Ahoj Bety díky za otázku i důvěru k nám. Píšeš, že jsi zatím s nikým nechodila a před nějakou dobou ti napsal kluk, kterého jsi zahlédla v sousední farnosti v kostele, že byste spolu mohli jít ven. Souhlasilas, ale pak tě polekalo, že by to mělo být tak brzy, a napsala jsi mu, že toho máš hodně, a že bys to nechala tak jak to je. Na druhé straně ale přemýšlíš  o tom, jestli jsi udělala správně. Je o šest let starší, pracuje, ty zatím studuješ. Chceš budovat vztahy na něčem větším než je jenom vzhled a nějaký dojem, snažíš se vše dělat s rozvahou a citem, bojíš se vyjít ze své konfortní zóny. Pochopila jsem to správně? Tak nejdřív trošku všeobecně o vztazích mezi dvěma lidmi. Myslím, že každá dívka si přeje toho svého prince na bílém koni, který bude statečný, vnímavý, pozorný, veselý, ... a samozřejmě sympatický a aspoň trošku hezký. Ale aby na to člověk přišel, jaký ten druhý bude, a jestli nám to spolu bude "pasovat", spolu dva lidé nejdřív potřebují chodit, potřebují se vzájemně poznat, hodně spolu mluvit, řešit nejrůznější situace, a tak vlastně postupně zjišťují, jestli je to ten pravý/pravá. A není nic špatného na tom, když se dva lidé, kteří spolu upřímě hledají společnou "notu", ale zjistí, že to nepůjde, tak se rozejdou. Ve slušnosti a s úctou jeden ke druhému. A může je to i posunout dál, protože už ví, co se jim na tom druhém líbí, ale co už nemohou respektovat atd. Protože se to může stát a není to ničí chyba, jenom to prostě nejsou dvě půlku jednoho jablíčka nebo dva puzzle, které do sebe hezky zapadají. Vzpomínám si, že jsem přibližně ve tvém věku přemýšlela dost podobně, přála jsem si mít první vztah, který by byl zároveň i poslední, až do konce života. Ale to člověk opravdu zjistí až tím, že s tím druhým tráví nějaký čas.To ale neznamená, že musíš hned chodit s tímto klukem, to vůbec ne, je to jenom takové obecné přemýšlení o tom, jak mohou vztahy fungovat. A když se vrátíme teď k tobě samotné? Když s ním např. jednou (i víckrát) půjdeš na procházku, tak se nic nestane, protože spolu nemusíte hned chodit. Je potřeba si to vyjasnit, aby jste oba věděli, na čem jste. Když mu např. jasně řekneš, že s ním jdeš ven proto, abyste se lépe poznali. (Protože se znáte jen od vidění a jste si navzájem sympatičtí, tak se můžete víc poznat a pak se uvidí). Můžete skončit jako kamarádi, nebo jako víc a nebo jako nic a nebo se můžeš rozhodnout, že raději žádná procházka ani nic jiného s tímto klukem nebude. Je to jenom na tobě, jak to vidíš a cítíš. Přeji ti taky krásný den a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj, díky za dotaz. Píšeš, že se ti líbí kluci, ale oni si tě nevšímají. Dáváš to za vinu tomu, že nejsi dokonalá, chápu to správně? Dobrá zpráva na začátek: NIkdo není dokonalý a každý/á z nás je originál, a to je moc dobře. Představ si, jaká by to byla nuda, kdybychom byli všichni ale úplně stejní.! Na druhé straně je pravda, že s mnoha "nedokonalostmi" se dá pracovat. Tak např. akné, to je problém snad každé holky i kluka v dospívání. Někdo na akné trpí více, někdo méně, ale asi ho zažil každý. Co s tím? Nezapomínej na pravidelné čištění obličeje - vždy ráno a večer si umýj obličej jemným čisticím prostředkem. Nevyplácí se vymačkávat si pupínky ani si příliš sahat rukama na obličej, roznáší se tím nejrůznější infekce po tváři. Důležitá je také správná životospráva - dostatek spánku, strava bohatá na vitamíny, pitný režim, pobyt na čerstvém vzduchu, netrávit spoustu času na pc nebo mobilu atd.... Ale to všechno asi znáš, jenom je potřeba si to sem tam připomenout a hlavně dodržovat!:) Vlasy si můžeš mýt podle potřeby, i tady se často stává, že v dospívání se více mastí. A větší nos? Osvědčená rada vizážistů zní: naučit se neřešit nedostatky, ale vyzdvihnout přednosti. Když bude např. tvou dominantou milý a nakažlivý úsměv ( a usmívat se může každý z nás), nikdo zřejmě (podle tebe velký) nos, řešit nebude. Úplně chápu, že když máš mluvit před větší skupinou, tak jsi nervózní a věř mi, že i s tímto se potýká spousta i dospělých lidí,. Ale i toho se dá postupnými kroky zbavit. Jak? Můžeš doma nacvičovat před zrcadlem, o čem budeš např. další den mluvit před tabulí, můžeš danou látku vysvětlit mladší sestře nebo mamince nebo jenom tak do prostoru:)... Tím, že to budeš procvičovatt nanečisto, budeš pak v reálu klidnější. Můžeš to vyzkoušet.:) A chápu, že jenom tak přijít za nějakým klukem a říct mu nazdar, jak píšeš, není úplně jednoduché, ale hledej příležitosti. Můžou se naskytnout např. na školním obědě, v šatně nebo o přestávce, vždy se totiž můžeš mile usmát, pozdravit, nebo se na něco zeptat, něco poradit. Nemusí to být hned, a chce to  taky určitě trpělivost. Buď holkou do nepohody. Moc hezky se o tom píše např. v tomto článku:https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Ať se ti daří. M.

