Otázka: Potřebuju radu.... Ahoj redakce, potřebuju radu. Už dlouhou dobu jezdím na tábory, kde jsme jedna velká holčičí parta. A letos jsme měli první smíšenku, takže se k nám připojili i kluci. První večer na táboře jsem se bavila s jednim klukem a bylo to strašně super, rozuměli jsme si a měla jsem pocit, že mu mohu říct úplně všechno. Bavili jsme se ještě po celý tábor, ale začal se mi líbit jeden jiný kluk, a podle všeho jsem se mu líbila taky, tak jsme to dali dohromady. Pro nás oba to bylo nové, plus jak jsme byli na táboře, tak nějak všichni věděli všechno a nebylo to nic pro mě, své soukromí si vždycky hodně hlídám. Kluk z prvního večera se začal bavit i s jinýmy holkami a i když jsme se pořád bavili, já svou pozornost směřovala jinam a on to samé. Když tábor skončil, s oběma klukama jsem se pořád bavila, ale mimo tábor jsem kluka, který se mi líbil, začala vidět v jiném světle než na táboře, všechno bylo jiné a opravdu mi to nevyhovovalo, on není typ na nějaké extra psaní nebo volání a neměli jsme možnost se vidat, tak to bylo opravdu takové nanic.. když jsme se viděli, dopadko to fiaskem, a proto jsem se druhý den rozhodla to ukončit , a z moji strany to bylo opravdu správné rozhodnutí. Od této doby jsem se začala více bavit s tím prvním klukem, a neustále jsme si psali a volali, o absolutně nesmyslných věcech ale i o těch vážných, a otevřela jsem se mu jako nikomu jinému, a cítila jsem že to je opravdu úžasný člověk, kterého nechci ztratit, a měla jsem ho opravdu, opravdu ráda.Po nějaké době, co jsme se staly víceméně nejlepšími přáteli, jsem vyšla najevo a svými city a zjistila, že on to má vlastně stejně. Co bylo super, že to nás vztah vlastně nijak neovlivnilo a byla jsem opravdu ráda za všechno. Po nějaké době, což mohl být asi týden, jsem jeden den cítila, že asi něco není v pohodě, tak jsem se ho zeptala co se děje, a vlastně mi řekl, že není připravený na vztah a bude radši jenom kamarád. Bylo toho ještě víc, ale skončilo to tak, ze jsme se na kratší dobu absolutně přestali bavit. Po tom co jsme jaksi obnovili kontakt, bylo vše najednou ještě lepší než to bylo, dokonce jsme se začali vídat i osobně a mohu říct, že jsem opravdu nikdy nebyla šťastnější. Po nějaké době se i přiznal, že neví, co se ten onen večer, kdy mě vlastně poslal někam, stalo, a že toho opravdu lituje, že mě má opravdu rád a chce se mnou být. Jenže už jsem de tak trochu bála, aby to nedopadlo jako minule, tak jsem mu svěřila své obavy, a on mě ujistil, že se to opravdu nestane. A náš vztah začal být ještě lepší, všechno bylo absolutně perfektní a byla jsem opravdu upřímně šťastná. Jenže teď, co začala škola, se všechno pokazilo, a naše kontakty se omezily na minimum, nevídáme se a ve zprávách a telefonátech je cosi toxického a divného, jako bychom si ani neměli co říct, a všechno je opravdu na bodu mrazu. Nevím co se stalo, jsem z toho nešťastná, že jsem přišla o někoho, o kom jsem si myslela že je mi snad i souzen, koho jsem, si teď zpětné uvědomuji, opravdu milovala a probrecim celou noc, jak jsem zoufalá, chci mít svého kamaráda zpět a zažít vše, co jsme zažít chtěli. Bohužel z jeho strany to nevypadá dobře, a já nechci být někdo, kdo ho bude nahánět, když vím, ze on o to prostě nestojí. Do toho kluka jsem se opravdu zamilovala a mohu s ním být sama sebou, a opravdu mě ničí prázdnota, která po jeho odchodu pomalu nastává, a láme mi to srdce. Prosím, poraďte mi, jde ještě zachránit náš vztah? Mám se o to pokusit? A jak? Děkuji moc za odpověď 9.9.2023 18:34
