Otázka: Tatínek je hrozně přísný Zdravím. Potřebuji poradit ohledně mého táty. Nevím, jak s ním mluvit. Vždy má potřebu dávat najevo, že ví všechno nejlíp. Neuznává žádné mé argumenty. Navíc nikdy nevím, s jakou náladou bude reagovat. Je možné, že vše vezme v pohodě a s legrací, ale taky se často nečekaně naštve, lítají blesky a já vůbec nevím proč. Nedá se to odhadnout. Snažím se být vždycky vstřícná, hodná a milá, ale on to vždy pochopí špatně. Nedá se s ním rozumně mluvit. Mamka s ním má také problém. Musíme ho doma všichni respektovat, protože nás živí - a tak snášet jeho nálady a sáhodlouhé řečnění, přičemž dává najevo, jak moc je chytrý a jak má vždycky pravdu, jak má navrch. Taky nám dává najevo svou převahu fyzickou - že jsme slabší a tak nás (děti) může držet znehybněné jak dlouho chce. (Dělá bojové umění a zkouší si na nás své postupy. Mě už celkem nechává na pokoji, ale bráchovi se to nelíbí...).
Je dost arogantní a často shazuje druhé lidi. I nás. Nevíte, jak dokáže slovem ublížit. On ale tvrdí, že je pouze přímý a nemaže nám med kolem pusy. My děláme všechno špatně, tak nás musí poučit. Někdy s mamkou brečíme. Jakákoli rada příjde vhod.
Přeji krásnou požehnanou neděli :-) 19.4.2020 17:34
Pandička :-), 13 let
Odpověď:
Milá Pandičko,
už tady pro tebe mám odpověď :) Nejdřív ti přepošlu odpověď od paní psycholožky Marušky:
Milá Pandičko,
vypadá to, že táta má velmi dynamickou povahu. To, že netušíte, jak bude reagovat, musí být velmi náročné pro vás děti i pro maminku. Myslím si, že cítíš dobře, že by vás děti neměl fyzickou silou držet znehybněné, i s maminkou by měl hovořit s respektem a úctou. Většině manželů se stane, že se někdy pohádají. Dost často v dospívání bývají nedorozumění i mezi dětmi a rodiči. Důležité je, jaká je míra toho. Nikdo z rodičů by neměl být tím druhým ponižován. I když vás tatínek živí, neznamená to, že je víc a že má vždycky pravdu.
Zdá se mi, že by bylo dobré, abyste se s maminkou zkusily obrátit na odborníky, třeba rodinnou poradnu. Nejprve je potřeba mluvit o tom s maminkou, ty, možná i bratr. Popovídejte si o tom otevřeně, jestli tatínek nepotřebuje pomoc. Řekni mamince všechno, co prožíváš a pokud
to nepůjde, napiš jí to.
Tobě je 13 let, a to je pro dívku velmi citlivé období. Zkuste s maminkou najít někoho, koho si vážíte a poradit se, vyhledat pomoc odborníka. Pokud jste věřící, neboj se obrátit i na kněze. Popros ho třeba o
rozhovor. Krásné by bylo, kdyby tatínkovi situaci vysvětlil třeba někdo, kdo ho zná a tatínek zkusil změnit své chování. Nejdřív ale potřebuje poznat, že je něco špatně. Fajn by bylo, kdyby mu to uměla říct maminka, dědeček, kamarád, někdo, koho si táta váží.
Zkus věci řešit a o problémech mluv. Je moc dobře, že jsi dotaz napsala. Problém se mi zdá dost vážný. Povzbuď maminku, aby se řešil, pokud se chování táty bude opakovat dál.
Marie
A ještě pár tipů od paní psycholožky Františky:
- Z toho, co jsi nám napsala se zdá, že dokážeš dobře popisovat události, věci a prožívání. To je super. Je důležité nebát se svých emocí a umět pojmenovat, co prožíváš: „Mám vztek na tátu kvůli tomu, jak se mnou mluví; je mi líto mamky, protože na ni táta útočí...“ Neodsuzuj sama sebe za tyto pocity, i když se ti mohou zdát negativní. Pocity k nám patří a nejsou dobré, ani zlé, prostě jsou.
- Pocity, které zachytíš je dobré vhodně komunikovat druhým lidem: „Když mi tohle říkáš, bolí mě to, zraňuje mě to... Dotklo se mě, když...“ Mluv v první osobě. Místo obviňování jako je třeba: „Ty jsi hrozný a arogantní táta.“ Zkus spíš: „Já to cítím takhle. Zdá se mi, že... Myslím si, že... Naštvalo mě, když... Bolí mě, když... Nechci, abys mě držel takhle znehybněnou, bolí mě to. Nejsem pro tebe partner na zkoušení triků bojového umění...“ Říká se tomu JÁ komunikace.
- Zachovat úctu k rodičům je třeba za každých okolností. Neznamená to ale neříct to, co cítíš. Mít jiný názor než tatínek neznamená, že ho nerespektuješ. Můžeš zkusit třeba: „Můžeme se neshodovat v názoru, a přitom se mít rádi. Když ten odlišný názor řeknu, neznamená to, že tě nerespektuji.“
- Když je tatínek nepředvídatelný v náladách a ty nevíš, proč lítají blesky, můžeš mu zkusit říct: „Nerozumím, proč se zlobíš... Mám strach tě oslovit, protože se bojím tvé reakce...“
- Je úplně v pořádku to, jaká jsi a co cítíš a prožíváš. Neboj se toho a neboj se to ani říct. Je fajn, že se snažíš být hodná, milá a vstřícná. Když ale tatínkovi neřekneš, co prožíváš a co a jak vnímáš, nikdy nepřijde na to, jak se cítíš.
- Bylo by fajn, kdyby i maminka chtěla se situací něco dělat, pokud jí nevyhovuje a zřejmě dobře ví, jak se kvůli tomu cítíš ty. Dost možná je ale pro ni velmi těžké udělat něco, co z jejího pohledu jde proti tatínkovi. Je dobře, že ty chceš situaci řešit, a napsala jsi nám. Zkus povzbudit maminku k vyhledání nějakého psychologa, kněze, někoho z rodiny nebo nějakého odborníka
Milá Pandičko, díky, za tvoji důvěru a odvahu nám napsat. Podívej se na uvedené rady a zkus promyslet, jak je využít u vás doma. Budeme rádi, když nám dáš vědět, jak to vypadá. A určitě se neboj nám ještě napsat, kdybys cokoliv potřebovala. Pokud bys už nechtěla psát do poradny, kde to uvidí i ostatní, napiš mi klidně na email matlova@in.cz. Můžeš se třeba jen vypovídat, nebo ti pomůžu najít kontakty na odborníky ve vašem okolí, kdyby sis s tím náhodou nevěděla rady. Myslím na tebe! Martina
redakce IN!
Otázka: Sestřenka hrozně málo jí Ahoj poradno, potřebuju poradit ohledně mé sestřenice. Je z dvojčat, je jí 12 let, chodí do sekundy na gympl, měří asi 154 cm a váží asi 32 kg. Nechce jíst, když už si něco dá, tak má porci jako moje dvouletá sestra. Stačil by jí suchý rohlík na jeden den. Padají ji hodně vlasy. Její dvojče je na tom trošku lépe, ta sice taky nejí úplně dobře, ale není to tak hrozné(podle mě nejí moc kvůli tomu, že nejí ani její sestra...jsou na sebe strašně vázané). Ta první, o které Vám píšu je trošku \"pomalejší\" než ta druhá...ráčkuje a myslím, že se jí za to hodně smáli ve škole. Chci jí pomoct, ale nevím jestli se to ještě nezhoršuje, když se jí do toho jídla nutí anebo se s ní o tom baví. nevím, jestli chodí k psycholožce, ale spíše ne. Prosím, poraďte mi, jak s ní mám o tom mluvit(pomoct). Myslíte, že je dobrý nápad jít spolu ven na procházku jen my dvě? Jak mám uvést dialog s ní? Děkuju za skvělý časopis a za odpověď. Mia 9.11.2019 22:27
Mia, 14 let
Odpověď:
Milá Mio,
moc děkujeme za tvůj dotaz. Je hezké, že máš strach o sestřenici a chtěla bys jí pomoct. Bohužel neexistuje žádný univerzální návod, jak si v takovém případě přesně promluvit. Rozhodně je třeba postupovat citlivě.
Pokud je to sestřenka, tedy někdo z rodiny, možná bych si nějdřív zkusila promluvit s mamkou. Zkus přivést řeč na to, že se ti zdá, že je sestřenka dost hubená a moc nejí, že máš o ni trochu obavy. Zeptej se mamky, jestli třeba teta se strejdou něco neříkali a jestli mamka neví, co se děje. Při takové výšce a váze, kterou píšeš, je dost zvláštní, že by nikdo jiný neměl nějaké podezření. Je proto dost možné, že už rodina něco řeší, jenom to neříká všem. Když zjistíš, že se zřejmě opravdu nic neřeší, stálo by za to navrhnout mamce, jestli by si nechtěla (samozřejmě citlivě) promluvit s tetou. Při tak nízké váze vzhledem k výšce se totiž většinou doporučuje navštívit praktického lékaře a poradit se s ním.
Je potřeba říct, že ty osobně nejsi úplně v pozici, kdybys dokázala sama něco vyřešit. Můžeš ovšem být sestřence oporou, vyslechnout ji, co ji trápí, popovídat si s ní a nabídnout případné možnosti řešení, především ji povzbudit, aby se nebála promluvit si s rodiči. Nejspíš nemá cenu, aby ses snažila sestřence říkat, že by měla víc jíst a měla dělat tohle a tamto. Stejně tak nebude moc efektivní za každou cenu ji nutit, aby se najedla, tak se jí akorát jídlo ještě víc zprotiví. Lepší by bylo zkusit se spíš zaměřit na to, co je příčinou, proč sestřenka nejí - něco ji trápí, je ve stresu, připadá si tlustá? Možností by pak mohlo být pobavit o tom, jestli sestřenku něco netrápí, jak jí to jde ve škole (gymnázia bývají obtížná), jak vychází se spolužáky, s kamarády a s rodiči... Pokud by ses s ní chtěla opravdu bavit přímo o jídle, můžeš třeba vyjádřit obavy, že se ti zdá, že jedla málo, tak jestli nebude mít hlad a nebude unavená...
A jak si promluvit? Nejlepší je nějaké klidné a příjemné místo, kde vás nebude nikdo rušit nebo poslouchat. Důležité je věnovat se jen kamarádce, nekoukat u toho do telefonu nebo na hodinky, ale opravdu ji poslouchat. Ideální je dopracovat se k tomu postupně a nevytahovat vážná témata hned na začátku vašeho setkání. Martina
redakce IN!
Otázka: Rodiče berou jako neúctu, že jsem odjela za kamarádkou... Ahoj poradno,
mám takový problém, jsem adoptovaná do velmi křestanske rodiny a jsem jedinacek. Jsou velice striktni. Kdyz jsem si minuly rok udelala ridicak tak mi moji rodice koupili auto na 18 narozeniny. Jednou v lete jsem jela sama do kostela protoze jsem spala u nejlepsi kamosky. Jak jsem rikala bylo leto tak jsem stala v zadu protoze mam zdravotni problemy, rodice to vi a prave sli s chlebem a vinem, ja ucitila vibrace v kapse a uvidela ze mi nejlepsi kamoska vola, tak jsem vysla abych ji to vzala (protoze jsme se domluvily ze si to budem zvedat vzdy protoze nikdy clovek nevi kdy to bude naposled) a rodice to videli. Kdyz jsem ji to vzala tak zacal mluvit jeji pritel se kterym je zasnoubena ze jsou v nemocnici protoze meli havarku a ona je umelem spanku. Tak kdyz jsem stala venku tak jsem napsala mamce sms ze jedu do nemocnice za nejlepsi kamoskou. Byla jsem u ni cely den a celou noc spolu s jejim partnerem, kdyz jsem pak prijela domu dostala jsem od rodicu vynadano ze nectim Boha a ze si jenom tak odjdedu za kamoskou do nemocnice a ze nectim Boha. Ted nevím co mám dělat. Protože v tu danou chvíli jsem cítila ze mam byt s ni. Rodice to ale nedokazou pochopit, jak jim to mam vysvetlit? Dekuji za odpoved 16.9.2019 19:41
A, 19 let
Odpověď:
Milá A,
děkujeme ti za tvůj dotaz. Není žádný návod, jak něco někomu vysvětlit. Je potřeba si v klidu sednout a promluvit si, navzájem se vyslechnout. Píšeš, že to rodiče nedokážou pochopit. Zkusila jsi pochopit ty je? Pokud dojde k nějakému nedorozumnění, je potřeba zkusit se na to podívat očima toho druhého. Když je člověk na mši, je to čas ztišení a setkání s Bohem. To znamená i vypnout na tu chvíli telefon a nebýt rušena. Proto tvoji rodiče mohou brát jako neúctu, že ses sbalila a šla telefonovat uprostřed bohoslužby a pak ještě odjela, i když v tom od tebe nebyl žádný špatný úmysl a je pochopitelné, že po tom, co jsi zjistila, jsi chtěla být u kamarádky. To je potřeba vzít v potaz, když si o tom budeš chtít s rodiči promluvit. Rodičům můžeš zkusit vysvětlit, že to od tebe nebylo zamýšleno jako neúcta vůči Bohu, že se to tak seběhlo a v podobných krizových situacích člověk úplně nestihne zvážit všechny důsledky.... Martina
Otázka: Je normální,když mě táta pleská z legrace přes zadek? Ahoj, je normální,když mě táta pleská z legrace přes zadek? 15.8.2019 21:58
Jojo, 11 let
Odpověď:
Ahoj Jojo, děkujeme za dotaz. A co tak si o tom s tatínkem promluvit? Řekni mu např., že ho máš moc ráda, ale jedna věc tě trápí. Řekni mu, proč ti to vadí, a myslím si, že tatínek to určitě pochopí. Hezký zbytek prázdnin. M.
redakce IN!
Otázka: Taťka chodí do kostela maximálně 2x do roka. Ahoj, potřebovala bych poradit. Jsme věřící rodina a můj tatka chodí do kostela maximálně 2 do roka. Když mamka mluví o charismatické a nebo se zmíní o kostele (že by tam tatka měl s námi jít), nechce. Nevím co mám dělat a chtěla bych, aby jsme celá rodinka šla do kostela. 14.7.2019 11:16
Klára, 13 let
Odpověď:
Milá Kláro, máš v sobě dobrou touhu, aby i tatínek chodil pravidelně do kostela. Co můžeš udělat, aby se to podařilo? Především se za něj modlit, aby mu Bůh vložil touhu více věřit a čerpat z Božích milostí, které jsou nabízeny při mši. A modlete se za to spolu s mamínkou, taková společná modlitba je Bohu milá. To víš, že připomínak tatínkovi, že má chodit do kostela, moc nepomůže. Muž často nechce dělat to, do čeho ho někdo nutí.
Jan Balík
Otázka: Přála bych si psa, ale rodiče s tím nesouhlasí. Ahoj,hodně bych si přála psa ale rodiče s tím nesouhlasí.Mám moc ráda zvířata a tak nevím co s tím. 11.7.2019 18:13
Katarin, 11 let
Odpověď:
Ahoj Katarin, díky za otázku. Píšeš, že by sis moc přála psa, ale rodiče s tím nesouhlasí. S tím asi v redakci nic moc neuděláme:). V 11.letech za tebe mají tví rodiče odpovědnost, starrají se o tebe atd. a také rozhodují, co je a co není v rodině možné. Možná je někdo z vás alergik, a srst pejska by nebylo to pravé, možná nemáte dost prostoru v bytě, možná mají rodiče obavu, že by ses o psa nedokázala každý den postarat. Přece jenom pejsek je zvíře, které se dožívá třeba 15 i více let. A není to jenom procházka nebo hraní si se psem, ale také celkové starání se o něj, a to už vyžaduje každý den určitý čas. Někde jsem četla, že kdo si chce pořídit nějaké zvíře, má si nejdřív koupit - kytku v květináči. Je poměrně jednodušší se o ni starat, ale pravidelnou péči potřebuje stejně. A když se jí bude např. i po roce dařit, zkusit nějaké malé zvířátko - třeba křečka, samozřejmě jenom pokud s tím budou rodiče souhlasit. Měj se moc hezky a užívej prázdnin. Za redakci M.
redakce IN!
Otázka: Máma a já Ahoj, nemam s kym o tom mluvit. S mamkou jsme se bavili o potratech a ona mi řekla, ze jsem dost stara a neco bych měla vědět. Pak se rozbrečela a řekla, že rok potom co meli me mela pocit, ze je tehotna. Rekla to tatovi a on na to ze ma delat co chce, ale dalsi dite tak brzy mit nemuze, ze by jsme to finančně neutahli. Mamka o tom nikomu jinemu nerekla, ale byla psychicky i fyzicky na dně, zacali ji vypadavat vlasy.....
A pak to vypadalo, ze ma normalni menstruaci, ale je mozny ze......chapete. Je mi z toho blbě... POMOC! 1.7.2019 13:11
Nešťastná, 13 let
Odpověď:
Ahojky, Neštíku, moc s tebou soucítíme. Je to určitě pro tebe šok a musíš se s tím vyrovnat.
Na druhou stranu je opravdu skvělé, jak můžete s mamkou být spolu a mluvit o všem. Moc si toho ceň, otevřenost a sdílnost ze strany mámy není vždycky automatická. Je to těžké a určitě i náročné přijmout některé okamžiky života rodičů, ale je fajn o tom mluvit a hlavě se za to modlit. Uzravení zranění a také odpuštění, je velká věc. Možná bys mohla mamce navrhnout, že se za to všechno spolešně budete modli, aby Bůh uzdravil zranění a dal sílu k odpuštění.
Uvidíš, že vás to ještě více sblíží a budete nakonec nerozlučná dvojka.
Moc ti to přeju.
Majka
redakce IN!
Otázka: Vztahy s mamkou v dospívání... Ahoj do poradny!
Můj problém je asi zbytečné sem psát, protože asi vím, jak to vyřešit... ale já se z toho musím vypsat. :)
Jde o můj vztah s mamkou. Jako nejmladší z mnoha dětí jsem s ní měla jako malá velmi bližní vztah, taky proto, že moje \"nejmladší\" sestra je o pět let starší a všichni moji sourozenci měli téměř stejně staré sourozence, se kterými se kamarádili.
A já jsem měla mamku. Ale teď, sama to cítím, jsem v pubertě, kdy fakt nemám ráda, když mě chce poplácávat po koleni, aby mě tolik hladila... většinou se na ni už při cestě ze školy (často bezdůvodně) naštvu a pak se s ní odmítám bavit, jsem si někde zalezlá a nemám náladu na nic. Jenomže při tom mám pocit, že jsem strašná dcera, že všichni mí sourozenci byli v mém věku určitě fajn, jenom já mamku zklamávám... asi je to i tím, že předtím, i když byli mí sourozenci třeba hrozní, tak měla mamka mě. Ale teď jsem v tom věku já a ona už nemá žádnou svoji \"přítulku\".
Štve mě, jak se chovám, vím, že bych měla být ochotnější a vděčnější, ale prostě to v tý chvíli nezvládám.
Taky jsem smutná z toho, že, přestože jsme si byli dřív hrozně blízko, mamka mě asi pořád bere jako dítě. Jo, zajímá ji, co se děje ve škole, ale o takových věcech, o kterých se puberťačky potřebují bavit s mamkou, třeba menstruace, tělo apod. o tom jsme se dřív nebavily a teď se při rozhovorech o tom cítím hrozně a radši z toho nějak vycouvám...
Moje řešení na první problém - jít ke zpovědi. Dlouho jsem nebyla, ale nechci jít k našemu farnímu knězi, nejsem s ním moc \"spokojená\". Chtěla bych třeba na Vesmír, ale zaprvé nemám momentálně příležitost tam jet, a zadruhé, nechci nikoho tížit svými problémy...
Řešení na druhý problém - zvykni si. Asi mi řeknete, ať si o tom s mamkou promluvím, ale já to nezvládnu. Nedokážu se s ní bavit.
Omlouvám se za tak dloooouhou zprávu! 7.6.2019 20:28
Bětka, 14 let
Odpověď:
Ahoj Bětko,
to je úplně v pohodě, jsme tady, i když se někdo potřebuje vypsat. Ono i to vypsání hodně pomůže :)
Dospívání je docela fuška, všechno se mění, i vztahy s rodiči se proměňují a občas je to náročné pro obě strany. Ale neboj, nakonec to všichni zvládli a tvoje mamka už zažila pubertu svých starších dětí, takže určitě bude mít pochopení. Je pravda, že i pro mamku je to teď možná trochu těžší, protože jsi nejmladší. Rozhodně to ale neznamená, že bys byla strašná dcera, a jsem přesvědčená, že něco takového si nemyslí ani mamka.
Jasně, promluvit si s mamkou by byla dobrá cesta, ale moc dobře chápu, že ne vždycky to jde. Ne každý má s rodiči takový ten vztah, kdy si povídají úplně o všem, někdo se pak zase stydí, nebo se mu nechce určité věci rozebírat... Hledej přesto způsoby, jak s maminkou komunikovat a trávit s ní čas, dávej jí najevo, že ji máš ráda... Někdy není potřeba říkat spoustu slov, stačít pomoct třeba s umýváním nádobí nebo úklidem...
Když se bude dít něco, co tě štve, zkus napočítat do tří, než něco řekneš. Tvoje reakce pak bude mnohem klidnější. Zároveň je potřeba umět se omluvit, když dojde k nějakému konflktu, snažit se být trpělivá a řešit věci v klidu... Taky je úplně v pohodě, když se chceš občas zavřít u sebe v pokoji. Každý potřebuje být občas chvíli sám, srovnat si myšlenky a odpočinout si. Neměl by se z toho ale stávat pravidelný útěk a schovávání se před ostatními. A ohledně vděčnosti, zkus si vždycky večer v klidu říct nebo napsat, co ten den bylo skvělé, co se ti povedlo... Stačí pár věci, ze začátku klidně jen jedna a postupně trénuj a zvyšuj počet.
Pokud jde o zpověď, určitě kněze nebudeš tížit svými problémy. Kněží jsou tu pro lidi (jasně, nekteří lidé toho občas zneužívají a využívají), ale poprosit kněze o zpověď nebo duchovní rozhovor není žádné zatěžování. Především na centrech mládeže jsou na mladé a jejich trápení zvyklí. Vše je o domluvě.
Doufám, že ti odpověď alespoň trochu pomohla. Klidně nám zase napiš, i kdyby ses potřebovala jen vypsat. Nebo kdybys chtěla, můžeš napsat holkám do diskuzí na našem webu a navzájem se pobavit o tom, jak kdo udržuje vztah s maminkou atd. :) Martina
redakce IN!
Otázka: Chtěla bych se skamarádit se vzdáleným bratránkem... Chci se seznámit s bratrancem..
Ahoj! Mám bratrance přes druhé koleno. Jelikož naše rodiny se moc už nevídají tak jsme o sobě nevěděli. Dozvěděla jsem se to před čtyřma měsíci na pohřbu jeho dědy. On to asi neví ale furt po mně pokukuje. Chodíme spolu na stejnou školu, z vidění se známe ale jinak nic. Napadlo mě jednou že bych se s ním chtěla skamarádit a poznat ho. Jednou ve školské jídelně si sedl o jedno místo vedle mě, přišlo mi to divné, protože všude jinde bylo volno. Tak jsem sebrala odvahu a přisedla si k němu. Zeptala jsem se ho jak se má a řekla mu že jestli ví že je můj bratranec. On se na mne tak udiveně podíval, pak byla chvíle ticha a on se mě zeptal jestli bych si neodsedla.. Po asi týdnu jsem furt čekala že za mnou zajde a omluví se nebo aspoň mě pozdraví. Teď to je už měsíc a on stále za mnou nepřišel. Mám s ním dál navazovat kontakt a snažit se s ním skamarádit? 17.4.2019 18:09
sestřenka, 13 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
děkujeme ti za tvůj dotaz. Bratranec z druhého kolene - to jsou hodně vzdálené příbuzenské vztahy, o čemž vypovídá i to, že se vaše rodiny navzájem moc nestýkají. Vypadá to, že tě mrzí, že ti řekl, ať si odsedneš, a teď čekáš, že se ti bude omlouvat. Zkus to ale brát tak, že pro něj jsi vlastně cizí člověk, který za ním přišel a vychrlil na něj zničehonic poněkud důvěrnou informaci. Jestli je tvůj bratránek stydlivý, tak si dovedu představit, že ho ta informace pořádně vyvedla z míry.