Ahoj, díky za dotaz. Líbí se ti kluk od vás ze školy, ráda bys s ním chodila, na druhé straně z toho máš strach. Myslíš si, že i ty se líbíš jemu, ale jistá si nejsi a nikdy jste se spolu ani nebavili. Někde jsem četla, a myslím si, že to tak nějak i je,:) že my ženy obecně jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Co to znamená v praxi? Když se potkáte nebo když se naskytně nějaká příležitost, můžeš se na něho usmát, můžeš mu říct ahoj, prohodit pár slov, jste přece z jedné školy, můžeš si přisednou  ve školní jídelně ke stolu. Není nutné se ho snažit hned sbalit, ale spíš se trochu poznat a nechat tomu volný průběh. Pokud ten kluk o tebe opravdu stojí, tak ti to nějak dá najevo, a myslím si, že to poznáš.... A nemusí to být také hned, my jsme v dnešní době zvyklí na to, že všechno musíme mít rychle, nejlépe ihned, ale takto např. vztahy opravdu nefungují. Chce to čas a trpělivost. Je ale možné, že tě bere jako jakoukoliv jinou holku ze školy, i na to se musíš připravit, protože i tak to může být. Ale tím, že se k němu budeš chovat mile (pozdrav, úsměv,..) určitě nic nepokazíš a uvidíš. Přejeme zi z redakce krásný den. M.

Ahoj, díky za dotaz i za důvěru k nám. Přidám svědectví holky, která zažívala něco podobného, a když si myslela, že teď je ten čas, vzala věci do svých rukou:

Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně
samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to...

Tolik už starší příběh, ale je v něm spousta důležitých věcí. Nejdůležitější je asi začít být šťastná sama se sebou - přečíst si zajímavou knížku, poslechnout krásnou hudbu, zajít s kámoškou na něco dobrého do cukrárny,:), navštívit třeba sousedku, která je sama... prostě učit se radosti ze života, prožívat maličké radosti každý den... Neboj, ono to půjde.
Na webu si můžeš přečíst i další dva články: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm. http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm.

Přejeme ti z redakce krásný a naplněný život.

Ahoj Adel, díky za dotaz. Jak už jsme tady psaly vícekrát, jsi ve věku, kdy zamilovat se není vůbec těžké. Stačí několik pohledů, případně úsměv a už je v tom člověk až po uši, že?:) A píšeš také o tom, že ten kluk ti napsal, že ses mu chvíli líbila, ale teď už ne. Víš, kluci to v tomto věku mají trošku jinak než holky. Oni se zajímají spíš o fotbal, hokej, kolo, kamarády a možná taky trošku i o holky,:), ale jejich pohledy v tomto věku obvykle neznamenají nic víc než pouhou zvědavost. Takže radíme: žádný spěch! Klidně můžete být  kamarádi, ale na chození je opravdu ještě hodně brzo. Jak pro něj, tak pro tebe. Krásný podzimní čas. M.

Ahoj Eli, díky za dotaz. Souhlasím, že ve vztahu by měla fungovat především upřímnost, otevřenost a důležitá je taky přirozenost. Jednej tak, jak to cítíš. Dva lidé spolu chodí proto, aby se vzájemně dobře poznali, naučili se společně komunikaci, důvěře, respektování názoru toho druhého a tím pádem i růst ve vzájemné lásce. A to samozřejmě nejde všechno hned. A pokud to cítíš tak, že bys chtěla trošku "přibrzdit", tak to svému klukovi řekni, pokud tě má opravdu rád, tak to pochopí.. Popovídejte si spolu o tom, co cítíš ty, jak to vidí on, o tom je také chození, a je moc důležité si takto povídat a sdílet se. Moc hezká je i knížka i v elektronické podobě: Sex, šlehačka na dortu,https://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html, moc doporučuju společně pročíst a popovídat si. Přejeme ti z redakce krásný den. M.

Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Jj, to se často stává. :) Jsi ještě hodně mladá dospívající slečna, a k dospívání přesně tohle patří. Říká se tomu platonická láska. Někdo se ti líbí, ty o něm každý den sníš, zajímáš se o to, co dělá, co ho baví, pozoruješ, co se ti na něm líbí, představuješ si, jaké by bylo s ním chodit,... A až přijde čas (zpravidla až za několik let po tomto období), se dočkáš i opravdového vztahu. Zatím si užívej těchto pocitů a do ničeho se nežeň. Bez ohledu na to, jeslti tvé spolužačky s někým třeba už tkzv."chodí" nebo ne. Neporovnávej se s nimi, ale počkej si, až budeš připravená. Až se najde někdo, kdo bude tvoji lásku opětovat. Období platonických lásek je jedno z nejhezčích v životě, tak si ho nenech ničím a nikým kazit a prožívej každý den naplno. Z redakce přejeme hezké podzimní dny. M.
 

Ahoj Anežko, díky za tvůj dotaz. Píšeš, že asi před rokem se holky s klukama ve vaší třídě pohádali a od té doby to u hodně spolužáků přetrvává. Co s tím? Chování druhých změníš jen těžko, ale můžeš se snažit být dobrou kamarádkou všech a pokusit se svým kamarádstvím "nakazit" i je. Jednoduše trvej na tom, že se budeš bavit se všema, protože je máš ráda všechny a záleží ti na nich na všech. Samozřejmě nic nepokazíš ani tím, že se za celou vaší třídu budeš každý den modlit. Jak se ostatní zachovají, je už na nich, ale ty budeš vědět, že jsi pro usmíření ve vaší třídě udělala maximum. A co se týká kluka, který se ti líbí? Ani tam nic nepokazíš kamarádským chováním a milým úsměvem. A uvidíš.)... Hezké podzimní dny. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. Závislá se můžeš stát na čemkoliv - na sladkostech, na mobilu, na cvičení... i na čtení romantických knížek. Je dobré si říct, že to není realita, že je to "jenom" knížka, čtení, kde všechno obyčejně dopadne dobře, je to "slaďárna", je to obyčejně i velká romantika, a navíc je to napsané tak, aby se to moc dobře četlo. Jsou to vesměs příběhy kluků a holek ve  vašem věku, takže příběhy, které náctileté slečny samozřejmě zajímají, ale z reálného života to moc není. To je důležité si uvědomit. Ale pokud to budeš brát jako oddychovku, čtení, u kterého si odpočineš, tak proč ne. Je prostě důležité zůstat nohama na zemi a uvědomovat si rozdíl mezi knížkou a realitou. Krásné dny. M.

Ahoj Rézo, díky za dotaz. Na táboře se často stává, že se někdo do někoho zamiluje. Líbí se ti např. jeho úsměv, jeho ochota pomáhat, jeho krásně zelené oči, jeho vysportovaná postava, jeho nakažlivý smích... Může toho být spousta a bum, zamilovanost je tady. Je také pravda, že kluci v tomto věku ještě moc na nějaké chození nemyslí, zajímá je spíš fotbal nebo jiné sporty, elektronika a samozřejmě kamarádi. Jasně, že se jim může líbit nějaká holka, ale obyčejně spíš jako dobrá kamarádka. Ty sama píšeš, že z jeho strany to nevypadá dobře, a že nechceš být někdo, kdo ho bude nahánět. A s tím určitě souhlasíme. Pokud se s tebou nebude chtít bavit, měla bys to respektovat a do ničeho ho nenutit. Svoboda je pro každého moc důležitá, myslím si, že bys chtěla, pokud by to bylo opačně, aby stejně tak tvoji svobodu repektoval nějaký kluk. Asi to bude ještě chvíli bolet, ale přebolí to, uvidíš. A zkus se na to podívat i z té dobré stránky: zažila jsi krásný tábor, poznala i bezva kamarády-kluky a možná částečně přišla i na to, co je a co není důležité.14let - to je období hledání, zkoumání, kamarádství a přátelství, ale třeba také i zamilovanosti nebo platonické lásky. Bylo by škoda o tuto dobu přijít. A neboj, na tu opravdovou lásku máš ještě čas, a až její čas přijde, tak se někde objeví někdo, pro koho budeš ta nej, jedinečná a pravá. Ať se ti daří. M.

člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé