Milá tazatelko, píšeš, že Ti je 16 let. V tuto chvíli se opravdu nemusíš trápit s klukem. Jsi ve věku, ve kterém se různým způsobem a v různých oblastech teprve vytváří Tvá identita. V současnosti, kdy na děti a mladé lidi mají veliký vliv média, hlavně sociální sítě, není divu, že dospívající daleko obtížněji hledají sami sebe.

Mnoho zajímavých informací, často málo zveřejňovaných, najdeš na: http://homosexualita.cz/.

Doporučuji Ti ke studiu knihy pro mladé lidi od super francouzského kněze Daniela Ange, který má veliké zkušenosti s mladými lidmi:

ANGE, D.: Tvé tělo je stvořeno pro lásku. KNA, Kostelní Vydří 2013.

ANGE, D.: Homosexuální….KNA, Kostelní Vydří 1995.

A ještě jedno doporučení. Psychoterapeuté Chvála a Trapková ukazují, jak je někdy identita chlapce či děvčete narušena vlastní rodinou, která nefungovala tak, jak má: LOUCKÁ, P. − TRAPKOVÁ, L. – CHVÁLA, V.: Žena a muž v rodině.

Budeš-li mít odvahu ke čtení výše uvedených materiálů, uvidíš, že najdeš klid a pomůže Ti to k dozrání Tvé identity.

Co dodat? Ještě jedno. Máš někoho, s kým můžeš o svých pocitech povídat? Třeba kněze – zpovědníka? To by bylo moc dobré, mít si s někým možnost popovídat více o sobě, o pocitech, které v sobě nosíš a vůbec o tom, jak přemýšlíš atd.

Ahoj Barboro, díky za upřímnost a otevřenost. Víš, každý člověk je svobodný a nikdo, opravdu NIKDO ho nemůže nutit do něčeho, co ten druhý nechce, co mu není příjemné, atd. Je to hodně smutné, jestli tě vydírá tím, že by tě jinak vyhodil z práce. Tak se milující člověk opravdu nechová. M.

Ahoj V, díky za dotaz. Myslím, že na to, v kolika letech si někoho najít, neexistuje správná odpověď. Proč? Protože u každého je to jinak. Platí totiž, že co člověk, to originál. A jestli někdo pozná partnera napoprvé a jiný jich musí poznat víc, než si "sednou"? Obojí je možné a u každého to může být jinak. K tomu je přece období chození - neznamená to, že když s někým začnu chodit, musím si ho později vzít. S někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A samozřejmě se může stát, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to neznamená, že jeden z vás je špatný. Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je ale i obohacením - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Můžeme se ale za svého partnera modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl.

Posílám ti odkaz na náš článek na webu, mrkni:). Přeji hezký den. M.

https://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/ja-uz-chci-kluka-kej.htm

Milá Anno, máš mnoho zajímavých otázek.

Sex je především výsostný dar Boží pro manžele. Jedná se o zvláštní jazyk, kdy si manželé svými těly vyjadřují to, co si slíbili svými ústy v den svatby a co si vyjadřují každý den mnoha skutky lásky: vzájemnou lásku, tedy vzájemné sebedarování, což není cit, ale obětování se jeden pro druhého. Doporučuji Ti pročíst knihy: West: Teologie těla pro začátečníky. a Healyová: Muži a ženy jsou z ráje. Obě vydalo nakladatelství Paulínky.

Sex jako zábava? To ne, to by bylo konzumní a opomíjelo by to základní význam sexuální jednoty muže a ženy v manželství. Orgasmus je součást, ale ne nutná a ne vrcholná. Vrchol jazyka těla muže a ženy v manželství je utužení vzájemné jednoty (výrazen je početí dítěte). Orgasmus je přirozená součást, která se ne vždy musí u ženy objevit.

Sexuální řeč má tři základní fáze: předehra, vyvrcholení a dohra. Ptáš-li se na orální sex a uspokojování druhého rukou, nejde o praktiky, které většina moudrých odborníků považuje za nedobré - více z lékařského než etického důvodu. Tvoří-li orální sex a v některých případech i uspokojení druhého rukou součást předehry či dohry, z etického hlediska by to bylo považováno za možné.

Přeji Ti hodně radosti z objevování sexuality na základě knížek, které jsem Ti výše doporučil. West vydal ještě jednu, která v češtině vyšla opět u Paulínek: Dobrá zpráva o sexu a manželství.

Všechny tyto knihy vychází z nádherného učení sv. papeže Jana Pavla, které souhrnně vyšlo pod názvem: Teologie těla.

Ahoj Elen, díky za dotaz. Píšeš, že se vám všem líbí jeden kluk. No, to je docela možné. Zvlášť, jestli je milý, kamarádský, se všemi se baví, dokáže ostatním poradit, prostě sympaťák... Je asi pravda, že když se zamilujeme do nějakého kluka, začneme si ho mnohem víc všímat a nejednou nám jeho kamarádky (nebo i sestry) začnou být "trnem v oku". Je taky pravda, že existují kluci, kterým dělá dobře pohybovat se ve společnosti dívek, možná si trochu povzbuzijí svoje ego nebo jsou jim holky prostě jenom vzácnější (nemají sestry ani moc spolužaček apod.). A vy spolu nechodíte, jenom se ti (tak jako těm ostatním) líbí, tak s tím nemůžeš nic moc udělat. Jenom to brát tak, jak to je a snažit se mít ráda i ty holky, které se kolem něj pohybují. A pokud si s ním povídáš jako kamarádka, tak na tom přece není vůbec nic špatného. Myslím si, že pokud by si ten kluk jednu z vás vybral, určitě byste to poznaly:). Krásný adventní čas. M.

