Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Do redakce
Vložit nový příspěvek nebo dotaz - do redakce
Lucka (7.8.2013 22:32) Zdravím do redakce, četla jsem si článek "NEJ... v ČR" a tam píšete, že nejdelší státní hranici máme s Polskem. Podle mě (a i podle Wikipedie :-D http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_hranice_%C4%8Ce skaje to s Německe a to 810 km :-) A nebo je možné, že jsem to nějak nepochopila :-) Přeji krásné (sice až moc teplé) prázdninové dny a hodně Božího požehnání pro všechny do redakce, ta vaši skvělou práci! :-) | |
© redakce (08.08.2013 09:49) Ahoj Lucko, nevím přesně, který článek a číslo časopisu jsi měla na mysli, ale pokud je ta věta opravdu uvedena takto, je tam samozřejmě chyba a omlouváme se za ni. Jsi pozorná čtenářka, jen tak dál! ;-) Děkujeme za upozornění i milé přání a přejeme i Tobě požehnané letní dny plné radosti! P. | |
Sissi (7.8.2013 12:05) Ahojky redakce, myslíte, že ještě v dnešní době může existovat taková ta láska, kdy se dva do sebe zamilují, mají svatbu, porodí děti, a žijí spolu věrně a krásně "dokud je smrt nerozdělí"? Ne vážně, někdy o tom dost pochybuju, když vidím ty rozvody, nevěry ( kolikrát se to ani manželka nedoví ) atd. Navíc ti moji vrstevníci - nechci abych vypadala, že jen závidím:))) ale to jen jen - 14 dní líbání, osahávání, pak příjde jiná, jéé ,promiň mám jinou a rozchod. Navíc by mě zajímalo, jak se díváte na názor, že muž je "od přírody lovec", tedy nevadí mu, že má doma manželku, ale spí s deseti dalšíma, protože "mu tak velí jeho geny o zachování rodu, a navíc potřebuje uspokojit svoje sexuální potřeby". Za to žena nemůže milovat muže A, a zárověň spát s mužem B, protože je založena "pečovat o domov a proto je věrnější" než muž? Myslíte že omlouvání nevěry u muže , "protože mu tak velí jeho sexuální pud o zachování rodu", je normální? Obstojí tenhle argument? Nebo má každý člověk růst k ideálu věrnosti, čistého srdce, krásného vztahu na úkor např. momentálního potlačení pohlavního pudu? Děkuji | |
© redakce (08.08.2013 09:46) Ahoj Sissi, je dobře, že hledáš, že se ptáš. Já osobně si myslím, že taková láska existovat nejenom může, ale že pořád existuje. Znám osobně několik takových párů, kde to takto funguje. Co je ale rozhodující? To, na čem ti dva lidé vybudují svůj vztah, jaké mají základy. Protože bez dobrých základů se "dům života" snadno rozpadne při nějakém větším otřesu. Pokud se lidé snaží stavět svůj život na dobrých základech - vzájemné úctě, takové lásce, kdy se pro druhého rozhodnu a obětuji, pak je pravděpodobnost rozvodu daleko nižší. Výzkumy také ukázaly, že nejméně se rozpadají taková manželství, kdy se manželé společně modlí. Samozřejmě, že situace je těžká, stoupá počet rozvodů a mladí lidé (zvlášť ti z rozpadlých rodin) mají mnohem těžší budovat zdravé vztahy, protože jim chybí vzory. Mají pokřivené hodnoty, a protože každý z nás po celý život hledáme lásku, hledají ji i oni. Často si však pletou lásku s pouhou vášní, rozkoší, vzrušením. Proč? Protože jim nikdo neukázal, co pravá láska je. Málo se mluví o tom, že láska je spojená s obětí, darováním, bolestí, odpuštěním, trpělivostí, věrností. Žijeme ve společnosti, která bohatne, je zvyklá na "mít" a ne "dát" a jsme vedeni (médii, reklamami apod.) k sobectví. Mít všechno hned, užívat si. Není