Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Do redakce
Vložit nový příspěvek nebo dotaz - do redakce
ABC (22.11.2013 16:16) Ahoj do redakce, už dlouho mě trápí, že jsem introvert. Sice už jsem to nějak přijala, ale i tak. Myslíte, že je to vada? Nebo stačí, když budu sice tichá, ale jinak milá a příjemná? Víte, opravdu mi nedělá dobře mluvit před třídou, zvláště poslední rok, kdy jistá skupinka (nechápu proč) holek prostě když něco řeknu, tak na sebe hážou takový ty pohledy, jako "máme s ňou pochopení" - jako že jsem úplnej debil. Vadilo mě to tak moc, že jsem se s tím svěřila svojí kamarádce, která mi řekla, že jim vadí, že jsem hezčí, a pak taky fakt, že se prý pořád učím. Ale já se musím prostě furt učit, protože ta SŠ je fakt těžká. Taky mamka mi řekla, že to není tím, že bych byla divná, ale těm lidem prej vadí, že mě pořád vidí čučet do sešitu. Já mám ale pochybnosti sama o sobě, vůbec si nevěřím, projevuju se čím dál méně...Nevíte, jak ty lidi neřešit? Díky | |
© redakce (25.11.2013 13:58) Milá ABC, nejdříve k první části tvého vzkazu. Rozhodně si nemyslím, že by introvertství byla vada. Já sama jsem byla v období dospívání velká introvertka a dodnes tak trochu jsem, i když se už tolik nestydím komunikovat s druhými lidmi. Nepřipadám si nijak ochuzená, dokonce sa dá říct, že mě moje introvetství hodně přineslo - naučila jsem se trpělivosti, rozvíjela svoji tvořivost, realizovala ty spousty nápadů, které se mi honily v hlavě,... No a také jsem se pořád učila (teď myslím na střední škole). Až na vysoké škole jsem přišla na to, že žádný člověk nikdy nebude umět všechno, že ani není možné se všechno naučit. Je ale možné (a důležité) naučit se vybírat podstatné informace. Pokud se ti to podaří, nebudeš muset trávit nad učením každou volnou chvíli, ale naučíš se vždycky to, co je nezbytné a o nic (ani o dobré známky) se neochudíš. Držím ti palce, ať se učíš rozlišovat, co je důležité a co jsou jenom "vycpávky". Teď ke druhé části tvého vzkazu: Začnu otázkou, která ti možná přijde trochu "mimo": Víš, jak se člověk nejlépe zbaví trémy z vystupování na veřejnosti? Jedině tím, že bude co nejčastěji na veřejnosti vystupovat. S tím souvisí hodně věcí - například "Jak se zbavit ostychu z komunikace s druhými lidmi?" Podobně. Tím, že s nimi budeš co nejčastěji komunikovat. Tím, že se budeš snažit překonávat sebe sama, se postupně "otrkáš". Snaž se se spolužačkami postupně začít bavit, i když to bude těžké. Hledej společná témata - minimálně jedno máte určitě společné - dění ve škole, úkoly, zkoušení. Tím, že se stáhneš do sebe a s hlavou skloněnou nad sešitem budeš dělat, že neexistují, nic nevyřešíš. Když ti něco vadí, je potřeba se ozvat. Jasně říct: "Tohle je špatně." Jen tak mají druzí možnost si uvědomit, že ti ubližují. Často si to ani neuvědomí, nebo ne úplně. Ale pro to, abys to mohla říct a neublížit přitom spolužačkám (potom by hrozilo, že se spíše zatvrdí), je dobré vybudovat nejdříve vztah důvěry. Třeba potom zjistíš, že už jim vlastně nic říkat nemusíš. Že se hodně spraví už jenom tím, že je nebudeš přehlížet a začneš se s nimi bavit. Ať se ti to daří. Myslím na tebe. P. | |
yo (20.11.2013 11:39) Ahojky, chtěla bych se zeptat, jak je to s tím předplatným na rok 2014... Je na to určen datum, do kterého to musí být zaplacené? Jde o to, že bych měla mít předplatné do příštího roku zaplacené (asi květen), ale chtěla bych to předplatné s tím dárkem, protože mám ráda překvapení :) tak zda to musím zaplatit do nějakého konkrétního data, nebo je to jen pro ty nové předplatitelky? Popř. když mám předplaceno a předplatím si i ten na rok 2014 s dárkem... jde to? Nějak se v tom ztrácím :) | |
© redakce (20.11.2013 10:38) Ahoj megan, v redakci si myslíme, že to podvod není. Pokud jsi na slohovce pracovala sama a někdo ti jenom opravil chyby, je to pořád tvoje práce. Něco jiného by bylo, kdybys práci stáhla odněkud z internetu nebo by ti ji celou napsal někdo jiný. Pro klid svědomí bych ale doporučovala se do příště ze svých chyb poučit, aby se neopakovaly (pokud by sis myslela, že dobrá známka není až tak tvoje zásluha). Měj se moc hezky! P. | |
Lolly (18.11.2013 21:20) Ahoj do redakce! Potřebovala bych trochu radu. Poslední dobou mám takové období, že bych pořád někam chodila, bavila se, prostě chci být pryč z domu a být co nejvíc s kamarády. Rodiče s tím nemají problém, problém je ten, že všechny ty moje akce, výlety a všechno ostatní něco stojí. No a my zrovna v rodině nemáme peněz na rozdávání. A já se kvůli tomu cítím hrozně, že jim beru ty peníze. A to nepočítám ještě školu! taky mám jet se třídou na konci šk. roku do zahraničí a pak ještě se sborem ve kterém zpívám. No a já se bojím, že mi to prostě všechno nezaplatí a že mi to bude strašně líto, že asi nebudu moct jet na oba dva zahraniční výlety. Rodiče chcou požádat školu o nějaký příspěvek, jakože pro rodiny, které jsou v těžké finanční situaci. Jenže to taky nechci...to bych si zase připadala hrozně a trapně před spolužáky. Bojím se, že by se na mě dívali jinak, že na to nemám nebo já nevím co... Navíc si nemyslím, že na tom jsme tak špatně. Chodila jsem o prázdninách na brigádu a každý měsíc si šetřím ze svého kapesného na to všechno. ....já vlastně ani nevím, co mě tak trápí. Prostě se někdy kvůli tomu cítím smutně, hrozně, trapně, že si nemůžu dovolit tolik co ostatní. že nebudu moct ani jít studovat tam, kam bych chtěla. Prosím o radu, jak mám tuto situaci zvládat??? Nechci rodičům brát pořád nějaké peníze, ale taky zároveň chci dělat to co mě baví. Já jsem prostě taková cestovatelka a když se mi naskytne příležitost tak jedu pryč, kamkoli. Možnost, že bych si mohla vydělávat tu není, není mi 18. Jen ta brigáda, ale ta je jen o prázdninách. Vážně nevím co mám dělat. Někdy mi je smutno z toho jak vidím některé lidi, kteří mají všechno. Nechci tím říct, že bych záviděla, ale prostě si říkám, že v dnešní době znamenají peníze všechno - studium, práci, škola, zábava, někdy i kamarádi..... | |
© redakce (19.11.2013 13:33) Ahoj Lolly, díky za to, že ses se svým problémem dokázala svěřit. Vážím si tvé důvěry. Sama pocházím z prostředí, kde jsme nikdy neměli peněz na rozdávání, ale měli jsme jeden druhého, podnikali společné výlety a vždycky to naši nějak udělali, abychom vyšli a nic podstatného nám nechybělo. Ani nevíš, jak rozumím tvé touze po tom, moct si bez výčitek svědomí dovolit dražší výlety a cesty. Ale časem možná uvidíš věci i z jiné stránky. Já jsem se díky tomu, že jsem vždycky byla nucená šetřit, naučila vážit si věcí a neplýtvat zbytečně penězi. Lidé, kteří mají všechno, na co jenom pomyslí, jsou v podstatě nešťastní, protože se stanou otroky peněz. Víš, platí, že čím víc člověk má, tím víc chce. Je to krutá skutečnost, kterou můžeš pozorovat i kolem sebe. Neustálý hon za dalším zbožím a zážitky, které stejně nezaplní srdce a vedou jenom k další prázdnotě. Jeden kněz u nás