Myslím, že neuškodí, když se pokusíš s ním znovu navázat kontakt, ale je potřeba to dělat citlivě a ohleduplně a do ničeho ho nenutit. Asi by byla na místě i nějaká omluva z tvé strany, že jsi ho nechtěla vyděsit, že sis jen říkala, že by bylo fajn se poznat, když chodíte na stejnou školu... Ujasni si, proč se s ním chceš skamarádit. Nesmíš očekávat, že když jste příbuzní, že se spolu automaticky musíte a budete s bratránkem za každou cenu kamarádit. Možná se ukáže, že nemáte nic společného a nerozumíte si. Taky se můžeš pobavit s rodiči, že byste třeba v létě zorganizovai nějaké setkání širší rodiny, upevnili vztahy, atd., pokud bys ráda poznala svoji širší rodinu. Martina
redakce IN!
Otázka: Nikdo v rodině mě nemá rád... Ahojky redakce,
Mám jeden problém. Nikdo v mojí rodině mě nemá rád. Celá rodina od mamky (tatínek je jedináček), máme na společnou skupinu. Vždy když pošlu nějaký vtípek tak dostanu totálně vynadáno, že to je k nepochopení a když to pošlu i s komentářem tak mi řeknou, že to i tak nejde pochopit a co zemně bude až budu dospělá. Že za chvíli mám 17 a měla bych se chovat jako dospělá atd. Cokoliv udělám, napíšu, řeknu nebo obráním mladší sourozence nebo jím pomůžu tak mě seřvou že jsem měla zavolat dospělého člověka, že jsem ještě malé dítě. Mě ten život už v té rodině nebaví. Nevíte co mám udělat, aby na mně takoví už nebyli? Tatínek je moje jediná opora. Přeji hezký den 3.4.2019 15:09
Arianna, 16 let
Odpověď:
Milá Arianno,
děkujeme ti za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Teď jsi v období dospívání, je to takové to období, kdy už nejsi dítě, ale ještě nejsi úplně dospělá. Podle toho, co píšeš ve svém dotazu, to tak vypadá, že i tvoje rodina z mamčiny strany tě občas bere jako malou holku, jindy po tobě zase očekává, že se budeš chovat stoprocentně dospěle... Chápu, že tohle období je pro tebe nesmírně obtížné, dospíváš, měníš se v mladou slečnu, hledáš sama sebe a místo pochopení narážíš na chování, které ti ubližuje a vykládáš si ho tak, že tě nemají rádi. Myslím, že to ale vůbec neznamená, že tě nemají rádi, spíš je tam vzájemné nepochopení, protože nedokáží správně odhadnout, jak se k tobě v dané chvíli chovat.
Je super, že máš oporu ve svém tatínkovi a máte spolu hezký vztah. Co takhle si ještě sednout s maminkou a v klidu si promluvit o tom, jak se cítíš, a že se nemusí bát svěřit ti nějaké povinnosti, protože zvládneš třeba sourozencům s ledasčím pomoct? Ukaž jí, že spoustu věcí zvládneš, i když ještě nejsi dospělá, a dokážeš si zodpovědně plnit svoje povinnosti. Zároveň se ale musíš ty sama umět zodpovědně rozhodovat, kdy něco zvládneš sama a kdy opravdu bude lepší zavolat někoho formálně dospělého.
Pokud jde o vtípky a takové věci - každý máme jiný smysl pro humor, takže někdy někdo prostě nepochopí to, co přijde vtipné tobě a naopak. Nevím, jestli jsou ve vaší rodinné konverzaci i nějací dvoji bratránci nebo sestřenice v podobném věku, ale třeba sourozenci tvojí mamky jsou už jiná generace, takže je pochopitelné, že se zasmějí jiným věcem než ty, a to, co přijde vtipné tobě, jim nic neříká, protože je to pro ně úplně jiný svět. A vysvětlovaný vtip už pak není tak vtipný. Víš, ale ani v nejmenším to neznamená, že by na tobě bylo něco špatně a už vůbec to není důvod k tomu, aby ti někdo nadával. Jen se vždycky zamysli nad tím, jestli jim ten vtípek něco řekne, nebo by spíš bylo lepší podělit se o něj s kamarády a spolužáky :) Měj se krásně a kdybys ještě potřebovala, tak se nám klidně zase ozvi. Martina