Réza, 14 let
Odpověď:
Ahoj Rézo, díky za dotaz. Na táboře se často stává, že se někdo do někoho zamiluje. Líbí se ti např. jeho úsměv, jeho ochota pomáhat, jeho krásně zelené oči, jeho vysportovaná postava, jeho nakažlivý smích... Může toho být spousta a bum, zamilovanost je tady. Je také pravda, že kluci v tomto věku ještě moc na nějaké chození nemyslí, zajímá je spíš fotbal nebo jiné sporty, elektronika a samozřejmě kamarádi. Jasně, že se jim může líbit nějaká holka, ale obyčejně spíš jako dobrá kamarádka. Ty sama píšeš, že z jeho strany to nevypadá dobře, a že nechceš být někdo, kdo ho bude nahánět. A s tím určitě souhlasíme. Pokud se s tebou nebude chtít bavit, měla bys to respektovat a do ničeho ho nenutit. Svoboda je pro každého moc důležitá, myslím si, že bys chtěla, pokud by to bylo opačně, aby stejně tak tvoji svobodu repektoval nějaký kluk. Asi to bude ještě chvíli bolet, ale přebolí to, uvidíš. A zkus se na to podívat i z té dobré stránky: zažila jsi krásný tábor, poznala i bezva kamarády-kluky a možná částečně přišla i na to, co je a co není důležité.14let - to je období hledání, zkoumání, kamarádství a přátelství, ale třeba také i zamilovanosti nebo platonické lásky. Bylo by škoda o tuto dobu přijít. A neboj, na tu opravdovou lásku máš ještě čas, a až její čas přijde, tak se někde objeví někdo, pro koho budeš ta nej, jedinečná a pravá. Ať se ti daří. M.
člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé
redakce IN!
Otázka: Je problém jen v mojí výšce? Ahoj,
mám otázku. Je mi 15 a v kostele mi docela často lidé říkají, že mi to sluší, že jsem krásná a tak, ale potíž je v tom, že to jsou vždycky dospělí, a nikdy mi nic takového neřekl žádný kluk. Docela toto téma poslední dobou řeším, protože se mi jeden kluk líbí, ale jsem introvert, a nemám absolutně odvahu s ním začít mluvit, zvlášť, když jsme se vlastně nikdy nebavili. Možná se klukům nelíbím proto, že jsem opravdu hodně vysoká (180 cm), a žádnému klukovi není příjemné, když je holka vyšší než on, ale jinak mám postavu jako modelka. Je to pro mě trochu deprimující, když vidím, jak se klukům líbí ostatní holky, které jsou malé, a o mě nikdo ani okem nezavadí. Je opravdu možné, aby byl problém jen v mojí výšce? Předem děkuju za odpověď. 8.7.2023 15:25
Hana, 15 let
Odpověď:
Ahoj Hani, díky za dotaz. Vzpomínám si na své dětství. Vyrostla jsem nejvíc v 6.třídě a pak už nerostla a mí spolužáci byli v té době o hlavu i víc menší, takže jsem si připadala jak rozhledna:), ale později se to krásně srovnalo. Každý člověk je jiný, někdo je malý, někdo velký, někdo je hubený, někdo boubelatý... Píšeš, že se ti líbí jeden kluk, ale jsi introvert a nemáš odvahu s ním začít mluvit. Možná je na tom úplně stejně a taky se stydí nebo si tě nevšimnul nebo ho zatím holky nezajímají nebo.... Do druhého člověka nevidíš. Můžeš se na něho, když ho potkáš, usmát nebo ho pozdravit a možná bude i nějaká příležitost prohodit nezávazně pár slov. Rozhodně ale doporučuji být sama sebou, na nikoho si nehraj, buď milá, kamarádská a uvidíš, že ten správný kluk se objeví, až bude čas. A ten je pro každého/každou trošku jiný. Přeju ti krásné prázdniny plné dobrodružství a třeba i nových přátelství. M.
redakce IN!
Otázka: Chceme se zachovat správně Dobrý den, odebírám in už hodně dlouho a vždycky mě velmi zajímá a velmi se těším na prostor dotazů od holek. tak jsem si říkala že už je ten čas vám sem napsat taky. Mám tedy dotaz. Jak rychle je správné ve vztahu postupovat? Všude čtu a všichni mi říkají že na to jdeme moc rychle. že jak to rychle začalo tak rychle to skončí....a tak. Mám vztah s věřícím klukem skoro dva měsíce. A celkově to jde tak neuvěřitelně přirozeně až je to neuvěřitelný. oba máme za sebou jeden cca roční vztah takže oba tak nějak víme co přesně chceme a máme od toho druhého očekávat. Říkáme si naprosto všechno, i úplné blbosti. Bydlíme od sebe cca 30 km. Každý víkend se vídáme buď je on u nás nebo já u nich... Během týdnu si stále voláme minimálně dvě hodiny denně spíš vice. Vím že to takto nebude napořád že to je jen \"počáteční\" poblouznění a bude to pokračovat v menší míře. Ale jde mi o tohle. Už máme probrané veškerá témata typu svatba, kdy kde vše okolo ní. Sexu, dětí kolik kdy jaké atd no prostě úplně všechny krásné šílenosti tohoto typu. Otázka zní je na tohle všechno fakt brzo? když jde všechno tak neskutečně přirozeně a nic nejde na sílu? ta upřímnost co mezi sebou máme je úplně dokonalá. .. proto jsme se shodli že napíšeme sem- lidem co budou mít trochu jiný pohled než naše okolí. Protože bychom nechteli natolik dát na naše okolí a nevnímat jak to cítíme. Na druhou stranu bychom zase nechteli cokoliv uspěchat a tím si ten vztah případně pokazit... Za jak dlouho můžu říct že jsem připravená na to si vzít člověka? já vím že mi napíšete že je to individuální. ale všichni nás prostě neskutečně straší a odrazují od toho že to tak pět šest ne li víc let aby si byli jistí že toho člověka fakt znají a podpory se od nikoho nedočkáme. a ne po roce a půl až dvou jak to plánujeme my. Na druhou stranu oba víme že si takhle nejde nic naplánovat, protože pokud to Bůh bude chtít jinak tak s tím nic neuděláme ale i taak se ptám. Naše myšlenky nás od těchto témat prostě nepouštějí. Neustálé představy. a zároveň si přijdeme jako totální blázni. Nikdo z našich vrstevníků to tak nemá spíš řeší opak. aby k tomu nedošlo. A lidi co jsou starší tak říkají že jsme na to málo vyspělí a že to je nesmysl že takhle vztah nemá správně postupovat....Je to tak??? Člověk se chce prostě jenom zachovat správně... ale jak to vlastně je? A ano uvědomuju si že teď to jeste nevidíme uplně čistě zezačátku jak jsme pobláznění to plně vnímám. jen mám prostě neskutečný nepořádek v hlav... Předem se omlouvám za moc dlouhou zprávu. Chtěla jsem abyste věděli co nejvíc abyste to mohli co nejlepe posoudit. Předem děkuju za odpověď. 3.5.2023 18:11
Bára, 19 let
Odpověď:
Ahoj Báro, díky za dotaz i za velkou důvěru k nám. Úplně na začátku bych chtěla ocenit to, jak jste k sobě otevření, upřímní a jak spolu o všem komunikujete. To je pro vztah moc a moc důležité. Píšeš, že oba už jste jeden asi roční vztah prožili, takže nějaké zkušenosti s chozením máte. Uvědomujete si, že teď prožíváte období poblouznění, zamilovanosti, a tak to nebude pořád. A to je moc dobře, protože potom nastává další fáze vztahu. Spousta lidí si myslí, že svůj vztah musí postavit na zamilovanosti a když potom euforie vyprchá, je něco špatně. Ale to je velký omyl! Skutečná láska nastupuje až po období zamilovanosti. A skutečná láska znamená ROZHODNUTÍ SE pro toho druhého, každodenní rozhodování se mít ho ráda takového, jaký opravdu je - i s jeho chybami a nedostatky, které najednou začínám vidět. Je to tom, že se spolu naučíme komunikovat a řešit konflikty a problémy, které se dřív nebo později objeví. Ale neznamená to, že láska není krásná! Právě naopak! Možná bych to přirovnala k tomu, když k sobě ladíš dva různé nástroje - třeba kytaru a housle. Postupné utahování kolíčků není příjemné, ale když potom zahrajeme společnou skladbu, (kteoru musíme ale nejdřív pořádně nacvičit), která nádherně ladí, je to radost a zážitek! Občas se některý z nástrojů trochu rozladí, takže je potřeba znovu pootočit kolíčky a tak je to celý život. Ale důležité je právě chtít. Kde není vůle, nebývá ani láska a vztahy se rozpadají. Dva lidé, kteří spolu chodí, potřebují čas, na komunikaci, na poznávání jeden druhého, právě i na poznání těch vlastností, které nejsou zrovna IN.:) Nevadí mi to? Dokážu žít s člověkem, který je např. nedochvilný, pomalý nebo naopak na mě moc rychlý?... Takže, nenechte se vyděsit svým okolí, ale zároveň buďte upřímní a poctiví v tom, co si domlouváte a žijete mezi sebou, zvažujte ta pozitiva a negativa, která vám různá rozhodnutí mohou přinést v reálném životě. A někomu může opravdu stačit 1,5-až dva roky, jak píšeš, a je jim to jasné. Jsou rozhodnuti, že jdou do toho! Se všemi radostmi, ale také úskalími, které společný život přináší. Protože svatba, jak ji chápu já, je opravdu na celý život. V dobrém i ve zlém, spolu s P.Bohem, když jste věřící. Což je super, protože je to ON, který je neustále s vámi, pomáhá vám, nejste na nic sami. Nemáte u vás nebo někde poblíž spolčo mladých? Je totiž fajn nebýt pořád jenom spolu, ale zažívat také společenství, partu lidí, kde taky dost poznáme v nejrůznějších situacích toho druhého i sebe sama... Nabídli jsem vám svůj pohled a moc vám fandíme ve správném rozhodnutí. Protože to bude nakonec stejně jenom na vás. Krásné dny. M.
redakce IN!
Otázka: Líbit se a zamilovat. Ahoj, chtěla bych se zeptat - je nějaký rozdíl mezi tím, když holce někdo líbí a když je zamilovaná? Jak by se to dalo přesněji popsat? Děkuji! :) 2.5.2023 20:12
K., 20 let
Odpověď:
Ahoj K, díky za dotaz. No, může to být třeba tak, že se ti líbí nějaký kluk, protože má hezkou postavu, u druhého se ti může líbit jeho účes, u třetího třeba nějaký povahový rys, u čtvrtého jeho smysl pro humor, u pátého jeho kamarádská povaha... Ale pokud se do někoho zamiluješ, tak je to jenom o tom jednom klukovi a líbí se ti na něm vlastně úplně všechno. Vidíš jenom samé klady, je pro tebe prostě ten nej. Říká se tomu také, že má člověk "růžové brýle", vidí všechno jen růžově, žádný mráček. Tak to bych řekla, že je asi ten největší rozdíl mezi líbit se a zamilovat. Krásný den z redakce. M.
redakce IN!
Otázka: Líbí se mi kluk, můj dobrý kamarád. Milá redakce. Jsem v dost špatné situaci a nevím jak ven. Líbí se mi kluk . Ale je to prostě jen můj dobrý kamarád. Jenže nějakým nedopatřením se to dozvěděla jeho mladší sestra, a pojala to tak že jsem do něj prostě blázen. Ale to že se mi líbí nemusí hned znamenat že jsem do něj zamilovaná. No a já mám pocit že to ví i on. Je to dost možné, protože ta jeho sestra se nás prostě snaží dát dohromady. Nedávno mi slíbila, že už nic říkat nebude, ale nevím jak dlouho jí to vydrží. No a když jsem s ní o tom mluvila, že je to jen kamarád, řekla mi :\" ty ale dáváš najevo že jseš do něj zamilovaná. Donesla jsi mu dárek, ve hře jsi mu dávala karty více než mě ( osadníci z katanu) atd.\" Hra mi tak prostě vycházela. Byla to náhoda a dárek ten dostal protože když jsem k nim šla měl zrovna on narozeniny. Prostě to vyšlo všechno špatně. A bojím se , že ví, že se mi líbí. Všimla jsem si že se se mnou baví trochu nerad. Možná mi to tak je přijde, ale já hlavně nechci ztratit dobrého kamaráda. Prosím o radu. 30.4.2023 21:24
Anonym, 13 let
Odpověď:
Ahoj, díky za dotaz. Tak si to zkusíme shrnout::) Lbí se ti kluk, ale víš, že je to prostě jenom tvůj dobrý kamarád. Jenže se to dozvěděla jeho mladší sestra a řekla mu to. A tobě se zdá, že od té doby se k tobě tvůj kamarád chová jinak, odtažitěji. A ty ho hlavně nechceš ztratit jako dobrého kámoše. Co s tím? Nevíme, jak se to jeho mladší sestra dozvěděla, od tebe nebo nějak jinak přes někoho dalšího? V každém případě je to pro tebe trošku poučení, že ne vše se musí někomu říkat. Člověk si to ani třeba neuvědomí, něco řekne, a pak se to může i takhle zvrtnout... Sama píšeš, že je to tvůj dobrý kamarád, asi bych byla pro upřímnost a zkusila bych si s ním promluvit. Říct mu to, co cítítš - že je to tvůj dobrý kamarád, že bys o to kamarádství nechtěla přijít a že je pravda, že se ti líb.:) Ale co to znamená, že se ti někdo líbí? Nemusí to být přece nutně to, že jsi do něho zamilovaná. Může se ti líbit jeho postava, jeho humor, jeho vztah k ostatním kamarádům, jeho veselá povaha nebo upřímnost... .Jestli jste opravdu blízcí kámoši, tak si myslím, že by bylo fajn si o tom promluvit, a možná si i přiznat, že nemusím všechno povídat všem, že je dobré si některá svá tajemství uchovat. Komunikace je moc důležitá v každém vztahu, a je jedno, jestli spolu dva lidé chodí, nebo jsou to kamarádi, nebo manželé nebo kamarádky. Díky povídání si můžeme spoustu věcí osvětlovat, ujasnit, pochopit. Moc ti z redakce přejeme, aby se vám to podařilo a dobrý kamarád tvým dobrým kamarádem i zůstal. Hezké dny. M.
redakce IN!
