jako určitý sport, který občas provozujeme. Dáš-li opsat ty, je to jakási kolegialita s druhými. Pochopitelně by bylo špatné a jistě i hříchem, kdyby někdo stále opisoval a díky tomu udělal školu. To by byl podvod, ale když občas opíšeš ty nebo občas dáš někomu opsat ty, nebral bych to jako nějaký morální problém, spíše jako jistý druh adrenalinového sportu.

© redakce (04.12.2013 08:13)
Ahoj jane, také my děkujeme, potěšila jsi nás! Vyřídíme to i ve vydavatelství, ať mají také radost :) Krásně prožitou dobu adventní! P.

© redakce (03.12.2013 12:17)
Ahoj, v první řadě děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Píšeš, že jsi strašně změněná "od jisté doby". Zkus se na chvíli zamyslet nad tím, kdy ta doba nastala. Co se stalo? Změnily se podmínky, ve kterých žiješ? Rozpadl se nějaký vztah, někdo blízký se odstěhoval nebo zemřel? Nebo se zěmnilo někdo uvnitř tebe? Začala ses víc zabývat sama sebou a svými problémy? Za svoji osamělost jsme totiž zodpovědní hlavně my sami. Když zůstaneš jenom pasivně sedět a čekat, až se starý vztah obnoví, kamarád přistěhuje zpátky nebo se lidé v tvém okolí sami od sebe změní, nic se nestane. Pokud budeš svoji osamělost svádět na někoho druhého, budeš cítit jedině hořkost; pokud z ní budeš obviňovat sebe, zažiješ vlastní porážku. Takže - co můžeš udělat? Prvním krokem k překonání osamělosti je postavit se jí tváří v tvář a přijmout odpovědnost za její řešení. To samé platí u úzkosti. A jak vidím z tvého vzkazu, už jsi ten první krok udělala. Teď nezbývá, než si uvědomit, že o tom, jak se budeš cítit, rozhoduješ hlavně ty sama. Na TVÉM rozhodnutí záleží, jestli se budeš utápět v osamělosti a úzkostných pocitech nebo se rozhodneš s tím začít něco dělat. Dobrým začátkem je přenést pozornost ze sebe na druhé. I psychologové vědí, že se úzkost často zmenší, když se přestaneme zabývat svými problémy a začneme pomáhat druhým. Rozhlédni se. Komu ve svém okolí můžeš pomoct nebo říct či napsat něco povzbudivého, pochvalného? Komu můžeš udělat něčím radost? Není to jednoduché a chce to možná trochu námahy, ale výsledky stojí za to. ;-) Další body souvisí s náplní tvého volného času. Pokud trpíš úzkostmi, neměla bys zapomínat na: a) dostatek tělesného pohybu - běh, cvičení, plavání,... b) dostatek spánku - alespoň 8 hodin denně, c) poslech hudby, která tě neuzavře do sebe, ale spíše tě rozradostní (např. křesťanštní interpreti - jejich částečný seznam najdeš třeba na webu hudba.signaly.cz), d) rozhovor s někým blízkým o svých pocitech - sdílená úzkost je poloviční úzkost, e) soustředění se na přítomnost - pravděpodobně 98 % věcí, které nás děsí, nikdy nenastane, proto je zbytečné si z nich dělat starosti, f) modlitbu a četbu Bible. Uč se chválit a děkovat - i za maličkosti. Je to dobrá prevence proti splínu. g) zapojení do farních (nebo jiných) aktivit - pokud je to aspoň trochu možné, zkus nabídnout své síly při pořádání nějaké akce. Rozhodně nebudeš sama a nebudeš mít ani čas zabývat se úzkostnými pocity. Naopak se vyhni depresívní hudbě a filmům (zvlášť před spaním), situacím, které tě ještě více uzavírají do tebe a nenechávej věci na poslední chvíli. To k pohodě a pokoji v srdci nepřispívá. Snad ti aspoň některá z mých rad pomůže. Držím palce a myslím na Tebe! P.

