Ahoj, přísudkem je v tomto případě "byl jsem rád". Jedná se o přísudek jmenný se sponou. Hodně štěstí u přijímaček! Martina

Ahoj Lucko,

děkujeme ti za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Je dobře, že si uvědomuješ, že nemusíš být nejlepší a že se svět nezboří, když dostaneš špatnou známku, ale chápu, že je těžké to dodržet, když na to dojde. Zřejmě jsi dlouhodobě ve stresu a motáš se v takovém začarovaném kruhu. Není se ovšem za co stydět, to se občas přihodí, když je toho na člověka moc.

Máš nějaké koníčky nebo nějakou činnosti, co tě baví a dělá ti radost? Nebo jsou pro tebe kroužky jenom nějaká nutná povinnost? Možná máš pocit, že se musíš jen a jen učit, ale důležité je také si občas odpočinout a načerpat sílu. Zkus se třeba mezi učením projít nebo si pustit nějakou hudbu, chvilku si kreslit... Cokoliv, co ti dělá radost. Vím, že ti to možná zní jako ztráta času, který bys mohla věnovat učení. Když se ale pořád učiš a stresuješ, musíš být hrozně unavená a informace ti pak nelezou tak snadno do hlavy. Odpočinek je také důležitý.

Stejně tak je důležité mít dostatek spánku. Píšeš, že nemůžeš usnout. Zkus už se neučit před spaním a nemyslet na školu a na to, co tě čeká další den nebo ses nestihla nenaučit. Zkus si třeba si něco přečíst nebo pustit hudbu a odreagovat se. Celkově odevzdej uplynulý den v modlitbě, poděkuj za to, co se ti povedlo a ostatní svěř Bohu.

Zkus taky ještě zvážit návštěvu psychologa. Já vím, že to pro tebe možná zní děsivě, jenom o tom alespoň popřemýšlej, že bys to zkusila. Naprosto chápu důvody, proč se ti tam nechce. Není snadné se někomu otevřít a svěřit, stejně tak je úplně pochopitelné mít z něčeho takového strach. Psycholog je ovšem speciálně školený, aby dokázal pomoct překonat těžké období apod. Mohl by ti tak pomoct vidět tvoji situaci z jiného úhlu, poznat sebe samu a bojovat se stresem. Pokud nechceš k psychologovi, kterého ti vybrali rodiče, neboj se to říct rodičům. Zkus s nimi najít nějakou alternativu a najít nějakého, kterému by ses nebála svěřit. Předtím se také zeptej a zjisti si, co všechno tě tam čeká, uvidíš, že to nebude nic hrozného. Možností by také mohlo být navštívení výchovného poradce nebo školního psychologa, kterého máte u vás ve škole.

Pro někoho je obtížné mluvit s druhými. Nesrovnávej se se svými sourozenci. Každý máme povahu jinout. Pokud je pro tebe těžké s rodiči mluvit, co kdybys jim napsala dopis a tam se jim svěřila s tím, co prožíváš? Třeba i to, co se týče návštěvy psychologa. Podle toho, co píšeš, se zdá, že rodiče o tebe mají starost a chtěli by ti pomoct.

Mluvení s ostatními zkus trénovat postupně. Začni malými a obecnými věcmi, se kterými se rodičům svěříš. Nepíšeš, jak přesně probíhá vaše společná modlitba s rodinou, ale zkus se zapojit alespoň něčím obecným, třeba prosbou za všechny nemocné atd. Postupně získáš jistotu, že se opravdu nemusíš bát jim s něčím svěřit.

Když se modlíš, jenom prosíš nebo i děkuješ? Zkus v rámci modlitby (nebo klidně i mimo modlitbu) poděkovat za to, co se ten den povedlo, co bylo super a co ti udělalo radost. Taky si řekni (nebo si sepiš) za co jsi vděčná. Ze začátku to možná nepůjde snadno, ale počítá se každá maličkost.

Klidně nám zase napiš, kdybys ještě potřebovala :) Martina

Ahoj Bety,

díky za zajímavou otázku a tvoji důvěru, se kterou se na nás obracíš. Hodně záleží na tom, do kterého řádu bys chtěla vstoupit a co bys chtěla studovat. Kromě kontemplativních řádů jsou tady řády, které se věnují službě druhým třeba ve zdravotnictví nebo ve školství. Tam by se ti vysoká škola mohla hodit.

Vysokou školu bych nevnímala jako něco "zbytečného." Může ti hodně dát, i kdyby ses třeba v budoucnu už svému oboru tolik nevěnovala. Stejně tak někdy bývá i možnost jít na vysokou už jako řádová sestra. Někdo zase dospěje k názoru, že vysoká škola opravdu není pro něj a uplatní se jinak. Taky znám sestřičku, která šla na vysokou, něco si takzvaně odžila, ale už při tom byla v kontaktu se sestrami, ke kterým po státnicích nastoupí. Je ovšem opravdu potřeba řešit každý případ individuálně, protože univerzální návod neexistuje

Máš ve svém okolí nějakého kněze nebo ideálně sestru z řádu, do kterého bys chtěla vstoupit, se kterými by ses mohla o těchto věcech pobavit, popř. dál řešit svoje případné povolání? Martina

Milá VIki,

díky za tvůj dotaz. Občas se stane, že si někteří lidé navzájem "nesednou", k tomu může dojít i mezi žákem a učitelem. Někdy to může být po ukvapeném prvním dojmu, po nějakém nedorozumění a někdy to možná nemá ani žádnou objektivní příčinu. Takové situace jsou vždy dost nepříjemné.

Píšeš, že je na tebe učitelka zasedlá, ale už nepíšeš, jak se to konkrétně projevuje. Zamysli se nad tím, co považuješ za znaky toho, že je na tebe učitelka zasedlá. Zkus pak popřemýšlet, jak by se tyhle jednotlivé věci daly postupně řešit. Také popřemýšlej, jestli mezi vámi třeba nedošlo k nějakému nedorozumění, které by stálo za to si vyjasnit.

Bavila ses někdy se spolužáky o tom, jak oni tuto učitelku vnímají? Možná i jim připadá, že je zlá a že je na ně zasadlá a nejsi v tom sama. Někteří učitelé prostě bývají takoví. V tom případě byste pak mohli situaci řešit společně třeba s třídním učitelem.

Také by stálo za to promluvit si o celé situaci a tvých pocitech s rodiči, kteří by pak třeba mohli situaci řešit (nebo třeba nenápadně zjistit, co se děje) na třídních schůzkách, zastavit se za konkrétní učitelkou a zjistit, jestli ona s tebou má nějaký problém a to pak řešit... Pokud máte ve škole schránku důvěry, nebo nějakého školního poradce, zkus zvážit, že by ses obrátila tam.

Chodí s tebou na tu angličtinu někdo, s kým se víc kamarádíš? Někdo, komu se můžeš svěřit se svými pocity a obavami? Taková kamarádka by tě vždycky mohla vyslechnout, podpořit a ty bys věděla, že v té hodině nejsi sama proti učitelce. :) Myslím na tebe a klidně zase napiš, jak to vypadá. Martina

Milá Anko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Udělat takové rozhodnutí je velká věc a nemělo by to být nic uspěchaného, ale to určitě sama víš. Ve výsledku to ale bude rozhodnutí, které budeš muset udělat ty sama.

Zkus se na to podívat z různých stran. Sportu už jsi toho hodně dala, aby ses dostala tam, kde jsi. Zároveň ses dosala opravdu daleko, takže v tom musíš být dobrá. Určitě by proto byla škoda toho jen tak nechat. Na druhou stranu jsou na tebe zřejmě kladeny velké nároky, abys vyhrávala a ještě byla dobrá ve škole atd., a jistě si uvědomuješ, že se sportu musíš věnovat opravdu na plno a proto nestíháš věci, které tvoji vrstevníci - třeba chození s kamarády ven.

Při rozhodování pomáhá zamyslet se a sepsat si všechny klady a zápory obou možností - čím je to pro tebe přínosné, co ti to dává a naopak bere, co tě na tom baví, co získáš a co ztratíš, když se rozhodneš pokračovat nebo odejít... Klidně si to sepisuj postupně několik dní. Také se zkus zamyslet nad tím, co bys jednou v životě chtěla dělat a čeho bys chtěla dosáhnout a polož si otázku, jestli a jak k tomu směřuješ.

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis o všem mohla popovídat? Je to velké rozhodnutí, takže by to nemělo být něco, co sis rozhodla jen tak bez dalšího názoru a ze dne na den. Zkus se o tom, co se ti honí hlavou pobavit s rodiči. Možná by stálo za to zvážit, jestli bys třeba nemohla mít ve škole individuální studijní plán. Také by ses mohla obrátit na někdo z trenérů - ti už takovou situaci museli určitě několikrát řešit. Třeba zjistíš, že existuje ještě nějaká další možnost, než se sportem úplně přestat, nebo ti pomohou podívat se na věc z jiného úhlu a vidět věci, které tobě unikly. Já sportu vůbec nerozumím, takže nevím přesně, jaké jsou možnosti, ale někdo, kdo se v té oblasti pohybuje, bude vědět. Ve škole také bývají různí poradci, ti mimo jiné studentům pomáhají s výběrem povolání atd., kam by i tohle spadalo, takže se nemusíš bát zkusit toho vašeho poprosit o radu. Potom mě ještě napadá, jestli neznáš nějakou starší kolegyni sportovkyni, která prožívá podobné, se kterou se kamarádíš a mohla by sis s ní popovídat, sdílet svoje pocity a zkušenosti. Sport je dřina, takže určitě nejsi jediná, kdo tohle prožívá.

Vezmi si na rozhodnutí dostatek času a klidu. Myslím na tebe a klidně nám zase napiš, kdybys potřebovala :) Martina

Ahoj Rochelle,

díky za tvůj dotaz. Podle toho, co popisuješ, toho máš poslední dobou opravdu hodně. Před Vánoci se ještě učitelé zřejmě snaží stihnout nějaké písemky, pokud vás v dramaťáku čeká vystoupení, je potřeba zkoušet, k tomu další povinnosti... Člověk ani neví jak, a hned se mu toho nahromadí dost.

Vím, že je těžké přijmout, že se ti občas něco nepodaří tak, jak bys chtěla. Trojky z písemky nejsou konec světa, takže si je zkus nebrat jako svoje selhání. Nekoukej se na to, jak se na tebe dívají učitelé, a nepřemýšlej o tom, co si myslí. Jasně, možná jsou trochu překvapení, že jsi dostala trochu horší známku než obvykle, ale to neznamená, že by si o tobě mysleli něco špatného. Takové věci se občas stanou. Ber to tak, že ty jsi toho pro danou písemku v té chvíli udělala maximum, ale prostě se to nepovedlo. Budeš mít ale příležitost si to zase příště opravit, nebo se třeba nechat vyzkoušet...

Když je toho na tebe hodně, je potřeba nezapomínat na to, že je důležitý i odpočinek, především spánek, ale i nějaké to odreagování a pobyt na čerstvém vzduchu, abys načerpala sílu na všechny ty povinnosti. Pokud na tebe jde nějaký "hysterák", většinou pomáhá zhluboka dýchat a najít si nějakou činnost, u které se odreaguješ - třeba poslech hudby, antistresové omalovánky atd. Záleží, co tě baví a co ráda děláš.

Zkus se ale hlavně pobavit s rodiči o tom, kolik toho teď máš a musíš teď stíhat, a neboj se jim říct, jak se ohledně toho cítíš (včetně těch "hysteráků", jak jim říkáš). Společně se zkuste zamyslet, jestli toho máš hodně, protože se toho v tuhle chvíli sešlo moc, a příští měsíc už zase bude klidnější. Nebo jestli toho máš hodně přes celý školní rok a jestli by třeba nestálo za to popřemýšlet, jestli bys nemohla vypustit třeba nějaký kroužek, nebo spolu zkuste najít nějaké další řešení, abys to vše zvládala v klidu, protože být neustále ve stresu není ani trochu dobré. Člověk v životě nemůže stihnout všechno a občas se musí rozhodnout, co je důležitější.