se potom čemu divit, že muži (ale pozor! i ženy!) častěji střídají partnerky (partnery). Osobně si myslím, že to o lovcích, co jsi napsala, je pro mnoho lidí taková zástěrka. Myslím, že hodně lidí (i mladých) střídá partnery, protože touží po lásce, hledají lásku, ale nejsou schopni vzdát se sami sebe pro druhého, obětovat se, přizpůsobit se. Myslíš, že jsou potom v takovém vztahu šťastní? Nejsou. A tak se rozejdou, rozvedou a začne to celé nanovo. Do té doby, než poznají, že ke štěstí vede jenom pravá láska a ne její náhražky nebo části vytržené z celku. Než se setkají s někým, kdo jim řekne (třeba jenom svým životním příkladem, nemusí to být jenom slova, která promlouvají), že pokud budou prožívat pravou lásku spojenou se vzájemnou úctou a věrností, najdou i trvalé štěstí. A nebudou už mít potřebu střídat partnery, "lovit". Protože najdou to, co hledají. Možná se ti to zdá nereálné, ale neklesej na duchu. Žít lásku nebylo v žádné době jednoduché, ale stojí to za to. Přejeme hodně vytrvalosti a odvahy mluvit o hodnotách, kterými žiješ, se svými kamarády a vrstevníky. Protože i jeden člověk může (s Boží pomocí) změnit svět k lepšímu. P. | |
R (5.8.2013 21:48) Ahoj, mám takový "problém" :) Jak si doma prostě sednout s maminkou a říct ji, že s ní chci mluvit o svých trápeních? Jak "zajistit", aby to neskončilo u vět typu - ,,neřeš to, nech to být?" Jak o tom začít? Hodně mě mrzí, že to u nás doma takhle nefunguje, ale určitě to není vinou maminky! Jen jde o to, že si každý řeší problémy s kamarády a pak to tak i vypadá a maminka o ničem (o nás) nic neví, a to mě mrzí :( Jak něco takového uskutečnit? Děkuji za nějaký návrh :) | |
© redakce (08.08.2013 09:09) Ahoj R, tvůj dotaz mě opravdu potěšil - jde vidět, že ti není jedno, jaké vztahy máš s maminkou a chceš na nich pracovat, což je jenom dobře. Víš, někdy je to v dospívání složitější v tom, že máme sklony se vůči rodičům spíš vymezovat než se jich ptát na rady. Pro ty si naopak chodíme za kamarády. Je to tak jaksi přirozenější. Pak ale přichází další období, a to takové, kdy oceníme i rozhovor s rodiči a jejich postřehy. Jak je ale přimět, aby nás vyslechli a neodbyli, když jsme je možná někdy v minulosti "odpálkovali" a šli raději ven, za kamarády? Není to jednoduché a záleží to hodně na tobě a na tvé trpělivosti. Každá maminka je trochu jiná, některá toho má víc a celý den se nezastaví, jiná je třeba nezaměstnaná nebo na mateřské dovolené a má více času. Všímej si, co mamka během dne dělá a vyhledávej společnou činnost. Kvalitní rozhovor nemusí být jenom takový, kdy v klidu sedíte, pijete čaj a mluvíte. Promluvit si s mamkou můžeš i při společné práci. Někdy je to i lepší, protože, když se některá z vás cítí nesvá z probíraného tématu, dá se snadno změnit téma ;-) Na tvém místě bych vsadila na upřímnost. Pokus se mamince říct aspoň část z toho, co jsi nám napsala. Uč se mluvit o svých pocitech. Řekni třeba, že tě mrzí, že si všecko řešíte jenom s kamarády a že by sis někdy ráda promluvila i s ní. Nezapomeň se zmínit o tom, že to není její chyba, ale že bys jí byla občas vděčná za její názor, pohled na věc, že tě to zajímá. No a potom už zkus mluvit o svém problému. Ještě jedno: Nevzdávej se, pokud to hned nevyjde podle tvých představ! Vzájemná důvěra se buduje postupně, po krůčcích. Držíme ti palce a přejeme hezký zbytek léta! ;-) P. | |