© redakce (02.12.2013 13:07)
Milá Leo, s tím ti bohužel neporadíme, protože jednak v redakci nejsme vystudované lékařky a i kdybychom byly, tak vyšetření přes počítač na dálku provádět nejde. Proto, pokud ti kulička v prstu bude vadit a rozptylovat tě, zajdi si ke své paní doktorce. Může to být shluk tuků, který se dá odstranit a budeš mít klid. ;-) Měj se hezky! P.

© redakce (02.12.2013 08:52)
Ahoj Katko, děkujeme za pochvalu, jsme rádi, že se ti časopis líbí a že si v něm dokážeš najít "to své". Myslíme na tebe, abys měla co nejméně důvodů plakat a aby ses dokázala radovat z každého dne. ;-) redakce

© redakce (02.12.2013 10:19)
Ahoj, myslím, že sis na svou otázku odpověděla částečně sama. Kdyby se o tebe ten kluk začal víc zajímat, určitě by se nemohl neptat také na to, čím žiješ, tedy i na víru. A také... existují dvě pravdy, o jejichž platnosti jsem se sama mnohokrát přesvědčila: 1) člověka záměrně měnit nelze; 2) víra je především dar, člověka nemůžeme přinutit ani přesvědčit, aby věřil. Můžeme se modlit, aby tento dar dostal, můžeme žít podle našich křesťanských zásad a pokud bude chtít, můžeme se s ním o tématech víry bavit. Ale přesvědčovat někoho záměrně většinou nepomůže. Spíš se takový člověk ještě více zatvrdí. Snad jenom, kdyby se nechal "vyprovokovat" a zajel s tebou a dalšími mladými třeba na nějakou akci pro mládež na DCŽM. Ale ani potom nebude zaručené, že změní názor. Víra i láska jsou svobodná rozhodnutí. Stejně jako tebe nemůže teď nikdo přesvědčit, abys toho kluka přestala mít ráda (přesněji: aby se ti přestal líbit a nebylas do něho zamilovaná), tak nemůže ani jeho nikdo přesvědčit, aby začal věřit a měl tě rád. Někdy je opravdu méně více. O víře s ním mluv jenom, pokud se tě sám na něco zeptá nebo zavede řeč, ale na druhou stranu ji ani neskrývej a nestyď se za hodnoty, kterými žiješ. Snaž se být pořád stejná, stát si za svým a neměnit názory jako ponožky ;-) Možná zjistíš, že vaše rozdílné pohledy na svět by nakonec byly tak velkou překážkou, že byste si v životě vůbec nerozuměli. A možná, že toho kluka nakonec na tvém způsobu chování něco osloví a bude sám chtít poznat víc. Myslíme na vás oba v modlitbě. Pěknou dobu adventní! ;-) P.

© P. Jan Balík (02.12.2013 08:48)
Milá anonymko, svatý Augustin na to měl řešení: milovat hříšníka a nenávidět hřích. Mít rád druhého člověka neznamená schvalovat hřích, naopak! Mít rád znamená každému přát spásu a Boží milost a k tomu napomáhat mimo jiné i modlitbou a tím, že dotyčného vedeme k lítosti. Podle Písma se máme modlit za představitele státu. Jinak se totiž dostaneme do situace, kdy mocné světa nenávidíme a přejeme jim to nejhorší. A to není Ježíšův styl.