říkává: "Kdo má ženu, je ženatý, kdo má Boha, je bohatý." Jednoduché, ale krásné vyjádření toho, že peníze opravdu nejsou všechno. Jasně, život je bez nich možná těžší, ale je lepší naučit se skromnosti, dokud je člověk mladý, protože pak se člověk snáz dokáže spokojit s tím, co má. Nežene se za fantastickými jednorázovými zážitky, ale hledá to, co vede k opravdovému trvalému štěstí. Nemusí podnikat daleké zahraniční cesty, které stojí spoustu peněz, ale dokáže si vážit krásy, kterou má kolem sebe a snaží se ji objevovat v drobných věcech, v každodenních maličkostech. Lidé, kteří mají peníze, si možná mohou dovolit studovat na drahých soukromých školách, ale moudrost si nekoupí. Mohou mít přátele, kteří s nimi jsou, protože jsou bohatí, ale takové "přátelství" končí, jakmile člověk bohatství ztratí. Mohou mít skvělou práci, ale nekoupí si dobré vztahy na pracovišti ani fungující rodinu. Nekoupí si lásku, radost, štěstí, víru. Opravdu, náš život není o penězích. Také jsem si myslela, že si nebudu moct nikdy splnit svůj sen - dostat se do Španělska, protože na to prostě nemáme. Ale modlila jsem se za to... a když papež Benedikt pozval mladé do Madridu na SDM, bylo jasné, že udělám všechno pro to, abych tam mohla jet. A podařilo se mi našetřit a já skutečně jela. Levněji a navíc se spoustou přátel. Nejkrásnější na tom všem je, že Bůh nedává jenom to, oč prosíme, ale ještě mnohem víc. Podívala jsem se nejenom do Madridu, ale také do dalších španělských měst a do Paříže a viděla toho tolik, že dodnes žasnu :). I když jsem myslela, že si nikdy nebudu moct dovolit cestovat, vždycky to nakonec šlo. A ty nejkrásnější cesty - procházky z blízkými lidmi nebo návštěvy u nich doma, jsou navíc zadarmo. :) A člověka obohatí. Ne finančně, ale duševně. Přeju Ti, ať se dokážeš na věci podívat z jiného úhlu pohledu a ať dokážeš být vděčná za všechno, co máš. Není to samozřejmostí. A všechny své touhy a sny odevzdej v modlitbě. Bůh je nelepším sponzorem a postará se o to, aby ses dostala tam, kam se ti ani nesnilo ;-). Posílám odkaz na jedno video, které tě možná také povede k zamyšlení: http://www.loupak.cz/video/kategorie-ze-sveta/5873-zivot -chlapce-z-chude-rodiny Měj se moc krásně, myslím na Tebe! P. | |
© redakce (20.11.2013 08:50) Milá Fanny, dobrá otázka :). Je potřeba rozlišovat, jestli ten člověk jenom poslouchá "emo-hudbu" a jeho oblečení je jenom póza, za kterou se schovává (nebo je zrovna v období, kdy hledá svoji identitu a snaží se "zapadnout" mezi ostatní, případně se od ostatních odlišit, a proto si obléká emo věci). A nebo jestli opravdu převezme prvky tohoto životního stylu, začlení se do této skupiny a myslí si, že je svobodný a "sám sebou", ale ve skutečnosti svoji svobodu a vlastní identitu postupně ztrácí. Hudba člověka ovlivňuje a ne málo. V obou případech poslouchá takový "emař" písně s texty o smrti, beznaději a úzkosti, zatímco Bůh je Láska, Radost a Život. Cítíš už ten rozpor? Jak může být takový člověk sám před sebou pravdivý? Pokud se takový člověk hledá a zkouší různé cesty, pomáhej mu objevovat krásy života a pomoz mu, aby nepřevzal za své zmíněný životní styl, protože pochmurné a beznadějné texty nikdy nepřinesou radost a pokoj do srdce! Takový člověk sebou nechává manipulovat a podřizuje se skupině stejně nešťastných lidí, kteří také touží po lásce (protože po lásce touží každý člověk), ale dovedně to maskují. Nic to ale nemění na tom, že jsou nešťastní a zaměření na