Myslím na tebe, kdybys ještě potřebovala, klidně se nám zase ozvi :) Martina

Ahoj Terko,

neboj se v hodině přihlásit a poprosit vyučující o vysvětlení, určitě to ocení i ostatní spolužáci. Pokud se ale opravdu nechceš ptát v hodině, můžeš také za vyučující zajít o přestávce a poprosit ji o dovysvětlení probírané látky. V případě, že se v matematice ztrácíš delší dobu, bude nejlepší popřemýšlet o vyřízení nějakého delšího doučování. Buď učitele ze školy, nebo třeba někoho ze spolužáků, jinak ale není v době internetu problém sehnat někoho na doučování odjinud. Doučování není nic, za co by ses musela stydět. Občas člověk ve škole narazí na něco, co mu dělá problém a potřebuje víc času na pochopení, nebo to vysvětlit jiným způsobem. Zrovna matematika takhle dělá problém spoustě studentů - je obtížná na pochopení a pokud člověk nepochopí jednu věc, většinou se ztrácí i v ostatních... Tak přejeme hodně štěstí v matematice i ostatních předmětech :) Martina

Ahoj Myšíku,

tak to je otázka opravdu k zamyšlení. Díky za ni. Pokud je obrázek v rámci výuky používám k výuce a nesměřuje k ničemu jinému, je to v pořádku. Dokážu si představit hloupé poznámky spolužáků, nevhodné vtipy a podobně. Ale věř, že všichni to dělají, aby zakryli nervozitu, nejistotu a nepříjemné pocity, které se v nich mísí, když sexuální výchovu probíráte. Jsem si jistá, že nikomu z vaší třídy to nebude příjemné.

Bohužel, vás ale mohou tyto i podobné obrázky a fotografie vést k touze dívat se na ně, ne ze "studijního a vědeckého" pohledu, ale mohou vést k nevhodným slovům a představám i k touze po vzrušení, a to už je svobodná volba a skutek. A to už je pak hřích.

Pokud si nebudeš jistá, klidně se ještě zeptej i paní katechetky, nebo nějaké starší holky ze scholy, spolča a podobně, jak se máš chovat, jak oni tyto situace řešily.  Je dobré o to m mluvi i když je to těžké.

Držíme pěsti!

Ahoj Anitko. Věříme, že zkoušky zvládneš, protože vítězství přeje připraveným:). Ale je pravda, že tréma dokáže člověka pořádně potrápit.  Mrkni na tento článek na našem webu, je přímo o trémě, ale hlavně, jak na ni. Neboj, to zvládneš. Držíme palce! M.

https://www.in.cz/clanky/skola/strasak-trema-itc.htm

Ahoj Eve,

rozhodně se nemusíš malovat, oblékat vyzývavě ani s někým chodit, abys zapadla do kolektivu a měla kamarády. Tvoje spolužačky a vrstevnice ve tvém okolí mají sice trochu jiné zájmy než ty, ale to vůbec neznamená, že nemůžete mít nic společného. Zkus tomu dát šanci a hledat něco, co byste měly společného. Možná si některá z tvých spolužaček po večerech ráda něco přečte nebo si pustí stejný seriál jako ty... To ale nezjistíš, pokud se s nimi nezkusíš bavit, takže se jich nestraň, neříkej si už dopředu, že nezapadáš, a zkus se s nimi bavit třeba o škole a postupně přejít k dalším tématům.

Víš, jak jsem se já seznámila se svojí nejlepší kamarádkou? Byla to dlouhovlasá, blonďatá, výrazně namalovaná slečna, co vždycky nosila sukně, zatímco já jsem byla jako ty - knihomol, kterého absolutně nezajímala móda a nakupování, a jednou jsme takhle společně skončily na praxi. Tam jsme zjistily, že vlastně máme hodně společného a ona taky ráda čte, a už to bylo. Dokonce jsem jí šla za svědka na svatbu. Tím chci říct, že i když to tak někdy nevypadá, můžeme si rozumět i s někým, s kým na první pohled nemáme nic společného. I když třeba nebudete hned nejlepší kamarádky, můžete být aspoň kamarádky, co si popovídají, někam zajdou a i to je fajn :)

Zároveň si můžeš zkusit začít hledat kamarády někde jinde. Neseď jen doma (i když čtení je fajn, já vím ;)), vyraz občas ven někam, kde by mohli být lidé s podobnými zájmy - nějaký čtenářský kroužek, akce pořádaná knihovnou nebo knihkupectvím, autogramáda oblíbeného spisovatele... Nebo třeba i spolčo a schola. Začni tím, že zavedeš řeč na oblíbené knížky, spisovatele, co říká na tu a tu knížku, to ti půjde, to je přece tvoje parketa :) Hlavně zůstaň taková, jaká jsi, nemá cenu si hrát na někoho, kdo nejsi, a přetvařovat se způsobem, jaký ti jde proti srsti. Martina