Ahoj Nello, na podobnou otázku jsem odpovídala minulý týden také zde v podrubrice Láska. Je schovaná pod otázkou: Strašně ráda už bych měla kluka. Krásný den. M.

Ahoj Bery, díky za dotaz. Kladeš moc důležitou otázku, kterou se možná trápí více dívek v tvém věku. Ale můžeš být úplně klidná. Takové zmatky do doby dospívání patří. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností milionů dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt") nebo když vzhlíží k nějaké dívce (svému vzoru - např. i ta tvá zmiňovaná herečka, zpěvačka), se kterou sdílí (nebo chce sdílet) nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze". Je naprosto přirozené, že toužíš po "fakt dobré kamarádce" - po blízkosti někoho, kdo ti bude rozumět, s kým si budeš moct popovídat o čemkoli, kdo tě obejme, až ti bude smutno. Máš v sobě zmatek, protože to, co prožíváš, se trochu podobá pocitům zamilovanosti. Tvé pocity jsou naprosto NORMÁLNÍ. Další důležitá zpráva od psychologů je totiž ta, že svoji sexuální orientaci můžeme bezpečně poznat až poté, co projdeme obdobím dospívání (u dívek cca v 18-ti-19-ti letech). Tobě je 12 let, takže je opravdu zbytečné trápit se tím, jestli nejsi "na holky". Nedej se mást tím, co se píše na internetu a jinde, tyto informace jsou velmi často zkreslené. Hezký den. M.

Ahoj Lucy, díky za důvěru. Napíšu ti svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno. Na webu si můžeš přečíst i další dva články: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm. http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm. Přejeme ti krásný, naplněný život. M.

Ahoj Kájo,

díky za dotaz. Píšeš, že se ti líbí kluk ze třídy a chtěla bys mu to napsat, ale máš obavy, co on na to. Úplně tvoje obavy chápu, taky si nejsem moc jistá, co by ti kluk v tomhle věku odepsal.

Píšeš, že jsi ve škole nová, takže se asi moc neznáte. Spíš, než abys mu rovnou psala, že se ti líbí, bych ti doporučovala zkusit se nejdřív víc poznat, spřátelit se a pak uvidíš. Třeba najdete vzájemné sympatie. Nebo možná zjistíš, že se ti sice na první pohled líbil, ale jinak si nerozumíte. Je tady i varianta, že se ti bude líbit a bude ti pořád sympatický, ale on o tebe nebude mít zájem. Vím, že takové zjištění bolí, jenže nemůžeme nikoho do ničeho nutit.

Kvůli koronaviru a zavřeným školám jste teď neměli moc příležitostí chodit do školy a tam se víc poznat a seznámit. Doporučovala bych ti zkusit si hledat různé způsoby, jak se víc poznat. Je nějaký předmět, ve kterém je ten kluk dobrý, že bys mu mohla napsat o radu? Jestli máte nějakou hromadnou třídní skupinu, neboj se mu odpovědět na komentář, pokud k tomu máš co říct, atd. Až se školy otevřou (Doufejme, že to bude brzy.), bude mnohem snazší se víc poznat. Někdy stačí se na druhého usmát, pozdravit ho, zeptat se, jak se má, pochválit mu něco...

Takže samozřejmě přímo mu napsat, že se ti líbí, je jedna z možností. Spíš bych ale zkusila být trochu trpělivá a nejdřív se víc poznat a zkusit se spřátelit :) Myslím na tebe, ať to všechno dobře dopadne! Martina

Milá Růženko,

děkujeme za tvůj dotaz a tvoji důvěru. Nevadí, že už ti je osmnáct. Často tu odpovídáme i starším holkám, tak i tobě se budu snažit dát nějaké rady.

Chápu, co prožíváš. Partnerské vztahy bývají složité, patří k nim i pochybnosti a někdy je těžké poznat, kdo je ten pravý. Někdy to bolí, někdy dojde k rozchodu. I ve vztazích se střídají lepší i horší období.

Píšeš, že teď máte pauzu a ty máš zřejmě strach, že se rozejdete. Snaž se na tohle zatím nemyslet, ale zkus tento čas využít k tomu, že se zaměříš na svoje pocity a ujasníš si je: Jak ti je bez něj? Dovedeš si představit, že už s ním nebudeš? Že potkáš někoho jiného?

Taky píšeš, že ses za partnera modlila. Určitě v modlitbě pokračuj a svěřuj tyhle svoje starosti Bohu, pánu Ježíši i Panně Marii. Vím, že teď je to kvůli nouzovému stavu komplikované s bohoslužbami, ale jestli máš nějakou možnost, tak zkus alespoň na chvíli zajít do kostela a tam se pomodlit.

Je fajn, že má tvůj partner rád tvoji rodinu, ale je důležité zaměřovat se na ty věci, které se týkají vás dvou, ne okolí. Zaměř se tedy na to, co je důležité pro tebe a co od vztahu očekáváš.

Je hezké, že bys chtěla mít jen jediného partnera na celý život. Některým lidem se to podaří, ale někteří si naopak potřebují projít nějakým vztahem ještě předtím, než toho pravého potkají, a ujasnit si, co od vztahu a partnera očekávají atd. Ať už budeš patřit do první nebo do druhé skupiny, věř, že je to ta správná cesta, kterou pro tebe Bůh nachystal.

Chápu, že jsi z nastalé situace zmatené a je pro tebe těžké správně se rozhodnout. Dej tomu všemu čas a nedělej nic unáhleného. Modlitba (i společná s partnerem, pokud je věřící) hodně pomůže. Zároveň je důležitá komunikace s partnerem. Doporučovala bych zhodnotit vaši pauzu. Jak jste se cítili, o čem jste přemýšleli? Jak si to představujete dál?

Myslím na tebe a kdybys ještě potřebovala, můžeš nám zase napsat :) Martina