nechápající :) (5.8.2013 12:00) Ahojky, jak se může holka vyspat s klukem, kterýho vidí poprvé a naposled v životě? S někým, koho tím pádem nemá ráda, nemiluje? A ještě k tomu jsou při smyslech - nejsou pod vlivem alkoholu ani drog? A jeden z nich (v tomto případě ona) je věřící? Protože se to stalo v mém okolí, tak mě to donutilo k hlubšímu zamyšlení a vůbec nechápu, proč to ty lidé dělají (celkově všichni)....když je to potom třeba i mrzí (pokud mají aspoň trochu rozumu)... | |
© redakce (06.08.2013 20:01) Milá nechápající, v životě se někdy dostaneme do situací, kdy jednáme (i přes naše pevná předsevzetí) jinak, než bychom třeba chtěli. Necháme se ovládnout vášní, která je hodně silná, nebo se necháme k něčemu "vyhecovat", "zkratujeme", hledáme lásku a pleteme si ji se sexem, chceme zkusit něco nového, neznáme se natolik dobře, abychom věděli, jak naše tělo zareaguje v té či oné situaci nebo něco uděláme ze vzdoru vůči rodičům, lidem v okolí, případně se necháme ovlivnit médii (filmy, časopisy, internetem,...). Třeba má (měla) ta holka nějaký problém doma, třeba chtěla být "jako ostatní", třeba je jenom zmatená, třeba je teď překvapená sama ze sebe... Je dobře, že se ptáš, co je za tím. Možností je spousta. A je pravda, že taková unáhlená rozhodnutí nás potom můžou mrzet, může nám to být líto, ale situaci, která se stala, už nezměníme. Litujeme, při zpovědi je nám odpuštěno, ale často nedokážeme odpustit sami sobě. A také se setkáme s nepochopením okolí, což nás může ještě víc zatvrdit. Představ si, že bys byla na místě té holky ty. Jak bys chtěla, aby se k tobě ostatní chovali? Chtěla bys, aby se od tebe odvraceli a bavili se za tvými zády? Myslím, že ne. Pokud je to tvoje kamarádka, můžeš s ní promluvit o tom, že tohle podle tebe nebude cesta ke štěstí nebo se k ní aspoň chovat přátelsky, tak jako dřív. Každý chybujeme - věřící i nevěřící - a každý máme tu "svou" oblast, v níž jsme slabší. Proto nemáme právo nikoho odsuzovat. Snad jsme ti aspoň trochu pomohli. Měj hezké dny! P. | |
Verča (3.8.2013 15:17) Ahoj, určitě se shodneme na tom, že smyslem manželství je mít děti. Proč ale potom dovolujeme mít svatbu lidem, kteří jsou už moc staří na to, aby měli děti? Nebo třeba neplodným párům? Takhle už manželství vůbec není posvátný svazek :( Nebylo by lepší zavést pravidlo, že pokud do čtyř nebo pěti let od svatby pár nemá dítě, tak je manželství zrušeno? A kdo by takové pravidlo mohl zavést? | |
© P. Jan Balík (07.08.2013 08:54) Milá Verčo, děkuji za Tvou zvídavou otázku, která míří ke zcela zásadnímu pohledu na manželství. Co je cílem manželství? Manželství má od stvoření lidstva cíle dva: společenství osob a plození (výchovu) dětí. Toto jsou dva cíle, pro které manželství existuje, Bůh to tak vymyslel a tyto dva cíle nelze od sebe oddělit! Proto, aby vzniklo manželství, je třeba, aby si muž a žena slíbili vzájemnou lásku a věrnost a byli schopni (minimálně ve chvíli uzavírání manželství) sexuálního spojení. Manželé svojí vzájemnou láskou vytvářejí společenství a jednotu života (jsou obrazem Boha - Trojice) a jsou otevřeni odpovědnému plození dětí. Vzájemnou lásku, poklid domova, vzájemnou oporu, to manželé budují celý život. Plození dětí? To se řídí pravidly, které Bůh vložil do těla ženy. Je období, kdy žena může