Ahoj M, díky za dotaz. Máš kamaráda, do kterého ses asi zamilovala. On to jednu dobu cítil stejně, po tom co jste si promluvili, jste se dohodli, že to necháte v kamarádské "verzi". Ty k němu ale poslední dobou cítíš něco víc, on zase přemýšlí, že by mohl být jednou knězem, ale není ještě rozhodnutý, neví to jistě. Píšeš, že je ti 15 let, v tomto období je úplně běžné a normální, že se ti nějaký kluk líbí, a taky se může stát a stává se, že za nějaký čas se ti líbí zase někdo jiný. Je to vzájemné poznávání a oťukávání. A může se ti líbit z mnoha důvodů - má bezva povahu, je kamarádský nebo se ti líbí jeho zevnějšek, je veselý... důvodů je spousta. Nevíme, kolik je mu let. Zřejmě sám ještě neví, podle toho co píšeš, jestli se stát knězem nebo ne. Hledá, poznává, přemýšlí.. Navíc jste se společně domluvili, že budete jenom kamarádi. I ty sama píšeš,  že máš z chození obavu, zatím jsi s nikým nechodila, máš strach, že by ses musela nutit do něčeho, co bys nechtěla. Na tvém místě bych tomu nechala volný průběh a tkzv. netlačila na pilu. Můžeš se modlit za to, abys poznala co máš dělat, jak se máš zachovat v určitých situacích... A kromě toho dál žít svůj život, dělej co tě baví, užívej si kamarádství i s ostatními. Z redakce přejeme hezké podzimní dny. M.

Ahoj Sofi, díky za dotaz i důvěru k nám. Někdy stačí jenom nereagovat, prostě si provokatérů nevšímat. Už jenom tím, že je budeš ignorovat, se může stát, že je to přestane bavit, protože, když ten druhý nijak nereaguje, tak je to vlastně nuda a ani provokatéry to pak už obvykle moc nebaví. Taky jim můžeš říct, že je ti nepříjemné, jak se k tobě chovají, v klidu, stručně a jasně. Je důležité ozvat se, když ti někdo jakýmkoliv způsobem ubližuje. Píšeš, že od září nastupuješ na novou školu, posílám odkaz na náš článek, který by ti mohl taky pomoct.  Z redakce ti přejeme, ať vše dobře zvládneš a taky hezky prožité prázdniny.

https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj Lojzo, díky za dotaz. Píšeš, že tě tvá o rok starší sestra natáčela při tom, jak jste se u babičky dívaly na televizi a pak to posílala dál. Chápu, že tě to štve. Zkusila bych si s ní  o tom promluvit po "dobrém" - že ti není vůbec příjemné, když se něco takového děje, že už to není jenom o tom, že si někoho natáčí, ale i o tom, že to potom posílá dál, a že si to nepřeješ. Možná, že to bude stačit, sestra si uvědomí, že je to vůči tobě nefér, a přestane s tím. Pokud by se to ale opakovalo, asi by bylo dobré ji upozornit, že to budeš to muset říct svým rodičům, protože se ti to fakt nelíbí a nevíš, co jiného bys mohla udělat. Existují určité hranice, které by se prostě překračovat neměly, protože to druhým může ublížit!  Ale jak píšu výše, možná bude stačit si upřímně se sestou promluvi a nic dalšího nebude potřeba. Moc bych vám to oběma přála. Hezký den. M.

Ahoj Mončo, díky za dotaz. Odpověď nejenom ty, ale i všichni ostatní, které to zajímá, najdete v dnešním článku na webu. Jmenuje se Kamarádství. Přeji ti krásný prodloužený víkend. M.

Milá tazatelko, církev byla vždy proti týrání, ale umírněný fyzický trest nemusí být nutně týráním. Myslím, že o hodnotě sankce - trestu - jako podnětu k rozvoji, velice pěkně píše papež František v Amoris laetitia (268 - 270). Doporučuji pročíst.

Říká, že si dítě musí uvědomit, že špatné skutky mají následky. Napomínat a ukládat trest je třeba z lásky a ne jako nezvládnutí vlastního hněvu a agresivity. "Je třeba najít rovnováhu mezi dvěma stejně škodlivými krajnostmi. Jednou je nárok vytvářet svět na míru tužeb dítěte, které vyrůstá s pocitem, že je nositelem práv, ale nikoliv povinností. Druhou krajností je přimět jej žít bez vědomí vlastní důstojnosti, jedinečné identity a práv, trýznit jej povinnostmi, aby v podrobenosti uskutečňovalo tužby druhých."

Papež sice nehovoří přímo o fyzických trestech, ale je možné je do jeho obecných slov zahrnout.

Odpověď neobhajuje fyzické tresty, ale konstatuje, že v některých situacích je možné sáhnout i k jejich využití - vždy s umírněností. 

Ahoj Aaaa, díky za dotaz. Vlasy vypadávají každému, (na podzim malinko víc) během života se obměňují a po vypadnutí zase dorostou. Takže pokud ti sem tam vypadne nějaký vlas, je to naprosto v pořádku. Kdybys ale měla pocit, že ti vlasy padají příliš, měla bys nejdříve zjistit příčinu. Důvodem může být užívání nějakého léku, prodělaná nemoc, stres, časté nošení vlasů stáhnutých do culíku, nevyvážená strava s nedostatkem bílkovin, železa a zinku, nešetrné barvení, kulmování, fénování nebo česání,... Vidíš, že důvodů proč tomu tak je, může být fůra. V takovém případě doporučujeme navštívit odborníka - kožního lékaře, který poradí, jak příčinu padání vlasů řešit. Krásné podzimní dny. M.