Milá Marie,

na jedné straně chápeme Tvé rodiče, kteří pro Tebe chtějí (ze svého pohledu) to nejlepší a chtějí Tě uchránit případného zklamání. Na druhé straně jsi už dospělá a rozhodnout se, co uděláš, musíš sama. Také jsi už dost velká na to, aby sis s rodiči otevřeně promluvila, vyslechla si jejich názory a řekla jim o svém pohledu na věc.

O chození s nevěřícím jsme tady před časem psaly. Z příspěvku vybíráme: Určitě je dobré mít nějaký ideál, ale stejně jako v jiných oblastech života, i v partnerských vztazích se k ideálu jenom přibližujeme tak jak každý z nás umí a jak se o to snaží. Myslíme si, že pokud se člověk za budoucí vztah modlí, Bůh ho v tom rozhodně nenechá, ať už si najde věřícího nebo nevěřícího partnera.

Samozřejmě, že je mnohem jednodušší, když se potkají dva lidé, kteří žijí s Bohem, snaží se svoji víru prohlubovat, společně se můžou modlit a mají jasno v tom, že v budoucnu k Bohu povedou i své děti. V takovém manželství se těžkosti života zvládají jednodušeji.

Na druhé straně - není věřící jako věřící a nevěřící jako nevěřící. Někdo je věřící jenom "papírově", tím, že je pokřtěný, byl u svátostí, ale jinak chodí na mše jenom z povinnosti a o víru se nezajímá, nežije s Bohem, nemodlí se,... A někdo jiný si říká "nevěřící" třeba jenom proto, že mu nikdo o Bohu nevyprávěl, nikdo jej k Němu nevedl. Koneckonců víra je dar.  

Pokud člověk začne chodit s nevěřícím, je potřeba, aby od začátku vztahu spolu o víře mluvili. Aby se věřící partner otevřel a upřímně mluvil o tom, co pro něj víra znamená. Právě k tomu je totiž doba chození, abyste si ujasnili, které hodnoty jsou pro vás důležité. Je špatně myslet si, že se to vyřeší samo až v manželství nebo že toho člověka "obrátím".

A ještě jedna věc: Kdybyste spolu začali chodit, nikde není psáno, že se později vezmete. Pokud bys poznala, že se hodnotami rozcházíte, je rozchod na místě. Vždyť i rozchody patří k životu a posunují nás někam dál.

Milá Unicorn,

chodíte do stejné školy, tak si téma k hovoru určitě nějaké najdeš. Můžete se spolu bavit třeba o učitelích, o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si k němu v tramvaji přisednout a jenom ho pozdravit (bez ohledu na to, jestli jsi ho viděla ve škole nebo ne - lidé se přece zdraví i častěji).

Na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit  nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Přejeme Ti hodně pohody a správné rozhodování.

Milá Markéto,

rada je jednoduchá. Musíš počkat, co udělá ten kluk. Potom už se sama rozhodneš, jak zareagovat. Dokud se ale nevyjádří, nezbývá Ti než být trpělivá. Kluci nemají moc rádi, když jim holky nadbíhají a vnucují se. To potom většinou ztratí zájem. Čekání na jeho vyjádření si můžeš zkrátit třeba výletem s kamarádkou nebo tím, že budeš dělat něco, co Tě baví.

A když se nevyjádří? Nedělej si vrásky, kluci v tomhle věku často sami nevědí, co chtějí. Možná Ti to ušetří trápení z pozdějšího rozchodu.

Myslíme na Tebe.

Milá Holko,

děkujeme za důběru, s kterou se na nás obracíš. Z Tvé otázky je cítit bezradnost, kterou teď prožíváš. Nechceš ublížit kamarádce a zároveň jsi zamilovaná do kluka, který se líbí i jí. A "odmilovat" se nejde na povel.

Podle toho, co píšeš, ten kluk ani s jednou z vás nechodí. Proto se nemusíš trápit tím, že bys kamarádce "lezla do zelí", kdybys s ním trávila čas. Může se rozhodnout pro kteroukoli z vás - jen je potřeba mu dát dostatečný čas a prostor, a také svobodu, aby se mohl vyjádřit. Zároveň je dobré mít k němu otevřený postoj a nebránit se případnému setkávání. 

Pokud jsi věřící, zkus do své situace pozvat Boha a modlit se za jeho vedení, ať najdeš správnou cestu. Také můžeš být klidná v tom, že jsi ve věku, kdy si můžeš dovolit nechat dostatek času na hledání partnera. Třeba přijde brzy, ale nic tě nežene. Plně si užívej i stav svobody, ve kterém jsi. Obojí je dar a má své místo v životě.