být plodná a období, kdy je neplodná. Manželé spolu mohou intimně žít pochopitelně i v době, kdy vědí, že je žena neplodná (např. má neplodné období cyklu). Proč? Protože neplodnost nezpůsobili oni svým antikoncepčním jednáním, ale neplodnost je dána přirozeností ženy - tedy vnitřním řádem stvoření. Prostě žena tak byla stvořená. Počít dítě je ale vždy také dar Boží. Ne každý pár manželů, kteří se mají rádi a chtějí mít děti nebo jich chtějí mít více, nakonec děti má nebo jich má více. Někdy se manželům prostě počít dítě nedaří a někdy počnou tak rychle, že jsou sami překvapeni. Pokud tedy manželé žijí spolu intimně a zároveň nemohou mít děti, protože např. má žena neplodnou fázi, žena je po přechodu, není na tom nic špatného. Proč? Protože neplodnost ženy není způsobena lidmi ze sobectví (nechtějí mít děti, tak berou antikoncepci), ale prostě je způsobena fyzickou nemožností, která je dána tím, jak je žena vytvořena. Manželství tedy neztrácí na své důstojnosti i posvátnosti, když z nějakého důvodu manželé nemohou mít děti. Základem manželství je totiž vzájemná láska a otevřenost k početí. Ale zda k početí dojde, není zdaleka tak věcí jen a jen rozhodnutí manželů. Dítě je vždy dar, vždy zázrak, vždy veliký úkol, který dostávají manželé od stvořitele. Když se stane, že mladí manželé chtějí mít děti a nejde jim otěhotnět, pak to pro ně bývá bolestné a prožívají ve svém životě kříž. Ale i tak má jejich manželství hodnotu a možná jim nakonec Bůh ukáže, že jejich manželství a jednota mohou být darem pro lidi i jiným způsobem, než plozením vlastních dětí. Ale to je již jiná otázka. (O neplodnosti a co dál viz můj článek http://www.lpp.cz/?a=8 ,číslo: prosinec 2010) | |
Della (1.8.2013 20:35) Ahoj milá redakce, chtěla bych vám dát tip na jeden rozhovor - konkrétně se spisovatelkou Michaelou Burdovou. Je mladá a píše super fantasy knížky. Myslím, že by stálo za to něco o ní vědět. Tak to jen takový tip ;) Užívejte si krásných (a někdy možná až moc) slunných dnů! ;D :) | |
Jenny (1.8.2013 19:51) Dobrý den, mám dotaz ohledně Božích trestů. Nevím totiž, jak to správně chápat. Slyšela jsem asi jako mnozí, že Bůh je milující Otec, náš Tatínek, netrestá nás, nechává nám svobodu volby (hřích vs dobro) atd. Zase ale kolikrát zaslechnu "to Pán Bůh ho potrestal..." atd. Takže fakt nevím. Myslíte, že to tedy funguje tak, že když např. někomu škodím, šikanuji ho, ubližuji mu ve škole atd., tak jako "trest" mě potká např. reparát z matiky:)))? Nebo když se vysmívám postiženým lidem, tak mi např. za 15 let najdou zhoubný nádor? Asi všichni pozorujeme, že za nějaké to"zlo" které občas pozorujeme kolem sebe, přijde na dotyčného nějaký ten jakoby "trestík" či "odplata" atd. Přesto ale nevím jak to úplně chápat. Zase se ale není dobré asi moc stresovat, typu "když toto udělám ,Pán Bůh mi to vrátí" atd. Děkuji. | |