sebe. Ptáš se, jestli to něčemu vadí. Já si myslím, že to vadí v první řadě tomu člověku, ať už si to přizná nebo ne. Tím, že "hraje dvojí hru" - mezi životem a smrtí, stává se i pro druhé lidi nedůvěryhodným a jeho srdce není klidné. Když se dokáže osvobodit od prázdných póz a nenechá se svazovat určitým stylem, stane se opravdu svobodným. Stane se zralou osobností, která zná své potřeby a nestydí se za ně. Když se nechá naplnit láskou (a Bůh je láska), bude po lásce nejenom toužit, ale také ji rozdávat druhým. A o to by nám mělo jít. Ne o sebestředné utápění se v beznaději, ale o život pro druhé lidi. O ŽIVOT v lásce, radosti a pokoji. Přemýšlej nad tím. Myslíme na Tebe, klidně se zase ozvi. Měj klidný den. P. | |
nikol (17.11.2013 19:53) Ahoj IN! chtela jsem se zeptat, jestli je normální to, co se mi stává. často se mi zdají docela reálné sny. No a v poslední době mám problém, že si občas nedokážu vzpomenout jestli se něco stalo jen v tom snu, nebo ve skutečnosti. Nejde o velké věci. Hlavně co kdo říkal. Když jsem s tím člověkem opravdu nedávno mluvila, naráz nevím co vše je pravda a co si má mysl doplnila sama ve snu. Jak říkám nejde o nic podstatného. Ale občas přemýšlím jestli je ta informace vážně pravdivá. A napadlo mě, že ještě nejsem tak stará na to abych měla pomotané myšlenky :D. Čím by to mohlo být? Mám třeba docela špatnou paměť ale jinak jsem normálně inteligentní :D. díky | |
© redakce (18.11.2013 11:41) Milá nikol, v první řadě bych Tě chtěla ujistit, že to, co prožíváš, je naprosto normální. Naše paměť a náš mozek musí během dne vstřebat spoustu informací a podnětů. O celé řadě věcí ani ty sama nevíš, protože se zapíší jenom do tvého podvědomí. Sny jsou jakýmsi "prostorem", kde se s těmito vjemy náš mozek vypořádává. Pokud ti tedy přes den něco hodně leží v hlavě a často na to myslíš, paměť to bude zpracovávat i během spánku. Někdy jsou sny opravdu tak živé, že je jen stěží odlišíme od skutečnosti. Stává se to i nám v redakci. Naše sny příliš neovlivníme - to, o čem se nám zdá, jde tak trochu mimo nás. Co ale ovlivnit můžeme, je, aby náš spánek byl klidný a bez nočních můr. Aby nás v noci netížilo to, čeho jsme plní přes den. Než si příště půjdeš lehnout, zkus se předtím co nejvíc zklidnit. Není také dobré jít spát s plným břichem, člověk pak má "těžké" sny. Tím, co řešíš celý den, se snaž aspoň hodinu před spaním už nezabývat. Ať už se Ti to podaří nebo ne, odevzdej všechno ve večerní modlitbě. Je také dobré si před spaním přečíst aspoň větu z Bible a nechat na sebe jako poslední v tomto dni působit Boží slovo. Nejdeš tak spát s hlavou plnou neklidných myšlenek a situací prožitých v uplynulém dni, a je také méně pravděpodobné, že se ti potom bude o tom všem zdát. Z redakce Ti přejeme pokojný spánek bez příliš živých snů. Myslíme na Tebe! P. | |
Te (16.11.2013 20:58) Ahojky :) Jak znovu obnovit svou ztracenou víru? Jde o to, že od jedné události, která se mnou dost zamávala, jsem se nějak od Boha a těchto věcí odvrátila a nemůžu najít cestu zpět. Dá se říct, že jsem doslova proti Bohu protestovala, a to tak, že jsem si např. z očí odstranila obrázky svatých; přestala jsem se modlit; do kostela jsem chodila jen proto, že jsem musela; a když se okolo mluvilo o tom, že Bůh nás nikdy neopustí, že pro nás chce to nejlepší a podobné věci, tak jsem se nad tím vždycky ušklíbla a říkala si, že to není pravda. (lze použít i přítomný čas, ne jen minulý) Protože kdyby byla, tak proč bych prožívala nejhorší etapu svého života? Copak nechce, abych i já byla šťastná? A pokud jo, tak proč by mi to dával najevo tímto způsobem? Byla a asi ještě jsem z toho dost zoufalá, až se člověk diví, co ze zoufalství dokáže udělat... Po tom všem jsem se nakonec přiměla jít ke zpovědi a tak nějak doufala, že tohle skončí... Jenže to taky nějak nejde. Modlit se nestíhám; když slyším ty "utěšující zprávy", tak jsem stejně na pochybách a moje prosby a zoufalé volání - jako bych to vysílala do vzduchu... Cítím se strašně sama (celkově), zklamaná, nepochopená, zrazená.... A nevím, jak z tohohle kolotoče ven... (jen info - není mi krásných náct... :)) | |
© P. Jan Balík (20.11.2013 07:17) Milá Te, děkuji Ti za otázku, se kterou se netrápíš jistě jen Ty, ale i mnoho dalších mladých lidí. Protestovat proti Bohu. Proč? Protože nezařídil něco tak, jak jsme chtěli, jak se to Tobě zdálo nejlepší. Když otevřeš Bibli, pak tam najdeš mnoho lidí, kteří prožili něco podobného. Například Jonáš a jeho útěk před Bohem. Zajímavým příkladem je Jidáš, který patřil mezi apoštoly a nemohl souhlasit s některými Ježíšovými činy a bouřil se proti nim. Jak dopadl? Začal krást a odpadl od Pána. Podívej se na Josefa. Ten si jistě nepředstavoval život takový, jaký nakonec žil. Mít za ženu krásnou Marii, ale zároveň s ní nemít dítě a starat se o Ježíše jako o svého syna, utíkat s rodinou do emigrace... Ale Josef přijal Boží vůli a lidé celých dějin jsou mu vděční. Bůh je láska. S Bohem je třeba vytvářet vztah. Tedy učit se mu rozumět, chápat ho... je to proces učení se vztahu. A víme, že i v tom nejlepším vztahu vždy vše ihned od druhého nepochopíme. Ba naopak. Druhý člověk je vždy jistým tajemstvím. A Bůh je také ve své lásce pro nás lidi tajemstvím. Proto říkáme, že v životě člověka přichází zkouška víry, zkouška vztahu s Ježíšem. Co tedy dělat? Učit se být s Bohem, budovat s ním vztah. To znamená, najít si na něj čas (modlitba - každý den 10 minut ticha s Bohem), číst Písmo a učit se z něj, číst kvalitní životopisy svatých (zvlášť mladých a z nedávné doby např. Chiara Luce Badano), vyhledávat v církvi prostředí, kde je jakoby Bůh více prožíván a pociťován (např. diecézní centra života mládeže) a učit se naslouchat Bohu i během mše svaté. Není to snadné, ale uvidíš, že tak překonáš své pochybnosti a najdeš znovu Boha - lásku, který chce tvé dobro. I když to dobro bude jiné, než jak si přestavuješ. Bůh má přece daleko větší fantazii, než ty. Naštvat se a přestat s Bohem kamarádit? To je možné, ale je to i trochu hloupé, hlavně zbytečné. Zbavuješ se tak mimořádně důležitého přátelství. Budovat s Bohem vztah, to dá sice občas zabrat, ale nakonec zjistíš, jak dobrý je Bůh, jak mu na Tobě záleží. Modlím se za Tebe. P. Jenda | |
Dolly (15.11.2013 19:03) Ahoj redakce, mám na vás takovou prosbu, prosím vás obětujte pár slov modlitby za mě a jednoho chlapce, hledáme k sobě cestu, ale stále nám do toho lezou těžké věci, nedávno jsem se dozvěděla, že se možná bude stěhovat do Německa (a já nechci aby odjel, možná to zní sobecky... :( ). Moc si přeji aby mezi námi něco vzniklo, ale kladu si otázku, jestli to tak chce i on, možná, že vše co vám zde píšu je hloupost, ale já to tak cítím... Moc děkuji za pár slov modlitby. Mějte pěkný den. | |