A ještě něco: Byla by škoda, aby se kvůli této situaci narušilo Tvé přátelství s kamarádkou, ale obě máte právo na to, aby se vám líbil stejný člověk. Není na tom nic špatného. Je ale dobré připravit se na jakoukoli variantu toho, ajk to dopadne - buď začne ten kluk chodit s některou z vás nebo je tvá či jeho cesta něco úplně jiného nebo se z vás všech stanou kamarádi - to ukáže čas. 

Přejeme, ať se Ti daří a jsi opravdu šťastná. Hezké dny!

Milá Ami,

chápu, že se Ti to z Tvojí pozice zdá nespravedlivé, ale všechno není tak černobílé, jak se zdá. Víš, kluci, kteří řeší rozchod tak, že "vyrážejí klín klínem" a brzy si najdou jinou holku, mají tu nevýhodu, že je většinou bolest z předchozího rozchodu dožene až mnohem později. V době, kdy holka, se kterou se rozešel, je už dávno " v pohodě". Jedou tak trochu na setrvačnost, jestli tomu rozumíš. Zatímco holka se doma vybrečí a vysmutí a po nějakém čase i ta největší bolest ze ztráty odezní, kluk ve snaze zapomenout na bývalý vztah a nepodléhat smutnění často hledá nový vztah a smutek na něho dolehne až později. Navíc hrozí, že tím ublíží i nové dívce, se kterou chodí.

S tím smutněním to nemusí být vždycky pravidlo, jsou také dívky, které se po rozchodu rychle oklepou a začnou chodit s někým jiným. Záleží také na dalších okolnostech: kdo se s kým rozešel, jak dlouho vtrah trval apod.

Měj se moc pěkně!

Nemyslíš, že teď už není tak jasné, kdo je na tom líp?

Ahoj Aničko,

jste spolužáci, tak téma k hovoru určitě nějaké najdeš. Můžete se spolu bavit třeba o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si přisednout na obědě.... 

Ale na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit  nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Přejeme Ti hodně pohody a správné rozhodování.                                       

Ahoj Aničko,

díky za dotaz. Nevíme, jak je ten kluk starý, jestli spolu chodíte do třídy, do školy, atd. Ale nejlepší asi bude, když si spolu popovídáte osobně a svoje názory si vysvětlíte, a hned budeš vědět na čem jsi. Třeba v cukrárně při zmrzce :-).

Držíme palce.

Ahoj Soňo,

díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama přiznáváš, že se k tobě chová moc hezky a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím.Tak se na to spolu podíváme:). Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.

Chodíš s bezva klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Někde jsem četla moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral? Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde:). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí.Jestliže tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás. A další moudro:

Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme.

Fandíme ti, a věříme, že to zvládneš, protože už tím, že jsi to napsala, je vidět, že o to zbavit se žárlivosti moc stojíš.

Myslíme na Tebe.

Ahoj anonymko,

jestli jsme to v redakci správně pochopily: jsi zamilovaná do staršího kluka, on to neví, ty ani nechceš aby to věděl, ale chtěla by ses s ním bavit "alespoň" jako kamarádka. A nevíš jak na to, aby ho to neodpuzovalo, aby to bylo přirozené...

Nevíme, kolik je mu let, ale bavit se s ním rozhodně můžeš.  Jak? Chápeme, že je to pro tebe jiné, než když se bavíš s kamarádem, kde o nic nejde, tam to bavení jde asi samo, že? Někdy  je dobré zbytečně netlačit na pilu, to znamená, že někdy stačí opravdu "jenom" se mile usmát, prohodit pár slov,  když k tomu bude nějaká příležitost... Je možné, že Tě bere jako holku, kterou potkává např. na cestě ze školy, kterou vidí v kostele nebo někde jinde, ale tím to končí. A pak ti nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Nebo se z vás postupně stanou kámoši. I to je možné.  

Ale rozhodování, s kým budu a nebudu kamarádit, s kým budu a nebudu chodit atd., je vždy na obou stranách. Je bezva, že si to uvědomuješ. Přejeme z redakce hodně trpělivosti  a nezapomínej na to, že je ti 15 a máš spoustu krásných dnů, dobrodružství i kamarádství ještě před sebou.

Milá P.,

to, co prožíváš, souvisí s obdobím dospívání. V šestnácti letech v sobě máme zmatky a nevyznáme se ve svých pocitech, které navíc hodně kolísají. Jeden den se Ti ten kluk líbí, druhého dne k němu cítíš odpor. To je normální a v přirozené. Do značné míry za to můžou hormony.

Na druhé straně je to signál toho, že se teprve utváří Tvoje osobnost. Možná by bylo lépe s chozením ještě nějaký ten čas počkat, abyste si s tím klukem jenom navzájem neublížili. Váš vztah by nejspíš vypadal jako na houpačce, oba byste se zmítali ve vlnách emocí a nevěděli, co si počít sami se sebou, natož, co s tím druhým. 

Myslíme na Tebe!