© P. Jan Balík (05.08.2013 18:07) Milá Jenny, Písmo svaté jasně tvrdí, že Bůh každého člověka miluje a chce pro něj to nejlepší. Láskyplně pečuje tedy o každého člověka a touží, aby každý žil tak, aby po své smrti mohl prožívat nebe - stálou přítomnost s Bohem, radost z toho, že si budeme moci podat ruku s Ježíšem, radovat se s ním a s Marií a všemi spasenými. Zároveň víme, že člověk dostal od Boha darem svobodnou vůli - schopnost říci na základě svého vlastního rozhodnutí Ano Bohu a jeho přátelství. A nyní jsme u zdroje problémů v lidském životě: člověk často neříká Bohu Ano, ale jde si svou vlastní cestou, kráčí bez Boha - dělá zlo, odchází od Božího světla a postrádá Boží energii. Jakmile člověk ztrácí své spojení s Bohem, začne strádat - je to jako když by člověk jedl špatnou stravu bez vitamínů. Kromě toho je také pravdou, že Bůh, právě protože miluje, snaží se člověka různým způsobem povzbudit, aby ho hledal a našel. Proto se někdy mohou vyskytnout v lidské životě utrpení, která nakonec přivedou trpícího k víře. Stručně shrnuto: Bůh určitě netrestá tak, jak lidé říkají, to by bylo pod jeho úroveň. Ale snaží se člověka k sobě vábit, a to někdy i skrze utrpení. Ve skutečnosti si ale lidé život komplikují a mnoho utrpení si do něj vnáší právě tím, že jsou bez Boží lásky podvyživení. Musíme tedy říci, že v životě každého člověka se setkáváme s tajemstvím Boží lásky, která se různě projevuje. Právě z tohoto důvodu ne všemu v životě svém nebo v životě druhých lidí můžeme hned a snadno porozumět. | |
Verča (1.8.2013 19:15) Přeji krásné letní dny do redakce, poslední dobou řeším jednu otázku. A to ohledně věštění budoucnosti atd. Ten dotaz už tu myslím dříve byl, ale i tak mi to nedá:)) Slyšela jsem totiž o jedné celebritě, které ještě jako malému miminku vyvěštila kartářka nebo věštkyně (pardon, nevím jak přesně se říká té paní:))), že bude mít v dospělosti nehodu na motorce, čeká ji vztah se ženatým bohatým mužem atd atd. A té celebritě se to normálně tak stalo!!! Vím, že taková jakási "síla" či jak to nazvat, co ta věštkyně umí, asi není od Boha, ale i tak mi to vrtá hlavou, jak ona to prostě může takhle vědět?! Můžete mi prosím nějak vysvětlit, co je to tedy za "moc","sílu", či dokonce "vlastnost věštitelky"? Moc moc mi to vrtá hlavou... Díky. | |
© redakce (06.08.2013 09:19) Milá Verčo, existují dvě možnosti. Buď se jednalo o podvodnici (takových je na světě hodně), která si pouze vymýšlí a náhodou jí její momentální nápad vyšel. Nebo ta žena skutečně používala něco skrytého, sílu, která je mimo ni. Té síle říkáme zlý duch (ďábel) a věštění budoucnosti a dalším podobným praktikám říkáme "okultismus" (tzn. pokud někdo pronáší věštbu, předpověď - nepatří sem ale techniky, které nám říkají "kdo jsi", které popisují osobnost člověka - např. vyhodnocení psychologických testů apod.). Mnozí lidé mají strach z budoucnosti, a proto se ji pokoušejí poznat. Ale okultismus není legrace a není dobré si s ním zahrávat! Nezapomínej na to, že ďábel je "lhář a otec lži". A i když to ze začátku může vypadat jako zábava, hra, nikdy z těchto technik nevzejde nic dobrého. I Bible tyto praktiky zakazuje (např. Dt 18, 9-13, kde se mj. píše: "...ať se u tebe nevyskytne nikdo... věštec obírající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj...") Je to totiž velmi lehký způsob, jak odvrátit naši pozornost od Ježíše, od skutečného štěstí. Na druhé straně není dobré se přehnaně bát a znepokojovat. Snaž se takovým zprávám nevěnovat příliš pozornosti, nevyhledávej je (i když tě přitahují, protože lidi nadpřirozené věci přitahovaly odpradávna). Můžeš se za lidi, kteří se nechali zlákat zlým duchem a za ty, kteří se nechávají ovlivnit věštěním budoucnosti, modlit. Je dobré vědět, že máme nepřítele (ďábla), který nás denně různými způsoby pokouší, ale také víme, že byl jednou provždy Ježíšem poražen a že Bůh je mocnější. Ať se ti daří vnášet radost a pokoj do všeho, co tě během následujících dnů potká. P. | |
