Ahoj Jenny, díky za dotaz. Možná není nutné na toho kluka úplně zapomenout (vymazat si jej z paměti), protože to ani nejde. Je ale možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké. Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá.:) Neznamená to ale, že bys měla jenom pasivně sedět a čekat, až vzpomínky vyblednou. Naopak. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, do cukrárny... Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka a trápit se. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něho pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Hezký den. M.

Ahoj Terko, díky za dotaz. Oslovuješ holky, ale napsala jsi do Poradny, kde odpovídá redakce.:) Pokud bys chtěla odpověď od dalších čtenářek, napiš prosím do Diskuzí, podrubrika Holky holkám. A já ti tedy zkusím odpovědět za redakci.:)

Myslíme si, že vztahy ve čtrnácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami sebe (tzv. se hledat), zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat a ne jen brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. A teď ke tvé otázce, jestli ve 14 letech to může být ten pravý? Stát se to určitě může, znám několik párů, pro které první láska byla zároveň i láskou celoživotní a jedinou. Když se ale rozhhlédneš kolem sebe, sama zjistíš, že mnohem častější je, že (zvlášť mladí) lidé svého životního partnera hledají déle a postupně si ujasňují, co je pro ně důležité a co ne. Právě k tomu je moc důležitá doba chození - abychom navzájem poznali povahu, názory a také hodnotový žebříček toho druhého a zjistili, jestli je to člověk, se kterým chceme prožít zbytek života, jestli si spolu rozumíme. A může se stát, že jeden z páru zjistí, že takhle si to nepředstavoval, že to není ono a následuje rozchod. Není to žádná tragédie. Rozchody patří k životu a mohou být cennou zkušeností. Takže i když první láska nevydrží, není to konec světa, ale může to být i cenná deviza pro vztah nový. Z redakce přejeme krásnou dobu velikonoční. M.

Ahoj anonymko,. díky za dotaz. Chápu, že tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila. Tvrdit, že jsi "na holky", je podle mě předčasné. Je ti teprve 15 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity.
Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o
opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají
při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí".
Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví. Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet. Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způsobem může přitahovat.
Ať už je to jakkoli, chtěla bych tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po
skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat závěry typu "Co když jsem na holky" nebo "Nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. Z redakce ti přejeme hezký den. M.
 

Ahoj, zdravím tě z redakce a děkuji za dotaz. Zkusím to trošku shrnout. Chodíš s klukem 8 měsíců, máte se rádi. Ale tím, jak z tvé strany opadla první zamilovanost, najednou vidíš věci, které jsi předtím neviděla. Že jste každý jiný - extrovert/introvert, ráda se hezky oblékáš, tvůj kluk to moc neřeší, zřejmě upřednostňuje pohodlnější a praktičtější oblečení, atd. Taky spolu poletíte do Lisabonu na světové setkání mládeže a tebe trápí, že tam jede jenom kvůli tobě, protože velké akce nemá moc rád... Píšeš, že ses nakonec rozhodla, a o všem, co tě trápí ve vašem vztahu jsi mu řekla, a on ti řekl, že se to zlepší. Ty se teď cítíš hrozně, protože si nedovedeš představit, že byste zůstali spolu a přemýšlíš  o rozchodu... V prvé řadě bych tě chtěla uklidnit. To tak bývá, že když opadne první zamilovanost, spadnou tkzv. růžové brýle, kdy vidíš jenom to nej a nepřipouštíš si i nějaké chyby... a najednou je vidíš. Začínáš si všímat i těch negativních věcí. A tak to je, můžu tě ubezpečit,:) v každém vztahu, protože žádný člověk není bez chybičky, a každý člověk, tvůj kluk, ty i já, všichni nějaké chyby máme. Teď jde spíš o to, jestli je dokážeš přijat. Myslím si, že tvůj kluk se zachoval férově, po tom co jsi mu řekla, se rozhodl a řekl, že některé věci, co ti vadí, zkusí zlepšit. Alespoň tak jsem to pochopila. Asi teď záleží, jaký krok ve vašem vztahu uděláš ty. Jak moc dokážeš respektovat vaše odlišnosti, jak moc chceš dát vašemu vztahu ještě šanci, protože z tvého dotazu se mi zdá, že tvůj kluk o tento společný vztah zájem má. Slibuji ti modlitbu a určitě bude fajn, když za správné rozhodnutí budeš v modlitbě prosit i ty. Nevím, možná i Lisabon ukáže, jaký má váš vztah šanci. V terénu, v horku, v určitém nepohodlí, i tam se hodně ukáže co a jak. Myslím na vás. M.

Ahoj Mio, díky za dotazy. A hned začnu u toho prvního: Kluci ve tvém věku se nezamilovávají tak často jako holky, to jsou spíš výjimky, pokud už se to stane. Řeší spíš se svými kamarády fotbal, hry na počítači, kolo, který mobil je lepší a podobné věci. A k té druhé tvé otázce: Píšeš, že se ti líbí jeden kluk, ale není to podle tebe zamilovanost, jenom ti přijde fajn a snažíš se před ním vystupovat dobře... A to je ve tvém věku úplně v pohodě. O kluky se samozřejmě zajímat můžeš,:) ale zatím spíš jako o kamarády. Už teď získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit, jako třeba teď, protože bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-). Je to období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, buď usměvavá, příjemná a milá. Tvůj věk je ideální na snění a platonické lásky. Nikam dál zatím nespěchej. Přejeme ti z redakce hezký den. M.

Ahoj Hanko, díky za dotaz. Myslíme si, že internetová seznamka je vždycky velká neznámá a nedivíme se ti, že se této formy trochu, jak sama píšeš, bojíš. Chápeme to, odpovídáš někomu, koho vůbec neznáš, nevíš, kdo je na druhé straně. Jasně, může to být bezva kluk, ale může to být taky nějaké podivné "individum", takže na místě je ostražitost a opatrnost. Pokud by ses chtěla takto seznámit, určitě doporučujeme nedávat nikomu nějaké svoje osobní údaje a při např. pozdějším osobním setkání se sejít na nějakém veřejném místě. Taky je dobré říct někomu dalšímu kam a s kým jdeš. Přece je to jenom někdo, koho zatím neznáš. Jestli bychom ti ale mohli v redakci něco doporučit, tak jsou to akce, které jsou fajn a můžeš na nich poznat spoustu nových lidí, kamarádů a možná...:) Tak např. Absolventský Velehrad, kde se schází spousta mladých lidí nebo Centra mládeže také někdy pořádají víkendovky pro "starší", nejenom pro děti na základní a střední škole. Nechceš vyzkoušet třeba tuto alternativu? Hezký den. M.

Ahoj Jjj, díky za dotaz. Jak píšeš, chodíte do stejné školy, do nábožentví i do skautu. Pokud bude příležitost, můžete se spolu bavit třeba o učitelích, o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si k němu přisednout na obědě, nebo ho jenom ho pozdravit na chodbě ve škole nebo když přijdeš do skautu (bez ohledu na to, jestli jsi ho viděla ve škole nebo ne - lidé se přece zdraví i častěji). Na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak.:) Ale kamarádským přístupem k němu (i k ostatním spolužákům a kamarádům) určitě nic nezkazíš, naopak.:). Tak, ať se ti daří. Hezký den. M.

Ahoj Marie, díky za dotaz.  Myslím si, že svému spolužákovi nemusíš říkat vůbec nic. Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat. Tak se o druhém člověku dozvíš daleko víc. Ve čtrnácti letech je toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité.
Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím,
že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité. Zajímavý článek o tom, jestli oslovit nebo neoslovit kluka, máme i na našem webu. Je to anketa, zajímavé zkušenosti kluků, můžeš si přečíst: https://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/anketa-oslovit-ci-neoslovit-kyp.htm

Z redakce přeji hezký den. M.

Ahoj Luno, díky za dotaz. Jestli to správně chápu, sníš o klukovi, kterého vlastně ani osobně neznáš a on nezná tebe. Navíc ten kluk je zadaný. Možná je to trošku jako v pohádce nebo v romantickém filmu. Sleduješ děj a říkáš si, ten kluk je moc hezký, má takové a takové vlastnosti (v té pohádce, filmu), ten by se mi líbil a představuješ si, jaké by to asi bylo. Komu z nás se to nestalo... Ale všichni víme, že je to jenom pohádka, že je to jenom film. Je to takové to dívčí snění a řekla bych, že možná prožíváš něco podobného. Jenom tvůj idol není z televize, ale sem tam ho vídáš v autobuse. Ty už máš nějaké představy, něco sis vysnila, ale on o tobě zřejmě vůbec neví, má svůj život a navíc má i svou holku. Je fajn, že si uvědomuješ, že je to jenom tvé snění a nechceš jejich společný vztah pokazit. Taky úplně rozumím tomu, že bys nějakého kluka, se kterým byste měli hodně společného, chtěla potkat. Ale všechno má svůj čas. Možná si říkáš, to se jí lehko píše, ale  je to tak:)... Mám takovou zkušenost, že čím víc člověk tkzv. tlačí na pilu, tím je více vystresovaný, že nikoho zatím nemá. Ale co to otočit? Říct si třeba, mám teprve 17, všechno to krásné na mě teprve čeká... A zkus se věnovat něčemu, co ti dělá radost - knížky, hudba, sport, pěkný film, povídání s kamarádkami,... Vím, že je to asi těžké, ale zkus se neupínat na to, že teď zrovna nemáš kluka a věnuj se tomu, co tě baví. Obyčejně  to tak bývá, že až to budeš nejméně čekat, někdo se objeví... Ale chce to čas a každá/ý to má jinak. Moc ti děkuji za tvou upřímnost a opravdovost. Už to jsou dvě cenné devize, které jsou ve vztahu opravdu potřeba. Moc ti z redakce fandíme. M.

Ahoj B, díky za dotaz. Podle tvého dotazu úplně nevím, jestli se ptáš konkrétně nebo spíš teoreticky, co by kdyby... Tak zkusím odpovědět obecně. Když s někým začneš chodit, obyčejně je to proto, že se ti ten druhý líbí, sice ho ještě moc neznáš, ale jsi okouzlená, zamilovaná do jeho očí, postavy, úsměvu... To je určitě moc důležité na začátku, protože tak se lidi navzájem potkávají a najdou v sobě nějaké zalíbení, super, ale to je teprve začátek. Začínáte se poznávat - svoje záliby, svoje povahy, svoje náhledy na život, učíte se, jak spolu řešit i rozdílné názory a pohledy na svět, svoje kamarády... O tom všem a ještě mnoha dalších věcech chození je. A může se stát, že jeden z vás nebo i oba, po nějaké době zjistí, že vlastně takto by jim to nevyhovovalo, že s něčím u toho druhého nesouzní, nesouhlasí tak moc, že bude lepší se rozejít. (Nepíšu vůbec o nějakých násilnostech, hrubostech, přezírání atd., tam by to bylo snad jasné) A potom není nic špatného na tom, když se dva lidé rozejdou, protože prostě zjistili, že si nerozumí. Nikdo neví dopředu, jak to dopadne, ale od toho chození je, jeden druhého poznávat, komunikovat spolu, být k sobě upřímný a otevřený. A když to nevyjde? I tak může člověk z tohoto vztahu odejít obohacený o nové zkušenosti, které mu pomohou zase v další životní cestě. Přejeme ti z redakce hezké dny. M.