Milá Faustyno,

moc díky za tvou důvěru a za dotaz. Moc mě mrzí, že toto období prožíváš takto. Tohle je věc, která v téhle době trápí nejednoho studenta, takže v tom určitě nejsi sama. Teď je to všechno náročné, protože nemůžeš jít do školy a vidět se s kamarády. Navíc už to všechno trvá hrozně dlouho. Už to ale vypadá, že byste se snad postupně mohli vracet do škol, tak doufejme, že to tak v brzké době opravdu bude a aspoň něco se vrátí alespoň trochu do normálu.

Chtěla bych ti moc doporučit, aby sis každý den našla chvilku času na to, co tě baví a dělá ti radost. V téhle době se může zdát, že spousta věcí za moc nestojí, ale pořád tady jsou různé maličkost, které nás těší a dokážou nám zvednout náladu. Udělej si chvilku pro sebe, pusť si oblíbenou hudbu, zatancuj si, něco si něco přečti (ale něco, co není do školy), kresli si nebo dělej cokoliv, co ti dělá radost. Je potřeba si hledat takové malé, veselé chvilky, abychom se odreagovali a připomněli si, že je tu pořád spousta věcí, které jsou fajn.

Také je možnost se každý večer na chvilku zastavit a sepsat si, co se ti ten den líbilo a co tě bavilo. Ze začátku stačí třeba jedna, dvě maličkosti. Že byla legrace na online hodine, že jste brali něco zajímavého, že sis psala s kamarádkou... Časem se ti podaří nacházet těch věcí víc a víc.

Pokud jde o setkávání s kamarády, tak určitě využívejte aspoň možnost vidět se přes videochat. Domluvte se, zavolejte si a proberte, co je nového. Vím, že to stoprocentně osobní setkání nenahradí, ale je to v současné situaci super možnost, jak zůstávat v kontaktu.

Chodíš ven? Teď není moc příležitostí někam vyrazit, ale být pořád doma taky není úplně ideální. Jako takovou skvělou alternativu vidím zachumlat se do něčeho teplého, vzít si roušku a vyrazit ven na procházku. Aspoň na chvilku. Pobyt na čerstvém vzduchu a změna prostředí taky umí udělat divy.

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis mohla o svých pocitech popovídat? Třeba rodiče. Hodně pomáhá, když se můžeme svěřit někomu ve svém okolí a můžeme za ním přijít, když je nám zrovna smutno a tak. Další možností je obrátit se ve škole třeba na třídního učitele, výchovného poradce nebo školního psychologa, a popovídat si s ním. Ve škole by měli být připravení na to, že někteří tuto situaci neprožívají zrovna s nadšením, a mohli by ti pomoct vymyslet, jak postupovat ve tvé konkrétní situaci. A někdy pomůže i samotné popovídání si s někým.

Kdybys potřebovala, klidně napiš zase nám. Nejsi jediná, kdo nám kvůli tomuhle psal a my víme, jak moc je pro vás tohle období těžké, takže jsme tu :) Moc na tebe myslím! Martina

Ahoj Helčo,

zapomínání někdy není snadné, hlavně když je to něco, co nás trápí. Ale jde to. Určitě ti doporučuju zpověď, pokud jsi ještě nebyla, abys věděla, že ti odpustil Bůh, a to je to nejvíc. Ty sama se pak soustřeď na jiné věci a zkus se k tomu už moc nevracet. Postupně to bude slábnout a slábnout. Věnuj se nějakým aktivitám, co tě baví, buď kreativní, zkus něco nového, komunikuj s lidmi, které máš ráda... Je spousta skvělých věcí, co můžeš dělat, tak se zaměř na to, co je dobré ve tvém životě.

A kdybys ještě potřebovala, tak nám klidně zase napiš :) Martina

Milá Lízo,

díky za důvěru. Chápu, že je tohle citlivé téma, takže se o něm stydíš mluvit. Je to pro tebe změna a naprosto nová zkušenost, tvé tělo se mění a dospíváš. Chtěla bych ti říct, že menstruace je naprosto normální a přirozená věc v životě ženy. I tvoje maminka ji jednou dostala poprvé. Správně ti přijde, že bys to měla říct mamince. Už jenom z praktického hlediska si potřebuješ minimálně koupit vložky nebo maminka potřebuje vědět, že jich má koupit víc, aby bylo dost pro vás obě. Maminka ti taky může dát různé tipy, jak to zvládnout atd.

Moc bych tě chtěla povzbudit, aby ses nebála s maminkou si promluvit. Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete sami dvě a budete si moc v klidu popovídat a nebudeš se muset stydět, že vás slyší tatínek nebo brácha. Můžeš třeba začít tím: "Mamko, chtěla bych si s tebou o něčem popovídat, můžeš jít chvilku ke mně do pokoje?" Třeba si můžete i uvařit čaj, dát si něco sladkého a udělat si spolu takovou hezkou chvilku. Pak řekni mamince, kdy jsi mensturaci dostala a že chceš, aby to věděla. Neboj se jí svěřit s tím, že ses jí to styděla říct dřív. Můžete si popovídat i o tom, jaké vložky používat. Maminka ti dá určitě nějaká doporučení, protože už má zkušenosti. Na trhnu jich je spousta a možná ti budou vyhovovat nějaké jiné, než ty, co používá maminka.

Myslím na tebe, všechno to zvládneš :) Kdybys ještě něco potřebovala, můžeš mám zase napsat. Martina

Milá Katarin,

díky za tvůj dotaz. Je moc hezké mít nějaký sen. Píšeš, že si myslíš, že by to byla ztráta času a že se teď netočí. Je pravda, že v tohle chvíli situace okolo koronaviru některým profesím obzvlášť nepřeje, ale všichni doufáme a snažíme se, aby bylo všechno zase co možná nejvíc normální. Takže věřím tomu, že se zase točit bude :)

Okolo filmu existuje spousta profesí, ne jenom herci. Třeba právě, jak říkáš, scénáristka. Ta píše scénář, tedy vytváří, co se ve filmu bude dít a říkat. Taky réžisérka, ta zase řídí natáčení (popř. interpretaci v divadle), aby z díla vznikl jednotný celek. Producentky se pak zase starají o finanční a propagační stránku, řídí výrobu atd. Je ale spoustu dalších profesí, kameramani, zvukaři, kostymní výtvarníci... Moc doporučuju koukat se na různé Film o filmu, tam se dozvíš spoustu věcí z natáčení a uděláš si představu o tom, jak to chodí. Čti si také různé rozhovory s lidmi od filmu, tam také zjistíš spoustu věcí, které ti pomůžou se rozhodnout, jestli by něco z toho bylo pro tebe, nebo se zkusíš vydat úplně jinou cestou.

Je pravda, že herectví i práce okolo filmu není snadná, hodně je to o štěstí, ne každému se podaří uchytit. Dovedu si představit, že rodiče mají strach, jestli tě povolání herečky uživí, jestli nebudeš muset natáčet nějaké problematické scény... Je to z jejich strany dost pochopitelné. Chodíš (když je to zrovna možné) někam do dramaťáku, i to je skvělá příležitost, jak si to všechno vyzkoušet a zjistit, jestli se do toho pustíš. Zároveň se ale poohlédni i po jiných profesích, které by tě mohly bavit a třeba nebudou tolik s filmem souviset. Víš, můžeš být herečka, hrát u vás v divadle (u ochotníků atd.), občas zaskočit jako komparz ve filmu a tak dělat, co tě bude bavit. Zároveň tvým hlavním povoláním, co tě bude živit, může být něco naprosto jiného (a taky tě to bude bavit) a z herectví bude moc krásný koníček.

Myslím na tebe a držím palce, abys brzy přišla na to, jakou cestou se v životě vydáš :) Martina

Ahoj Evko,

díky za dotaz. Tohle období karantény a domácího vyučování je náročné. I když ti ve škole nedělalo problém psát test, tak teď píšeš testy doma, což je prostředí, kde jsi zvyklá se učit, ale ne už podávat nějaký výkon při zkoušení. Také je rozdíl, když píšeš test rukou na papír, a když ho píšeš do počítače. Předpokládám, že máte na test vyhrazený nějaký určitý čas, kdy musíte být online, test vypracovat a odeslat. I to jsou věci, které hodně ovlivňují, jak se při testu cítíš a můžou vyvolávat stres. Je to prostě jiné, než když vyučující rozdá test v hodině, pak si ho vybere a pokračuje dál s výukou a o přestávce se můžeš ze svých pocitů z testu vypovídat kamarádkám a vechno probrat. Tím pádem je úplně pochopitelné, že se teď u testů cítíš jinak.

Moc doporučuju před testem se několikrát zhluboka nadechnout, říct si, že ses připravovala a že to zvládneš. Po testu se určitě něčím odměň. Stačí nějaká maličkost. Pusť si oblíbenou písničku, zatancuj si, udělej si chvilku volna... Prostě se odreaguj něčím, co ti dělá radost, abys byla zase brzy co nejvíc v klidu. Nezapomeň taky během dne vyrazit chvilku ven trochu se provětrat a dělat i nějaké činnosti, které nejsou u počítače. To, jak je teď všechno online a pořád jsme u obrazovek počítačů, nás dost unavuje, tak je potřeba občas změnit činnost.

Myslím na tebe, abys to všechno zvládala co nejlépe. Vím, že je to teď těžké, tak kdybys potřebovala, klidně zase napiš, i kdybys chtěla jen trochu povzbudit nebo se vypovídat :) Martina

Milá Helčo,

chápu, že je to pro tebe nepříjemné. Možná se kvůli tomu cítíš špatně a tak. Pořád platí to, co jsem psala minule. Bůh nám odpouští (A má nás všechny rád. I tebe!), tak zkus odpustit i ty sama sobě. To, kvůli čemu se trápíš není nejhorší věc na světě, i když chápu, že ti to v tuhle chvíli tak připadá a máš pocit, že to nejhorší je. Člověk někdy prožívá náročné chvíle a má pocit, že je toho moc a neexistuje žádné jiné východisko. Zkus se na chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a zamyslet se nad tím, kolik lidí, co tě mají rádi, máš okolo sebe, kolik skvělých věcí můžeš dělat teď a v budoucnu ještě udělat. Jak už jsem psala, i prostřednictvím zpovědi můžeme začát znovu s čistým štítem.

Máš ve svém okolí někoho, komu by ses mohla svěřit se svými pocity a popovídat si o tom? Někoho, komu důvěřuješ a máte spolu hezké vztahy. Může to být třeba maminka...

Pro případ krizové situace existují linky bezpečí, kam můžeš napsat nebo dokonce zavolat: https://www.linkabezpeci.cz/ nebo https://www.modralinka.cz/. Dá se tam i chatovat i s odborníky a je to rychlejší než tady. Moc doporučuju nebát se v takových chvílích obrátit tam. Je to anonymní a tajné a nikdo se to nemusí dozvědět.

Myslím na tebe! Martina

Ahoj Helčo,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Co s tím dělat? Určitě dál ve sledování nepokračovat, dokud to jde. Smazat všechny odkazy, vyhýbat se okamžikům, kdy tě to láká se podívat, klidně také omezit čas strávený na internetu... Svoji energii směřuj do něčeho kreativního, něco tvoř, sportuj.

A jak se s tím vyrovnat? Stalo se. Jsme jenom lidé a každý z nás někdy podlehne pokušení a zvědavosti. Víš, co je ale super? Že Bůh nás má rád a odpouští nám naše lidské slabosti, takže můžeme začít znovu s čistým štítem. Moc ti tedy doporučuju zajít si ke zpovědi. O některých věcech se špatně mluví před knězem, tak to můžeš trochu opsat. Bát se ale nemusíš, existuje zpovědní tajemství a kněz už slyšel ledacos.

Také ti chci říct, že tě nedefinuje jenom ta jedna věc, která se ti úplně nepovedla. Jsi skvělá, máš spoustu úžasných vlastností a dokážeš parádní věci. Zaměř se tedy na to pozitivní a na to dobré, co můžeš v životě dělat.

Tohle jsou věci, se kterými bojuje spousta holek, takže kdybys potřebovala, určitě se nám neboj napsat znovu :) Myslím na tebe! Martina

Ahoj Rézko,

díky za dotaz :) Tohle je samozřejmě věc, kterou je potřeba probrat a prodiskutovat s rodiči. Je super počkat si na nějakou vhodnou chvíli, kdy je klid. Třeba odpoledne nebo večer, když se sejdete doma a můžete si spolu sednout. Popovídejte si o tom, co tam děláte, jak se tam cítíš. Nepíšeš, jak dlouho chodíš do skautu, ale jestli jsi teď někdy začala, možná se některé aktivity ještě pořádně nerozjely, takže jsi neměla zatím možnost poznat, co všechno to obnáší. Také si dovedu představit, že i oddíl, ve kterém jsi, a jeho vedoucí, má vliv na to, jak se tam cítíš. I to je potřeba vzít v potaz. Zřejmě by bylo fajn zeptat se rodičů, proč ti vybrali zrovna skauta a proč si myslí, že je to pro tebe dobré, co by ti to mělo dát atd.  Vyslechni si v klidu jejich názor, popřemýšlej o tom. Taky se jim neboj říct, co tě baví a zajímá, čemu by ses ráda věnovala. Věřím, že společně najdete nějakou aktivitu, která tě bude bavit a zároveň pro tebe bude přínosná :)

Měj se pěkně! Martina

Ahoj Any,

díky za tvoji důvěru, se kterou se na nás obracíš. Sourozenecké vztahy nebývají vždycky snadné, a to především v období dospívání, kterým si právě s bráchou oba procházíte.

Bráchovo chování ovlivnit nemůžeš, ale můžeš ovlivnit to, jak budeš reagovat ty. Vím, že je to těžké, ale snaž se zůstat v klidu. Pokud tě brácha zase nějak provokuje, odejdi třeba do jiné místnosti, několikrát se zhluboka nadechni nebo třeba hodně pomalu počítej do deseti. Klidně to několikrát zopakuj. Udělej všechno pro to, aby ses nenechala vyprovokovat k nějaké neuvážené reakci, která pak vede k fyzickému ubližování.

Když už hodláš na bráchovo provokování nějak zareagovat, zůstaň v klidu. Můžeš se ho třeba zeptat, jak přišel na to, že tě ve skautu nemají rádi, nebo že jsi divná. Věřím, že nic z toho není pravda a brácha tě tím jenom provokuje. Svou klidnou reakcí ho donutíš přemýšlet o tom, co vlastně říká.

Je úplně v pořádku cítit hněv, být naštvaná nebo smutná, hlavně když nám někdo ubližuje. To jsou emoce, které k nám patří. Chápu, že v popisovaných situacích něco takového prožíváš, a moc mě mrzí, že ke konfliktům s bráchou dochází. Zkus se třeba ze svých pocitů vypsat. Můžeš třeba do deníčku nebo jen na kus papíru, který pak roztrháš a vyhodíš. Také je možnost napsat bráchovi dopis, který mu ale nikdy nedáš a bude jen pro tebe. Vypiš se z toho, co ve vztahu k němu prožíváš - jestli jsi smutná, mrzí tě, že tě provokuje a nevycházíte spolu, že jsi naštvaná, co bys chtěla zlepšit... Dopis si pak schovej, nebo znič a vyhoď.

Když jsi naštvaná a smutná, udělej si něčím radost (pusť si hudbu, zatancuj si, bež se proběhnout...), aby sis zvedla náladu a zase se vrátila do pohody. Jak jsem říkala, i negativní emoce k nám patří a bohužel jim budeme v průběhu života vystavováni často. Je tedy v pořádku být smutná, ale zároveň je moc fajn umět některé věci někdy hodit za hlavu a dokázat si náladu zase zlepšit a soustředit se na hezké, pozitivní věci. A nějaká pohybová aktivita, třeba právě běh, je super, jak si vyčistit hlavu a vybít si vztek.

A ještě mě napadá, co na to říkají rodiče? Píšeš, že jsou smutní, když vidí, že se hádáte. Zasáhli ale někdy? Snaží se vám nějak pomoct situaci zlepšit? Zkusili si třeba s bráchou popovídat? Možná by bylo fajn, kdyby sis s nimi zkusila popovídat ty. Mohla by ses jim svěřit, jak tě tahle situace mrzí, že bys ráda s ráchou vycházela, ale že je to pro tebe velice těžké, když tě provokuje, že tě mrzí, když se neudržíš a oplácíš mu stejně, což vede k dalším konfliktům...

Moc na tebe myslím a klidně nám napiš znovu, kdybys ještě potřebovala :) Martina

Ahoj,

díky za dotaz. Samozřejmě existují nějaké způsoby, jak zjistit, co člověk dělá na internetu apod. Vlastně si třeba jenom stačí otevřít v prohlížeči historii navštívených stránek. Nevím, co tě vede k domněnce, že rodiče sledují, co děláš. Dovedu si představit, že o tebe mají strach a chtějí mít jistotu, že na internetu neděláš nic nebezpečného. Přece jen tam číhá spousta nástrah a oni mají zodpovědnost za tebe a tvoji výchovu. Zároveň chápu, že ti ale není úplně příjemné být neustále kontrolovaná a že jsi dost velká, aby sis taky někdy chtěla něco nechat pro tebe.

Co s tím? Určitě bych doporučovala komunikovat s rodiči, neuzavírat se před nimi, ale snažit se s nimi popovídat o tom, co děláš, co tě baví a zajímá... Taky se chovat zodpovědně, aby viděli, že ti mohou úplně v klidu věřit a nemusí se o tebe tolik bát. Martina