Mája (1.8.2013 14:34) Ahoj redakce :) jen jsem chtěla napsat, že plakát Chiary Luce byl v listopadu, prohledala jsem všechna čísla a podařilo se :) Tak abysto nemusely hledat :)Vím- každej se někdy překlepne a tak jen bych chtěla napsat, že Chiara se nenarodila 29.10.1979, ale podle mně 71 :) Prosím o modlitbu za věřící kamarádku, která jde na novou školu, ale na příjmačkách vypadalo, že tam jsou jen zmalované fiflenky a ona doufá, že aspon jedna z nich- nebo i třeba o rok starší bude věřící :) musela se stěhovat a přijmout ted novou "maminku", takže to nemá lehké :) Budeme se v nějakém čísle těšit na něco o SDM nebo R13? děkuju :) | |
Ája (29.7.2013 18:06) Ahojky redakce! :) píšu Vám, protože už nevím jak dál...Jsem oficiální varhanice v jedné menší dědince. Je mi 18 let, začínala jsem v 16 po té, co jsem absolvovala dvouletý varhanický kurz v Olomouci. První se mi moc nechtělo začít s hraním v kostele, protože jsem věděla, že je to velká zodpovědnost dělat takovou službu, taky je to závazek a vzdaní se určitých věcí. (například když jsme jezdívali dřív k babičce na víkend nebo sobotní zábavy atd..). Častokrát jsem i obrečela, když jsem s přáteli nemohla jít někam v sobotu, protože jsem ráno musela brzy vstávat a být schopna hrát. Věnovala jsem tomu opravdu hodně času, chodívala jsem pravidelně trénovat na hodinu až dvě,nebylo to lehké, hlavně ty začátky. Ale moc mě to bavilo, dělala jsem to opravdu ráda a s láskou pro Pána :). Nabíjelo mě to. Nejvíc mě však mrzí, že když jsem začala hrát, tak lidé se kterými jsem dřív normálně vycházela, na mě začali hledat chyby co jak a kde dělám špatně a někteří mi začali i házet klacky pod nohy. Mnohdy to nebylo snadné a došla jsem i třeba s pláčem domů a chtěla s tím už mockrát praštit. Měla jsem ale opravdu dobrou podporu od rodičů a pana faráře. Tak jsem se vždy snažila to přehlížet a říkala si, že si z toho nic nebudu dělat a opakovala si,že hraju pro Pána Boha. Ale už delší dobu mám bohužel trvalé neshody se sborem, ve kterém jse dřív zpívala a vše bylo v pohodě. Když se něco semlelo, stál při mě pan farář,který se to snažil vždy spravedlivě vyřešit. Jenže tento pan farář ted odešel jinam a tak si na mě začli více dovolovat. Všem holkám ve sboru je okolo 30 let a já jsem pro ně jen malá holka, která nic neumí a nemá jim co poroučet. Nikdo mě tam kvůli tomu nebere. Mrzí mě to a nevím co s tím. po té jsme dostali přechodně pana faráře z města a ted tu máme 2 týdny nového pana faráře. Právě před těmi 14 dny, když jsme se loučili na nedělní mši s "přechodným" panem farářem, udělali holky ze sboru vůči mě další podraz, který jsem opravdu nečekala. Takových podrazů už bylo bohužel až až, tohle byla třešnička na dortu,která mě dorazila. snažila jsem se uklidnit,celá jsem se rozklepala,tak jsem šla na chvíli ven,jelikož bylo zrovna kázání. Tam se mi udělalo špatně,asi z těch nervů a začli mi téct slzy,šla jsem se projít,ale bohužel už jsem to psychicky nevydržela a už se tam nevrátila a šla domů. Vím, že to nebylo správné,ted mě to mrzí. Taky vím,že jsem kolikrát taky udělala mnoho chyb a ne vždy jsem se chovala správně,ale nikdy jsem sboru