Eliško, tak to je tedy nářez. Vůbec ti to nezávidím. Rozhodovat se kam na střední je zásadní krok a vidím, že nad ním trávíš opravdu hodně času.

Co jsem pochopila hned je, že cokoliv jiného, než gympl.  Takže? Prostě to vašim řekni. Myslím, že není jiná možnost. Je dobré mít sama v sobě jasno proč to tak chceš. Napiš si seznam proč ano a proč ne. Bez obalu, si přiznej věci, kterých se bojíš. Pak k ty věci předlož mámě. Pokud se bojíš, že by to nedopadlo dobře a neudržely byste klidnou debatu, klidně ji to napiš jako dopis. I mamka určitě chce, aby jsi byla spokojená a dělala, co tě baví. Každá situace má své řešení.

Ahoj, J, díky za důvěru, věřím  že to pro tebe je hodně těžké období a vůbec si s ním nevíš rady. Mám trochu pocit, že školu neděláš ani tak kvůli sobě, ale kvůli druhým. To není úplně dobře. A ještě pokud tě daný obor nebaví a nejde ti to, ne opravdu na snadě otázka, co dál. Předně si musíš ujasnit, proč chceš zůstat na škole, co tě motivuje tam zůstat. Tebe samotnou, člověk musí vědět proč věci dělá, jaké má sny, a plány. Pokud najdeš smysl u sebe sama, je vyhráno. Pokud jsou důvody ke studiu jen obavy z okolí, nebo cokoli z venčí, můsíš zvážit zda ti to stačí k boji se zkouškami a studiem. Rozhodnout se musíš sama, ale tvé rozhodnutí by mělo být na reálných základech. Držím pěsti Majka

Ahoj Katy, škola je základ života :-) To jsem tě asi moc nepotěšila, že :-) Bohužel je to tak. Každý úsek našeho života má svoje priority. Ty jsi teď ve fázi, kdy je priorita škola, učení a zdárná maturita. Všechno okolo je jen příjemné zpestření. Poradím ti jednoduchou věc. Napiš si, kde (nebo jáká) bys chtěla být za 5 let. Klidně i více obecně. Poté se zamyslet, co pro to můžeš udělat dnes, čím přispěješ, abys byla svému cíli blíž. Pak si napiš, co je pro tebe důležité teď a proč. A porovnej tyto dva pohledy. Možná se ti objeví zajímavé řešení, co a jak se svým životem :-) Držím ti pěsti.

Milá Verunko,

s leností se dá bojovat jedině vůlí :). Musíš chtít nelenošit, musíš se přemáhat. Samozřejmě to není snadná věc, proto je lepší začít malými krůčky (ve věcech, které nejsou až tak problémové). Také, pokud tě od úkolů, které máš splnit, zdržuje např. počítač nebo mobil, je dobré se pokušení zbavit - říci si "dost", vypnout, co mě odlákává od povinností a zbytečně nezabíjet čas. Boj s leností můžeš svěřit do rukou i Pánu a modlit se pravidelně za to, aby tvou vůli posiloval i On. S Ním jde totiž všechno snáze :)

Milá Adélko,

pokud se do školy připravuješ pečlivě, snažíš se a nic nepodceňuješ, myslím, že můžeš mít klidné svědomí :). Mít stále samé jedničky ze všeho je tvrdá dřina a někdy, ať se snažíme, jak se snažíme, nejde to. Pokud máš nějaké výčitky vůči rodičům, zkus jim to říct - že si vážíš jejich času a je ti líto, když pak (ve tvých očích) nenaplníš jejich očekávání. Věřím, že tě ubezpečí v tom, že pro ně nejsi zklamáním, ale naopak v mnohém darem a radostí :). Jestli ti nejde nějaká konkrétní látka, můžeš zkusit poprosit i nějakého spolužáka/spolužačku, aby ti s ní pomohl. Rady vrstevníků často pomohou více, než hodiny a hodiny učení o samotě.

Co se týče nervozity před testem - hlavně nezapomeň a před každým testem si opakuj, že o nic NEJDE. Pokud ses učila, nemusíš mít přece strach :) Jak praví staré přísloví: "Když nejde o život, nejde o nic!" Samozřejmě nic nepokazíš ani "střelnou modlitbou", např. "Pane, prosím tě o pokoj do srdce." A z případných "nejedniček" si nedělej hlavu! Jsi zodpovědný a pilný student a to je velká výhoda i do budoucna :)

Hlavu vzhůru!

Milá anonymko,

v dnešní době má jen málo lidí to štěstí, že o tom, co v životě chtějí dělat, mají jasno. Většina mladých v tom tápe, tím spíš pak studenti všeobecných gymnázií, kteří nějaké specifičtější zaměření většinou v rámci výuky nemívají. Byť to může být děsivé, zároveň jsou gymnazijní léta časem spousty možností a otevřených dveří. Seminární předměty je samozřejmě třeba volit odpovědně (zkus se zamyslet nad tím, které předměty tě baví a jaká profese by případně mohla vzejít z jejich kombinace), ale ve výsledku nemusí být jejich kombinace rozhodující. Jedna má spolužačka např. maturovala z dějepisu a společenských věd a šla na VŠ studovat elektrotechniku (a dnes už je z ní paní bakalářka :)). Popřemýšlej také nad konkrétními profesemi, které bys jednou chtěla dělat - práce, která tě bude bavit, je velkou výhodou, ale zaměstnání jako takové smyslem života není. Může být posláním, povoláním, prostředkem, ale smysl dokáže dát životu jedině Bůh. Nedělej si proto těžkou hlavu z rozhodování, v klidu popřemýšlej, poraď se třeba i s rodiči, zkus se za správný výběr modlit a věřím, že se ti podaří rozhodnout se správně :)

Držíme palce!

Milá Nevědoucí,

jsi ve věku, kdy člověk často mění názory, hledá své budoucí povolání, hledá jinými slovy sám sebe. Bývá to bouřlivé období plné změn a výkyvů a proto je dobré se v důležitých rozhodnutích neunáhlovat, ale nechat si čas na přemýšlení a především - dozrání. Že se ti nechce učit nebo si nejsi jistá výběrem střední školy je naprosto normální a potom - na každé škole je něco, co člověka baví a zároveň, co jej možná vůbec nezajímá.

Pokud po střední škole budeš stále toužit po profesi herečky, můžeš se dále specializovat na nějaké konzervatoři. Kdybys ale časem zjistila, že se ve skutečnosti chceš stát nečím jiným, byla by škoda zahazovat jen tak momentální studium. Přejeme ti proto vytrvalost a trpělivost a na tvé současné střední škole spoustu úspěchů a spokojenosti :)

Ahoj Kaajo,

oba jazyky jsou krásné a když se kterýkoli z nich naučíš, určitě ti budou k užitku. Asi bys měla při výběru vzít v úvahu svou budoucí profesi, pokud už víš, čím bys ráda byla a následně celkové využití jazyka v tvém konkrétním povolání. Pokud ještě nevíš, co bys jednou ráda dělala, zkus výběr jazyka probrat i s rodiči - společně zaručeně přijdete na to, který z nich by pro tebe byl vhodnější.

Přejeme ti hodně štěstí v nové škole i hezké zakončení základky :)

Ahoj tygříku, dobrou pomůckou, (když se ti např. nechce učit, cvičit na nějaký hudební nástroj, umývat nádobí atd.) je obyčejná papírová tabulka, kterou si lehce a za chviličku nakreslíš, a tam si pak jenom večer odškrtneš, co už máš hotové, splněné. Tím, že vidíš, že se ti odškrtnutá políčka plní, se ti zároveň i "posiluje vůle", protože vidíš, že to jde. Můžeš si třeba za týden něčeho obtížného, co se ti podaří splnit, dát něco dobrého, něco za odměnu:). A to se pak plní ten další týden jedna radost:). Zdá se to jako obyčejná pomůčka, ale je hodně efektivní, když se dodržuje - ale tak je to u všeho. Vyzkoušej, uvidíš:). M.

Ahoj Hloupě zamilová:), pokud tomu správně rozumím, trápí tě, že se ti líbí jeden mladý učitel z vaší školy, víš, že to není dobré a chceš se, jak píšeš,  "odzamilovat". Prostě, nevíš co s tím...

Je Ti třináct let, což je věk, kdy člověk poznává sám sebe, a také své pocity a emoce. A je to taky věk, kdy se zamiluje raz dva do někoho, kdo je mu sympatický nebo mu něčím imponuje. A tak se může stát, že jsi měsíc zamilovaná do jednoho spolužáka a další měsíc klidně do druhého. Vlastně to ani není zamilování jako takové, spíš náklonnost, obdiv kvůli někomu-něčemu (např. sportovec, hezký úsměv, kamarád, co ti vždy pomůže, je něčím zajímavý...). A podobně se ti to možná stalo u vašeho pana učitele. Možná je vtipný, zajímavý, hezký:)....ALE: je to pan učitel, a tak to musí i zůstat. Můžeš ho samozřejmě obdivovat a vylepšit si  (třeba i kvůli němu) známku, ale to je asi tak všechno. A jak z toho ven? Zkus si např. každý večer napsat svoje pocity, vypiš se ze všeho, co tě trápí, ...a pak papír znič. Uvidíš, že se ti uleví, a postupně to bude pořád lepší a lepší. A druhá rada: Bav se s kamarády, sportuj, čti si, pomáhej doma:), vyrob si něco hezkého do pokojíčku, prostě najdi si něco, co tě bude bavit a naplňovat. Uvidíš, ono to půjde, jenom chtít! Myslíme na tebe. M.