Ahoj zkušebná:), díky za dotaz i za důvěru. Zrovna nedávno se podobně ptala  jiná čtenářka, také v této rubrice (Poradna, podrubrika škola),  můžeš si dotaz i odpověď  najít, má název "Jak být oblíbená", a myslím si, že i prakticky odpovídá, jak na to....

K tomu přidám úryvek z knížky Lenka a Nelka: "Vím, kde je TAM. Vím, kde je to místečko, kde všechno splývá se vším. Je tam blaho a švanda a náramná krása. Já to místo vidím. Mám ho přímo před očima. AHA!!! Zrcadlo je prázdné, vidím jenom sebe. To jsem já, to místo. Ve mně je to TAM." Ten úryvek se mi moc líbí. Chápu ho tak, že to, co má člověk v sobě, mu nemůže nikdo a nikdy vzít, a je také hodně na každém, co vlastně v sobě má... Myslím si, že když člověk pochopí víc sám sebe, naučí se mít rád a chápat i druhé. Máš svou obrovskou hodnotu! A o tom není pochyb, P.Bůh nás přece každého stvořil jako krásný, nádherný originál!  A když už pak "máš"( tzn. znáš sama sebe, jsi si vědomá toho, jak jsi důležitá v tom nejlepším slova smyslu, vážíš si sama sebe, a třeba za to i poděkuješ:)), můžeš i rozdávat druhým. Mám zkušenosti s tím, že když to svoje trápení v modlitbě odevzdám, (ať je jakékoliv) ono to pak "najednou jde". Můžeš to třeba zkusit. Myslíme na tebe :)!

Milá kámoško,

přestup na jinou střední školu je samozřejmě možný, ale jestli by Tvoje kamarádka nastoupila do vyššího ročníku nebo by musela začít od "prváku", Ti bohužel nepovíme. Záleží to totiž vždycky na konkrétní škole a rozhodnutí ředitele.

Napadá mě ale, že to možná s Tvojí kámoškou nemusí být až tak vážné. Možná se dají problémy se studiem řešit i jinak. Zkoušela jsi jí už nabídnout doučování nebo přezkoušení z toho, co se učila, případně jí doporučit nějaké tipy, jak se správně učit? Možná zatím jenom nepřišla na to, co jí vyhovuje a nenaučila se učit. Ví například, jestli se jí lépe učí z nákresů a poznámek nebo tak, že si učivo předříkává nahlas nebo musí při učení chodit po místnosti? Existují speciální texty, které může vyzkoušet. Jeden z nich najdeš například tady: http://easymagazine.cz/clanky/zjistete-jaky-jste-studijni-typ-ucte-se-efektivneji

Zkoušela se už Tvá kamarádka učit tak, jako by látku vysvětlovala někomu jinému? Můžeš s ní o tom promluvit. Doporuč jí, aby studovala v místě, kde ji nebude nic rozptylovat a vyrušovat a kde nebude hluk. Ať si před učením řekne, že učení je radost, ne povinnost, a ať se k němu snaží přistupovat pozitivně. Důležité je také začínat těmi těžšími a složitějšími věcmi, učt se maximálně 30 minut v kuse, potom si dát 5-10 minut přestávku a vrátit se zpátky k učení. Také je dobré nezapomínat na dostatek čerstvého vzduchu a tekutin. A hlavně, nejdůležitější je přinutit se ZAČÍT. Potom už to jde. Krůček po krůčku se výsledky dostaví, chce to být vytrvalý a nevzdávat se. Pokus se být kámošce oporou, ukaž, že Ti na ní záleží, raduj se z jejích úspěchů a motivuj ji k dalšímu zlepšení.

Držíme vám oběma palce!

Milá Huhu,

píšeš, že si na Tebe zasedla třídní učitelka, ale rodiče to vidí jinak.

Napadá mě, že bys mohla pro začátek vyzkoušet takový pokus: Jednu hodinu, kterou trávíš s třídní učitelkou, se staň ztělesněním dobra. Ničím nevyrušuj, soustřeď se, i když to bude opravdu těžké, občas se zapoj… Zkrátka jí nedávej žádné důvody, kvůli kterým by na tebe měla křičet. Pokud se situace nezmění a učitelka tě i přesto vyvolá k tabuli a bude chtít po spolužácích, aby tě "usvědčili", je čas začít problém řešit. Jak?

Nejdříve se vrať zpátky do minulosti - připomeň si první hodinu a zamysli se nad tím, jaký dojem jsi na učitelku udělala. Nemohlo se stát, že si tě zafixovala jako "holku, která se pořád bavila a ignorovala její napomenutí"? Nebo mohlo učitelku provokovat něco jiného (výrazná barva vlasů, styl oblékání, piercing,...)? Zeptej se i spolužáků, jak to vidí oni. Jestli i jim přijde, že je na tebe učitelka zasedlá.

A další věc: Pokud máš poruchu pozornosti, bylo by dobré, abys za učitelkou o některé z přestávek zašla a řekla jí o tom. Třídní učitelka by o tom rozhodně měla vědět. Můžeš přinést i potvrzení od lékaře. To by zcela měnilo tvou situaci a možná by se Ti učitelka, která o poruše nevěděla, za své chování i omluvila. Není hned nutné měnit školu. Když se Ti nepodaří domluvit se s učitelkou, můžeš vyhledat výchovného poradce nebo školní psycholožku a říct jí o svém problému. Jeho řešení je náplní její práce.

Myslíme na Tebe a přejeme, ať se podaří problém brzy vyřešit.

Ahoj Terezko,

díky za dotaz. Internát je sám o sobě velká změna, najednou jsi bez rodičů, sourozenců, kámošek  v úplně novém prostředí a navíc na pokoji s úplně cizíma lidma, a když si navíc nějakým způsobem nesednete,  začíná "problém"... Člověk,  který se druhým posmívá, pomlouvá je atd. (a je jedno, jestli je to ještě student nebo už dospělý) má obyčejně sám nějaký problém. Mohla bys to své spolubydlící vracet, a tak se vlastně, (i když by ses jenom bránila)  chovat  skoro stejně.  Ale asi by se z toho stal zamotaný kruh, ve kterém by šlo hlavně o to, kdo jaký naschvál nebo pomluvu vymyslí... A o to ti určitě nejde. Tvé spolužačce ale můžeš, když budeš chtít,  podat pomocnou ruku. Jak? Tím, že se za ni budeš modlit, tím totiž vůbec nic nepokazíš, právě naopak:). Můžeš si s ní zkusit promluvit také mezi čtyřma očima, o co jí vlastně jde, říci jí, že se ti to nelíbí, že i když nemáte společné zájmy (šminky, oblečení atd. a jiné holčičiny, jak píšeš), přece se můžete k sobě navzájem chovat hezky, tak aby se vám  na pokoji dobře bydlelo společně... Možná se spousta věcí vyjasní, a je možné, že to nepomůže, ale za zkoušku to stojí, co říkáš? 

Na webu máme taky bezva článek o tom, jak  se stát holkou do nepohody,  možná by se ti mohl hodit: : http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Jiná věc je, pokud by se z toho stalo šikanování, potom je určitě namístě to okamžitě nahlásit, protože nikdo nemá právo druhé jakýmkoliv způsobm ponižovat. http://www.in.cz/clanky/skola/nebojim-se-ucitelu-ale-spoluzaku-pct.htm

A jeden citát nakonec od sv. Jana Bosca: Být veselý, konat dobro a nechat vrabce pískat.

Myslíme na tebe, a klidně se zase ozvi.
 

Ahoj Májo:),

to je od tebe hezké, že máš o svou kamarádku starost.  Možností, jak jí pomoci, je fůra. Můžete se spolu například učit, můžeš ji před hodinou vyzkoušet, aby získala jistotu, že látku opravdu umí... Někomu pomáhá, když si předříkává látku nahlas, někomu zase pomáhá barevné podtrhávání v sešitě, atd. Každý má na učení svůj vlastní systém. Možná by kámošce mohl pomoci tento testík. Nakonec, zkusit si ho můžete obě dvě:): http://www.in.cz/clanky/skola/ucit-se-ale-jak-cns.htm. Tak ať se daří.

Milá stydlivko,

máme pro tebe dvě pozitivní zprávy:

1. Na všem se dá pracovat, když člověk chce.

2. Bý introvert není špatně!

A teď si polož otázku: Proč chceš být oblíbená? Protože chceš mít velké množství přátel? Protože chceš zapadnout do kolektivu (například ve třídě, ve škole)? Protože chceš, aby si tě všimnul kluk, o kterém sníš? Nebo proto, že chceš, aby tě ostatní měli rádi?

Klíčem k tomu, abys byla oblíbená u druhých, je to, abys přijala nejdřív sebe sama - své dary i slabosti. Aby ses naučila radovat z toho, že jsi introvertka, že jsi spíš uzavřenější povahy, že máš třeba bohatý vnitřní svět. Ano, radovat! A objevovat stále nové a nové dary a schopnosti, talenty, které máš. Doporučujeme přečíst si článek Já jsem fakt dobrá! (květen 2014, str. 3. Pokud toto číslo IN!  nemáš, můžeš si jej objednat za 38 Kč, když napíšeš na e-mail objednavky@in.cz). Najdeš tam deset praktických bodů, které ti pomohou najít pozitivní vztah sama k sobě.

Pro úplný začátek zkus každý den Bohu poděkovat za to, že tě tady chtěl právě takovou, jaká jsi. Je to těžké, ale když to uděláš třeba každý den ráno před zrcadlem, uvidíš, že se tvůj postoj sama k sobě časem zlepší. Nebudeš si už připadat nudná a nezajímavá a také, když objevíš, co všechnoumíš a co všechno ti jde, budeš se mít s druhými o čem bavit. Dokud ti totiž bude chybět sebevědomí a nedokážeš udělat radost sama sobě, bude pro tebe těžké navazovat kontakty, dělat radost druhým a druzí z tvého chování vycítí, že si nevěříš. No uznej sama: jak s tebou může být zábava, když se trápíš tím, že jsi nudná? Jak jsme ale napsaly na začátku, na všem jde pracovat, když budeš opravdu chtít. Když budeš postupně přijímat své introvertství, podaří se ti i vyjít ze sebe. A ještě něco: Není ani tak důležité umět s kýmkoli o čemkoli MLUVIT, jako učit se druhým NASLOUCHAT. To je jeden z tvých darů, velice cenný dar! Zkus ho rozvíjet a uvidíš, že od naslouchání k mluvení je velice blízko. Myslíme na Tebe a držíme palce!

Milá Kláro,

jestli se dobře učíš, jak píšeš, a nemáš vztah třeba k pomoci druhým ve zdravotnictví nebo tě víc nebaví něco jiného (vaření, výtvarná výchova, hra na hudební nástroj, ruční práce atd.), volila bych čtyřleté všeobecné gymnázium. Nevidím jediný důvod, proč by sis měla vyčítat, že jsi nešla na osmileté. Naopak. Myslím, že zkušenost druhého stupně ZŠ je oproti studiu na osmiletém gymnáziu k nezaplacení. Poznáš více spolužáků, najdeš si víc kamarádů, změníš prostředí a začneš s čistým štítem. Věř mi, že to, že jsi na osmiletém gymnáziu nebyla, má spíš výhody než nevýhody. Já sama jsem osmileté gymnázium studovala a už bych zpátky nechtěla :-). Přece jenom - vidět ty samé spolužáky a učitele osm let v kuse a být osm let "zaškatulkovaná" u některého z učitelů v té horší kategorii a vědfět, že s tím nic nenaděláš... Podle mě jsi o nic zásadního nepřišla. Navíc na všeobecném gymnáziu získáš další čtyři roky k tomu, aby ses rozhodla, co chceš v životě dělat.

Můžeš se ale samozřejmě rozhodnout jinak. Je to jenom rada, doporučení. Myslím si, že nemůžeme jednoduše říct, že SOŠ připraví na státní maturitu hůř než gymnázium. Všechno záleží na konkrétní škole a učitelích. Určitě existuje i spousta kvalitních SOŠ s dobrými výsledky. Chce to zajímat se, ptát se, hledat informace. Držíme palce, ať jsi v životě šťastná, ať už bude tvé rozhodnutí jakékoli! 

Milá cindy,

je dobře, že jsi se někomu s těmito problémy svěřila. Udělala jsi první důležitý krok. Možná, že ti ostatní dělají naschvály také proto, že se sama nedokážeš bránit nebo naopak reaguješ tak, že provokatéry baví  sledovat tvoje reakce. Co s tím? Nejdřív bych vyzkoušela přecházet naschvály tím, že budeš spolužáky, kteří se jimi baví, ignorovat. Jednoduše si toho nevšímej. Většinou po nějaké době posměváčky přestane provokování bavit. Pokud by to nezabralo, řekni jim do očí, že je ti nepříjemné, jak se k tobě chovají. Zetej se, proč ti pořád dělají naschvály, když ty sama se tak nechováš. Snaž se při tom nekřičet a nebrečet, ale v klidu jim říct, jak se cítíš, aby si uvědomili, že dělají něco špatně. Nikdo ti nezaručí, že ti naschvály ze dne na den dělat přestanou, ale důležité je ozvat se, když ti někdo ubližuje.  

A ještě něco: Pokud ti někdo ubližuje a dělá ti naschvály už tolik let, promluv si o tom s rodiči, s učitelkou nebo výchovnou poradkyní ve škole a popros je o radu. Nezůstávej sama. Snaž se rozvíjet přátelství, protože když budeš mít kamarády/kamarádky, kteří se tě zastanou, ostatní si na tebe s naschvály netroufnou. Myslíme na tebe a přejeme hezké letní dny.

Milá Ivka,

s klukama je to někdy složité. A zvlášť, když jsou ve věku, kdy ještě sami nevědí, co chtějí. Hlavně se ale nechtějí ztrapnit přes ostatními spolužáky a vrstevníky. Proto se někdy ve skupině (větším počtu lidí) chovají jinak než o samotě. To konec konců platí i pro nás děvčata a ženy a pro dospělé muže. Je těžké dát najevo své opravdové pocity před svými kamarády. Daleko jednodušší je schovávat se za posměšky a "jít s proudem". To změníš jenom těžko.

Co ale změnit můžeš, je, že si nenecháš jejich posměšky líbit - uč se mluvit o tom, že ti něco není příjemné. Až se to příště stane, řekni jim, třeba, že ti přijde trapné, jak se chovají. Že ti to vadí a jestli by toho nemohli nechat. Minimálně je to trochu zarazí a většinou se nad tím později i zamyslí, i když to asi v první chvíli nedají znát (aby se neshodili před ostatníma). To, jestli se něco změní nebo ne, zaručit nemůžeme. Ale ty můžeš mít dobrý pocit, že jsi pro to něco udělala. Zbytek už bude na nich. Myslíme na Tebe! Krásné prázdniny! 

Ahoj Natko, děkujeme za zajímavou otázku. Současná doba nás neustále do něčeho tlačí a bere nám pokoj a klid.

Jsi teprve v prvním ročníku, takže na starosti spojené s volbou budocího zaměření máš ještě minimálně jeden až dva roky čas. Zatím zkoumej, co tě baví, poznávej sama sebe, zkoušej i nové zájmy a nesoustřeď se jen na jeden obor. Neznamená to, že se nemůžeš věnovat biologii, i když ještě nevíš, jestli ji chceš dál studovat. Člověk totiž nikdy neví, co se může v životě hodit. Já jsem maturovala z biologie, protože mě moc bavila, a nakonec jsem si vybrala úplně jinou aprobaci (záleží také hodně na tom, na jakou školu se člověk dostane.

Plány jsou jen jeden z mnoha faktorů, který o našem budoucím povolání rozhoduje). Nelituji však hodin strávených na biologických olympiádách a volitelných seminářích. Daly mi hodně do života a naučily mě dívat se na svět z nových úhlů pohledu. Je dobré, že váš učitel je do svého oboru zapálený. Věřím ale, že by pochopil, kdybys mu řekla to, co jsi nám napsala. Že se zatím rozhoduješ, co dál, že tě biologie baví, ale přece jen bys kvůli ní nerada zanedbávala ostatní předměty. Takže na přednášku možná občas zajdeš, ale jenom, když kvůli ní nebudeš muset vynechat školu. Klidně si s ním někdy takto otevřeně promluv. Třeba až se tě zeptá, jestli jsi na nějaké jím doporučené přednášce byla. I kdyby tě potom nechválil tolik jako tvé kamarádky, netrap se tím a zkus jim to přát. Vždyť každá máte jiné talenty a kdoví čím se vlastně nakonec stanete. Ani sebevětší pochvala v biologii nikomu nezaručí šťastný život. Štěstí totiž není ukryté v pochvale jednoho učitele. Pokud prožíváš dobu postní, můžeš si dát jako postní sebezápor to, že kdykoli tě "přepadne" závist, v duchu se za kamarádky pomodlíš. Držíme palce a přejeme, ať správně poznáváš, čemu se budeš chtít věnovat.