Otázka: Mám možnost chodit s úžasným klukem. Je do něj ale zamilovaná i kamarádka a nechci ji ztratit. Co mám dělat? Mám možnost chodit s úžasným klukem. Moje kamarádka je do něj, ale zamilovaná a já ji nechci ztratit. Co s tím ? 21.6.2015 16:04
Kája, 13 let
Odpověď:
Milá Kájo,
děkujeme za upřímnou otázku. Je vidět, že Ti velmi záleží na kamarádce a zároveň bys ráda chodila i s tím klukem. A teď nevíš, jak se zachovat.
Podle toho, co píšeš, ten kluk zatím ani s jednou z vás nechodí. Proto se nemusíš trápit tím, že bys kamarádce "lezla do zelí", kdybys s ním trávila čas. Nechala bych rozhodnutí na něm. Pokud mu nebudeš vyloženě nadbíhat a on tě přesto někam pozve a vybere si Tebe, bude teprve doba na to začít něco řešit.
Pokud jsi věřící, zkus do své situace pozvat Boha a modlit se za jeho vedení, ať najdeš správnou cestu. Také můžeš být klidná v tom, že jsi ve věku, kdy si můžeš dovolit nechat na hledání partnera dostatek času. Nic tě nežene. Plně si užívej i stav svobody, ve kterém zatím jsi. Obojí je dar a má své místo v životě.
A ještě něco: Byla by škoda, aby se kvůli této situaci narušilo Tvé přátelství s kamarádkou, ale obě máte právo na to, aby se vám líbil stejný člověk. Není na tom nic špatného. Je ale dobré připravit se na jakoukoli variantu toho, jak to dopadne - může se stát, že ten kluk začne chodit s Tvojí kamarádkou nebo je tvá či jeho cesta něco úplně jiného nebo se z vás všech stanou kamarádi - to ukáže čas.
Přejeme, ať se Ti daří a jsi opravdu šťastná. Hezké dny!
redakce IN!
Otázka: Můj kluk není věřící. Mám strach, že si před ním víru nedokážu obhájit. Prosím, poraďte. Milá redakce,
v hlavě mám bouřku a asi potřebuji slyšet nějakou zpětnou vazbu, povzbuzení, či názor. Jsem zamilovaná. Je na tom mnoho krásného. Cítím, jak je láska mocná. Náš vztah je úplně na začátku... jde asi o pouhých deset dní, ale kdo ví, kolikrát se ještě bude tento můj „problém“ opakovat. Jedná se o to, že můj partner není křesťanem.
Při našem posledním kontaktu, jsem se konečně odvážila mu říct všechno, co by o mně měl vědět – jsem katolička. Nedokázala jsem mu to říct slovně, a tak jsem mu to napsala. Bylo to před jeho odjezdem do zahraničí, takže mám teď pár dní čas na to, abych o tom přemýšlela a připravila se na to, co mě čeká po jeho návratu… Jeho reakce na můj oznam, že jsem katolička byla strohá. Myslím, že byl trochu zaskočený. Řekl jen, že proti nám nic nemá, ale že katolíků taky zas tolik nezná.
Až se mi vrátí ze zahraničí, počítám s tím, že přijde mnoho otázek. Mám velký strach, že nedokážu obhájit svoji víru. Můj častý problém je, že mám v hlavě úplně jasné odpovědi, ale jako bych je nedovedla vyřknout. Jindy si zas s odpovědí nejsem jistá vůbec, nevím jak lidem odpovědět např. na otázky evoluce. Vím, že evoluci uznáváme, ale prostě mi vždycky nejde jednoduše odpovídat na, mnohdy dost impertinentní, otázky nekatolíků.
Ráda bych se proto zeptala, jestli nemáte nějaký tip např. na nějakou knížku, která by byla inspirací pro mě a seznámila mě s nějakým „trikem“ na to, jak jednoduše interpretovat to, v co věřím. Nebo na nějaký film, který bychom mohli shlédnout společně, a který by mi pomohl v interpretaci a odpovídání na otázky víry, bez toho aniž bych příliš mluvila. Nemám takový dar řeči, neumím jednoduše – polopaticky vysvětlit to, v čem mám jasno. Jsem člověk žijící od mala ve víře a teď se mám snažit o interpretaci víry člověku z úplně jiného kraje, člověku, který v životě nebyl na mši svaté. Nechci ho do ničeho nutit, nechci ho zastrašit, nechci, aby měl o křesťanství zkreslené dojmy. Co mám dělat pro to, aby se nezalekl a dobře mě pochopil? Aby věděl, že jsme vlastně úplně normální, a že na tom nic není… Bojím se dne, kdy mu budu vysvětlovat, že sex patří až do manželství, protože tak, je to správně. Vím, že, jestli se toho kvůli mně vzdá, bude to pro mě ten nejnádhernější důkaz lásky, který mi mohl dát, ale nedovedu si představit, jak mu to vysvětlím. Nevím, jak bych se chovala na jeho místě já. Musí to být i pro něho, jakožto nevěřícího moc těžké. Myslím, že mám na Pána Boha trochu vztek, neboť mi dal dar víry a jemu, tak po všech stránkách krásnému člověku, ne. Zlomí mi srdce, pokud náš vztah ztroskotá na tom, že jsem věřící.
Předem velmi děkuji, za vaši zpětnou vazbu. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, to ta moje bouřka v hlavě a mé rozpolcené srdce.… 18.6.2015 19:05
Jana, 20 let
Odpověď:
Milá Jano,
je moc hezké, že se ptáš a hledáš. Být zamilován je opravdu krásné. Zároveň máš již dost let na to, abys kromě emocí dokázala zapojit i svůj rozum.
Vztah mezi mužem a ženou, který má přerůst do manželství a rodiny, to je něco velice vážného. Vždyť ten muž se má stát otcem tvých dětí. A rodit děti znamená nejen dát jim život, ale též je nasměrovat k Bohu a k nebi. Víra je dar, který mění styl života. Proto je víra rodičů tak důležitá.
Občas se ptám sám sebe: Jak je možné, že dědeček s babičkou věří, děti už nic moc a vnuci jsou bezvěrci? Ano, víra je osobní rozhodnutí, ale není chyba někde v našich rodinách, když neumíme víru dětem vhodně předávat?
Je tedy jasné, že jakmile se vezmou lidé, kteří mají odlišný vztah k Bohu, nikdy to nebudou mít snadné. Nestačí, aby věřící jen toleroval víru druhého. Je třeba, aby se jí snažil poznat a dělal vše proto, aby ji jeho děti přijaly, i když on ten dar nemá. V jedné farnosti mi chodili do kostela manželé, kdy jeden nebo druhý byl nepokřtěný. Chodil tam kvůli dětem, kvůli rodině. V manželství je třeba mnoho oblastí sjednocovat a ne vždy se to pochopitelně podaří, proto jsou vždy třecí plochy. Víra je jednou z velice podstatných záležitostí.
Podívej, když s ním budeš diskutovat, vůbec se neboj. Pros v modlitbě Ducha svatého, aby Tě vedl. Neexistuje nějaká knížka, kde vše najdeš, film, který vše vysvětlí. Vůbec se nestyď, když mu řekneš, úplně nevím, promyslím si to a odpovím příště. Když bueš hledat odpovědi, použij YOUCAT nebo Katechismus katolické církve. Budeš-li o víře diskutovat, sama se mnohé dozvíš a prohloubíš svou víru.
Jednoduše řečeno: Jste na začátku vztahu, který může vyrůst, ale může třeba i vyprchat. Toho se neboj. A snad se mi podařilo i vyjádřit skutečnost, že nejde jen o to nespat spolu před svatbou (což je jasné), ale i vycházet z toho, že věřící má jistý styl života, který je důležitý.
Jan Balík
Otázka: Seznámila jsem se s klukem, který bydlí daleko a chtěli bychom se znova setkat, ale nevíme jak. Prosím, poraďte. Dobrý den potřebuji nutně poradit,seznámila jsem se s hodným a hezkým klukem pořát si píšem jenomže je ode mne daleko a tam kde bydlí nejezdí moc autobusy,chceme se znova setkat ale nevíme jak se k sobě dostat prosím poradte nám někdo.Děkuji Maketa =) 17.6.2015 22:25
Maketa, 15 let
Odpověď:
Milá Maketo,
je dobře, že nechcete udržovat jenom virtuální vztah, ale čas od času se také setkat osobně. Nejlépe bude, když společně zajedete na nějakou akci - třeba na víkend na některé z diecézních center života mládeže (DCŽM) - jejich seznam najdeš tady: http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/diecezni-centrum-zivota-mladeze/ Je to totiž skvělá možnost, jak být spolu, a zároveň něco společně prožít a zároveň máš příležitost všímat si, jak se Tvůj kluk chová k ostatním lidem, jak se chová, když je unavený, když se mu něco nepodaří,...
To je totiž moc důležité. Nezůstávat ve vztahu jenom sami (i když je to velmi lákavé), ale učit se být spolu a zároveň vycházet s druhými lidmi kolem nás. A také platí, že tak, jak se Tvůj kluk chová k druhým, se bude nejspíš časem chovat k Tobě, jakmile vyprchá "slepá" zamilovanost.
Věříme, že se vám podaří nějakou akci vybrat a že se budete moci znovu potkat osobně a lépe se poznat. Myslíme na vás!
redakce IN!
Otázka: Jak se zbavit zamilovanosti? Dobrý den, obracím se na Vás s otázkou jak \"přestat milovat\". Nejde o pravou lásku, vlastně ani o zamilovanost v pravém slova smyslu. Dlouhou dobu se mi líbí jeden kluk (3-4 roky). Neznáme se, nemluvíme spolu. A já nerozumím tomu, jak mohu být zamilovaná. Je to vlastně proti všem mým pravidlům - nechci se rozhodovat nebo stavět na první místo vzhled. Ale mám všechny takové ty projevy zamilovanosti jako neustálé koukání na něj, nemožnost mluvit v jeho přítomnosti, nervozita, zrychlený tep... :D . Prostě tak. A v tom by asi nebyl problém, proč nebýt jentak zamilovaná, že? :) Ale on má holku. Je to asi rok, co to vím a přesto nejsem schopná to překonat a \"nechat ho jít\". 1) je o mnoho let starší než já 2) nebavíme se spolu 3) má holku 4) nikdy bych nechtěla někomu někoho přebrat 5) stejně by to s mým vzhledem ani nešlo ;) a i když těch důvodů je dost, mně to nestačí, takže hledám další 6) vždycky, když jsem ho viděla na zábavě (asi 2x) byl tak trochu opilý. Proč to nestačí? Co můžu dělat? Děkuji a omlouvám se za tak dlouhé \"vylití\" svého srdíčka :)). 15.6.2015 20:43
Míjí, 16 let
Odpověď:
Milá Míjí,
to, že se zamiluješ, je často proti všem pravidlům (jak se obrazně říká, často se naše srdce staví proti rozumu). Pokud se chceš zamilovanosti zbavit, platí, že nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k tomu klukovi odezní samy.
Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání. Nebo vymysli aktivitu (oslavu, výlet, hru) pro celou rodinu. Bude u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.
Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Myslíme na Tebe.
Krásné dny!
redakce IN!
Otázka: S kým se dá bavit o vztazích? A jak se nezamilovat? Milá redakce... docela by mě zajímalo, s kým se dá bavit o vztazích? Myslím to tak nějak obecně... Trápí mě okolo toho nespočet otázek, a vůbec nevím, s kým si o tom popovídat, s kým to probrat... Doma to moc nejde, kamarádky na mě kašlou..a nic jiného mě nenapadá.
A ještě jedna otázka - seznámila jsem se s jedním klukem, zatím si píšeme... A moje otázka zní, proč je tak jednoduché se stát na těch zprávách \"závislou\"? Denně, někdy i několikrát denně kontroluji poštu, jestli nemám zprávu...a když ne, tak jsem z toho zklamaná/smutná. Snažím se na to nemyslet, ale nejde to... dělám cokoliv, ale vždycky mi občas myšlenky sklouznou zase k němu... Nechci se zamilovat.. :/ Chci počkat, až k tomu bude jakýsi \"důvod\", až to bude oboustranné, jestli vůbec...snad chápete, jak to myslím. 15.6.2015 13:48
Tena, 22 let
Odpověď:
Milá Teno,
pokud Tě trápí spousta otázek o vztazích, nemusíš odpovědi nacházet jenom při rozhovorech s lidmi. Existuje i spousta kvalitních knížek o vztazích, jen namátkou vybíráme:
- Kateřina Šťastná: Umíš v tom chodit? (Paulínky) http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Umis-v-tom-chodit
Zajímavé články najdeš také na našem webu v rubrice Vztahy a odpovědi na nejrůznější otázky tady v poradně. JInak doporučujeme nezůstávat sama, ale nabídnout se jako dobrovolník v nějaké organizaci (třeba docházet do domova důchodců či hospice - senioři mají bohaté zkušenosti a budou vděční, když Ti budou moci něco povyprávět nebo Ti poradit) nebo začni jezdit na DCŽM a najdi si takové přátele, kteří na Tebe "kašlat" nebudou.
A pokud jde o druhou část otázky: To, co popisuješ, svědčí o tom, že už jsi do toho kluka zamilovaná, i když si to nechceš přiznat. Zamilovanost totiž přichází často nezvaně, nečekaně, i když se jí rozumem bráníme. Je to krásný stav, který je součástí našeho života, nemusíš se jím trápit a mít výčitky. I díky zamilovanosti (a případné bolesti z toho, že Tvá láska nebude opětovaná) získáváš nové zkušenosti a učíš se vztahům. Pokud by ses ale přesto chtěla "odmilovat", mrkni na jednu z odpovědí tady v poradně. Kromě rad, které jsou tam uvedeny, je důležité ještě to, že bys s tím klukem musela přerušit kontakt. Rozhodnutí je na Tobě. Klidně ho ale "prokonzultuj" s Tím, komu na Tobě nejvíc záleží - s Bohem v modlitbě (či při četbě Písma). Mimochodem, s Ním se můžeš bavit i o všech vztazích a v Bibli najdeš spoustu odpovědí i na otázky jak žít vztahy kolem sebe.
Ať se Ti daří. Myslíme na Tebe!
redakce IN!
Otázka: Jak posunout vztah dál? Zdravím, chodím se svým přítelem čtyři roky a poslední dobou mám takový pocit, že bych ten náš vztah chtěla posunout někam dál. Že prostě společné výlety, posedávání v parku na lavičce a povídání si mi nestačí. Když jsme se o tom bavili, chtěl, abych navrhla, jak náš vztah posunout dál. Jenže třeba takový kurz partnertsví mu přijde docela zbytečný, když jsme si spolu na toto téma již jednu knížku přečetli. Svatba má podle jeho slov ještě svůj čas. Nemáte nějaké návrhy, jak jinak by se dal vztah posunout dál? Jak o tom spolu mluvit? 15.6.2015 11:02
ABC, 23 let
Odpověď:
Milá ABC,
výborná otázka! Vztah je třeba posunovat dál a to zvláště tehdy, pokud je možnost, že se jednou stane manželstvím a rodinou. Upřímně řečeno, je dobré, že jste pročetli jednu knížku, ale... Není to přeci jenom málo? Kdo se chce stát kvalitním trenérem, ten bude muset hodně knížek pročíst. Kdo chce být dobrým fandou hokeje, bude u tohoto sportu trávit mnoho času. Takže jedna knížka je jako nic.
Co doporučuji? Určitě kurz partnerství, protože tam vám nabídnou zkušení lidé nové otázky a pohledy, obohatíte se. Pak jistě číst spolu další knihy o manželství. Zkuste třeba Teologii těla pro začátečníky od Christophera Westa. Je to čtivý souhrn myšlenek sv. Jana Pavla II. A pak, když se setkáváte, modlete se spolu. Můžete modlitby střídat: růženec, svými slovy, s Písmem. A možná se můžete naučit i společně Lectio divina. A také bude vhodné navštívit kurz PPR (tzv. přirozeného plánování rodičovstí). Víš, Pán Ježíš nás naučil stylu života v manžeství. A ten je hodně odlišný od toho, co je kolem nás. Je tedy třeba využívat všechny možnosti, jak se o tomto stylu nejvíce dozvědět. A jednou z nich je i to, že potkáte manželské páry, která tak žijí. S těmi se seznámíte především v kurzu partnerství a v kurzu PPR.
Tak hodně odvahy a svému chlapci se to pokus vysvětlit tím příkladem s trenérem či hokejem. Muži někdy bývají takoví línější, ale to, co ty cítíš, že je třeba jít do hloubky, je výzva jistě od Ducha Božího, protože je správná a důležitá.
Jan Balík
Otázka: Je masturbace hřích? Je masturbace hřích? Občas mám na ni chuť a neodolám, vadí mi to, protože si myslím, že je to proti Bohu, ale nedokážu s tím bojovat. Můžete mi prosím poradit? Díky moc. 14.6.2015 16:19
eva, 14 let
Odpověď:
Milá evo,
dnes se často setkáváme s názorem, že masturbace je "normální" a dokonce "zdravá". Je přece "normální" být sexuálně vzrušený (nebo ne)? Je "normální" uvolnit sexuální napětí (nebo ne)? Nenechám ho v sobě přece hromadit! Je v tom jistá logika. S takovým přístupem ke světu je ve skutečnosti naprosto nemožné pochopit, proč je masturbace špatná.
K tomu, abychom porozuměli nejen problému masturbace, ale i pravdě o sexualitě a následně pravému smyslu lásky a života, musíme kompletně změnit způsob našeho uvažování. Svět, ve kterém žijeme, je uzavřený sám do sebe. Všichni tak trochu připomínáme lidi, kteří si nevidí dál než na vlastní pupek. Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která ho odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který nás uvězňuje v nás samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbace souvisí se strachem opustit sám sebe pro druhého. Člověk, který má problémy s masturbací, většinou prožívá úzkost ve vztahu k sobě a druhým, vnitřní frustraci a neochotu nebo neschopnost darovat se upřímně druhému. Fantazie, které masturbaci často doprovázejí jsou známkou nespokojenosti s realitou a útěkem před ní.
Pravá radost a uspokojení, které hledáme, nespočívá v sebeuspokojení, ale v lásce, která hledá toho druhého. (Více informací (nejen na toto téma) najdeš např. v knize: Christopher West: Dobrá zpráva o sexu a manželství. Paulínky).
A teď dobrá zpráva: I nad masturbací se dá zvítězit. Máš citlivé svědomí, které Tě upozornilo, že něco není v pořádku. A co teď? Bojovat s Boží pomocí. Kdo se dá do boje s hříchem, nezvítězí většinou ze dne na den. Jak tedy postupovat?
1) Často choď k přijímání a pros před přijetím eucharistie: Pane, když teď ke mně přijdeš, prosím, uzdrav ve mně vše špatné. Uvidíš, přijde chvíle, kdy Tě Pán svou mocí osvobodí od hříchu.
2) Když zase ten hřích uděláš, jakmile se vzpamatuješ, řekni v duchu: Pane, prosím, odpusť mi.
3) Potom hřích vyznej ve svátosti smíření. A jak často ke zpovědi chodit? Domnívám se, že jednou za 14 dní.
4) A teď důležité: Jak to dělat s přijímáním? Když budeš chodit pravidelně k té zpovědi a zároveň, když hřích uděláš, budeš litovat, choď k přijímání co nejčastěji. Je to Boží síla nesmírného kalibru a Ty ji moc a moc potřebuješ.
Myslíme na Tebe a přejeme hodně sil a trpělivosti!
redakce IN!
Otázka: Líbí se mi jeden kluk. Mám ho oslovit? Dobrý den,
od června se znám s jedním prima věřícím klukem. Je o 4 roky starší než já. Od září jsme se vídali pravidelně cca jedenkrát za 14 dní. Od té doby, co ho znám se mi líbil, pak to na pár měsíců ustalo( byla to zamilovanost), ale od března se ho prostě snažím milovat. Při jedné adoraci jsem pocítila, že mě Pán povolává založit rodinu právě s ním. Od té doby poznávám jeho dobré a špatné vlastnosti a v těch slabostech cítím obrovskou sílu lásky. Protože i přesto ho mám pořád stejně ráda a snažím se mu pomáhat a povzbuzovat ho, když se mu něco nedaří. Modlím se za něj každý den- vymyslela jsem extra modlitbu za něj. Záleží mi na něm a děkuji Bohu za jeho život, rodinu... Připadá mi, že se mu též líbím. Když to jde, tak si vedle mě sedne, často se na mě dívá, usměje se. Cítím se s ním šťastná. Vím, že v jeho přítomnosti mohu být sama sebou. Když jsme byli na jedné akci, tak mi vzal batoh z auta i do auta přitom ostatní si ho brali sami. V otázkách víry a každodenního života máme v hodně věcech stejné názory. Na druhou stranu on je v něčem úplně jiný než já. Hraje v ochotnickém divadle a moc ho to baví. Mě zase baví hrát na hudební nástroje... Asi už nedokážu spočítat na prstech kolikrát se mi zdálo, že mi dává najevo, že se mu líbím. Jenže jsou chvíle, kdy si nejsem jistá jak to myslí... Od prázdnin ale bude pracovat a bydlet cca 500 km od mého domova, takže se nebudeme často vídat. O prázdninách se uvidíme na jedné křesťanské akci, též se té akce zúčastní. Poslední dobou mi přijde, že nemá moc odvahy... a nevím jak mu pomoc. Jak mu mohu dodat odvahu? Kamarádky mi říkaly ať si s ním o tom popovídám. Nevím totiž, co se mezi námi děje... myslí to přátelsky nebo se snaží o partnerský vztah? Napadlo mě tedy, že bych se s ním sešla před začátkem té prázdninové akce a řekla mu něco ve smyslu, že si moc vážím našeho přátelství, že si přeju aby byl šťasný v životě a že cítím, že nás Pán povolal k sobě a zajímalo by mě jak to cítí on... třeba to vnímám špatně...
Myslíte si, že je dobré, abych si s ním o tom popovídala nebo mám čekat jestli dostane odvahu on? Co si o tom myslíte? Vůbec totiž nevím kdy se po té prázdninové akci uvidíme.
Moc vám děkuji za odpověď !
Karolína 14.6.2015 13:41
Kerol, 18 let
Odpověď:
Milá Kerol,
podle toho, co píšeš, nám připadá, že jsi do toho kluka hodně zamilovaná. I proto, že Ti zatím na něm nic nevadí (pravá láska začíná ve chvíli, kdy vidíme negativa toho druhého - a v pozadí toho i svoje, ale přesto se denně rozhodujeme znovu a znovu ho milovat. Ty se zatím rozhodovat moc nemusíš, z toho, co píšeš, je patrné, že to jde jaksi "samo"). O zamilovanosti svědčí také to, že si všímáš všeho, co dělá. Pozoruješ každý jeho výraz tváře, to, jestli ti odnese batoh,... Možná se zkus zaměřit i na to, jak se chová k ostatním děvčatům kolem sebe. Třeba je to gentleman a pomáhá všem, nejen Tobě (jen si toho, jak se chová k Tobě, samozřejmě všímáš víc, to je pochopitelné).
Oceňujeme, že si všímáš i hodnot, které vyznává, ty je dobré mít podobné. Pokud jde o záliby, nemusíš hledat svoji kopii, někoho, koho baví hudba a hra na hudební nástroj jako Tebe. Naopak. Právě růzností zálib se později můžete vzájemně obohacovat.
