Milá Ajdorinko,

zkus si s ním o tom rozumně promluvit a pokud to nepomůže, upozornit na problémy třídní učitelku a poprosit ji, zda by nemohla nějak diskrétně zakročit. Velmi záleží na tom, jakým způsobem tě spolužák "zlobí". Někdy chlapci škádlí děvčata proto, že jim tak chtějí projevit svou náklonnost, ale samozřejmě netuším, v jakém rozsahu se ono "zlobení" děje, proto, pokud bys měla pocit, že se jedná o jakýkoli (fyzický či mentální) druh šikany, neváhej to probrat jak s vyučujícími, tak se svými rodiči. Určitě ti vhodně poradí a v případě potřeby také zakročí.

Držíme palce! :)

Milá Dagmar,

být nervózní a nesvá před jakýmkoli testem nebo zkouškou není nic neobvyklého. Zbavit se psychického bloku z obav, že test nezvládneš, je ale nutné v momentě, kdy přerůstá zdravé hranice. Pokud jsi na test připravená, víš, že ses učila a přípravu nepodcenila, není přece důvod se ničeho obávat. Navíc i kdyby se ti nějaký nepovedl, nejde přece o život :) Zkus si proto něco podobného opakovat před každým testem a s vědomím, že jsi se poctivě učila, odevzdat průběh a výsledek testu do rukou Božích. Je zbytečné bát se dopředu, že se něco nepodaří, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic vlastně ani nejde. Můžeš také zkusit nějaké antistresové balónky nebo žvýkačky, které některým lidem alespoň trochu pomáhají rozptýlit se a nemyslet na stresové situace. 

Přejeme hodně štěstí! :)

Milá Jano,

ne vždycky je možné se všem zavděčit a být u všech na 100 % oblíbený. Můžeš jim místo opsání úkolu nabídnout, že jim s příštím úkolem pomůžeš, vysvětlíš jim něco, čemu třeba nerozumí apod. Důvodem k tomu, že nedáváš opisovat ostatním svůj úkol, vždycky měj dobro svých spolužáků - pokud si úkol sami nenapíší, nenaučí se ničemu novému, nebudou cvičit svou vůli, ale zvyknou si na to, že i bez práce jsou koláče. A tak tomu v reálném životě není :)

Přejeme hodně štěstí!

Ahoj já, díky moc za dotaz, moc si vážíme Tvé důvěry. Přeposlaly jsme ho paní psycholožce, která má daleko větší zkušenosti než my v redakci, a tady je odpověď:

Ahoj,podle toho, co jsi napsala, jsi zvládla tuto situaci po "technické" stránce. Jsi vybavená, připravená a tvoje tělo umí (viz karate) se postavit k této situaci, pokud by se něco dělo. Domnívám se, že tvoje nitro - tvoje duše - se pořád velmi bojí, s tímto nitrem se v této souvislosti nepracuje a nepracovalo. Zvaž, zda ti někdo může v tomto pomoct, komu se svěřit víc do hloubky a cítit z jeho strany sílu vztahu. Nebo zda bys chtěla zajít za nějakým odborníkem, který by situaci s tebou rozebral a pomohl ti. Já ti to velmi doporučuji 

Otázkou je, zda bys mohla za tímto klukem s někým jít a říct mu, jak jsi naštvaná ... že toto udělal (nevím, jak je psychicky nemocný, zda by to bylo kontraproduktivní nebo nebezpečné). Zvaž, zda si namalovat na boxovací pytel "něco" do čeho bys boxovala s tím úmyslem, aby tento strach šel z tebe ven. Zvaž, zda křičet u CD, běhat s úmyslem, aby se nitro vyčistilo od tohoto strachu. 

Uvidíš, moc ti držím palce. Ilona Špaňhelová

Milá bezradná :),

tvoje situace je nepříjemná, ale bohužel celkem častá. Každý, kdo se nějak liší od většiny, může být terčem posměchu. Může to být kvůli učení, vzhledu, prostě čemukoliv... Dobře se učit ale není ostuda a časem na to určitě přijdou i tví spolužáci. Aby tě mezi sebe přijímali, můžeš jim třeba navrhnout, že jim složitější učivo vysvětlíš (o přestávce, chvíli po škole, ve volném čase...), můžeš tak pomáhat těm, kterým učení třeba tolik nejde a třeba sami ocení to, že se tě pak při testech nebudou muset prosit o nápovědu, ale sami budou látce rozumět. Nedávej ostatním důvod k posměchu tím, že by ses známkami chlubila, ale ani se za ně nestyď.
Přejeme hodně odvahy! :)

Milá Teruš,

osvědčené jsou stránky http://www.helpforenglish.cz/. Nevzdávej to ale ani ve škole - kromě gramatiky je nutné jazyk procvičovat jako mluvený projev, komunikovat s ostatními, vědět, že dokážu být připraven reagovat, odpovídat, uplatňovat to, co se naučím v teorii v praxi. Pro tento účel je škola nenahraditelnou základnou. Pokud ale můžu doporučit i vlastní učební metodu - při studiu angličtiny mi hodně pomohlo koukání se na britské/americké filmy s anglickými titulky. Ideálně si zkus pro začátek vybrat jeden film, který máš ráda a který už jsi viděla v češtině (takže zhruba víš, oč v něm kráčí). Potom se na něj zkus dívat v angličtině a snažit se porozumět tomu, jak se jazyk přirozeně ohýbá, jaká je přirozená slovní zásoba atd. Kromě toho se ti dostane do krve i anglický přízvuk.

Hodně štěstí ve studiu! :)

Milá Kate,

upřímně obdivuji tvůj zápal pro sport, je super, že se ráda hýbeš :) Pokud jsi ale z tenisových turnajů ve stresu, možná by bylo opravdu lepší nevěnovat se právě tomuto sportu závodně, ale zahrát si třeba jen tak rekreačně, občas, s přáteli, bez zbytečného vypětí... Tenis je také poměrně náročným sportem na zátěž kloubů a kostí, takže se dokonce doporučuje, aby měl tenista i jiný pohyb (ideálně plavání nebo rehabilitační cvičení).

Můžeš si o tom promluvit třeba i s rodiči a pokusit se najít sport, který by tě opravdu bavil a kvůli němuž bys neměla zbytečně strach z úspěchů/neúspěchů. Volejbal i basketbal jsou určitě dobrými nápady, primárně by bylo ale možná lepší zaměřit se na výběr sportu, který je v tvém okolí možné provozovat rekreačně - jen tak pro zábavu, aniž by na tebe byl vyvíjen zbytečný tlak :)

Milá Jojo,

předplatné časopisu IN! - dívčí svět trvá 1 rok, tzn. že ti domů přijde celkem 11 čísel (o prázdninách se vydává dvojčíslo) časopisu. Pokud jsi tedy první číslo časopisu obdržela příkladně v říjnu 2015, přijde ti poslední číslo časopisu v září 2016.

Milá číselná,

především - věř, že i v Americe musí mladí vstávat brzo a chodit poctivě do školy :) Nikde tomu není jinak, tedy kromě zemí, kde děti do školy vůbec chodit nemohou, protože nemají tu možnost (i když by se něčemu novému rády naučily). Místo toho vstávají za svítání (a často i dříve), aby mohly pracovat.

Z toho, co píšeš, mi vyplývá jediná diagnóza: nechuť, nedostatek motivace, lenost. Jsou to stavy, kterými si denně prochází desítky z nás. Máme toho hodně, nechce se nám do plnění povinností, chceme se zastavit, odpočinout si atd. To vše je, řekla bych, lidské. Otázkou ale vždycky je, co s takovými stavy a pocity otrávenosti uděláme - zda jim podlehneme nebo se jim postavíme. Čelit sobě samému je asi nejtěžším úkolem, který nás na cestě k Bohu potkává - svojí vlastní pýše, lenosti, chytráckosti. Stejně tak je ale asi jedním z nejkrásnějších pocitů, když nad sebou zvítězíme :) Silou vůle si vybereme, že už nechceme být takoví povaleči, nechceme, aby v nás kořenil hřích, ale dobro a také pravda. Jak sama píšeš - simuluješ. Lžeš svému okolí a tvá lež je plodem tvé lenosti, nechutenství. To jistě není dobře.

Zkoušej se krůček po krůčku přemáhat, nevyhledávat věci, které tě rozptylují, každý den udělat něco "navíc", něco, co tě posune blíže k cíli pilnosti, něco, co bude trénovat tvou vůli. Netoč se v kruhu toho, že se ti něco nechce - proto hledáš výmluvy - lžeš - vymýšlíš úskoky - jsi z toho nešťastná - do školy už máš potom strach jít, protože toho hodně zameškáš atd. Nejdůležitější je vykročit. Udělej změnu, rozhodni se opravdově a upřímně a v modlitbě se obracej na Pána o pomoc. Určitě tě nenechá na holičkách ;)

Milá nancy,

časopis je určen pro čtenářky zhruba od 12 let, horní hranice není závazně dána. Jinými slovy, samozřejmě, že se obsahově zaměřujeme především na dospívající mladé dívky, ale často dostáváme pochvalné zprávy i od jejich maminek nebo babiček, které časopisem rády listují spolu se svými dcerami a vnučkami :)

Měj se krásně!