© P. Jan Balík (02.12.2013 08:47)
Milá anonymko, je dobré se ptát a hledat. A je dobré brát do rukou Katechismus katolické církve (ten modrý silnější), kde lze najít pohled církve. A) Odpustky za duše v očistci: Co jsou to odpustky? Jsou darem Božím prostřednictvím rozhodnutí církve. Ustanovovat je může pouze papež. Jejich praxi můžeme v různých podobách vystopovat již v prvotní době křesťanské, když se mučedníci přimlouvali za křesťany, kteří procházeli obdobím pokání. Jsou založeny na společenství všech v jedné církvi: nás žijících zde na zemi, duší v očistci a všech v nebi. Mezi námi všemi bez hranic smrti dochází k výměně dober. „Svatost jednoho prospívá ostatním.“ „Modlitby a dobré skutky blahoslavené Panny Marie a všech svatých“ jsou spojeny s Kristovými zásluhami a s jeho obětí za osvobození od hříchů. Z tohoto pokladu milosti Božích zásluh čerpáme. Církev z něj rozděluje. Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo úplně osvobozuje od časného trestu za hříchy. (Ve skutečnosti získáváme zřejmě většinou pouze částečný, protože na plnomocný nesmíme mít zalíbení ani v lehkém hříchu.) Odpustky mohou být věnovány sobě (ne druhým žijícím lidem) nebo zesnulým. Můžeme se sami rozhodnout (většinou). Abychom získali plnomocný odpustek, vyžadují se tři základní podmínky a speciální skutek. Tři podmínky jsou: - přistoupit k svatému přijímání, - pomodlit se na úmysl Svatého otce (tyto dvě podmínky pro každý odpustek zvlášť) - přistoupit někdy v tyto dny ke svátosti smíření (stačí jednou, protože podstatné je být v milosti posvěcující). Speciální úkol pro získání plnomocných odpustků: Je jich celá řada. Vyjmenujeme alespoň některé. - adorace eucharistie alespoň půl hodinu - pomodlit se křížovou cestu před vyobrazením 14 zastavení (či křížů) - modlitba růžence (5 desátků bez přerušení, v kostele, ve společenství) - alespoň půl hodiny číst rozjímavě Písmo sv. z církví schválené Bible A specielní podmínka pro získání plnomocných odpustků pro duše v očistci pro začátek listopadu: Buď: Od 1. listopadu odpoledne a celého 2. listopadu při návštěvě kostela se pomodlit Otče náš a Vyznání víry. Nebo: Od 1. do 8. listopadu při návštěvě hřbitova se pomodlit třeba jen v duchu za zemřelé. Poznámka: v ostatních dnech v roce můžeme na hřbitově získat pro naše zemřelé odpustky částečné. B) Dále mě také trápí nejistoty jako: jsou proměněné i hostie v obětní misce, když je kněz nepozvedá? Pokud kněz měl v úmyslu ty hostie proměňovat, tak ano. Normálně se pozná jeho úmysl tím, že ta miska leží na korporálu - roušce, která je pod kalichem a právě pod miskou. C) O všech svátostech je nějakým způsobem v Bibli. To bys našla v katechismu. D) Může se papež mýlit ve věcech víry a morálky? Nemůže. Je obdařen Božím darem, že hlásá (připomíná, aktualizuje) bez omylu Ježíšovo slovo. V Písmu se píše, že má utvrzovat ve víře (Lukáš 22,32 ). Dále mu říká Ježíš: cokoliv rozhodneš na zemi, bude rozhodnuto i v nebi (Matouš 16,19).

© P. Jan Balík (02.12.2013 08:31)
Milá 123, je výtečné, že komunikuješ s druhými o víře. Ale víra je dar Boží, který musí člověk přijmout. Proto je víra tajemstvím. Nelze uvěřit jen tím, že vše rozumně vysvětlíme, i když to má pochopitelně svou cenu. Navrhuji jednu myšlenku: Co je Bible - slovo, které nám řekl a říká Bůh. Jak víme, jaké knihy patří do Bible? Proč některé starobylé knihy v Bibli nejsou? Že do Bible patří určité knihy, víme díky biskupům, kteří se po celá staletí nad tím moc nezamýšleli, ale prostě z některých knih se při mši četlo a z jiných ne, i když byly kvalitní, ale četlo se z nich mimo mši (např. Didaché). Díky službě biskupů tedy dnes víme, jaké knihy do Bible patří. Z toho vyplývá, že Bible je kniha církve. Nelze dobře rozumět Bibli bez církve. A jak je to s pravdivostí Bible a učení církve? Stačí vzít do ruky Katechismus a uvidíš, jak je neustále v učení církve odkazováno na Bibli. Pamatuji v modlitbě. P. Jenda

© redakce (29.11.2013 09:48)
Ahoj Aničko, moc jsi nás potěšila! :) Děkujeme a přejeme Ti nádherný den a pěkný vstup do doby adventní. P.

© redakce (28.11.2013 14:52)
Ahoj N+J, začneme od poslední otázky a budeme postupovat směrem k první. :) 1) nejmenší velikost je XS. Některé zboží však v této velikosti nemáme. V INshopu se nabízí jak zboží, tak velikost, barva zboží, potisk, barva potisku,... ale vždy jenom to, co v daný okamžik je aktuálně skladem. To, co se nenabízí, skladem v tu dobu není. (Je možné, že bude doplněno, ale nemusí to být pravidlem) 2) Nabízené zboží má v "popisu složení" uvedeno i rozměry výrobku. Pokud i přesto objednané zboží nesedí, je možná výměna, avšak odběratel platí poštovné. Proces výměny pak vypadá následovně: a) Zákazník si vybere z INshopu jiné zboží, které je skladem (které se mu nabízí v danou chvíli) a objedná si ho - přes INshop (do poznámky je nutné napsat: toto je "Výměna zboží" za "tričko např. Evelin nebo jiný druh zboží + velikost, barva, potisk,...) - nebo, mailem (popíše problém a upřesní které zboží chce vyměnit a které si vybral jako výměnu) b) Odběrateli pošleme zálohový list (e-mailem) na poštovné, které nejdříve zaplatí. c) Zákazník vrátí objednané nevyhovující zboží zpět na adresu: Vydavatelství IN, s.r.o. Horní náměstí 12 46604 Jablonec nad Nisou d) Po přijetí vráceného zboží (které musí být v pořádku a znovu prodejné) a připsání částky poštovného na účet bude zákazníkovi odesláno nově vybrané zboží = provedena výměna.

© P. Jan Balík (27.11.2013 09:07)
Milá Alice, pocity, o kterých píšeš, mohou napadat člověka zcela běžně. V člověku se rodí mnoho různých myšlenek a některé jsou hlouposti (jako ty, o kterých píšeš), některé pokušením a některé jsou Božím vnuknutím či pochází od anděla strážného. Každý se učí tyto myšlenky rozlišovat. Pokud tě tedy napadají takové věci, jako že tě někdo strčí a spadneš, pravděpodobně jde o hloupé myšlenky a ty je třeba zaplašit - prostě jimi pohrdnout a dál se jimi nezabývat. Podobné hloupé myšlenky jsou třeba myslet na řízek při svatém přijímání, řídit auto a přemýšlet, jaké by to bylo někam narazit atd. A mohu tě ubezpečit, že takové myšlenky prostě napadají i zcela normální a dospělé lidi. Někdy se ale může stát, že takové myšlenky napadají člověka více a častěji a stávají se jaksi mučivými. Pak by mohlo jít i o nějakou psychickou nemoc a byla by třeba porada s psychologem.

© redakce (25.11.2013 10:41)
Ahoj Terko, kalendář určitě použít můžete, budeme rádi, když se díky němu podaří rozšířit trochu dobra a pokoje. Jenom prosím dole uveďte menším písmem "Inspirováno kalendářem z časopisu IN! - dívčí svět (info.in.cz)" . Děkujeme a přejeme, ať se vám výstava vydaří! ;-) P.

© P. Jan Balík (25.11.2013 13:12)
Milá Anne, církev mnoho věcí neřeší výslovně, protože počítá se zdravým rozumem lidí a svědomím člověka. Ohledně tetování je třeba si položit více otázek: - není tetování zdraví škodlivé? Pokud ano, je vážný důvod takové riziko podstoupit? - jaký máš důvod, že se chceš nechat tetovat? - nejedná se o rozmar a utracený finanční obnos, který by mohl ve skutečnosti pomoci potřebným lidem? - A ještě jedna myšlenka. Obraz Ježíše s malou ovečkou je jistě krásný a rozkošný, ale proč ho nosit na sobě na kůži? Tedy je mnoho otázek, o kterých je vhodné přemýšlet, než se rozhodneš tetování uskutečnit. Pokud máš dojem, že se věřící lidé na tetování nedívají moc pozitivně, je to asi proto, že se v naší kultuře považuje tento způsob zdobení za cizí, rizikový a zbytečně vyzývavý. Podobně je tomu s bodyart, i když tam je pochopitelně zřejmě většinou možnost barvu z těla smít a nejedná se tedy o dlouhodobou proměnu vzhledu kůže.