Ahoj anonymko, ano, může. Hezký den. M.

Milá Adriano,

nejlépe toto vyřeší, když si s maminkou v klidu sedneš a proberete to. Ideální bude, když spolu pak dojdete k nějakému kompromisu, protože tanga nejsou spodní prádlo vhodné na každodenní nošení. Zaříznutá šňůrka pohybující se tam a zpátky snadno přenese bakterie z konečníku do močové trubice a do pochvy, čímž zvyšuje riziko zánětu močového měchýře apod. Tanga také většinou bývají z umělých materiálů, a proto hrozí zapaření nebo různé oděrky. Teď v zimě tě navíc neochrání před prochladnutím tolik, jako "normální" bavlněné kalhotky. Tanga je tedy lepší nechat jen pro výjimečné příležitosti, třeba pod dres při vystupování, a proti tomu určitě maminka nebude protestovat. A neboj, dnes je na výběr velká spousta střihů a vzorů spodního prádla, které můžeš nosit každý den a budeš si v něm připadat hezky a nebudeš při tom riskovat nějaké zdravotní potíže:) Martina

Milá Mendy,

vztahy mezi sourozenci bývají občas složité. Hlavně v období dospívání, kterým si teď procházíš ty i tvůj bratr, ale i přesto je možné vybudovat si alespoň trochu pěkný sourozenecký vztah.

V první řadě zkus popřemýšlet, proč mezi tebou a bratrem dochází ke konfliktům. Kvůli čemu se nejčastěji hádáte a proč ti nadává? Pak zkus vymyslet, jestli by šlo takovým situacím nějak předcházet, aby k nim nedocházelo. To samozřejmě neznamená, že musíš bratrovi vždy a ve všem ustupovat, aby bylo po jeho, a podřizovat se mu, ale snaž se hledat kompromisy, aby jste byli oba spokojení.

Také píšeš, že se hodně hádáte a jste na sebe hnusní. Vím, že je to nesmírně těžké, ale zkus aspoň ty být trpělivá a neoplácet bratrovi to, jak se k tobě chová on. Trpělivost a láska dokáže spoustu věcí změnit. Nepouštěj se s ním do hádek, ale mluv klidně a vyrovananě, pokud mezi vámi dojde k nějakému konfliktu. Oba jste už skoro dospělí a vše se dá místo hádek vyřešit rozumnou domluvou. Uvidíš, že ho přestane bavit zvyšovat na tebe hlas a pouštět se do hádek, když s tebou to nic neudělá. Chovej se k němu pěkně a buď na něj milá. Stejně jako ty si i tvůj bratr prochází období dospívání a může to pro něj mnohdy být těžké. I když tě tvůj bratr naštve nebo udělá něco, co tě mrzí, snaž se mu odpustit a zlepši si svoji náladu třeba poslechem hudby, procházkou, návštěvou kamarádky atd.

Ničemu také neuškodí, když se svěříš Bohu v modlitbě a klidně vlastními slovy ho poprosíš za lepší vztah s bratrem, trpělivost...

Držíme palce, abyste spolu s bratrem dokázali pěkně vycházet. Kdyby něco, klině se zase ozvi, třeba i s konkrétním příkladem. Martina

Milá Kiko,

píšeš, že Tě tvoje mladší sestra někdy "otravuje". Možná je to pro ni způsob jak na sebe upoutat pozornost (Tvoji nebo rodičů), možná se s Tebou snaží soupeřit, protože si připadá ve srovnání s Tebou malá a nedoceněná. Stejně jako ona, i Ty dorůstáš a měníš se, takže si občas nerozumíte tolik jako dřív.

Příště, až tě začne sestra otravovat, vyzkoušej tyto možnosti:

1. Než promluvíš nebo něco uděláš, zastav se a zamysli se. Myslíš, že to, co se chystáš udělat, situaci zlepší nebo zhorší? Jestli je pravděpodobné, že ji to zhorší, rozhodni se pro něco jiného, co můžeš říct nebo udělat. Máš zodpovědnost za svoje chování. To, co řekneš nebo uděláš, je na tobě.

2. Řekni si: Cítit hněv je v pořádku. Není v pořádku někomu ublížit, i když mi on ublížil jako první.

3. Když Tě mladší sestra rozzlobí, upusť páru pozitivním způsobem, který neublíží tobě ani nikomu jinému. Běž si zaběhat. Chvíli buš do polštáře. Udělej z papíru kuličky a házej je proti zdi. Skákej ze všech sil na místě.

A ještě jedna rada: Zkus si mladší sestry víc všímat. Navrhni, že byste si mohly zahrát nějakou hru, zeptej se jí, jak se jí vedlo ve škole, jděte si společně hrát ven,... Možná potom nebude mít důvod, aby na sebe upozorňovala jiným (Tobě nepříjemným) způsobem.

Zkus se také chovat k sestře jako k sobě rovné a ber ji jako kámošku. Neber ji jako malou sestřičku, kterou musíš kontrolovat a hlídat. Najděte si film, na který můžete koukat spolu. Atd.

Se sourozenci bývá někdy potíž, takže to chce opravdu velkou dávku trpělivosti. Píšeš, že občas je sestra super, takže věříme, že spolu dokážete mít krásný vztah, když překonáte nástrahy dospívání. Myslíme na Tebe!

Milá Eliss,

píšeš, že je ti 14. V tomhle věku dospíváš, utváříš si vlastní názor a můžeš být i hodně citlivá, dokonce i nějaké ty neshody s rodiči k tomu patří. Je skvělé a moc důležité, že píšeš, že máš svou maminku moc ráda a chceš, aby ses na ni nezlobila. To je dobře a můžeš tak snáze začít pracovat na zlepšení vašich vztahů.

Zkus popřemýšlet, jestli tvoje maminka není moc zaneprázdněná prací a starostí o tebe, sourozence a domácnost. Pak je možné, že vám třeba občas zapomene něco říct, nebo si ani neuvědomí, že s tebou mluví způsobem, který by ti mohl ubližovat. A je tu i možnost, že třeba tak mluví, protože ji nebaví pořád ti říkat, co máš dělat. Promysli, jak v tomto případě mamince pomoct, a nečekej, až ti řekne, co máš dělat, ale zkus dělat nějaké věci sama od sebe (vynášení koše, mytí nádobí, vysávání...).

A co takhle si o tom, co jsi nám napsala s maminkou v klidu promluvit? Nic jí nevyčítej, řekni jí o svých pocitech, že ji máš ráda a chceš s ní vycházet dobře. Protože když si maminka neuvědomuje, že ti něco z jejího chování ubližuje, tažko s tím něco udělá. Když si společně promluvíte, zjistíte, kde je problém, a budete s tím moct něco udělat. Jaký máš vztah s tatínkem? Pokud nechceš s maminkou mluvit takhle přímo, můžeš poprosit tatínka, jestli by jí to nemohl naznačit on. Třeba: "Slyšel jsem, jakým tónem jsi mluvila s Eliss, ono ji to možná trápí..."

Chápu, že teď o prázdninách to třeba může být horší, protože nejsi ve škole, ale jsi pořád doma, a maminka má dovolenou, tak se vídáte častěji, proto i častěji dochází k nějakým nedorozuměním. Soustřeď se na to hezké a na skvělé zážitky s maminkou, a když dojde k něčemu, co ti ublíží, odpusť jí a snaž se na to co nejrychleji zapomenout. Čím víc se totiž soustředíš na to špatné, tím víc ti to vrtá v hlavě a nabourává to tvůj vztah s maminkou.

Ničemu také neuškodí, když svůj vztah s maminkou svěříš v modlitbě Bohu. Modli se za svou maminku, popros za zlepšení vztahů rodině a o trpělivost při odpouštění.

Jak už jsem psala na začátku, občas se s někým neshodneme, občas někdo udělá něco, co nás trápí, ale důležité je pracovat na zlepšení vzájemných vztahů, aby to bylo co nejlepší. A to ty děláš, už jen proro, že jsi nám napsala, se snažíš, takže se klidně zase ozvi, kdybys potřebovala. Myslím na tebe :) Martina

Klárko, jsi v nezáviděníhodné situaci. Nicméně, lhaní se nevyplácí. NIKDY! Takže pokud ti mám poradit, tak bych se spíše s tím milým klukem scházela v rámci nějaké party, při nějaké příležitosti, kde bude více lidí a ty tam můžeš být s kamarádkou a on se tam s tebou může začít bavit. Myslím, že ho tak poznáš daleko lépe a budeš vědět, zda je to opravdu kluk, se kterým pak chceš vyrazit za schůzku. Podle vzhledu se totiž jen velmi málo pozná, jaký opravdu je a zda by nakonec vaše soukromé setkání nebylo více trapné, než příjemné. Nikde jsem nepostřehla, že by on o tebe měl zájem. Prosím, moc, zvaž a dobře promysli, návrh klukovi, že se s ním chceš setkat. Může to způsobit více škody než užitku. Osmnáctiletý kluk by měl na schůzku zvát první. Volila bych vzájemné poznávání skrze partu a společné setkání přátel. Majka

Milá Hančo,

často se stává, že lidé mají na něco odlišný názor a pohádají se, to k životu patří a je potřeba naučit se vždy usmířit a snažit se hádkám předcházet. Sem tam nějaká hádka dokonce pomůže, lidé si to vyříkají a uvolní se mezi nimi napětí. Ale ve chvíli, kdy se hádají rodiče tak, že to zraňuje děti, je to problém a chápu, že tě to trápí. Podle toho, co popisuješ, jsou tvoji rodiče opravdu rozdílené povahy, takže to bude nejspíš příčina problémů.

Důležité je uvědomit si, že je ti třináct a vlastně jsi ještě pořád dítě a nemáš zodpovědnost za vztah svých rodičů. Když vypukne hádka, je lepší se do toho neplést, aby se to neobrátilo proti tobě. Rodiče si to spolu musí vyříkat a ujasnit si to mezi sebou. To ale neznamená, že bys měla na situaci rezignovat a přestat ji řešit. Jen je potřeba uvědomit si, že tvoje pomoc má své limity a záleží hlavně na rodičích, jak oni se k celé věci postaví.

Píšeš, že máš bráchu, kterého to očividně také trápí. Zkuste se spolu s bráchou domluvit a někdy po večeři nebo při nějaké společné příležitosti si s rodiči promluvit a v klidu, ale otevřeně jim říct, že jste si všimli, jak se rodiče hádají a že vás to trápí a mrzí a chtěli byste, aby se situace uklidnila. Navrhněte rodičům, ať si spolu v klidu a bez hádek promluví a snaží se hledat problém, ať jsou trpěliví a vyslechnou toho druhého. Ty s bráchou se jim ale pak do jejich rozhovoru nepleťte a ani se nesnažte jim říkat, co by měli dělat. Je lepší je pak nechat osamotě. Samozřejmě ty sama víš, jaká je tvoje rodina, a jistě poznáš, jestli je vhodná chvíle, takhle si s rodiči promluvit, nebo by to naopak vedlo k mnohem větším problémům.

Kdyby byla situace neúnosná, zkuste se s bráchou obrátit na někoho blízkého z rodiny, prarodiče, teta, strejda, zda by oni nemohli s rodiči promluvit a nějak je přimět, aby se snažili zapracovat na svých vzájemných vztazích. Pokud by se zdálo, že se situace mezi rodiči nelepší nebo dokonce horší, můžeš jim navrhnout, aby vyhledali pomoc manželského poradce, psychologa nebo třeba kněze. Klidně to můžeš navrhnout jenom jednomu z nich (třeba mamince), aby to on pak navrhl tomu druhému.

Podle toho, co píšeš, to vypadá, že maminka je v pozici té slabší. Zkus ji podpořit a zvednout sebevědomí tím, že si jí budeš všímat, pomáhat a pochválíš ji - že jí to sluší, že byl dobrý oběd..., aby se necítila tak sama a měla sebedůvěru si s tatínkem promluvit.

Ještě k tomu, že sis hádek všimla až poslední dobou a předtím sis je nejspíš neuvědomovala. Je to možné. Teď jsi starší, vnímáš věci jinak a navíc před mladšími dětmi se rodiče většinou snaží nehádat. Jak děti dospívají, už tolik neřeší, jestli je děti slyší a vidí, protože si myslí, že už jsou dost staré. Z toho tedy vyplývá, že takový vztah je mezi rodiči delší dobu, tudíž ani náprava neproběhne ze dne na den. Buď i ty trpělivá, pros za své rodiče v modlitbě a klidně se zase ozvi do poradny, zkusíme popřemýšlet dál. Myslíme na tebe i celou tvoji rodinu :) Martina

Ahoj Eli, zapomínáme protože e nesoustředíme na to, co děláme. Věř, je nás takových sposuta. Cvičit se v nezapomínání může být jednodušší než si myslíš, ale musíš být se sebou trpělivá a stále to zkoušet znovu. Pokud zapomínáš na úkoly, na schůzky, nákupy, důležitá data, pořiď si diář. Poctivě si ho nos s sebou a zapisuj, co musíš který den, kterou hodinu udělat, komu zavolat, co zařídit. Nemusíš se na nic stydět, je to běžná věc a moc to pomáhá ujasnit si, jestli mám daný den čas, můžeš si plánovat, co tě daný týden čeká. Dnes jsou diáře krásně barevné a stojí pár korun. Pokud zapomínáš věci, klíče, oblečení, sešity atd je nejlepší, mít na každou věc stálé místo. Příklad, když přijdeš domů, okamžitě si pověz klíče na háček. ráno ho nebudeš hledat. Pokud stále hledáš mobil, dej mu jedno místo, kam ho budeš ukládat - třeba noční stolek. Samozřejmě nemůžeš změnit všechno ahned,a el zkus se každý týden zaměřit na jednu věc. Tento týden klíče, další týden mobil. Hodně štěstí Majka

Milá Verčo,

že nás prosíš o radu znamená, že se chceš změnit a zlepšit své smýšlení o sestrách. To je důležitý a dobrý první krok. To, že se nad nimi povyšuješ uvnitř se může brzy projevit i ve tvém chování k nim a mohlo by to pokazit vaše vztahy. Sice nepíšeš, jaký máš se sestrami vztah a jak spolu vycházíte, ale píšeš, že jsou v podobném věku jako ty. To je skvělé, protože s nimi můžeš mít krásný vztah jako kdyby to byly tvoje kamarádky.

Nesoustřeď se na to, jestli jsi lepší než ony, a nesrovnávej se s nimi tolik. Vím, že je to obtížné, občas máme potřebu se srovnávat s druhými a pak nám dělá dobře, když zjistíme, že jsme v něčem lepší. Místo na sebe se zaměř více na svoje sestry. Pomalu se postupně uč hledat pozitivní a pěkné věci na svých sestrách a brzy uvidíš, že i ony jsou v ledasčem dobré. A neboj se jim to říct nahlas. Nauč se je pochválit, když jim to sluší a když se jim něco podaří a upřímně jim to přej. Nemusí to být nic velkého, stačí začít drobnostmi jako je pochvala účesu, oblečení, dobrých známek ve škole... Martina

Ahoj Veru, to co píšeš je opravdu náročná situace a zřejmě nejen pro tebe, ale také pro tvoje rodiče, i když to možná nedávají tak nahlas najevo. Je velmi dobré, že o těch věcech přemýšlíš a zároveň nechceš vaši rodinu ranit svými požadavky  a přáními. To je od tebe velmi hezké. Jediná rada, kterou bych ti takto na dálku mohla napsat je: Rozumně si popovídej s rodiči. Nekřič. Napiš si, co je pro tebe důležité př.: klid, když se učím, a s tím přijď za rodiči. Věřím, že najdete nějaké řešení, aby ses mohla v klidu učit, případně mít více soukromí. Věř, že i rodiče to trápí a určitě by rádi vyhověli všem svým dětem, ve všech jejich přáních. Ale bez domluvy a kompromisů to nepůjde. Takže v klidu přijít s jedním, malým požadavkem a uvidíš, že po malých krůčcích můžete společně udělat veliké změny.  Majka