Lucka (13.11.2013 20:55) Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je špatně, když si přečtu horoskop, ale jen ten ze zvědavosti, co tam vůbec píší. Ne že bych tomu chtěla věřit, ale někdy mi to příjde i dost směšné. A není to tak, že bych ráno vstala a šla se podívat do horoskopu co mě dnes čeká. Ale je to spíš tak jakože někdy večer se kouknu, co se mi podle horoskou "vlastně mělo stát" Ale stejně takovýmhle věcem nevěřím. Jen se ptám, jestli i v takovémhle případě je to špatné. Předem děkuji za odpověď a všem do redakce přeji krásné podzimní i když už dost studené dny! ;) | |
© P. Jan Balík (14.11.2013 14:00) tomu, co píšeš, se říká zvědavost. A být takto zvědavý je škodlivé. Proč? Protože člověk nedokáže žít v trpělivosti a neučí se žít s nějakým tajemství. Vše o svém životě se nikdy nedovíme, nikdo nám není schopen předpovědět, co se stane. Ale můžeme se každý den setkávat s Ježíšem, a ten je výtečný průvodce. Mimochodem, když si jen tak přelítneš horoskop, kolik času každý den věnuješ četbě Písma svatého - slov Boha, který Tě má rád? A ještě jednu poznámku. Psychologové dobře popisují to, že na nás má všechno, co čteme a slyšíme, nějaký vliv. Kdo čte horoskopy, i když si z nich nic dělá a bere je za hloupost, může nakonec zjistit, že v nich uvedené myšlenky ho stejně nějak ovlivnily. | |
Nancy (13.11.2013 19:14) Ahoj do redakce, bohužel už několik let trpím komplexem ošklivosti ze sebe sama. Jde o to, že co se týče vzhledu, vůbec si nevěřím. Neoblíkám se nejhůř, druzí mi tvrdí, že jsem hezká, ale i tak...prostě si nevěřím. Pocit atraktivity mám snad jen doma, ale ve škole mě to jaksi opustí. Už nevím jak dál. Chtěla bych to nějak změnit. Nemáte nějakou radu, jak si ve vzhledu víc věřit? Budu vděčná za jakoukoliv radu. | |
© redakce (14.11.2013 07:58) Ahoj Nancy, před nedávnem tady psala jedna čtenářka téměř stejnou otázku, takže jestli tě to povzbudí, necítíš se tak sama. Odpovím Ti podobně, jako jsem odpověděla jí: K dospívání patří i to, že se člověk učí přijímat a mít rád sám sebe, i když je to opravdu náročné (já sama jsem se často cítila podobně, jako jsi to popsala ty. Ale jestli tě to aspoň trochu povzbudí, dnes už je všechno v pořádku a na toto bouřlivé období "ošklivého káčátka" jenom vzpomínám ;-)). Pokusím se napsat několik rad, které mně osobně pomohly: Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná a Bůh má z tvojí jedinečnosti radost. Snaž se mít k sobě stejný postoj. Vždyť krása začíná uvnitř a potom z nás vyzařuje navenek. Můžeš mít krásné dlouhé řasy a namalované oči, ale když za nimi bude smutný, ukřivděný a prázdný pohled, nebude to ono. Zářící oči jsou mnohem víc než vrstva řasenky. Víš, možná mají tvoje spolužačky stejné pocity jako cítíš ty, jenom je dokážou lépe maskovat. Ale každá žena o sobě pochybuje, to mi věř! ;-) Pokud jsi věřící, vyzkoušej jednu věc: Zkus v modlitbě poděkovat Bohu za to, že tě tady chtěl a že tě chtěl právě takovou, jaká jsi. I když to nebudeš zezačátku myslet upřímně a budeš s vyslovením této věty bojovat, věř, že když tuto kratičkou modlitbu budeš opakovat každý den, postupně se tvoje srdce začne proměňovat. A jednou se na sebe podíváš do zrcadla a řekneš: "WOW!" Protože právě tak se na tebe dívá Bůh. A když tohle uvidíš, začnou to vidět i ostatní. Sebepřijetí je boj, běh na dlouho trať. Ale je vždycky lepší v závodě skončit poslední, než jej úplně vzdát. Jsi nádherná holka. Jsem o tom přesvědčená. Objevuj svoji krásu den po dni a buď za ni vděčná. Jak už jsem napsala výše, krása je to, co začíná uvnitř a projevuje se navenek - milým pohledem, úsměvem, gesty. Zkus pochválit i sama sebe, jak ti to dnes sluší. Postupuj po malých krůčcích a přijímej se taková, jaká jsi. Jsi krásná. Tak to nezakrývej zbytečnými komplexy ;-) Držíme palce, fandíme ti a myslíme na tebe! P. | |
© redakce (13.11.2013 07:25) Ahoj Báro, všimla sis správně. V INshopu jsou znovu trička Evelin a mikina Adina, protože tento sortiment je velice žádaný. Pokud tričko chceš, objednej si ho co nejdříve, protože za tuto cenu je seženeš jenom do konce listopadu, potom už bude o něco dražší. Přejeme dobrý výběr a věříme, že ti tričko udělá radost! ;-) P. | |
© redakce (13.11.2013 10:37) Ahoj Kate, pokud máš mastnou pleť, pak krém nebude pro tebe to nejlepší, protože je mastný ze své podstaty. Jsi v období dospívání, kdy se pleť mastí i vlivem hormonů rychleji. Nejvhodnější pro tebe jsou čisticí pleťové vody nebo bylinná tonika či přípravky na akné, které jsou určené především holkám ve věku jako jsi ty. Pleť jimi jednou až dvakrát denně (nejlépe večer) pročistíš. Při pravidelném používání se výsledky dostaví. A také nezapomínej na správnou životosprávu a pitný režim. Je lépe snažit se nejdřív mastné pleti bránit zevnitř, než to řešit jenom zvenčí a utrácet za spousty prostředků. Bohatě stačí jeden přípravek a pravidelné používání. A jedna uklidňující zpráva: Nemusíš mít kvůli mastné pleti zbytečně komplexy. Ve čtrnácti letech je to úplně normální, že máš pleť více mastnou a určitě tento problém neřešíš jenom ty sama. Stačí se rozhlédnout. Postupem času, až se tvoje tělo trochu s dospíváním vypořádá, to bude jenom lepší. Přejeme ti krásný den! P. | |
claire (12.11.2013 15:08) ahoj in! právě jsem zkoukla video o dívce, která odmítla běžet závod, protože by musela nosit číslo 666. vím, že je to ďáblovo číslo, ale to je asi tak vše. mohli byste mi to prosím více vysvětlit? a proč závod neběžela, když je to jen číslo? máme ve směrovacím čísle 666... je na tom něco špatně? předem děkuji. | |
© P. Jan Balík (13.11.2013 13:43) Milá Claire, zajímavá otázka. Může nějaké číslo něco způsobit? Ne, vždyť to je jen symbol, kterým něco označujeme. Takže běžet s číslem 666, jít někam v pátek 13., není nic divného a nic to samo o sobě nemůže špatného způsobit. V Bibli se číslo 666 uvádí jako číselný symbol ďábla. Proto se možná někteří lidé s tímto číslem nechtějí spojovat a nemají ho rádi. Ale, opakuji, symbol sám o sobě nemůže nic způsobit. Ta běžkyně si asi zbytečně myslela, že by tím číslem mohla způsobit nějaké zlo nebo byla pověrčivá a myslela, že by jí uškodilo v jejích vítězství. | |
© redakce (11.11.2013 11:19) Ahoj Dolly, jsme rády, že se nám podařilo vybrat úryvek zrovna z tvého článku. Rády bychom uveřejnily v časopise i víc příspěvků, ale jsme bohužel omezení místem (pokud se text umísťuje přes fotku, bývá často problém s jeho čitelností, a naopak dvoustránka bez fotky by působila nudně a šedě). Vybrali jsme proto jenom několik ilustračních ukázek - vět, které se nejčastěji oapakovaly nebo byly něčím zajímavé. Příspěvky, které se nedostaly do časopisu, byly uveřejněné na webu, takže si je mohlo spoustu dalších čtenářek přečíst a věříme, že jim i pomohly. Každopádně děkujeme za připomínku. V příštích číslech se pokusíme vaše příspěvky využít více. Měj klidný den s úsměvem. P. | |
123 (9.11.2013 14:59) Ahoj redakce.. Včera jsem se dozvěděla, že mi moje nevěřící kamarádka vykládala karty.. Trochu mě to vyděsilo... Neřekla mi, co se tam dozvěděla o mém osudu... Ale řekla mi, že prý maturitu udělám.. Ale já jsem to nechtěla vědět, ani sem se jí na to neptala ....vůbec jsem nevěděla, že něco takového praktikuje. Jsem z toho trochu zmatená. | |
© P. Jan Balík (12.11.2013 14:35) Milá 123, můžeš být zcela klidná. Co dělá tvoje spolužačka nemá jistě na tvůj život vliv. Jsi Boží dítě a to je chráněno Bohem. Tak Ti doporučuji: v modlitbě řekni Pánu, že mu děkuješ za to, že vede Tvůj žvot a že mu ho dáváš cele do jeho rukou a že se raduješ z toho, že Tě povede vždy dobře. Že mu důveřuješ, protože Tě má rád. A jinak dobře víme, že výklad karet je spíše o tom, že lidé jsou šikovní a dokáží lidi víceméně obalamutit, jen málokdo ty karty opravdu spojuje s působením zlého ducha. Kamarádce ale vysvětli, že je to nebezpečné. Zvlášť mladý člověk si může z takové hlouposti, kterou možná dělá jen z legrace, hodně zamotat život. | |
© redakce (11.11.2013 11:12) Ahoj Nikol, podle toho, co píšeš, se jedná zatím o poševní výtok, který menstruaci předchází (to bílé na kalhotkách). Kdy ale menstruaci dostaneš, nedokážeme říct, protože o tobě (kromě toho, co jsi napsala), nic nevíme - ani kolik je to let a jak dlouho už výtok pozoruješ. Nástup první mentruace se navíc odhadnout nedá. Tak se obrň trpělivostí, nic jiného poradit nemůžeme. Pěkný den! ;-) P. | |
Veri (8.11.2013 16:43) Ahoj redakce, poslední dobou mě vrtá hlavou, kde se v lidech bere egoismus. Sobectví a namyšlenost. Proč člověk, kterej je např. vzhledově a inteligenčně průměrnej, nebo třeba i nějak opravdu nedokonalej, tak proč je namyšlenej? Proč člověk, kterej druhým povýšeně vytýká ňáký chyby, je sám dělá a ještě se povyšuje? Proč člověk, kterej má fajn rodiče, je namyšlenej? Prostě by mě zajímalo, proč to tak je - jestli je to např. výchovou, povahou nebo nízkým sebevědomím? Jak to je? | |
© redakce (12.11.2013 08:20) Ahoj Veri, děkujeme za zajímavou otázku. Také nás v redakci donutila k zamyšlení. Myslíme si, že pýcha, sobectví, namyšlenost a egoismus vznikají u každého jinak, protože každý jsme jedinečný. U někoho je to dané spíš výchovou, někdo je spíš taková povaha a většinou to souvisí s nízkým sebevědomím. A nebo je to kombinací všeho. Ale to, co mají všichni lidé, kteří někoho urážejí a povyšují se nad něho, společné, je, že jim chybí LÁSKA. Ne náhražky lásky (drahé dárky a zdůrazňování, že "všechno přece děláme pro tebe", "mám tě rád/a, protože se dobře učíš"), ale pravá láska, která miluje člověka takového, jaký je. Bezpodmínečně (Mám tě rád/a, protože jsi.). Lidé, kteří sami někoho urážejí a povyšují se, potřebují lásku mnohem víc, než lidé, kteří ji dokáží sami druhým dávat. To, že někoho ponižují, je signál, že jim chybí pochvala, ocenění. To, že se chovají pyšně, je signál, že se necítí přijati takoví, jací jsou. Je opravdu těžké mít rád člověka, který ti ubližuje. Ale lidské srdce nezmění k lepšímu tvrdá slova a oplácení urážek. Jediné, co proměňuje lidská srdce, je láska. Pokud je ve tvém okolí někdo, kdo se chová jako egoista, modli se za něho a za to, abys ho dokázala mít ráda. A snaž se neodplácet mu zlé zlým. I kdyby to mělo znamenat "jenom" to, že si kousneš do jazyku a na posměch a urážky neřekneš nic. A časem mu třeba dokážeš i něco pochválit, povzbudit ho. Přijat ho takového, jaký je. Vždyť láska překrývá množství hříchů. (1. Petrův 4; 8). Přejeme ti hodně lásky pro druhé a otevřené srdce. P. | |
| Strana: 1 << 42 43 44 45 46 47 48 49 50 >> 621 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |