Milá Beato,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Každý jsme nějaký a nemáme všichni stejnou povahu. Kdyby byli všichni ve třídě hrozně moc ukecaní, tak by kolektiv moc dobře nefungoval. Jsou potřeba i tiší lidé, kteří se tolik nehlásí o slovo a spíše druhým naslouchají. Neber to, že jsi neukecaná jako svoji nevýhodu. Je to tvoje součást, jsi to ty a jsi jedinečná. Možná tolik nemluvíš, ale za to třeba umíš skvěle naslouchat druhým, což je super vlastnost.

Chápu, že pro člověka, který toho moc nenamluví, může být obtížné se více zapojovat do kolektivu. Zkus se nebát přidat do hovoru, když je řeč o něčem, k čemu más co říct, a hledej společná témata, která by vás mohla spojovat. Pokud je pro tebe obtížné komunikovat s více lidmi, zkus se nejdřív spřátelit s jednotlivci. Je u vás ve třídě někdo, kdo se také úplně nezapojuje do hlavního dění? Někdy je to příjemnější mluvit jenom s jedním člověkem, než promluvit a být středem velké pozornosti. Postupně se takhle můžeš kamarádit s dalšími a dalšími lidmi a víc se zapojovat do kolektivu. Navíc můžete být ve třídě skvěle fungující kolektiv, i když se ne se všemi budeš bavit hodně. Vždycky bude někdo, s kým si budeš rozumět víc, protože máte hodně společného, a někdo, s kým toho tolik společného mít nebudeš, takže se budete bavit jen občas.

Teď v době distanční výuky by taky mohlo být super někomu ze třídy napsat něco milého, nebo se zeptat, jak se má, jak tohle období prožívá nebo ohledně něčeho ze školy. Přes zprávy ta komunikace bývá přece jen snazší a mohl by to být super začátek :)

Často tady holkám v poradnách s podobným trápením sdílím tenhle článek z našeho webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Najdeš v něm tipy, jak dobře působit na ostatní, které by ti mohly pomoct zapadnout do kolektivu a víc se s ostatními spřátelit.

Kdybys potřebovala ještě něco víc, určitě se nám neváhej ozvat. Měj se krásně! Martina

Milá Lucy,

díky za tvůj dotaz a důvěru. Ptáš se, jestli je v pořádku, když si všichni spolužáci myslí, že jsi divná. Záleží, proč se to děje, ale občas se to stává. Máme jiné koníčky než ostatní spolužáci, zajímají nás jiné věci, a tak si se spolužáky nemáme moc co říct. Je v pořádku být svá, mít svoje zájmy a koníčky, protože všichni jsme jedineční a nestojí nám za to se před ostatními přetvařovat.

To, že si tvoji spolužáci myslí, že sji divná, v pořádku moc není z toho důvodu, že spolužáci neumí respektovat, že je někdo jiný. Takový člověk je pak snadno označen za divného, vyloučen z kolektivu a to není úplně fajn.

Projevuje se to u vás v kolektivu ještě nějak jinak? Más tam aspoň nějakou kamarádku?

Kdybys potřebovala, určitě se nám ještě ozvi a neboj se víc rozepsat :) Myslím na tebe. Měj se pěkně! Martina

Ahoj Marky,

máš krásný sen :)

Vydávání knih u nás funguje zhruba takto:

- Knížku buď vydá nakladelství, které ji zafinancuje, všechno zařídí, korektury, redakční práci, dokonce i prodej knihy. Autor pak dostane jednorázovou provizi nebo procenta z prodeje. To pak záleží na tom, jakou dá nakladatelství nabídku a jak se obě strany domluví. (Jsi nezletilá, takže v tvém případě za tebe budou jednat rodiče.) Ty částky nejsou moc vysoké. Určitě se u nás psaním nedají vydělat nějaké velké peníze.

- Knížku vydá nakladatelství, ale autor se na ní finančně podílí buď celou částkou, kterou výroba knihy stojí, nebo jenom částí.

- Vydání samonákladem. Autor si zařídí všechno sám a všechno si zaplatí, zařídí si distribuci atd. Tento způsob moc nedoporučuju. Je to v první řadě dost náročné, je problém dostat knihu do prodeje a každá kniha potřebuje nějakou redakční práci, se kterou mají zkušenosti v nakladatelství. Mohlo by se ti pak stát, že vydáš něco, za co se později s odstupem času budeš stydět, protože to nebylo dostatečně dotažené do konce. A to by byla škoda, když už jsi psaní věnovala tolik času.

Z toho vyplývá, že ty můžeš knížku nabídnout nakladatelství a pokud ono o ni bude stát, vydá ji a ty nebudeš muset nic platit. Je ale potřeba počítat s tím, že píše spousta lidí a nakladatelství jsou zavalená nabídkami rukopisu. Je dost pravděpodobné, že můžeš dostat odmítavou odpověď, nebo dokonce žádnou. Chce to trpělivost, tak se nenech odradit. To, že nakladatelství nemá zájem o tvou knihu, nemusí rovnou znamenat, že je špatná. Možná má nakladatelství jen plný ediční plán nebo se jim zrovna nehodí do toho, co chtějí vydávat.

K dalším informacím o psaní a vydávání knih doporučuju tyto webovky: Odstartujte svoji knihu, Akademie psaní a René Nekuda.

Tak se na ně mrkni. Najdeš tam i tipy, jak rukopis nakladatelství nabídnout. Držím palce, ať se ti daří se psaním, a třeba o tobě ještě jednou uslyšíme jako o paní spisovatelce! Martina

Ahoj,

je hrozně moc super, že jsi našla něco, co tě baví a čemu se ráda věnuješ, a moc ti v tom držím palce!

Jako při spoustě jiných věcí, i při psaní je potřeba mít velkou trpělivost. Když pošleš nějaký text do soutěže, většinou se nikdo neozve hned. Je potřeba počkat, až do uzávěrky (datum, do kdy je do soutěže možné posílat příspěvky). Po tom začínají porotci texty číst, což také nějakou dobu trvá, a teprve pak je vyhlášení výsledků. Vím, že to čekání bývá těžké, ale někdy to může být i několik měsíců, pokud se jedná o velké soutěže, kam dorazilo  hodně textů.

Mrzí mě, že jsi kvůli situaci přišla o dramatický kroužek i možnost mít hodiny tvůrčího psaní. Nedalo by se s paní učitelkou domluvit, že byste se třeba tu a tam sešly online? Alespoň na chvíli a popovídaly si o psaní a tak? Samozřejmě je spousta dalších možností, jak studovat tvůrčí psaní na internetu. Znáš Reného Nekudu? Měli jsme s ním rozhovor v IN!u a je to úžasný učitel tvůrčího psaní. Na jeho stránkách https://www.renenekuda.cz/ (hlavně na blogu) najdeš spoustu inspirace a skvělých článků o psaní. Vydal také různé knihy. Já od něj mám Kreativní zápisník a můžu ho doporučit, je to skvělá pomůcka na rozvíjení kreativity, slovní zásoby, nápadů a procvičování psaní. Teď nově vydal i Restart kreativity a já se nemůžu dočkat, až mi ho doručí pošta. Má tam ale i jiné knihy, tak třeba tě nějaká zaujme a může to být skvělý tip, co si přát pod stromeček :) Kromě různých článků na Literární alchymii, na kterou jsem ti už dávala odkaz, znám ještě stránky spisovatelky Veroniky Matysové https://www.odstartujtesvojiknihu.cz/ na kterých také najdeš spoustu článků ohledně tvůrčího psaní.

Vím, že je tahle situace nesmírně těžká. Zkus tento čas využít k tomu, že budeš dál psát a psát a procvičovat psaní. Můžeš napsat nějakou povídku o nastalé situaci, můžeš se vypsat se svým pocitů a můžou to být texty, které nikdy nikdo nebude číst. S každým řádkem, který napíšeš, se bude tvoje psaní dál a dál zlepšovat. A podle toho, jak vyspěle jsi napsala svůj dotaz, myslím, že už teď píšeš zatraceně dobře!

Pokud vám doma padá wifi, můžeš psát i bez připojení k internetu nebo si najít nějaký tichý klidný kout, ktd můžeš psát na papír. Zkuste se doma pobavit i o tom, že se kvůli šuškání a hraní her svých bratrů moc nevyspíš a zkuste najít nějaký způsob, aby to všechno fungovalo a vyspali jste se. Když nic jiného, tak doporučuju špunty do uší, to se ti bude spát dobře :D

Nevzdávej se a hlavu vzhůru. Určitě piš dál. Psaní je krásná věc, i když to chce trpělivost a připravit se na to, že někdy přijde odmítnutí. Chce to ale zkoušet dál, psát a hlavně mít radost z toho, co děláš. Kdyby ses ještě potřebovala vypovídat nebo povzbudit, tak se zase ozvi :) Držím palce, ať se ti v psaní daří! Martina

Ahoj F.,

píšeš, co dělat, když se ti kluci smějí. Dost často pomáhá je ignorovat a nevšímat si jich, protože je to časem přestane bavit. Když nám napíšeš nějaké konkrétní příklady, tak ti pomůžu vymyslet, jak na ně hezky odpovědět. Takhle obecně si to neumím moc představit. Díky! Martina

Ahoj,

pokud si pro svou vlastní potřebu vytiskneš noty, které jsou jen tak zveřějněné na internetu, tak bych to za krádež nepovažovala, protože je jedno, jestli hraješ z papíru nebo přímo z internetu. Samozřejmě ne vždycky jsou noty zveřejněné na internetu legálně. Dost často je někdo vezme a jen tak zveřejní, i když k nim nemá autorská práva. (Časté je to hlavně u moderních písniček.) To už ale není něco, co ty můžeš ovlivnit.

Kde přesně noty sehnat, v redakci nevíme, protože tu bohužel nemáme žádného hudebníka. Spousta umělců dává noty k dispozici, některé se dají pořídit za poplatek atd. Nejspíš budou k sehnání nějaké i v knihovně a mohlo by fajn se podívat po antikvariátech, občas tam člověk narazí na poklady. Ale záleží, jaky druh hudby hledáš. Pokud chodíš někam na hudebku, určitě se zeptej učitele/učitelky. Budou vědět a nejspíš budou mít spoustu not v zásobě. Zkus také mrknout na nějaké fórum, diskuzi nebo skupinu na facebooku. Otázku, kde sehnat noty, určitě řeší spousta lidí, tak bude mít někdo i pořádnou odpověď :)

Přeju hodně radosti z hudby :) Martina

Milá Bettynko,

díky za důvěru. Moc mě mrzí, co se tobě a kamarádce děje. Nám určitě můžeš napsat :) Bylo by ale také fajn, kdyby sis o tom všem mohla popovídat i ve skutečnosti, ne jen takhle s námi přes internet s námi, kde odpověď není hned. Vím, že pro někoho může být nesmírně těžké něco takového někomu říct. Hlavně bych chtěla zdůraznit, že to rozhodně není žalování, protože nikdo nemá právo ti jakkoliv ubližovat, a že to není tvoje vina, pokud se ti něco takového děje, takže se nemusíš bát to někomu říct. Dost často se nám uleví, když si popovídáme s někým, kdo nás pochopí a má možnost nám nějak doopravdy pomoct. Můžete si o tom pořádně popovídat a podle toho, co se ti konkrétně děje zjistit, v jaké fázi šikana je a co by se s tím dalo dělat. Zkuste se klidně spolu s kamarádkou zamyslet a porozhlédnout po svém okolí. Komu by se dalo svěřit? Jaký máš vztah s rodiči? Je ve škole nějaký učitel, kterému důvěřuješ? Co sourozenci nebo prarodiče?

Pokud by to byl opravdu takový problém se někomu svěřit osobně, zkus aspoň využít schránku důvěry, jestli ji máte ve škole, a tam co nejpodrobněji popsat, co se ve které třídě děje, aby učitelé věděli, že k něčemu takovému dochází.

A ještě takový tip ohledně Instagramu: Na Instagramu existuje funkce, že si svůj účet můžeš nastavit jako soukromý. Najdeš to v Nastavení pod položkou Soukromí. Pak tě můžou sledovat jenom lidé, kterým to dovolíš. Jelikož není problém vytvořit si tam falešný účet, doporučuju schvalovat jako tvé sledovatele pouze lidi, které doopravdy znáš. Potom je na Instagramu také možnost zablokovat účty, aby tě na Instagramu neviděly a nemohly ti psát zprávy. Zároveň je neuvidíš ani ty. Když si klikneš na daný účet, najdeš tuhle funkci po rozkliknutí těch tří teček v pravém horním rohu.

Měj se pěkně. Snad ti to trochu pomohlo :) Martina

Ahoj Bettynko,

díky za důvěru. Mrzí mě, že tvoje kamarádka něco takového prožívá. Jsi hodná, že máš o svou kamarádku starost a chtěla bys jí nějak pomoct.

Šikana je něco, s čím se potýká nejen spousta žáků ve školách. Je to opakované chování, které má za cíl někomu ublížit, ponížit nebo zastrašit. Nemusí to být jen fyzické ubližování, jak si dost často spousta lidí myslí, ale i právě slovní napadání nebo psychický nátlak je formou šikany. Mnohdy začíná nenápadně a stupňuje se. Je proto fajn zachytit ji už na začátku, což ale ne vždycky bývá snadné.

Ty osobně tu hlavně můžeš být pro svoji kamarádku, vyslechnout její trápení, povzbudit ji a být její kamarádkou, protože to je nejspíš něco, co jí v její třídě chybí. Je super ji ujistit, že není její chyba, že se jí něco takového děje a že nikdo nemá právo jí jakkoliv ubližovat.

Co ještě můžeš udělat ty? Povzbudit kamarádku, aby se šla svěřit rodičům a třídnímu učiteli, učiteli, kterému důvěřuje, výchovnému poradci, školnímu psychologovi apod. Možná se bude bát, tak můžeš jít s ní a podpořit ji. Ve školách bývají schránky důvěry, takže je možné napsat o problému tam, třeba aspoň anonymně, že v některé třídě dochází k tomu a k tomu. Dále je možné nahlásit šikanu přes formulář projektu Nenech to být, buď přes počítač na stránce https://www.skoly.nntb.cz/ nebo je možné stáhnout si jejich aplikaci do telefonu. Užitečné informace najdete i na stánkách https://www.stop-sikane.cz/ . Školy by pak měly vědět, jak se k situaci postavit a začít s tím něco dělat.

Moc myslím na tebe i tvoji kamarádku, aby bylo všechno v pohodě. Klidně se nám zase ozvi, kdybys ještě potřebovala :) Martina

Milá Mio,

díky za dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Moc mě mrzí, co ve škole zažíváš, protože i já jsem se během chození do školy cítila podobně, tak vím, jaké to je. A určitě nejsme jediné, protože se stresem se dnes potýká spoustu lidí. Přesto by se neměl stres brát na lehkou váhu a jako něco, co k životu patří. Je totiž nezdravý, hlavně z dlouhodobého hlediska.

Podle toho, co píšeš, toho děláš do školy opravdu hodně a připravuješ se poctivě. Abys měla jistotu, že jsi udělala všechno, zkus si udělat seznam a jednotlivé položky si odškrtávat. Společně s odškrtnutím si řekni, že už není potřeba se tím zabývat, protože je to hotové. Možná to nepůjde hned, ale zkoušej to postupně :)

Před písemkou zase může pomoct, když si řekneš, že jsi proto udělala maximum toho, co jsi mohla a víc už to nejde, takže uvidíš, jak to dopadne. Opravdu si myslím, že jsi ohledně přípravy poctivá. Ne vždycky jde ale udělat všechno, hlavně když máš spoustu jiných povinností do školy. Je třeba, abys měla svědomí čisté a naučila se to, co můžeš. Pokud se ti náhodou přece jen nějaká písemka nebo zkoušení nepovede, nebývá problém se nechat přezkoušet a známku si opravit. Není to žádná tragédie :)

Důležitý je odpočinek, především kvalitní spánek. Na lepší spánek pomáhá mít pravidelný režim (chodit spát a vstávat každý den zhruba ve stejnou dobu), nekoukat už večer před spaním do mobilu a počítače. Večer nejez nic těžkého a nepij žádné povzbuzující nápoje (káva, zelený nebo černý čaj, kolu nebo energetické nápoje). Můžeš si ale třeba zkusit dát odpoledne/na večer nějaký bylinkový čaj - meduňka nebo mateřídouška mají zklidňující účinky, ale existují i různé směsi. Já osobně mám nejradši jenom obyčejnou meduňku :)

Také je důležitý pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu. Pokud nijak aktivně nesportuješ, zkus aspoň vyrazit na procházku nebo jít do školy/ze školy pěšky. Provětráš se, rozhýbeš a okysličíš si mozek, takže i to studium pak půjde lépe.

Co děláš ráda? Nezapomínej se věnovat věcem, které tě baví a dělají ti radost, i kdyby to měly být jen nějaké drobné činnosti. Možná ti to někdy bude připadat jako ztráta času, ale i od učení a školy je potřeba se odreagovat. Hlavně před spaním se snaž odreagovat a už moc nemyslet na školu. Zkus si raději číst, kreslit nebo poslechnout oblíbenou hudbu (před spaním spíš nějakou klidnější :)).

Je dobře, že si tvoje rodina a kamarádi všímají toho, že jsi ve stresu. Určitě se jim neboj svěřit s tím, co prožíváš a jak se cítíš. Hodně nám totiž pomůže, když si s někým popovídáme o tom, co se nám děje, protože pak víme, že na to nejsme sami. Takže se neboj přijít za rodiči a popovídat si o tom, že se třeba bojíš zítřejší písemky atd. Určitě se je neboj ani požádat o pomoc. Takový výběr školy je zásadní věc a může být opravdu stresující. Sedněte si spolu, podívejte se na stránky škol, pobavte se o tom, co by tě bavilo, a ideálně vyrazte na dny otevřených dveří, ať víš, jak to na škole vypadá, protože to ti pomůže s rozhodnutím.

Snad ti rady aspoň trochu pomůžou. Zkus nějaké vyzkoušet a uvidíš. Pokud by se situace zhoršovala, trvala dlouho a podobně, můžeš se zkusit obrátit na výchovného poradce nebo školního psychologa, popř. psychologa mimo školu. Občas totiž pomůže, když si s někým takovým popovídáme a ujasníme si to, co prožíváme, protože nám to pomůže vidět věci z jiného úhlu.

Moc na tebe myslím! Samozřejmě kdybys chtěla, můžeš kdykoliv zase napsat nám do poradny. I kdyby ses třeba jen tak potřebovala svěřit :) Martina

Ahoj H.,

díky za dotaz. Každý máme jiné zájmy, takže se občas může stát, že toho nemáme moc společného s lidmi ve svém okolí. Pokud si dobře pamatuju a jsi to ty, tak jsi teď nastupovala na gymnáziu, to znamená, že se svými spolužáky budeš ve třídě ještě několik let. Určitě bych proto na tvém místě nevzdávala snahu se s nimi bavit a hledat nějaká společná témata. Je super, že máš fajn vztah s paní učitelkou a s rodiči, ale to jsou lidé minimálně o generaci starší. Je potřeba udržovat i kontakt se svými vrstevníky.

Neboj se zapojovat do konverzace se svými spolužáky. Jedno velké téma, které máte společné, je škola. Začni se zapojovat pomalu. Možná jsi trochu uzavřenější, tak to zkus nejdřív krůček po krůčku. Je teprve září a do školy chodíte teprve krátce, takže je to všechno pořád ve znamení poznávání se. Zajímej se o to, co dělají tvoji spolužáci, co mají rádi atd. Takovými univerzálními témata jsou třeba koníčky a kroužky, hudba, knížky, sport... Postupně určitě přijdete na něco, co máte společného, nebo se navzájem obohatíte o vaše odlišné zájmy :) Martina