Milá Terko,
je dobře, že jsi nám napsala a děkujeme za důvěru. Každý den chodit do školy, kde cítíš nepochopení a možná i nějaké nepřátelství, jistě není příjemné a snadné. Máš mezi spolužáky alespoň jednu kamarádku, která by Ti mohla pomoct a podpořit Tě mezi ostatními dětmi? Máš ve škole nějakého dospěláka, třeba jiného učitele, kterému důvěřuješ, můžeš se mu svěřit?

V situaci, kterou prožíváš, by bylo nejlepší, kdyby Ti pomohli rodiče, protože Ty ještě nejsi plnoletá a řadu věcí sama zařídit nemůžeš. Zkus tedy nejprve promluvit s rodiči (nebo aspoň s jedním z nich), řekni jim, co prožíváš, jak se cítíš, jaké máš obavy apod. Rodiče pak mohou, jako Tvoji zákonní zástupci, promluvit s paní učitelkou, aby se i ona dozvěděla, co Ti
způsobuje. Možná to nedělá schválně... Pokud by to nepomohlo, mohou mluvit s ředitelem školy. Také v každém větším městě existuje psychologicko-pedagogická poradna, která tyto situace často řeší a umí si s tím poradit. Takže je možné, aby se rodiče obrátili i tam.

Pokud bys chtěla pracovat na sobě a třeba i něco změnit, tak je také možné o to požádat v poradně. Bývají tam odborníci (psychologové a speciální pedagogové), kteří pracují s mladými lidmi. V některých městech působí i nejrůznější neziskové organizace, které se zabývají problematikou školních tříd a vztahů mezi spolužáky a učiteli. Takže pomoc jistě existuje, jen záleží na tom, kde bydlíš. Ale neboj se říct si o pomoc, člověk nemůže všechno zvládnout sám :)
Držím Ti palce! Veronika

Milá olgo,

pokud už tento rekord nebyl překonán, tak nejvyšší IQ, 230, má jistý matematik z Jižní Austrálie. Zda je to ale stoprocentně pravda, nemůžeme potvrdit. Albert Einstein měl IQ přibližně 160, což je velmi nadprůměrná hodnota, protože inteligenční kvocient většiny lidí dosahuje 85-115.

Krásný advent i tobě!

Milá bariky,

to, jak se zachoval tvůj spolužák, bylo opravdu ošklivé a udělala jsi moc dobře, žes to řekla rodičům. Sama už vidíš, že se nevyplatilo to odkládat. Věříme, že se dnes situace někam posune, až si rodiče promluví s ředitelem.

Protože to, co zažíváš, není opravdu žádná legrace, bylo by dobré, kdyby ses kromě rozhovorů s rodiči zkusila obrátit i na odborníky z Linky důvěry: http://www.modralinka.cz/ Můžeš využít bezplatnou telefonní linku, e-mail, chat nebo skype. 

Myslíme na Tebe, a když budeš potřebovat, klidně nám zase napiš.

Milá bariky,

tvoje situace je nepříjemná, ale bohužel celkem častá. Každý, kdo se nějak liší od většiny, může být terčem posměchu. Může to být kvůli učení, vzhledu, prostě čemukoliv.

Píšeš, že tě učení baví a že ti jde. To určitě není ostuda! Naopak. Pro to, aby tě druzí přijímali a měli tě rádi můžeš udělat to, že budeš pomáhat třeba těm, kterým to tolik nejde a snažit se nedat příčinu k posměchu tím, že by ses známkami chlubila. Pokud to neděláš, můžeš to brát jako uznání, že si ostatní všímají tvých úspěchů. Nejspíš to někteří ani tak nemyslí. Snaž se posměch ignorovat. Časem i tvým spolužákům dojde, že dobře se učit není nic špatného.

Tak hodně odvahy, myslíme na Tebe!

Milá Brown,

hned na úvod bych Tě chtěla uklidnit - do března je ještě daleko. Do té doby máš možnost zajít si například za výchovnou poradkyní (pokud ji na vaší škole máte), poradit se s rodiči a učiteli, modlit se za správné rozhodnutí,...

Pokud můžu něco doporučit, jestli tě baví jazyky, jak píšeš, určitě se jim věnuj. Semináře a vysoké školy přece nejsou pro ty, kdo už všechno umí. Jsou tady od toho, aby ses tam v angličtině zdokonalila, naučila se nové věci. Takže žádný strach. V dnešní době je velké plus ovládat nějaký světový jazyk. A neboj se, kdo na sobě pracuje a chce se zdokonalovat, překoná nakonec i nervozitu a trému a "rozmluví se". Chce to jen trénink a trochu trpělivosti. Na vysoké škole se naučíš větší samostatnosti a možná potom překvapíš i sebe samu. ;-)

A dějepis si klidně také zapiš. Drž se toho, co tě baví. Já jsem například vystudovala obor český jazyk - historie, protože mě bavilo psaní a ráda jsem se zabývala minulými dobami. No a dnes pracuji v redakci IN!u. :-) Člověk nikdy předem neví, kam jeho cesty povedou - za tu dobu než dostuduješ se může mnohokrát změnit situace, nastane poptávka po jiných oborech než jaké byly v kurzu, když jsi nastupovala,... Ale když to všechno svěříš Bohu, určitě tě nenechá ve štychu, to mi věř!

Myslíme na Tebe!

Milá Peťo,

slovní zásobu si můžeš rozšířit buď mechanicky - že se každý den naučíš třeba 10 nových slovíček, která si zároveň zapíšeš. A kde je najít? Často si slovní zásobu rozšiřují lidé i sledováním anglických seriálů s anglickými titulky. Pokud něčemu neporozumíš, jednoduše seriál pozastavíš a zadáš daný výraz do překladače. Mluvení si můžeš procvičit tak, že si třeba stoupneš v pokoji před zrcadlo a budeš se bavit na nějaké téma s někým, koho si představíš nebo sama se sebou. To znamené, že budeš sama sobě popisovat v angličtině, co teď děláš, co se děje kolem tebe, co se chystáš dělat,... Taková anglická samomluva je moc užitečná, protože si během ní uvědomíš, které výrazy neznáš, vyhledáš si je a zapíšeš. 

Pokud jde o zlepšení poslechu, najdeš inspiraci například na této stránce: http://www.zskomenskeho.horazdovice.cz/testy/poslech_odkazy.php . Doporučujeme zvlášť první odkaz, kde si kromě nahrávek můžeš zobrazit i text. Na jiných odkazech si zase můžeš stáhnout nahrávky v mp3 formátu a poslouchat je například při cestě do školy z mobilu nebo mp3 přehrávače. Pokud by ani vytrvalý poslech a učení se nových výrazů na tvé angličtině nic nezlepšílo, zajdi za učitelkou/učitelem angličtiny a poraď se s ní/s ním.

Přejeme hodně trpělivosti a ať se ti v Anglii líbí!

Milá Anno,

nevím, co přesně jste si ve škole říkali, ale my si myslíme, že každý člověk je kombinací všech 4 typů temperamentu (sangvinika, flegmatika, cholerika i melancholika) a vždycky některý z těchto rysů převažuje. Takže se neboj, že bys byla jiná než ostatní. Už to, že tě zjištění, že jsi flegmatik, přimělo k tomu, aby ses tím zabývala a napsala nám do poradny, svědčí o tom, že úplně stoprocentní flegmatik zase nebudeš. :-)

Poznat svůj temperament ti může trochu pomoci v sebepoznání, ale naše osobnost je mnohem komplikovanější a častokrát překvapíme i sami sebe, i když si myslíme, že se už dobře známe. Navíc se poznáváme každý den, celý život, v různých situacích, které přicházejí. Takže nezůstávej jen u toho, že jsi flegmatik, ale objevuj své schopnosti, dary, talenty, poznávej své reakce v různých situacích a brzy zjistíš, že jsi jedinečná osobnost, která se nedá jen tak lehce zaškatulkovat.

Z redakce Ti přejeme krásné dny!  

Milá lady lai,

brzy zjistíš (tak jako já a většina studentů VŠ), že vysoká škola se od střední liší v tom, že se nemusíš učit z hodiny na hodinu. Důležité je poctivě psát seminární práce a připravovat si úkoly (referáty) na jednotlivé semináře. Když k tomu budeš navštěvovat knihovnu a číst doporučenou nebo povinnou literaturu, uvidíš, že ti to zabere tolik času, že na učení se každý den nebudeš mít vůbec pomyšlení.

Vysoká škola funguje tak, že během semestru shromažďujeme informace a obstaráváme si materiály (poznámky z přednášek a seminářů, literatura), abychom se měli o zkouškovém období z čeho učit. A ve zkouškovém období si učení užiješ dost. Navíc se ti teď otevírají velké možnosti zapojit se aktivně do všeho, co studentský život přináší - brigády, dobrovolnická činnost, a pokud jsi věřící, tak velké množství akcí nabízí Vysokoškolské katolické hnutí (VKH). 

Ať se Ti hezky studuje! Myslíme na Tebe.

Milá Dono,

z tvé otázky není úplně jasné, co znamená, že si na tebe učitelka matematiky zasedla. Znamená to, že ti dává z testů horší známky než ostatním (když si porovnáš odpovědi a body, které jsi dostala)? Nebo to, že tě zesměšňuje před druhými? Nebo tě okřikuje, ať nevyrušuješ, i když to neděláš? Zkus si charakterizovat, co to je pro tebe "zasednutí".

O svém problému můžeš říct někomu ze třídy a zeptat se, zda by ti nemohl nějak pomoct - věděla bys, že v tom nejsi sama. Dobré by také bylo, kdyby ses svěřila někomu dospělému - nejlépe rodičům. Pokud jsi věřící, můžeš se za vztahy s učitelkou modlit.

Víš, někdy se stane, že si učitel na žáka zasedne, i když mu k tomu nedá žádný důvod. Prostě něčím učitele provokuje. Připomíná mu možná někoho konkrétního z jeho života (vlastností, způsobem chování,...). To není omluva pro učitelku, ale spíš útěcha pro tebe, že možná opravdu za nic nemůžeš.

Napadá nás jedna věc - zvaž, jestli by se dala uskutečnit. Zdá se ti možné, abys za učitelkou zašla a řekla jí mezi čtyřma očima, že máš dojem, že jí na tobě něco vadí, a zeptala se, co můžeš udělat pro to, aby to tak nebylo?

Držíme palce a myslíme na tebe!

Milá Leňo,

poprosila jsem o odpověď na Tvoji otázku jednu věřící kamarádku, která v lékárně pracuje. Tady je:

Ahoj Leňo,

práce v lékárně je krásná a určitě sis nevybrala špatně. Samozřejmě má i své stinné stránky, asi jako všechno. Až si budeš hledat práci, zkus se poohlédnout, jestli ve Tvém okolí nebude nějaká lékárna, která se přímo nespecializuje na homeopatika. V dnešní době jsou sice k dostání skoro všude, ale v některých lékárnách je jejich sortiment omezený. Můžeš se taky zkusit domluvit s vedoucím, abys tyto přípravky nemusela prodávat. A když Ti v tomto nevyjdou vstříc, zkus aspoň lidem nabízet něco jiného. A pokud i tak budeš muset něco z toho prodat, tak se můžeš za ty konkrétní pacienty v duchu pomodlit. Možná to bude užitečnější, než kdybys jim řekla, že jim to nevydáš a oni by přešli jenom ke druhému výdejnímu místu, kde by jim to vydala Tvoje kolegyně.

Myslíme na Tebe, aby ses správně rozhodla!