Je moc dobře, že se za něj modlíš, protože taková modlitba proměňuje i Tvé srdce a to potom může být vnímavější. Ale s tím, že vnímáš, že vás Pán povolal k sobě, bychom byly opatrné. Když je člověk zamilovaný, často si některé věci vykládá spíš tak, jak by to chtěl on sám a je těžké odlišit, co je jeho vlastní touha a co Boží vůle.
Co se týká zjišťování toho, jak na tom ten kluk je: Zatím bychom se na Tvém místě do žádného vyznání lásky nepouštěly. Vím, že máš pocit, že je to jedna z posledních šancí nějak s vaším vztahem "pohnout" dál, ale na druhé straně, pokud by se chtěl vyjádřit on sám před svým odjezdem, vezmeš mu k tomu příležitost. Přece jenom, jestli hraje divadlo, nejspíš to nebude úplně plachý introvert, který by potřeboval pomoct s vyjádřením. Možná se zatím jen necítí připravený nebo Tě považuje za kamarádku. Ale vyjádření (i kdyby mělo přijít až za nějaký čas) bychom nechaly na něm. Přece jen neznáme moc kluků, kterým by lichotilo, že je "sbalila" holka.
Myslíme na Tebe a přejeme hezké letní dny.
redakce IN!
Otázka: Trápí mě sexuální fantazie. Jak se jich zbavit? ahoj chci se zeptat.Hodně často mám hříšné myšlenky,prostě se neudržím a pak toho strašně lituji.kluka jsem nikdy neměla a tak jsem se nikdy ani nelíbala. prosím o radu, jak se toho zbavit? opravdu si s tím nevím rady a strašně moc se za to stydím, děkuji 9.6.2015 22:39
ela, 16 let
Odpověď:
Milá elo, na podobnou otázku nám v nedávné době odpovídala paní psycholožka, tak Ti její slova ráda předávám:
V období dospívání dívky často kolem sebe slyší narážky, dvojsmysly, které jejich fantazie dotváří. Není to chování, které bychom si měly vyčítat. Nezapomínejme ale, že my jsme těmi, kdo řídí náš svět, jsme pány naší fantazie. V klidu si řekneme: „Ne, nemám zájem.“ Obrazy v duchu rozostříme, necháváme ustupovat do mlhy, zabarvujeme do šeda, necháváme mizet v dáli, odplouvat na loďce, plynout v řece – podle toho, co nám vyhovuje. Stejně pracujeme s představami děsivými, nepřátelskými. Pokud se představy vrací, v klidu postup opakujeme. Uvidíte samy, jak se budete v této schopnosti zlepšovat.
Sexuální fantazie sama o sobě není hřích, pokud u ní dobrovolně neprodléváme nebo ji nevyhledáváme (i prostředí, které k ní vede). Přichází nezvaná a může souviset s citlivostí a světem dospívání, hledání partnera. Hříchem je vědomé a dobrovolné konání zla. Sexuální fantazie v klidu nahradíme jinými.
My v redakci ještě dodáváme, že pomoci od sexuálních fantazií může i "střelná modlitba" - třeba několikrát v duchu zopakovat "Pane Ježíši, přijď do mého srdce." apod.
Když se naučíš dobře ovládat své fantazie, co se stane? Především postupně pochopíš, v čem spočívá skutečná láska. Nestaneš se prostě vyšinutou, jako se to dnes děje mnoha lidem, kteří podlehnout propagaci sexu, povýší ho na cíl života a zapomenou, že láska je především ochota žít pro dobro druhého.
Myslíme na Tebe!
redakce IN!
Otázka: Mám ráda kluka, který asi není věřící a rodičům to vadí. Prosím o radu. Ahoj redakce, mám takový problém a opravdu už nevím, co mám dělat: je mi 20 let, jsem v prváku na VŠ a popravdě řečeno, nejsem a nikdy jsem nebyla společenský a extrovertní typ člověka, který se se všemi baví a má spoustu kamarádů. Co je další věc, ještě nikdy jsem s nikým nechodila. ALE během 1. semestru jsem se skamarádila s jedním spolužákem ze stejného ročníku, jenže naše kamarádství ve 2. semestru přerostlo v něco víc. Vím, že mě má rád. A popravdě řečeno mi také není lhostejný, je milý, chová se ke mně jako gentleman, cítím se s ním dobře,...ale myslím, že není věřící (nevím to jistě). Asi bych mu brzy měla říct, že jsem věřící, ale moc nevím, jak na to a jak bude reagovat...mám z toho obavy. Zatím jsme společně byli jen na kofole, ale to jsme nebyli sami, ale ještě s třemi kamarádkami. Před několika dny mi nabídl, že bychom si spolu mohli vyrazit třeba do zoo nebo do kina. Já to odmítla, protože mám ještě ten problém, že moji rodiče mě nikam nechtějí pustit s nevěřícími lidmi, bojí se o mě a myslí si, že mi ublíží, přitom ho vůbec neznají...Prostě nevím, co mám dělat, nechci lhát rodičům, jenže když jsem jim naznačila, že mám ráda spolužáka ze školy, tak se mi dostalo dlouhé přednášky o tom, jak je špatné a nebezpečné chodit s neveřícím člověkem......jsem bezradná, na jedné straně ho mám ráda a na druhé straně nevím, co dělat, když to rodičům vadí...modlím se k Bohu, aby se to nějak vyřešilo, ale zatím žádné východisko není :( 4.6.2015 13:45
Marie, 20 let
Odpověď:
Milá Marie,
na jedné straně chápeme Tvé rodiče, kteří pro Tebe chtějí (ze svého pohledu) to nejlepší a chtějí Tě uchránit případného zklamání. Na druhé straně jsi už dospělá a rozhodnout se, co uděláš, musíš sama. Také jsi už dost velká na to, aby sis s rodiči otevřeně promluvila, vyslechla si jejich názory a řekla jim o svém pohledu na věc.
O chození s nevěřícím jsme tady před časem psaly. Z příspěvku vybíráme: Určitě je dobré mít nějaký ideál, ale stejně jako v jiných oblastech života, i v partnerských vztazích se k ideálu jenom přibližujeme tak jak každý z nás umí a jak se o to snaží. Myslíme si, že pokud se člověk za budoucí vztah modlí, Bůh ho v tom rozhodně nenechá, ať už si najde věřícího nebo nevěřícího partnera.
Samozřejmě, že je mnohem jednodušší, když se potkají dva lidé, kteří žijí s Bohem, snaží se svoji víru prohlubovat, společně se můžou modlit a mají jasno v tom, že v budoucnu k Bohu povedou i své děti. V takovém manželství se těžkosti života zvládají jednodušeji.
Na druhé straně - není věřící jako věřící a nevěřící jako nevěřící. Někdo je věřící jenom "papírově", tím, že je pokřtěný, byl u svátostí, ale jinak chodí na mše jenom z povinnosti a o víru se nezajímá, nežije s Bohem, nemodlí se,... A někdo jiný si říká "nevěřící" třeba jenom proto, že mu nikdo o Bohu nevyprávěl, nikdo jej k Němu nevedl. Koneckonců víra je dar.
Pokud člověk začne chodit s nevěřícím, je potřeba, aby od začátku vztahu spolu o víře mluvili. Aby se věřící partner otevřel a upřímně mluvil o tom, co pro něj víra znamená. Právě k tomu je totiž doba chození, abyste si ujasnili, které hodnoty jsou pro vás důležité. Je špatně myslet si, že se to vyřeší samo až v manželství nebo že toho člověka "obrátím".
A ještě jedna věc: Kdybyste spolu začali chodit, nikde není psáno, že se později vezmete. Pokud bys poznala, že se hodnotami rozcházíte, je rozchod na místě. Vždyť i rozchody patří k životu a posunují nás někam dál.