nedělala naschvály a snažila se s něma domluvit. Bohužel to vždy dopadlo tak, že ze mě akorát udělali troubu. Od té doby,co jsem z tama utekla, už jsem se za varhany nevrátila. nejvíc mě to mrzí hlavně kvůli pánu Bohu, taky těm všem ostatním lidem v lavicích, kteří za nic nemůžou a kvůli novému panu farářovi. Nevím co mám dělat, nemám už sílu ani chuť v tom pokračovat...mám pocit, že už na to nemám a strach, že to zase psychicky nezvládnu. Minulý týden za mnou přišli holky ze sboru,že je to mrzí a že by chtěli abych s něma zase hrála, že je to potřeba. Když jsem jim řekla, že mě to taky mrzí a že si to musím všechno v hlavě urovnat a rozmyslet,všechny se do mě pustili, začaly po mě řvát a akorát jsme se všichni dohádali. Jelikož jsme malá dědinka, je tady z toho velké peklo každý se namě dívá skrz prsty...Jsem zase za tu nejhorší,protože s něma ted nechci hrát..do kostela proto ted radši chodím jinde...alepoň do té doby,než se to trochu uklidní. Vím taky,že jsem tím zklamala spoustu lidí, kteří mi fandili, rodiče, pana faráře, sebe a asi i Boha...Obětovala jsem tomu spoustu času a přijde mi škoda to všechno zahodit,nadruhou stranu mi teď odpadlo spoustu starostí a závazků s tím spojených. modlím se za to,abych se dokázala správně rozhodnout a aby se to dobře vyřešilo. Myslím, že ale jenom to nestačí...moc vás prosím o radu a modlitbu. PS: Krásné léto a hodně zdaru! :) | |
© Redakce (29.07.2013 22:04) ahojky Ájo, tak to je opravdu síla. Vztahy jsou nejtěžší s lidmi :-) Moc ti fandíme, aby se u vás situace srovnala. Tvůj příběh pošleme na posouzení někomu trochu povolanějšímu, sami si s tím nevíme rady. Každopádně, hlavu vzhůru a raduj se ze života, ber ho takový jaký je. Někdy je nutné věci opustit, aby byl prostor pro jiné. A třeba až se vdáš, budou v nové farnosti potřebovat varhaníka a ty můžeš zase s radostí hrát :-) | |
M. (29.7.2013 14:08) ahoj redakce,chtěla bych se vám svěřit a poprosit o radu... už půl roku se mi líbí jeden kluk.mně je 15,jemu 19. nevadí mi to,ani mamce ne. potkali jsme se na bruslích a mně se hned zalíbil.pořád jsem se na něj dívala a zjistila jsem,že on se taky na mě dívá.potkala jsem ho ještě párkrát a pořád se na mě díval takovým tím hypnotickým pohledem. :) potom jsem se dozvěděla,že má holku,tak jsem si řekla,že na něj zapomenu. potom se tam toho ještě hodně stalo,méně podstatného (třeba,že už nemá holku asi 4 měsíce,zase jsem ho potkala atd.),ale nikdy se mi nepodařilo na něj zapomenout. minulý týden jsem jej každý večer vídala na táboře. vždycky stál s kámoši v kolečku a otáčel se tam,kde jsem stála já,a díval se...ty hluboké pohledy nikdy nezapomenu. problém je v tom,že si mě nepřidal do přátel ani mi nikdy neřekl ahoj...třeba je jen nesmělý a čeká až začnu já...ale já si zas myslím,že začít by měl kluk...co mám dělat? | |
© redakce (29.07.2013 22:12) Ahojky EMko, to je tak trochu na pováženou. Kouká, otáčí se, a pak si tě nepřidá do přátel? Možná se rád kouká. Prostě jsou kluci, co se rádi otáči za holkama a pak pobaveně čekají, jak reagují. Mě osobně trošku zarazilo, že tě hypnotizoval a měl holku. To není úplně dobrá vizitka. Mám dotaz, pokud bys s ním chodila, můžeš si být jistá, že stejně tak nebude mrkat na jinou, za tvými zády? Je to ve tvých rukou. Přeju ti otevřené oči a opatrné srdce. Majka | |
