Milá holko z Liberce,

podle tvého věku předpokládám, že jsi na vysoké. Tam se vždycky liší přístupy ke studentům na každé škole i mezi jednotlivými vyučujícími. Máte skvělé, že vám vyučující poskytl materiály, jsou školy, kde nic takového nefunguje. On si nejspíš neuvědomil, co je v kterém materiálu, protože on je na to téma odborník a ví to všechno. To se prostě může stát, i vyučující na vysoké jsou jenom lidé.

Z tvého dotazu jsem to pochopila tak, že jsi se učila z obou verzí, takže se tě to vlastně moc netýká. Navíc je to jenom jedna otázka, její nezodpovězení tak ani nemusí zhoršit známku. Psát nebo nepsát vyučujícímu? Ono hodně záleží na povaze daného člověka - některý vyučující to vezme v pohodě a bude rád za upozornění, jiného to opravdu namíchne a budeš u něj napořád zapsaná jako drzá studentka. Na tvém místě bych mu ale v této chvíli asi nepsala. Jak říkáš, někomu bys mohla uškodit, kdyby se třeba vyučující nakonec rozhodl otázku nepočítat. Proto se lepší se do toho moct neplést. Samozřejmě není správné nechat si cvšechno líbit, ale je potřeba poznat, kdy jde jen o malé nedorozumění a kdy o velkou křivdu. Na vyučujícího bych se obracela až ve chvíli, kdyby kvůli té otázce spolužáci neuspěli u zkoušky nebo si opravdu připadali znevýhodnění. Měli by ovšem jít oni sami, podívat se na svoje testy a domluvit se s vyučujícím, že tohle nebylo ve studijních materiálech, že on jim dal k dispozici tyto materiály a jestli se mají učit ještě z něčeho dalšího...

Chápu, že máš třeba starost o spolužáky, že někteří v této situaci byli v nevýhodě. Vysoká škola je hodně o samostatnosti a samostudiu a takhle za někoho něco řešit může nadělat víc škody, než užitku. Pokud by u zkoušky byli neúspěšní spolužáci, pomůžeš jim víc tím, že je podpoříš, aby se nebáli jít zeptat vyučujícího, proč neuspěli, a pomůžeš jim dát dohromady, že tahle otázka opravdu nebyla v povinných studijních materiálech.

Hodně štěstí při studiu! :) Martina

Milá Káťo,

náhodou pár tipů mám, tak třeba pomůžou i tobě :)

V první řadě je potřeba si uvědomit, že se člověk vydrží soustředit jen omezenou dobu. Takže pokud přijdeš ze školy a hned zasedneš k učení a učíš se celé odpoledne, tak je jasné, že s tím soustředěním to není žádá sláva. Na to pomáhá dělat si pauzy. Tak čtvrt až půl hodiny, podle toho, jak ti to bude vyhovovat, se učíš a pak si uděláš krátkou pauzu - protáhneš se, pustíš si písničku, video... A pak se zase pustíš do učení. Po příchodu ze školy nebo mezi učením různých předmětů si udělej delší pauzu, vyraz třeba na procházku, ať si od učení odpočineš. Možná to vypadá jako ztráta času, ale když se odreaguješ a odpočineš si, učení pak půjde snáz.

Důležité je také prostředí, kde se učíš. Udělej si klid a schovej všechno, co tě rozptyluje. Vypni sociální sítě a klidně i počítač, pokud ho nepotřebuješ k učení, schovej telefon... Je to takové drsné, ale ideální bude, když ti na psacím stole zůstane jen učení.

Pokud tě po učení čekají ještě nějaké povinnosti, vyřeš je ještě ředtím, než se začneš učit, jestli to jde. Během učení pak nebudeš muset myslet na to, že tě ještě něco čeká.

Nezapomeň se chváit a neber jako samozřejmost, že ses něco naučila. Prostě si řekni třeba: "Jsem dobrá, už jsem se to naučila." Motivuješ tak sama sebe a příště to učení půjde zase o trochu líp. A klidně se za povedenou písemku nebo zkoušení oměň, kup si něco sladkého, nějakou drobnost nebo dělej, co máš ráda, to je taky skvělá motivace.

Když se podíváš na internet, najdeš nějaká cvičení na zvýšení pozornosti a soustředění. Nemám nic vyzkoušeného, tak nemůžu doporučovat, ale třeba najdeš něco, co tě zaujme a vyzkoušíš.

Chce to pevnou vůli a hlavně na gymplu bývá hodně učení, tak držím palce, ať se daří ve škole. Ale teď se blíží léto, tak si užij prázdniny a taky si odpočiň, ať máš v září energii na další studium :) Martina

Milá tazatelko,

podobný dotaz jako tento se nám objevil v kategorii víra. Pod názvem Co mám dělat, když depkařím a řežu se? ho najdeš tu http://www.in.cz/poradna-vira/?idPoradny=4

Myslíme i na tebe! Martina

Milá Andulko,

tohle je záležitost, kterou musíš probrat především s rodiči. Přece jenom je to rozhodnutí na čtyři roky. Zkus jim vysvětlit, proč chceš jít na to vybrané gymnázium, že se tam cítíš líp, ta škola se ti více líbí a že jsi připravená na každodenní dojíždění. Držíme palce, ať se s rodiči domluvíš a jdeš na školu, na kterou chceš :) Martina

Milá Natko,

poradit sem tam spolužákovi při písemce už je sice podvádění, ale občas to může být pomoc, když se třeba spolužák doopravdy neměl výjimečně čas pořádně naučit. To se prostě může stát každému. Nicméně z toho, co píšeš ty, že se to stává několikrát denně, to spíš vypadá, že tě tvůj spolusedící využívá, neučí se a spoléhá na tvoji pomoc. Tím ochuzuje hlavně sám sebe, protože se tak nic nenaučí, a navíc ještě vystavuje tebe postihu, kdyby vás nachytal učitel. Doporučujeme tak napovídání tvému spolusedícímu omezit, popřípadě rovnou zastavit. Nenech se jím využívat. Martina

Milá Aničko,

strach je u člověka přirozený a každý se něčeho bojí. Většinou se s tím však dá něco dělat a to tak, že si na situaci pomaličku a postupně budeš zvykat a tak zjistíš, že ti při ní ve skutečnosti nehrozí žádné nebezpečí. Ve své konkrétní situaci popros učitele, zdy by při cviku, ze kterých máš strach, stál blízko tebe a jistil tě, protože si nejsi jistá a bojíš se, že spadneš. Zajdi za ním třeba před hodinou a promluv si s ním sama, nikdo jiný o tom nemusí vědět. Vědomí, že vedle tebe stojí učitel, který tě v případě pádu chytí, by tě mohlo uklidnit a dát ti větší jistotu. Až se ti pak cvik povede, zjistíš, že to nebylo zase tak těžké a příště to půjde mnohem snáz. Před cvičením se snaž také soustředit na něco jiného a nemysli na to, co tě čeká. Bav se třeba se spolužačkami, nebo mysli na to, co budeš dělat odpoledne atd. Držím palce, ať se ti tvůj strach podaří překonat :) Martina

Ahoj,

máme opravdu radost, že jsme tě motivovali. Založit a vytvářet časopis tak, jak ho děláme my, stojí spoustu práce a úsilí. Není to jen naše redakce, kde časopis vymýšlíme a píšeme, ale podílí se na tomspousta dalších lidí. Fotograf, grafik, korektor (opravuje chyby v textu), distribuce, propagace, tiskárna, produkční... A spoustu dalších lidí, takže než se časopis dostane k našim čtenářkám, urazí dlouhou cestu.

To ale neznamená, že by ses měla vzdávat svého snu, a nenech se tím odradit. Máš spoustu možností, jak se ve svém věku zapojit a taky vytvářet nějaký časopis. Pokud u vás ve škole funguje školní časopis (nebo školní noviny), můžeš se zapojit tam a získat první zkušenosti. Nebo se domluv se spolužáky a navrhnětě učitelům (nejspíš češtinářům, ale může být i jakýkoliv jiný), zda by nechtěli rozjet školní časopis. Můžete tam psát o tom, co se ve škole děje, dělat rozhovory s učiteli, psát reportáže z výletů a cokoliv, co si vymyslíte. Zase to bude skvělá příležitost získat zkušenosti a zjistit, co všechno je potřeba při tvorbě časopisu.

Nebo se můžete domluvit s kamarádkami, udělat si redakce z pokojíčku a zkusit si vytvořit časopis jen tak pro radost doma, vytisknout na tiskárně a pak ho zkusit rozdat dalším kamarádkám. Tvorbě časopisu je taky podobné blogování. Můžeš si zkusit začít psát svůj blog o tom, co tě zajímá, a navíc je to finančně nenáročné. Doporučujeme Signaly.cz, kde je tvorba blogu opravdu snadná. Martina

Milá Fluffy,

vím, že je to nepříjemné, když na tebe někdo pokřikuje a má hloupé narážky, a je to těžké nechat to jen tak bez odpovědi. Zkus to přesto udělat stejně jako ten kluk. Neřešit to. Když na tebe bude někdo na chodbě pokřikovat, nevšímej si jich, nic jim nevysvětluj a nerozčiluj se.  Nejspíš tě popichují jenom proto, že čekají na tvoji reakci, takže žádné vysvětlování nemá cenu. Když reagovat nebudeš, brzy je to přestane bavit a situace se uklidní. Hlavu vzhůru a nenech si jimi kazit den :) Martina

Milá Terko,

to co píšeš, může být začátek nekončících porblémů. Prosím, zamysli se nad tím, kdy se ti dělá "špatně". Je to před písemkou, je to  kvůli některému učiteli, náledě ve škole (třídě, partě) - příčin může být hodně. Naše psychika může na nepříjemné podněty reagovat právě nevolností, nechutenstvím, bolestí hlavy. Osobně bych rozhodně tento problém nepodceňovala. Moje rada, nestyď se a zajdi si k doktorovi. Pokud je to často, jak píšeš, už to není úplně v pohodě a doktor ti opravdu pomůže. Není to nic, za co byses měla stydět. Buť vůči sobě i vůči němu otervřená, aby se mohla příčina odstranit. Držím ti palce a neboj se. Majka

Ahojky cestovatelko:-)

Cestování je lákavá věc, já bych se hned také někam vydala. Navíc všichni mluví o tom, že někde byli a že to bylo super :-) tím nás samozřejmě ovlivňují, a nám se to zdá lákavé a strašně jednoduché. Pokud je ti patnáct, takových možností moc není a dokonce bych ti ani nedoporučovala se někam vydat na vlastní pěst. Vždy je dobré mít nějakou zaštiťující organizaci, která akci pořádá. Myslím, že se ti více otevřou dveře, když začneš studovat na střední škole, protože mnoho jich pořádá výměnné pobyty v zahraničí. Pokud budeš chtít, je dobré se zajímat a zapojovat se do různých charitních akcí spojených s pomocí potřebných lidem.

A teď trochu prakticky: Být dobrovolníkem v cizí zemi je náročné a zdlouhavé, každá organizace má své požadavky a jde jim o to, aby lidé, které posílají do svých destinací to dělali pro dobrou věc a ne pro zážitky. Školní výměnné pobyty jsou závislé na známkách. Takže z toho plyne, že cestovat po světe se dá, ale musíš proto něco udělat.

Držím pěsti, aby se ti to jednou podařilo :-) Majka