Ahoj Marie, díky za dotaz. Chápu tě a rozumím ti a na druhé straně trošku chápu i ty tvé spolužáky.:) Hned vysvětlím. Ty víš, že máš dyslexii, že to pro tebe není nic příjemného, že sis to nevymyslela a že ti tyto "úlevy" v učení pomáhají. Nejsem si ale jistá, jestli tohle všechno ví i tvoji spolužáci. Jestli vidí jenom to, že máš podle nich "jednodušší" texty, tak prostě závidí, protože neví. Nebylo by možné domluvit se s paní učitelkou, vysvětlit jí co a jak a poprosit ji, jestli by si o tom s vámi všemi někdy nepopovídala? Některé věci bereme všichni tak nějak samozřejmě, a teprve potom, když nám něco chybí nebo je trošičku jinak, tak jsme schopni se na to i jinak dívat. Většina neporozumění je spíše z nedorozumění, z nepochopení, ze špatné komunikace. Možná by stálo za to to změnit. V redakci držíme palce! M.

Ahoj holky, díky za dotaz. Je hezké, že máte o spolužačku starost a chcete jí pomoci. Sebepoškozování je vážná věc, vaše spolužačka se trápí, je ve stresu, a tu bolest a všechno okolo zřejmě ventiluje takto. Jak jí můžete pomoct? Být s ní a pro ni. Ale  nejdůležitější je poprosit o pomoc někoho dospělého, komu věříte!! Paní učitelka, školní psycholog? Na webu máme článek, který se této problematice věnuje, nevím, jestli by si ho chtěla vaše spolužačka přečíst, ale nabídnout jí to můžete. Tady je:https://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm. Existuje také bezplatná linka bezpečí, kde by se mohla spolužačka svěřit a popovídat si: https://www.linkabezpeci.cz/

Z redakce moc myslíme, klidně se zase ozvěte. M.

Ahoj V, díky za dotaz. Jak na trému? Posílám ti odkaz na naše dva články na webu, zkus si je pročíst, je tam spousta dobrých rad. A co se týká matematiky, píšeš, že ti matematika vždycky šla, zdá se mi, že jde spíš o časový pres. Zkus si doma nastavit čas např. na mobilu a počítej si příklady nebo trénuj příklady z geometrie, Pokud si zvykneš na určitý krátký časový limit doma, kde se cítíš v bezpečí, myslím si, že by ti to mohlo jít líp a hlavně ve větším klidu i ve škole. Můžeš si také zkusit domluvit nějaké doučování. Ale z tvého dotazu mám spíš pocit, že potřebuješ překonat stres a vnitřní neklid. Z redakce moc myslíme, A klidně se zase ozvi. M.

https://www.in.cz/clanky/skola/strasak-trema-itc.htm

https://www.in.cz/clanky/skola/boj-s-tremou-tfd.htm

Ahoj Delfíne, díky za dotaz. Píšeš, že se hodně bojíš a nevíš co s tím. Ono to trošku může souviset i s tím, že začínáš dospívat, při dospívání se nemění jenom tělo, ale můžeš být i citlivější a vnímavější ke všemu okolo sebe. Globální oteplování, tornáda, málo dešťů nebo naopak hodně asi moc neovlivníš, ale co můžeš ovlivnit je, zbytečně si takové články nečíst. Často jsou i zbytečně nafouklé a nepřesné a tebe to pak zbytečně trápí. Víš strach, jako takový, není špatný, je to emoce jako každá jiná. A v lecčems ti může i pomoct, např. strach z některých zvířat v ZOO je důležitý, proto jsou zabezpečené a tebe strach vlastně ochrání, protože nepřelezeš zábradlí, nestrkáš do klece prst.... Proč bys to dělala? Víš, že by se ti mohlo stát něco špatného. Ale pak jsou strachy, které jsou zbytečné, a je lepší se jich pomaličku zbavovat. Jak? Pomáhá si o tom, co tě trápí, si s někým popovídat (možná i tím, že ses tu z toho vypsala, se ti trošku ulevilo). Mohla bys to zkusit? S maminkou, taťkou nebo babičkou? S kýmkoliv, komu věříš. A večer už je fajn se zklidnit, tzn. žádné napínavé seriály, dlouhé zírání do mobilu, přecpávání se brambůrkami nebo něčím sladkým, ale spíš hezká knížka nebo film, poslouchání oblíbené hudby... A teď mě napadá ještě jedna důležitá věc: pobyt na čerstvém vzduchu. Když je člověk např. nemocný a musí ležet, tak po týdnu, no často i dřív,:), už to obyčejně nikoho nebaví, a i ten, koho to normálně moc nebaví, se už ven moc těší. A takový každodenní pobyt venku dělá divy. Jízda na kole, procházky, nejrůznější míčové hry, brusle, plavání, cokoliv, u čeho se člověk příjemně unaví. Protože pak večer už obyčejně nad ničím nepřemýšlí, hupsne do postele a spí až do rána.:) Pokud jsi věřící, tak moc doporučuji také každodenní modlitbu a stačí úplně jednoduše: Pane Ježíši, víš, že mám nejrůznější strachy, prosímtě buď se mnou, pomoz mi se jich zbavit, ať můžu prožívat radostný a naplněný den. Moc ti to z redakce přejeme. M.

Ahoj An, díky moc za dotaz. Už jsme si spolu o všem psali minulý rok v prosinci, že? To co jsme napsala tehdy, platí i dnes. A co se týká školy? Asi by bylo fajn si o tom promluvit s rodiči. Šlo by to? Sednout si spolu třeba při odpoledním kafíčku rodičů a probrat to spolu, prostě si popovídat, co si o škole, učení a svých schopnostech k učení myslíš ty, jak to vidí oni, a třeba na něco přijdete společně... A s tím seznamováním máš pravdu, přijít do nového kolektivu je ze začátku náročné asi pro každého, přece jenom třída už se vzájemně zná a nováček je vždycky víc na očích. Ale tak je to všude, kde přijdeš poprvé. Na webu máme prima článek na toto téma: Jak být holkou do nepohody, můžeš si ho přečíst.https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm. A vůbec neotravuješ, klidně zase napiš.:) Hezké prázdniny. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. To, o čem přemýšlíš, je moc důležité, a myslím, že to tak nějak prožíváme v určitých okamžicích svého života všichni a je to dobře. Co je dobře? Že se snažíš přemýšlet o svém životě, že ho chceš hezky prožít a ne jenom tak nějak přežít... Tak se nad tím spolu zkusme zamyslet  a pojďme hezky od začátku:. Co je to sebevědomí? Znamená to, že si mám uvědomovat sebe samu, to, co prožívám, co cítím, co potřebuji... Uvědomuji si své dobré vlastnosti, to co umím, to co znám, ale zároveň také moc dobře vím, že mám i své chyby (jako každý člověk) a spoustu věcí neumím. Ale i to je v pořádku, nejsem robot, jsem člověk a můžu se měnit, snažit se být lepší. UVědomuji si svou hodnotu, to že jsem důležitá a jedinečná, nikdo na světě není stejný, každý z nás je originál, tak to prostě je.:) I proto může být svět okolo nás tak pestrý, rozmanitý a krásný, protože ho tvoří jedineční lidé. A co se týká tvé budoucí školy a nerozhodnosti? Možná by ti pomohlo napsat si na papír co tě baví, a podle toho vyprofilovat i vysokou školu. Ten papír je, myslím si, docela důležitý, protože když to vidíš napsané, je ti to jasnější. A najednou třeba zjistíš, že humanitní obory ano, nebo naopak ne, a tak můžeš pokračovat dál a dál... Existuje i spousta testů a knížek, jak si budovat zdravé sebevědomí, ale myslím si, že to základní, ten první krůček už je za tebou. Ty totiž CHCEŠ něco dělat, chceš se posunout v životě dál, a to je moc důležité. Klidně se zase ozvi. Z redakci přejeme hezké letní dny. M.

Ahoj Eliško,

chápu tvoje pocity, každého by zamrzelo, že není v kolektivu přijímaný takový, jaký je. Sama jsem si něčím podobným kdysi prošla a proto vím, že je to těžké. V ideálním světě by se každý bavil s každým a všichni by se navzájem respektovali, ale tak to bohužel vždycky není. Zkus se proto zaměřit na budování přátelství s těmi spolužáky, kteří tě berou takovou, jaká jsi. Píšeš, že jednu takovou spolužačku ve třídě máš – je fajn trávit čas hlavně s ní. Stačí mít pár skutečně dobrých přátel než obrovskou partu, která tě ve skutečnosti ani pořádně nezná. A taky nemá cenu se snažit zavděčit někomu, kdo nás z nějakého důvodu nepřijímá mezi sebe. Někdy najdeme nové přátele na místech, kde bychom to vůbec nečekaly – rozhlížej se kolem sebe ve spolču, ve farnosti, při volnočasových aktivitách, na setkáních mládeže a podobně. Rozhodně se nevyplatí snažit se zavděčit všem, stejně se zčista jasna objeví někdo, s kým si zkrátka padneme do noty.

A teď k těm posměškům od kluků. Jak se tomu bránit? Hlavně nesplnit jejich očekávání, oni totiž čekají na to, jak se začneš rozčilovat, brečet, jak zrudneš a utečeš. Můžeš ale reagovat naprosto opačně. Máš dvě možnosti – nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že jsi suverénka. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo. Druhou možností je, si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit a můžeš jim nějak peprně odseknout. Často jsou posměváčky právě ti, kteří jsou si nějak nejistí a něco ti závidí nebo z tebe mají strach. Případně jsou to lidi trpící nějakým komplexem.

Kdybys ses někdy potřebovala svěřit s tím, že tě něco trápí, neváhej oslovit svou kamarádku nebo rodiče, případně vyhledat školního poradce. Neboj se být svá a obklopuj se lidmi, kteří to ocení 😊

Ahoj Eliško,

mrzí nás, že ti tohle spolužáci říkají. Záleží, proč se to děje, ale občas se to stává. Máme jiné koníčky než ostatní ze třídy, zajímají nás jiné věci, a tak si se spolužáky nemáme moc co říct. Je v pořádku být svá, mít svoje zájmy a koníčky, protože všichni jsme jedineční a nestojí nám za to se před ostatními přetvařovat.

To, že si tvoji spolužáci myslí, že jsi divná, ale v pořádku moc není - znamená to, že neumí respektovat, že je někdo jiný. Takový člověk je pak snadno označen za divného, vyloučen z kolektivu a to není úplně fajn.

Říkáš, že se chováš ve škole divně - co tím přesně máš na mysli? Zkus popřemýšlet nad tím, proč se dokážeš chovat přátelsky jen mimo školu. Máš mezi spolužačkami aspoň nějakou kamarádku? Pokud se cítíš sama, možná ti pomůže taky náš článek, který ti prozradí 6 klíčů k dobrým kamarádům.

Kdybys potřebovala, určitě se nám ještě ozvi a neboj se víc rozepsat :) Myslíme na tebe. Martina + Verča

Ahoj Lído,

chápu tvoje pocity i to, že tě můžou trápit. Nejdřív ze všeho bych ale chtěla říct, že tvůj přístup je úplně přirozený a nemusíš se za něj nijak stydět. Každá jsme úplně jiná, a i když to vypadá, že všichni kolem tebe jsou cílevědomí a chtějí mít všechno perfektní, ve svém okolí bys určitě našla i ty, kteří věci zkrátka tolik „nehrotí“. Mně samotné se taky často zdá, že jsou kolem mě samí spolužáci, kteří jsou dychtiví po vzdělání a seberozvoji a klidně by učení věnovali mnohem víc času, než by mně samotné bylo milé. S takovými lidmi se budeme potkávat celý život, takže si na jejich pohled na věc prostě musíme zvyknout. To ovšem neznamená, že ten náš je špatný. Právě naopak. Každá z nás má odlišné životní hodnoty, jiné koníčky, každá z nás ráda tráví volný čas jinak a má jiný vztah ke škole. Tím pádem bychom všechny měly žít tak, aby nám samotným to vyhovovalo. To ale samozřejmě neznamená, že by ses měla přestat snažit o dobré známky, ty o nás vypoví mnoho dobrého.  Ale rozhodně není potřeba být vždycky ve všem nejlepší. Z tvého psaní jsem pochopila, že tě znervózňují kamarádky, které si dělají vyšší jazykové certifikáty. To určitě neznamená, že by ses měla cítit provinile, když si stejný taky neuděláš – tvé kamarádky mají své priority zkrátka nastavené jinak a možná ten certifikát budou v budoucnu potřebovat k naplnění svých cílů. A samé dobré známky jim třeba dělají radost, proto se zkrátka učí víc.  Proto nemá smysl se s kamarádkami nějak porovnávat nebo něco udělat jen proto, že to dělá někdo jiný. Zkus se pokaždé, když budeš na pochybách, sama sebe zeptat: je to mně osobně k něčemu dobré? Udělá mi to radost? Zužitkuji to v budoucnu nějak?

Nejdůležitější je žít tak, abys se sebou byla sama spokojená a nelitovala toho, že svůj čas strávíš tak či onak. I když to někdy vypadá, že jsou všichni kolem tebe na jiné vlně, neznamená to, že ty jsi ta „divná“. Jen jsi prostě JEDINEČNÁ :) Verča

Ahoj Veve,

chápu, že máš obavy. Z toho, co píšeš, mi vyplývá, že by mohlo jít o strach z mluvení na veřejnosti. Zkus se o celé věci poradit s rodiči a navštívit vašeho školního psychologa/školní psycholožku, případně odborníka mimo školu. Možná by bylo dobré pouvažovat taky o vyšetření hlasivek na foniatrii - jen pro jistotu. Vůbec se nemusíš bát svěřit se někomu druhému – určitě nejsi první ani poslední, koho podobný problém potkal. Odborníci ti se vším pomůžou nejlíp, od toho tam koneckonců jsou. Držím palce, ať vše dobře dopadne! Verča