Mája (29.7.2013 09:47) Ahoj redakce :-) Chtěla bych se zeptat, v jakém čísle byl plakát Chiary Luce? Jinak na R13ce to bylo skvělé :-) úžasně propracované a krásné nejen duchovní zážitky...Měli jste dobrý nápad dávat volně časopisy, myslím, že se hnedka zvýší počet předplatitelek, i ze Slovenska. Mějte se krásně! | |
Dona (27.7.2013 18:24) Ahoj má milá redakce, mám problém. A to je moje přetrvávající zamilovanost.Chodila jsem totiž dlouho s hrozně hezkým klukem. A teď mám s ním za sebou bolestný rozchod. Pořád jsem do toho kluka zamilovaná, pořád se kvůli němu trápím a vzpomínám na něj. A tak se ptám: Má cenu začínat nový vztah s novým klukem, který má o mě zájem? Ne, že by se mě ten nový nelíbil, řekla bych, že je v mnoha ohledech i "lepší" a "šikovnější"...Ale já pořád miluji toho "starýho". Bojím se, že bych si do toho vztahu pořád promítala toho minulýho, a toho novýho nemilovala na 100%. Tedy dotaz: Myslíte, že je lepší počkat (bohužel třeba i pár let:((( ), než mě ta zamilovanost přejde, nebo zkusit nový vztah, a násilně vyhnat z hlavy toho minulého chlapce? Díky. | |
© redakce (28.07.2013 08:16) Ahojky Dono, bohužel musím konstatovat, co je strašně ohrané: Dočkej času! Možná je to staromódí a nudný, ale je to tak. Kluk se kterým jsi chodila byl jistě výjmečný - jinak bys s ním nebyla :-). Nejde jen tak zahodit vzpomínky a začít s čistým štítem. Já osobně bych ,až budeš mít v srdíčku větší klid. Zaplácnout bolest jiným klukem není řešení. Chodíme s klukama, protože jsu fajne a máme je rádi. Ne proto, že potřebujeme náplast na bolavé místo, nebo zaplnit prázdnotu. Až tvoje srdce bude mít místo pro jinýho kluka, dá ti samo vědět. A pozor! nepodceňuj hlavu. Ta si musí hlavně uřídit, co se stalo, a co od života (budoucího manžela) cheš. Je důležítě si tyto věci ujasnit. Jinak "srdce" hledá marně a generuje chyby. Tzn.: Srdce chce to,co je příjemné a rozum to, co je důležité. Ne všechno, co je příjemné (v tuto chvíli) je i rozumné. Tak se vyvaruješ dalších zklamání a nepovedených vztahů. Hodně lásky Majka St | |
Viky (25.7.2013 23:49) Ahoj, chtěla bych poprosit o modlibu za mně. Mám teď dost těžké období a mám pocit, že to nezvládám.Přítele čeká těžká operace.(Bohužel tohle není jediný problém co musím řešit).Také se bojím toho, že mu nedokážu být oporou, že to nezvládnu. Protože se dlouho neuvidíme.Taky si připadím sama.Nevíte co bych měla dělat? Někdy Bůh lidi opravdu zkouší pořádně:-) | |
© Redakce (26.07.2013 00:24) Ahojky Viky, moc, moc na tebe budeme myslet. V modlitbě i při mši svaté. Majka Ještě jsem našla krásný vzkaz Papeže mladým: „Důvěřujte Ježíši, naslouchejte mu, jděte v jeho stopách. On nás nikdy neopouští, ani v nejtemnějších okamžicích života. On je naše naděje. “ Doufám, že povzbudí i tebe. | |
Marie (25.7.2013 10:04) ahoj, mám takový dotaz, měla jsem teď akutní zánět močového měchýře, dostala jsem na to antibiotika (biseptol), a už se cítím naštěstí dobře. vím, že jste občas v kontaktu s gynekoložkou, myslíte, že můžu při menstruaci dál používat tampony? jsem na ně zvyklá, ale mamka si myslí že bych neměla, protože by se ty infekce vracely. to já nechci, ale teď v létě si neumím představit nosit vložky a už vůbec ne celý den. díky za odpověď!! :o) | |
| Strana: 1 << 49 50 51 52 53 54 55 56 57 >> 621 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |