Ahoj Anno Marie, moc díky za tvé sdílení se s námi v redakci. Pochopila jsem správně, že vlastně ani nechceš nějakou radu, ale spíš  ses potřebovala vypsat z toho, co tě momentálně trápí? Někdy totiž opravdu stačí dát na papír svoje trable, problémy, a člověk si spoustu věcí ujasní, jenom když je tak vidí napsané. Píšeš, že o tebe má poslední dobou zájem hodně kluků, a ty moc nevíš co  s tím. Myslím si, že je moc fajn, že se k nim chodáš hezky, kamarádsky. A taky je důležité říci NE, když se ti něco nelíbí nebo s něčím nesouhlasíš. Možná se ten kluk v první chvíli naštve, ale nakonec si tě bude vážit, i když to tak možná na první dobrou nevypadá. A až potkáš kluka, který se bude líbit i tobě, určtiě to poznáš. Moc ti fandíme. M.

Ahoj Anežko, díky za dotaz. Řekla bych, že tato otázka je jedna z nejčastějších, která se v našich poradnách objevuje;-). Zamilovanost tě prostě najednou "pohltí" a ty máš jedinou touhu - nějak se svému vysněnému klukovi přiblížit, a také zjistit, jak to vidí on. Na druhou stranu jsi z něj ale nervózní a bojíš se, abys při rozhovoru s ním neplácla nějakou hloupost, právě proto, že se ti moc líbí. A teď co s tím? Zkus být svá. Ono se to jednoduše řekne, ale hůř dělá, že? Píšeš, že máte hodně společného, tak se s ním zkus bavit o něčem, co dobře znáš, co vás baví oba, v čem se cítíš jistá.... Nevím, co cítí on k tobě, může tě brát "jenom" (i když to není vůbec málo) jako bezva kámošku, a možná i on k tobě cítí něco víc. Pokud se mu líbíš, určitě to poznáš časem sama. Právě toto poznávání vzájemných sympatií je jedním z nejkrásnějších období vztahu. A napsala jsi ještě jednu moc důležitou větu: že se za vás oba modlíš. V tom doporučujeme pokračovat, a uvidíš, že všechno dopadne tak, jak má. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Veroniko, nejlepší a nejvhodnější věk  je u každého jiný,  je to hodně individuální. Ale jedno víme v redakci jistě: ve 13.letech je na něj  ještě spouuuusta času:). V tomto věku by mělo letět spíš kamarádství. Tak si ho užívej. Krásný den. M.

Ahoj Katko, zkus napsal do Diskuse Holky holkám. Určitě ti poradí.

Ahoj anonyme, díky za tvou otevřenost a důvěru. Píšeš, že jsi před dvěma roky poznala kluka, který se stal tvým dobrým kamarádem,  ty ses do něj později  zamilovala, ale on ne, i když sis myslela, že ano. Zdá se ti, že jste k sobě "jako stvořeni", a teď nevíš, co máš dělat. Chápu, že bys byla nejraději, kdybyste to oba cítili stejně. Ale jak píšeš, on to vidí  jinak. Vnucováním se obvykle člověk nic nevyřeší, spíš naopak, mohla bys o svého dobrého kamaráda i přijít, a to si myslím, že by byla škoda. Už proto, že jak píšeš, si hodně rozumíte, máte podobné zájmy. Zkus se na to podívat i jeho pohledem. Vidí tě zřejmě jako bezvadnou kámošku ( a to není vůbec málo!!), se kterou může probírat kde co, je mu s ní fajn,... ale tam to zatím končí. Víc neumí nebo (zatím) nechce. Vím, je to pro tebe těžké, ale radím respektovat jeho svobodu. Hezké dny. M.

Ahoj Renato, upřímnost za upřímnost:). Víš, myslím si, že ve čtrnácti letech máš ještě na opravdové chození dost času. A tvoje kamarádka, o které píšeš, že je mladší, samozřejmě také. Když Ti kamarádka říká, že "se seznámila s klukem", "pořád se na sebe koukali", co to vlastně znamená? Že si s ním píše např. na chatu nebo esemeskuje  víc než s jinými? Nebo se potkají několikrát za týden venku či před školou? Možná, že ani to ne, prostě se tkzv zakoukala a ten kuk se jí líbí. Opravdové chození je ale něco daleko víc, jde v něm hlavně o vzájemné poznávání se a o lásku - takovou, která je schopna obětí, buduje vzájemnou důvěru, roste v dávání a odpouštění. A do takové lásky musí člověk postupně dorůstat a učit se jí. Jak? No přece v kamarádských vztazích. Osobně si myslím, že to, o čem mluví tvá kamarádka, je spíš takové okouzlení. Je úplně normální a přirozené poznávat kluky v různých situacích ve škole, na různých akcích. A s některými si můžeš rozumět víc než s jinými, na tom není vůbec nic špatného.  Učíš se tak poznávat, jaké vlastnosti se ti na klucích líbí a co ti naopak vadí, učíš se odpouštění, komunikaci, pochvale, ale i přijímání kritiky. A rada pro tebe? Zatím dobře prožívej každý den života, raduj se z maličkostí, nauč se být vděčná za to, co máš a rozvíjej svá přátelství. A neboj se. Postupně dorosteš do věku, kdy tvá první láska přijde. Může to být za rok nebo za pět let, to my nevíme. Tak sedo ničeho netlač a s nikým se neporovnávej. Je ale super se už teď začít za svůj budoucí vztah a budoucího životního partnera modlit. Třeba denně kratičkou větou. Měj se hezky. M.

Ahoj cviky, tak se na to zkusíme společně mrknout:): Před dvěma týdny ses seznámila s o rok starším klukem, viděli jsme se 2x a píšete si každý den. Tobě se zdá, že by tím možná mohl myslet i něco víc, ale ty nejsi na vztah připravená a ani s ním chodit nechceš. Co teď s tím? Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale myslím si, že na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní. A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Naopak. Z redakce myslíme. M.

Ahoj Májo, díky za dotaz. Píšeš, že se ti líbí jeden vysokoškolák, znáte se asi 4 měsíce, a ptáš se, jestli si myslíme, že to má cenu? To v redakci opravdu nevíme. Zatím, když se potkáte, se spolu bavíte, ale to ještě nemusí nic znamenat. Určitě ale existuje zamilovanost na první pohled, a to jak u kluků, tak u holek. Kluci jsou navíc víc zrakově založení než my holky, takže pro ně není až tak těžké, aby se jim nějaká holka začala líbit na první pohled. Taková zamilovanost na první pohled se projevuje zvýšeným zájem o druhou osobu, častými myšlenkami na ni, silným přívalem pozitivních emocí, může ji provázet i bušení srdce, pocení,... Ale je to pořád zamilovanost, která sice může být silná, ale na udržení vztahu sama o sobě nestačí. Láska je něco víc. Je to rozhodnutí mít druhého rád takového jaký je - i s jeho povahou, chybami a nedostatky. A na to už je potřeba "pohledů a povídání" rozhodně víc. :-)

Milá Inačko, jak je vidět, jsi už dospělá. Tedy se dá očekávat, že už máš také s vírou nějakou zkušenost a že jsi o víře už dost přemýšlela a něco si i o ní přečetla.
Nejdříve tedy první otázka. Hovoř se svým chlapcem o tom, jak vnímáme sexualitu jaké věřící lidé: jako schopnost potvrzovat lásku a otevírat se novému životu. Dokud tedy není dán vzájemný slib věrnosti, sexuální intimita nevyjadřuje to, co je - není potvrzením lásky a není otevřena životu. Pak se sexulaita stává jen sobectvím - jejím cílem je si užít tělesnou rozkoš.
Doporučuji ti promyslet i inspirace, které najdeš na:
https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi

A bude dobré, když o sexulaitě začneš něco více číst, např. knihy od Paulínek: West: Teologie těla pro začátečníky. Healyová: Muži a ženy jsou z ráje.

A nyní k druhé otázce. Jak hovořit o víře? Za prvé, žít jako věřící. Nedopustit, aby vaše láska zabraňovala tobě v životě s Bohem, např. že bys vynechala nedělní mši, že bys se svým klukem spala, že by ses přestala modlit. Za druhé - říkej mu o tom, jak víru prožíváš ty. A za třetí - kup si třeba knihu, která opět vyšla u Palínek a jmenuje se: Twetuj s Bohem. Tam najdeš mnoho odpovědí na různé otázky. Četba Ti pomůže v diskusích.

Každá diskuse, která je dobře míněná, a která tě vyprovokuje ke studiu a přemýšlení, je užitečná a posílí i tvou víru.

Ahoj Aničko, díky za dotaz. Ze všeho nejdřív  svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla. Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole. A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to.

Aničko, ptáš se, jak se chovat, jak vystupovat, aby si tě někdo všiml. Buď svá, zkus začít být šťastná i sama se sebou, učit se radosti ze života, a až se objeví někdo, kdo za to bude stát, určitě to poznáš:)!  Držíme palce. M.

PS: Na webu si můžeš přečíst

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm