Milá S.,

položím Ti trochu jinou otázku: Kdybys měla možnost si vybrat mezi láskou nebo sobectvím - co zvolíš? Předpokládám, že lásku, protože po lásce my lidé běžně toužíme a k ní i směřujeme. Ale často se nám do ní vkrádá právě zmíněné sobectví.  Tak je tomu i v případě masturbace (sebeuspokojování, autoerotiky).

Zamysli se: Svět, ve kterém žijeme, hlásá prostřednictvím nejrůznějších médií, že masturbace je normální, běžná, dokonce zdraví prospěšná. Ale je tomu opravdu tak? Nezapomínej na to, že dnešní svět je uzavřený sám do sebe, že hlásá hesla jako "Užívej si! Žiješ jenom teď! Měj vždycky a za každou cenu to nejlepší!" Stačí se chvíli dívat na reklamy nebo bilboardy u cest. Někam se vytratila víra ve věčný život, zájem o druhé lidi, hodnoty jako je nesobecká láska, která se dává druhému a chce jeho štěstí. Když to trochu přeženu: Ze všech stran na tebe denně útočí: "JÁ! JÁ! JÁ!" - "JÁ si budu užívat", "JÁ se budu bavit", "JÁ si vystačím sám", "JÁ budu budovat kariéru",... a ostatní mě nezajímají. A tomu se říká sobectví, sebestřednost.

Ptáš se, všechno, co tady píšu, souvisí s masturbací? Jednoduše: Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která nás odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbaci často provází sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a pocity odloučení. Člověk nepotřebuje dělat šťastným druhého, protože je příliš zaměstnaný tím, že dělá "šťastným" sám sebe. Stává se sobcem. A kam sobectví vede? K osamocení a strachu ze vztahů, ze závazků, k rozpadům vztahů a manželství, rozpadům rodin.

Vrátím se zpátky k otázce "láska nebo sobectví": My lidé jsme povoláni k LÁSCE, která je opakem sobectví. Ta jediná dokáže člověka naplnit a dát mu zažít pravé štěstí. Přemýšlej nad tím a nenech sebou manipulovat, i když ti bude svět říkat cokoli. Snaž se jednat podle svého svědomí. Držíme palce a přejeme, ať se snažíš hledat opravdové hodnoty, které vedou k radosti a štěstí, a ne jejich povrchní náhražky, které směřují k sobectví, k uzavření se do sebe sama. P.

Ahoj Sklamaná, na tuto tvou otázku jsme částečně odpověděly u nedávno zaslané otázky: "Jak zapomenout na kluka a netrápit se kvůli němu". Mrkni:).  PS: A protože píšeš, že "sa na teba na omši stále pozerá...", předpokládám, že jsi věřící. Modlitbou za něho, za správná rozhodnutí určitě nic nezkazíš, naopak. Ať se ti daří.

Ahoj Jullčo,

tábory bývají super. Kamarádi, nová přátelství, parádní hry, dobrodružství, spousta zážitků...a taky bezva vedoucí, to všechno k dobrému táboru patří. Na tom, že se ti některý z vedoucí líbí, není  vůbec nic špatného. Ale od líbí až po opravdovou lásku bývá  pořádný  kus cesty, proto také spolu dva mladí zamilovaní chodí, poznávají jeden druhého v různých situacích atd.

Ty máš krásných, ale zatím pořád jenom 13 let, tak nic zbytečně neuspěchej. PS: Doporučuju pořádně pročíst i ostatní dotazy a odpovědi v této rubrice. Držíme palce a přejeme ti z redakce krásné prázdniny.  

Ahoj Moňulo:),

myslím si, že mu nemusíš říkat vůbec nic.  Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat (pokud se znáte). Tak se o druhém člověku ( a nemusí to být jenom kluk, co se ti líbí) dozvíš daleko víc. Možná pak uvidíš, že se mu líbíš i ty, ... a možná taky ne.

V patnácti letech je ale toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité. Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím, že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité. Myslíme  na tebe!

Milá Kajuškooo,

je vidět, že tato otázka trápí více z vás. Nedávno jsme na podobný dotaz odpovídaly, tak předávám tuto odpověď i tobě:

Možná není nutné na toho kluka úplně zapomenout (vymazat si jej z paměti), protože to ani nejde. Je ale možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké.

Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Také se říká, že "sejde z očí, sejde z mysli". Když už toho kluka nebudeš potkávat, časem silné city k němu odezní samy. Neznamená to ale, že bys měla jenom pasivně sedět a čekat, až vzpomínky na něj vyblednou. Naopak. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka z Německa. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Držíme palce!

Ahoj bebe,

odpověď je prostá. Ľúbim ťa = miluji tě.

Hezké léto! ;-)

Milá Ajmo,

v první řadě je dobré si uvědomit, že když někoho nutíme k tomu, co nechce, a nerespektujeme jeho svobodu, není to z lásky, ale ze sobectví. Existuje řada možností, jak odmítnout, když na tebe kluk bude naléhat. Uvedu aspoň některé:

Můžeš tomu klukovi říct, že se bojíš toho, že váš vztah by potom byl hlavně o sexu (což se běžně stává, protože člověku se špatně posunuje vztah zpátky) a ne o vzájemném poznávání - svých povah, názorů, hierarchie hodnot, představ o společném životě,.. Že by ses o tuto dobu nechtěla ochudit, abyste pak časem nezjistili, že spolu sice jste intimně, ale jinak se vůbec neznáte.

A na závěr několik argumentů a protiargumentů, které můžou pomoci:

"Jestliže mě opravdu miluješ..." "Jestliže mě opravdu miluješ, neměl bys to ode mě chtít. Jestliže ti na někom skutečně záleží, tak ho nenutíš, aby dělal, co nechce."

"Nemáš mě ráda?" "Nerespektuješ mě?"

"Sex obohatí náš vztah." "Ne, sex se jenom stane centrem pozornosti a všechno ostatní zadusí."

"Všichni to dělají..." "Možná všichni, ale já ne."

"Miluji tě." "Tak to prosím dokaž tím, že budeš respektovat moje hodnoty."

Milá Ajmo,

zamilovanost se většinou pozná tak, že na toho druhého musíš pořád myslet, buší ti srdce, když ho vidíš nebo i zčervenáš a začneš se potit, točí se ti hlava,.. :-) Podrobněji popsáno to najdeš třeba v tomto článku: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

A láska? Té se učíme celý život - ať už sami nebo s někým. Pokud jsi to myslela tak, kdy už to není jenom zamilovanost, ale opravdu láska, tak ta podle mě začíná tehdy, když přestaněš toho kluka vidět růžovými brýlemi, ale vidíš i jeho špatné vlastnosti a nedostatky, a přesto ho přijímáš, odpouštíš mu - ne jednou, ale třeba sedmasedmdesátkrát :-) a nesnažíš se ho násilím předělávat k obrazu svému. O lásce toho bylo napsáno a řečeno spousta, některé ze zajímavých myšlenek můžeš najít i na našem FB profilu https://www.facebook.com/IN.divci.casopis?fref=ts 

Krásné dny!

MIlá Smutná,

hned na začátek napíšu větu, která se Ti možná nebude líbit: To, že s nikým nechodíš, není žádná tragédie, ale výzva, abys začala pracovat na vztazích kolem sebe. Jsi mladá holka, která má ještě celý život před sebou. Chápu, že tvé okolí tě tlačí ke vztahům s kluky, ale podle mě jsou pro tebe zatím mnohem důležitější jiné vztahy: vztah k přátelům, k rodině a sama k sobě. Jistě mi dáš za pravdu, že partnerský vztah by měl být hlavně o lásce. A abys mohla lásku přijímat, musíš se naučit lásku nejdříve dávat a přát ji druhým. Učit se otevírat své srdce a milovat druhé lidi takové jací jsou. Ano, tomu se musíme učit. A k tomu je potřeba nejprve s nikým nechodit, na nikoho se nevázat, ale vnitřně dozrávat. A to trvá nějakou dobu.

V praxi můžeš začít tím, že namísto smutnění nad fotkami zamilovaných párů začneš v duchu za ty lidi Bohu děkovat a třeba i prosit za všechny páry ve svém okolí a za jejich štěstí. To na začátek bohatě stačí. Není to zase tak jednoduché, jak se může zdát, ale jde to. Na další krok už jistě přijdeš sama, stačí mít oči otevřené. Když začneš druhým přát dobro a lásku, začne z tebe láska vyzařovat i navenek. A láska přitahuje druhé lidi jako magnet. To mi věř. Potom už bude jenom otázkou času, kdy poznáš nějakého fajn kluka. Bude to ve chvíli, kdy přestaneš chtít a chtít a chtít (já, já, já) a sobectví (které máme v sobě každý) se začne měnit v lásku, která chce především dávat a ne brát. Fandíme ti a přejeme pěkné prázdniny!

Milá Klára,

možná není nutné na toho kluka úplně zapomenout (vymazat si jej z paměti), protože to ani nejde. Je ale možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké.

Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Také se říká, že "sejde z očí, sejde z mysli". Když už toho kluka nebudeš potkávat, časem silné city k němu odezní samy. Neznamená to ale, že bys měla jenom pasivně sedět a čekat, až vzpomínky na něj vyblednou. Naopak. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka z Německa. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Držíme palce!