Otázka: Zamilovanost a ten pravý Před pár měsíci skončil můj první vztah. Byli jsme spolu skoro rok ale ve výsledku jsem zjistila, že po asi 9 měsících vztahu mi spadly \"růžové brýle\" a postupně jsem si uvědomila, že v tom vztahu chybělo hlubší spojení, porozumění, dobrá komunikace... A tak jsem se s ním rozešla. Teď jsem se ale začala bavit s jedním fajn klukem a pomalu to začíná přecházet v \"něco víc\". Jenomže já se bojím, že to bude zase úplně stejné, jako předtím. Že budu pár měsíců šťastná a budu si myslet, že tenhle vztah je ten pravý, ale poté mi dojde, že to tak vůbec není. Co mám dělat? 29.4.2023 11:26
Kiki, 21 let
Odpověď:
Ahoj Kiki, díky za dotaz a důvěru k nám. Zamilovanost, kdy se červenáme, buší nám srdce, jsme v sedmém nebi, když se ten druhý na nás podívá nebo nás vezme za ruku, vždycky po nějakém čase vyprchá. A potom nastává další fáze vztahu. Spousta lidí si myslí, že svůj vztah musí postavit na zamilovanosti a že, když potom euforie vyprchá, je něco špatně. Ale to je velký omyl! Zamilovanost je sice důležitá, protože kdybychom druhého člověka viděli hned reálnýma očima a nepřeskočila mezi námi jiskra, možná bychom se nikdy s nikým neseznámili.:) Ale skutečná láska nastupuje až po období zamilovanosti. A skutečná láska znamená ROZHODNUTÍ SE pro toho druhého, každodenním rozhodování se se mít ho ráda takový, jaký opravdu je - i s jeho chybami a nedostatky, které najednou začínáme vidět. Je o tom, že se spolu naučíme komunikovat a řešit konflikty a problémy, které se dřív nebo později objeví. Ale neznamená to, že láska není krásná! Právě naopak! Možná bych to přirovnala k tomu, když k sobě ladíš dva různé nástroje - třeba kytaru a housle. Postupné utahování kolíčků není příjemné, ale když potom zahrajeme společnou skladbu, která nádherně ladí, je to radost! Občas se některý z nástrojů trochu rozladí, takže je potřeba znovu potočit kolíčky, a tak je to celý život. Ale důležité je právě chtít. Kde není vůle, nebývá ani láska a vztahy se rozpadají. Takže to, že najednou přestaneš cítit slepou zamilovanost a nemáš už tak zamotanou hlavu, není žádná tragédie. Dříve či
později to čeká i tvého kluka. Potom záleží na tom, jak se k tomu oba postavíte. Jestli poznáte, že si natolik rozumíte, že se pustíte do společného překonávání překážek a upevňování vztahu a nebo jestli začnete hledat svůj protějšek každý jinde. Z redakce přejeme hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Mám udělat první krok? Mám udělat \"ten\" krok, napsat mu a pozvat ho ven? Je to vhodné nebo spíš ne? Už se nějakou dobu bavíme a docela dost si píšeme, ale sami jsme venku ještě nebyli (kdyžtak jen s kamarády). Takto to trvá už víc jak půl roku. Nechci zkazit náš vztah tím, že bych něco uspěchala, ale myslím, že je už na čase. Mám pocit, že pokud se něco nezmění teď, \"zamrzneme\" v tomto stádiu a už se z toho nikdy nedostaneme. Díky za reakci 25.4.2023 21:00
Leňa, 19 let
Odpověď:
Ahoj Leňo, díky za dotaz. Asi bych to nechala na tom klukovi, aby tě pozval on. Ale nemusíš být v žádném případě pasivní! Někde jsem četla, a myslím, že na tom je hodně pravdy, že my, ženy, jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat asi spíš opačnému pohlaví.:)
A ještě jedna úvaha k přemýšlení: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělala z Prince na bílém koni Líného Honzu.
Ale to jsou jenom taková zamyšlení, to finální rozhodnutí je stejně jenom na tobě. Z redakce ti přejeme hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Rádi si píšeme, ale v reálu je to kostrbaté... Krásný den do redakce! Potřebovala bych malou radu. Ze skautu se znám s jedním chlapcem. Asi před 3/4 jsme se začali bavit trošku víc, do té doby jsme se znali jen tak od vidění. Více jsme se za tu dobu poznali, často si píšeme a cítím jisté oboustranné sympatie. Mám ho moc ráda a kdyby na to přišlo, nebála bych se jít s ním do vztahu. Když si píšeme, dokážeme se bavit úplně o všem. Ta konverzace nestojí, je vtipná, zajímavá, ale hlavně mnohem jednodušší. Když se ale máme bavit v reálu, je to takové kostrbaté. Mám pocit, jako kdybychom si neměli občas co říct. Ráda si s ním píšu, ale chtěla bych vztah, ve kterém bude živá konverzace alespoň stejně tak jednoduchá a nenucená jako ta v online světě. Je vhodné začít v tomto stádiu začít nějaký vážnější vztah? Mohlo by se to časem třeba zlepšit? Co bychom mohli udělat, aby to šlo lépe? Trápí mě to, ráda bych se posunula dál, ale toto nemohu nějak překousnout. Budu tedy ráda, za jakýkoliv názor či radu :) 23.4.2023 20:47
Zdeni, 18 let
Odpověď:
Ahoj Zdeni, díky za dotaz. Píšeš, že se už skoro 3/4 roku bavíš s chlapcem ze skautu. Máš ho moc ráda, a zdá se ti, že i on tebe. Když si píšete, je to super, ale když si máte povídat v "reálu", tak to drhne. Co s tím? Znám jeden "případ", kdy si psala holka s klukem vtipné a dlouhé dopisy, ale když se potkali, taky to drhlo. Proč? Sama mi pak říkala,že v těch dopisech, to pro ni bylo daleko jednodušší, měla svůj čas, byla v klidu, a psalo se jí jedna báseň,:)... Ale když se potkala s klukem, na kterém jí záleželo, tak najednou začala být nejistá, nechtěla nic pokazit,...a ten kluk to měl dost podobně. Těm dvěma pomohlo si o tom popovídat. Komunikace je vůbec dobrá a hlavně hodně potřebná kdykoliv a s kýmkoliv. Možná by ses mohla zmínit, až si zase budete psát, že se ti s ním tak hezky píše, že ti to jde vlastně skoro samo, ale že se ti zdá, že naživo už se ti to tak nedaří, a že je to možná i vzájemné. Jak to vidí on? A jestli byste si o tom třeba nemohli někdy spolu popovídat...Může se stát, že se pak v rozhovoru dozvíš, že tě bere "jenom" jako bezva kamarádku, nebo že se stydí, že něco pokazí, nebo že se mu líp píše, než mluví, nebo...Je spousta možností, ale to se asi dozvíš, pokud to spolu proberete. Myslím na vás. Hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Líbí se mi jeden kluk, ale já mu asi ne... Dobrý den ,
Chtěla bych se zeptat spíš si nevím rady.Libi se mi jeden kluk ,ale on mne asi nemá rád nebo já nevím občas se na mne podívá a usměje ale asi před dvěma týdny mi když došel za mnou se na něco zeptat řekl jen ty .A navíc dělá ve škole strašné blbosti a kdysi navíc chodil z jednou holkou ze třídy .A ve škole se moc pak stydím .A ještě se mi předevčírem zdál jeden sen na který prostě nejde zapomenout ,že se sním držím za ruce pak se pustíme a pak sem se myslím vzbudila.
Moc děkuji za odpověď. 18.4.2023 19:25
Anežka, 13 let
Odpověď:
Ahoj Anežko, díky za dotaz. Píšeš, že se ti líbí jeden kluk, ale ty jemu asi ne. Nechala bych to na tom klukovi, nemůžeš ho k zájmu o tebe nijak donutit. Ale to, že se ti líbí, je taky v pořádku.:) V tomto věku je úplně normální platonická láska, láska o které jenom sníš, představuješ si ji, a je taky úplně normální že se ti třeba momentálně může líbit jeden kluk, sníš o něm, představuješ si, jak se spolu držíte za ruce, jdete na procházku, atd. a za nějaký čas se ti může líbit zase někdo jiný, ale víš to jenom ty, a nikdo další se to ani dozvědět nemusí. To prostě k tomuto vašemu věku, zvlášť u holek, patří. Víš, pro kluky, ale i pro holky je moc důležité, aby si prošli obdobím, kdy si nacházejí kamarády stejného pohlaví, potom se přátelí s vrstevníky opačného pohlaví a nakonec si najdou nejlepšího (důvěrného) kamaráda / kamarádku. Všechny tyto fáze jsou moc potřebné pro rozvoj osobnosti a nevyplácí se žádnou z nich přeskočit. Jenom díky tomu se totiž můžeme navzájem poznávat a dozvědět se taky něco o sobě. Užívej si nejrůznějších kamarádství, raduj se z každé maličkosti, užívej si každý den.M.
redakce IN!
