Ahoj Verčo,

díky za důvěru. Píšeš, že na rozdíl od svých spolužáků nemáš Instagram a další sociální sítě a že je ani nechceš. Co si o tom myslíme? Že je to úplně v pohodě. Záleží jenom na tobě, jaké sociální sítě se rozhodneš používat. Pokud rovnou víš, že bys Instagram stejně nepoužívala, tak je opravdu zbytečné si ho stahovat, registrovat se tam a dávat nějaké osobní údaje. Je super, že můžete být se spolužáky v kontaktu přes jiné aplikace. Instagram navíc není primárně komunikační aplikace, ale možnost psaní zpráv je tam spíš taková přidružená funkce.

Takže se neboj být svá :) Martina

Ahoj Eli,

díky za dotaz :) Teď jsi v období, kdy dospíváš, takže už tvůj pohled není takový dětský, jak říkáš. Máš mnohem víc zkušeností a chápeš, že některé věci nejsou takové, jaké se ti dřív zdály. Chápu, že to pro tebe může být občas dost matoucí. Chtěla bych ti ale říct, že všechno nutně není jinak než dřív. Některé věci se možná změnily, ale určitě se nezměnilo všechno. I když ti změna může připadat šílená a děsivá, ne vždycky jsou změny špatné. Můžou nám přinést spoustu nových věcí atd.

Nechceš vyvracet to, jak se k tobě kamarádky chovají, tak ti to vyvracet nebudu. Když budeš k ostatním rovnou přistupovat tak, že si o tobě myslí divné věci nebo nemyslí vážně to, co říkají, tak si téměř vždycky najdeš v jejich chování něco, co ti tvoji domněnku potvrdí, i když to není pravda. Zkus k tomu přistupovat trochu uvolněněji. A i kdyby někdo z tvého okolí nebyl takový kamarád, jak sis myslela, tak to vůbec nevadí. Nemůžeme se zavděčit všem. Je fajn se snažit, dělat vstřícné kroky vůči druhým, ale někdy se stane, že kamarádi přichází, odchází, nahrazují je noví... Může to být smutné, ale patří to k životu a je to součástí změn, které nás v životě provází.

A jestli se dá poznat, jestli někdo říká pravdu? Žádný obecný návod neexistuje. Jestli někoho dobře znáš, víš jak reaguje v různých situacích, tak zřejmě poznáš, když nemluví pravdu.

Pokud jde o povyšování, protože ti to jde ve škole, tak každý jsme nějaký, každý máme schopnosti, ve kterých jsme dobří. Pochvala (třeba ve škole) nás dokáže povzbudit a potěšit a je to super. Není nic špatného na tom mít radost z úspěchu, pochval se za to, co se ti povedlo, protože ti určitě dalo práci připravit se pořádně na test atd. Neměli bychom ale zapomínat na určitou skromnost a pokoru, to znamená nepovyšovat se na ostatní, nemyslet si, že jsem něco víc, když já mám jedničku a spolužáci ne, umět ocenit úspěchy ostatních, nabídnout druhým pomoc s tím, v čem nejsou tak dobří... Jako takové zamyšlení k tomuto tématu se můžeš podívat do Bible a přečíst si tyto úryvky: Lk 18,9-14 a Mt 7,1-5.

Kdybys potřebovala ještě něco konkrétního, tak se klidně zase ozvi. Martina

Ahoj Pavlíno,

je super, že k výběru vysoké školy přistupuješ zodpovědně a chceš si to promyslet. Nejít na vysokou hned po maturitě je určitě jedna z možností. Každý jsme nějaký a máme svou vlastní cestu. Ne všichni hned ví, co by chtěli dělat, a dát si trochu pauzu může být mnohdy zodpovědnější, než několikrát měnit obor studia a začínat zase znovu. Předpokládám, že i to, že jsi teď vlastně byla rok a půl doma na online výuce může ovlivnit tvoje rozhodování a chuť jít zase do školy.

Chtěla bych akorát podotknout, že když člověk nejde na vysokou hned po maturitě, ale jde nejdřív pracovat, občas se může stát, že se mu v práci zalíbí a už se mu prostě nechce vracet do školy, psát seminárky a učit se na zkoušky a být finančně závislý na rodičích. Vem prosím v potaz při svém rozhodování, že i něco takového může nastat, a hodně záleží na tom, jak moc jsi odhodlaná jít na výšku.

Jak to říct rodičům? Určitě bych doporučila si s nimi v klidu sednout, uvařit si třeba čaj nebo kafe a popovídat si o tom. Začni třeba tím, že uvažuješ, že by sis dala rok pauzu, protože... Představ jim svůj plán a proč si myslíš, že je to pro tebe dobré. Zeptej se na názor svých rodičů. Oni tě znají a přece jen mají mnohem víc životních zkušeností, takže ti budou moct poradit. Proberte i to, co bys alespoň přiližně chtěla potom studovat, a kde by sis představovala, že teď budeš pracovat. Klidně to rozhodnutí nechte několik dní uležet a podívejte se pak na něj s odstupem času.

Myslím na tebe, ať všechno dopadne podle tvých představ a můžeš dělat v životě to, co tě bude bavit a naplňovat :) Pěkný víkend! Martina

Ahoj Aleno,

celé katolické náboženství (jeho nauka) je shrnuto v Katechismu katolické církve. (Najdeš i online.) Jelikož to může být pro někoho náročná četba, vznikl právě YouCat, což je vlastně katechismus pro mladé a je vážně super. Na vyšším gymnáziu už jsou starší lidé, kteří určitě zvládnou katechismus, minimálně v podobě YouCat. V katechismu se dá dohledat cokoliv, co tě o víře zajímá, takže si úplně nedovedu představit, jakou jinou učebnici by sis ještě představovala. V případě nejasností, které mohou nastat u čehokoliv, je pak potřeba hledat literaturu, která se věnuje konkrétně danému tématu, či požádat o radu kněze apod. Martina

P.S.: Tweetuj s Bohem znáš? Je to taky super knížka, která pomáhá (předvším mladým) lidem hledat odpovědi na otázky víry.

Ahoj Klárko,

to, že neděláš úkoly hned po online hodině je úplně v pořádku. (Pokud tedy úkoly nemají být odevzdané hned po online výuce, to je pak potřeba udělat je hned.) Komu by se taky chtělo hned po výuce dělat hned úkoly, když jejich odevzdání nepospíchá, že? Úplně bez problému si po online výuce odpočiň, protože odpočinek je taky důležitý. Klidně si zahraj nějakou hru a mrkni na YouTube. Protože jsi teď kvůli online výuce pořád u nějaké obrazovky, tak doporučuju, abys odpočívala i nějak jinak, než jenom při koukání do mobilu nebo do počítače. Třeba taková procházka je moc fajn, protože venku už je teplo. Pak to může být třeba čtení, kreslení, nějaký sport... Záleží, co tě baví a co děláš ráda.

Úkoly je ale potřeba udělat. Dostáváte je ve škole proto, abyste si zopakovali, co probíráte. Když je opíšeš, tak ti to moc nedá a připravuješ se o to, co by sis mohla procvičit. Chápu, že se ti nechce úkoly dělat. Každému se někdy do něčeho nechce. Mně se taky občas nechce něco dělat :) Moc doporučuju dát si nějaký termín, kdy se půjdeš vrhnout na úkoly. Takže si po skončení výuky udělej volno, naobědvej se a řekni si, že v jednu hodinu půjdeš dělat úkoly. (Nebo ve dvě, ve tři... Záleží, jak dlouhou máte online výuku, kdy máte úkoly odevzdat a co všechno během dne děláš.) Napiš si to do diáře, na papírek na nástěnku, nebo si třeba nastav budík, abys měla připomenutí, že teď je čas udělat domácí úkoly. Také pomáhá motivovat se tím, že když uděláš úkoly, budeš mít zase volno, můžeš si něco zahrát nebo se věnovat dalším oblíbeným činnostem.

Ať se daří ve škole! A taky si užij Velikonoce a prázdniny :) Martina

Milá Faustyno,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Moc mě mrzí, co právě teď v těchto chvílích prožíváš. Je to opravdu náročné období. Všichni moc doufáme, že to brzy zase bude lepší, budeme moct žít co nejvíc normálně.

Moc doporučuju hledat si různé (alespoň malé) radosti, které tě těší a dokážou zvednou náladu. Neboj se udělat si čas na svoje koníčky a na to, co tě baví. Potřebuješ si totiž občas odpočinout od školy.

Určitě udržuj kontakt s kamarádkami - pište si, volejte, využijte možnosti videohovorů. Sice to stoprocentně nenahradí osobní kontakt, ale je to pořád lepší než nic.

Taky vyraz ven na procházku (Samozřejmě při dodržení hygienických opatření.), ať se trochu provětráš a na chvíli vypadneš z domu/bytu a změníš prostředí.

Snaž se udělat si nějaký denní režim. Vstávat přibližně ve stejnou dodu, pak mít čas vyhrazený na školu, potom čas na odpočinek, nějakou pomoc rodičům, chodit spát přibližně ve stejnou dobua neponocovat... Jak jsme pořád zavření doma, tak jednotlivé činnosti splývají, protože nemáme den rozdělený na dobu, kdy jsme ve škole/v práci a kdy jsme doma.

Je hrozně fajn udělat si nějaký plán, co podnikneš, až tohle skončí a situace bude zase lepší. Pojedeš za kamarádkou? Uděláte si opožděně oslavy narozenin, které nemohly proběhnout řádně? Vyrazíte někam s rodinou? Kino? Zmrzka? Udělej si seznam, ať víš, na co se těšíš. Aspoň kraťoučký. Teď situace není zrovna ideální, ale vědomí toho, že tě čekají parádní věci, na které se můžeš těšit, by ti to mohlo pomoct zvládnout trochu líp.

Máš ve svém okolí někoho, s kým si můžeš popovídat? Třeba rodiče, někdo ze sourozenců? Pomáhá, když si můžeme jít za někým popovídat o tom, jak se zrovna cítíme. Určitě se nemusíš za nic stydět, protože tohle období je opravdu náročné a jen málo kdo ho ještě pořád zvládá naprosto s přehledem. Taky stojí za zvážení, jestli máte školního psychologa a jestli by nebylo fajn se s ním spojit a trochu si o všem popovídat.

Tady ti dávám odkaz na blog projektu Nevypusť duši, který se věnuje osvětě o duševním zdraví: https://nevypustdusi.cz/category/blog/ Najdeš tam spoustu užitečných článků, co by ti mohly pomoct nejen se školou. Tak se tam mrkni.

Chtěla bych tě povzbudit, že v tom, co prožíváš, nejsi sama, a jednou to všechno skončí. I když teď situace vypadá hrozně, všichni dělají maximum proto, aby co nejdřív bylo všechno zase co nejvíc normální. Kdybys ještě cokoliv potřebovala, třeba se jen svěřit a vypovídat, tak zase napiš. Myslím na tebe! Martina

Ahoj Méďo,

díky za dotaz. Moc mě mrzí, co v této době prožíváš. Píšu to holkám pořád, ale tohle je náročné období, jsme pořád zavření doma a online výuka také není nic zrovna snadného, nemůžeme se vidět s kamarády a dělat všechno, co bychom chtěli a co nás baví. Je úplně pochopitelné, když se ti v takových chvílích něco nepodaří tak, jak by sis představovala, že se ti špatně soustředí atd.

Chtěla bych ti v první řadě říct, aby ses snažila nevyčítat si, že jsi dostala trojku, která není úplně podle tvývch představ, nebo se ti nějaká písemka úplně nepovedla. Sice to zamrzí, ale občas se něco takového stane. Věřím, že jsi udělala maximum pro to, aby ses připravila, ale zrovna se ti třeba špatně učilo. Taky jsi mohla být unavá, vystresovaná, nemusely ti sednout otázky... Všechno to má vliv na náš výkon. Určitě budeš mít příležitost si při dalším testu známku vylepšit nebo se s paní učitelkou (panem učitelem) domluvit na nějakém přezkoušení. Do konce školního roku zbývá ještě spousta času, takže ještě budeš mít příležitosti to zase vylepšit.

Napíšu ti pár tipů, co by ti mohly pomoct, aby ses v téhle době cítila trochu lépe :)

- Nezapomínej na odpočinek a to, co tě baví a dělá ti radost. Potřebuješ se taky nekdy odreagovat od školy a od učení, takže si zkus každý den najít aspoň chvilku na nějakou činnost, která se školou nesouvisí. Když si takhle odpočineš a odreaguješ se, bude se ti po tom lépe učit a soustředit.

- Odpočiň jsi od obrazovky počítače a mobilu. Kvůli online výuce teď nejspíš pořád koukáš do monitoru, takže je potřeba občas elektroniku vypnout a dělat něco, k čemu nejsou obrazovky potřeba.

- Pokud to prostor u vás doma umožňuje, zozděl si prostor, ve kterém se učíš a ve kterém odpočíváš. Taky si prostor na učení uprav tak, aby ses v něm cítila dobře. Většinou pomáhá mít tam pořádek a zorganizované věci.

- Vyraz ven. Samozřejmě za dodržení hygienických nařízeních. Je fajn na chvíli odejít z bytu/domu, kde jsme teď pořád zavření, a změnit prostředí a vyvětrat se. Stačí nějaká procházka, klidně vyraz s někým z rodiny, můžete si u toho popovídat, nebo sama.

- Udržuj kontakt s kamarády, volejte si, pište... Člověk potřebuje kontakt s lidmi, ale dnešní doba setkávání moc nepřeje, tak je potřeba využít moderní technologie, které nám umožňují spolu komunikovat na dálku.

- Neboj se o tom, co prožíváš, popovídat s lidmi ve svém okolí. Třeba s rodiči, prarodiči nebo sourozenci. Je moc fajn, když můžeš za někým přijít a svěřit se mu, že je to teď pro tebe náročné, že se ti nedaří tak, jak by sis představovala...

Kdybys potřebovala, určitě zase napiš. Jestli chceš, klidně víc o tom, co všechno se ti teď hroutí, jak jsi naznačila v dotazu. Nebo napiš kdyby ses potřebovala třeba jenom vypovídat (postěžovat si) a říct, jak se ti daří :) Myslím na tebe a držím palce! Zkus si co nejvíc užít víkend, odpočinout si a věnovat se tomu, co ti dělá radost. Měj se pěkně! Martina

Ahoj Dančo,

díky za tvůj dotaz a za důvěru. Dospívání je postupný proces. Každý z nás se vyvíjí jinak, záleží, jaké vlivy na nás působí z okolí, jakou máme povahu atd. Osmnácté narozeniny jsou spíš takový formální předěl, který je daný zákonem. Prostě potřebujeme mít stanovený nějaký limit, od kdy člověk může volit, pořídit si řidičský průkaz atd. Od osmnácti let je z právního hlediska člověk braný jako dospělý. S tím, jak se cítíme a jak si připadáme, tenhle předěl nemá vůbec nic společného. Neznamená to, že se musíš o svých narozeninách ráno vzbudit a najednou být někdo jiný. Chvilku to trvá, člověk postupně přijímá další a další zodpovědnost, učí se jednat samostatně... Ale zároveň je super zachovat si něco z dětské radosti :)

Je pochopitelné, že teď nevíš, co tě čeká, hlavně pokud jde o nástup do práce apod., takže si to ani neumíš pořádně představit. Je to něco nového a neznámého, není se proto vůbec za co stydět, když to provázejí nějaké obavy. Chtěla bych tě uklidnit, že postupně budeš přicházet na to, co a jak funguje, budeš získávat zkušenosti, poznávat další a další lidi, se kterými budeš spolupracovat... Moc doporučuju, aby ses nebála popovídat si s někým ve svém okolí. Třeba s rodiči. Oni už mají zkušenosti, ví, jak všechny tyhle věci chodí, takže ti určitě moc rádi pomůžou, vysvětlí, poradi, co v určitých situacích dělat.

Samozřejmě, když budeš potřebovat pomoct, můžeš kdykoliv napsat nám. Myslím na tebe! Martina

Ahoj, zřejmě sis přepnula českou klávesnici na anglickou. Mělo by to jít přepnout zase zpátky tím, že zmáčkneš Shift (to tlačítko, kterým se píšou velká písmena) a zároveň tlačítko Alt. Martina

Ahoj Lůďo,

díky za dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Určitě je to téma na diskuzi s rodiči. Přece jen je to pro tebe velký krok, tak by stálo za to si společně sednout a probrat to. Najděte si nějakou klidnou chvilku, kdy vás nebude nic rušit, třeba si uvařte čaj a sedněte si spolu. Vyslechni si, proč si rodiče (hlavně asi tatínek) myslí, že je super, abys šla na gymnázium. Mají víc zkušeností a znají tě, takže mají na celou věc trochu jiný pohled a dokážou ti poradit. To ale neznamená, že ty do toho nemáš co mluvit. Určitě se svěř rodičům se svými obavami a pocity. Je úplně pochopitelné, že máš strach, jestli zvládneš přijímačky, a jaké to na gymnáziu bude. Pokud si nejsi jistá, jestli na gymnázium chceš, moc doporučuju sepsat si pro a proti a proberte je společně. Jelikož mám pocit, že máš ještě nějaký čas, nechte případné rozhodnutí trochu uležet a za pár dní se k němu vraťte. Taky nezapomeň, že je možnost jít až později, po deváté třídě, jenom na čtyřleté gymnázium.

Nástup na gymnázium zároveň nemusí znamenat, že přijdeš o kamarády, které máš na této škole. Sice se nebudete vídat každý den ve škole, ale pořád se můžete vídat po škole, o víkendech a prázdninách, můžete si psát a volat... A ještě k tomu na gymnáziu poznáš další kamarády a spolužáky, se kterými taky můžete mít fajn třídu a spoustu nových zážitků.

Moc ti držím palce, aby to všechno dopadlo ke tvé spokojenosti. Kdybys ještě potřebovala, určitě nám zase napiš :) Martina