Otázka: Mám trápení s láskou Mila redakce, poradte mi, prosim. Muj pritel, se kterym jsme se nedavno rozesli (ale pak si uvedomili, ze nas Buh mini provazet nasimi zivotnimi cestami po vzajemnych bocich, tak jsme se dali, jak rikaji mladi, zpatky “dohromady”, mi pred tydnem rekl na romantickem vylete, ze nevi, jestli spolu chodime. bylo to na kopci s vyhledem, takze to narusilo romantickou intimni chvili. pry se boji, ze bude opet ranen a prochazet temnotou... jsem z toho zmatena a nemuzu spat, ani ve skole davat pozor na prednaskach (studuji vysokou skolu a materialy obcas nejsou dostupne online, takze je potreba nemit hlavu tzv. “v oblacich”.. jak to mam brat? je ma duvera opetovana? posledni dobou vynechavame spolecne mse svate a ja uz dlouho nebyla na svatosti smireni.. muze to mit na to vliv??.. dekuji za odpoved. 16.4.2023 23:00
Majda, 21 let
Odpověď:
Ahoj Majdo, díky za dotaz i důvěru k nám. Píšeš, že jste se rozešli s přítelem, ale později jste se k sobě zase vrátili. Před týdnem na romantickém výletě ti však řekl, že vlastně neví, jestli spolu chodíte, že se bojí dalšího zranění... A ty jsi z toho všeho zmatená, nemůžeš se soustředit na školu, atd... Nevíme, jak dlouho jste spolu chodili, jak moc se znáte, ale zdá se mi, že na tom kopci ti dal tvůj přítel nahlédnout do svého nejhlubšího já. Bojí se, že bude raněn a procházet temnotou, jak píšeš. Co to znamená? Stalo se už něco podobného? Víš, chození je hodně o poznávání jeden druhého, často se u toho člověk dozví i spoustu věcí o sobě. Je taky hodně moc o komunikaci. O povídání si o nejrůznějších věcech, o názorech, o tom, co toho druhé těší, ale také trápí. Možná by stálo za to si popovídat o tom, co tím tvůj přítel myslí - zranění, temnota. Někdy a vlastně dost často, právě tím, že spolu s druhými nekomunikujeme nebo komunikujeme špatně, nastává fůra nedorozumění. A přitom se může spousta věcí vysvětlit a osvětlit právě tím, že si o nich budete povídat. A společné mše sv. jsou super, ale pokud to z nějakého důvodu nejde nebo se to nedaří, můžete na sebe alespoň myslet. A svátost smíření? Podle mě je hodně důležitá jak sv. zpověď, tak její pravidelnost. Člověk si fůru věcí uvědomí, protože o nich přemýšlí a na tom, co se mu zrovna nedaří, může zase začít pracovat, s čistým štítem, protože ví, že to, co ho trápilo, odevzdal P.Bohu, a chce se snažit žít dobrý život dál. To je přece super...:) Je moc fajn, že o vašem vztahu přemýšlíš a není ti jedno, jak se bude vyvíjet dál... Zkuste si spolu hodně povídat a probírat nejrůznější věci a uvidíte, jaký na ně má kdo pohled. A někdy se opravdu může stát, a stává se to, že dva lidé, kteří spolu chodí, zjistí, že každý má jiné prioroty a vidí svůj další život jinak než ten druhý. Ale i o tom je chození. A není nic špatného na tom, i když to samozřejmě nějaký čas hodně bolí, se potom rozejít, poučit se z chyb. To mě k tvému dotazu napadlo. Jsou to jenom takové myšlenky k přemýšlení, protože svůj život si každý žije sám a rozhoduje se podle sebe a svého nejlepšího svědomí. Myslím na vás. M.
