PORADNY jsou během dovolené uzavřeny (od 20.12.2024 do 2.1.2025)
Těšíme se na vaše nové dotazy od 2.1.2025 0:00.
Poradna 'Rodina'
- dotazy a odpovědi
Otázka: Mám problém se starší sestrou Ahoj, potrebuji pomoct. Mam sestru je starsi o jedem rok. Celkem me zlobi. Treba kdyz jsme byli u babicky a divali se na televizi tak me natocila a pak to nekomu posilala. Nevim co mam delat dost me stve co dela. Predem dekuji za jakoukoliv odpoved 5.1.2024 21:51
Lojza, 13 let
Odpověď:
Ahoj Lojzo, díky za dotaz. Píšeš, že tě tvá o rok starší sestra natáčela při tom, jak jste se u babičky dívaly na televizi a pak to posílala dál. Chápu, že tě to štve. Zkusila bych si s ní o tom promluvit po "dobrém" - že ti není vůbec příjemné, když se něco takového děje, že už to není jenom o tom, že si někoho natáčí, ale i o tom, že to potom posílá dál, a že si to nepřeješ. Možná, že to bude stačit, sestra si uvědomí, že je to vůči tobě nefér, a přestane s tím. Pokud by se to ale opakovalo, asi by bylo dobré ji upozornit, že to budeš to muset říct svým rodičům, protože se ti to fakt nelíbí a nevíš, co jiného bys mohla udělat. Existují určité hranice, které by se prostě překračovat neměly, protože to druhým může ublížit! Ale jak píšu výše, možná bude stačit si upřímně se sestou promluvi a nic dalšího nebude potřeba. Moc bych vám to oběma přála. Hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Chci kratší vlasy Dobré ráno, chtěla bych se zeptat. Už 5 let prosím rodiče aby mi dovolili se nechat ostříhat abych měla vlasti 1 cm nad ramena. Kdybych se nechala ostříhat od spolužačka tak by to nedopadlo dobrě mamka by na mě byla naštvaná a táta by byl rád. Nevíte co stím? 15.11.2023 07:15
Niki, 12 let
Odpověď:
Ahoj Niki, díky za dotaz. Píšeš, že už 5 let toužíš po kratších vlasech, ale rodiče s tím nesouhlasí, pak ale píšeš, že spíš mamka by byla naštvaná a táta by byl rád... Asi nejlepší by bylo si společně sednout a popovídat si o tom. Šlo by to? Zkusit rodičům vysvětlit, proč by sis přála vlasy kratší, ale zároveň je důležité si také vyslechnout, co si o tom myslí oni. Nejenom v rodině, ale i mezi kamarády a vůbec v životě je komunikace mezi lidmi moc, moc důležitá. Mohou si tak vyslechnout tvůj názor, vidí, jak ty přemýšlíš, a platí to samozřejmě i naopak. Přejeme ti z redakce hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Neumím se udržet, abych nevybuchla...Jak se naučit ovládat? Zdravím,mám dotaz nebo spíš problém. Jde o to že vždycky v naší rodině někdo vybuchne a potom se k tomu většinou přidají ostatní. To se asi stává i v jiných rodinách ale jde o to že to jsem velmi často já kdo začne. Neumím se totiž udržet abych nevybuchla .Nevíte prosím nějakou radu jak se to alespoň trochu naučit ovládat.
Moc děkuji za odpověď. 14.11.2023 20:08
Anonymka, 13 let
Odpověď:
Ahoj anonymko, díky za dotaz. Myslím si, že tento problém je dost častý a stává se i v jiných rodinách, to máš pravdu. A je moc fajn, že si to v té vaší uvědomuješ, a chceš to nějak řešit. Každý člověk je jiný, někdo je klidnější, někdo impulsivnější, no a to znamená, že taky rychle a hned reaguje, často bez toho, že by si věci nejdřív stihl nějak promyslet. "Vybuchne", na něho se může nabalit někdo další, kdo je podobně impulsivní a už to jede..:) Co s tím? Je moc dobře, že si to uvědomuješ, to je první a moc důležitý krok. Někomu pomáhá, když chce tkzv. vybuchnout, zavřít oči a počítat třeba do deseti, dvaceti (podle potřeby), tím, že počítá, soustředí se na čísla, a odvede svou pozornost z něčeho, co ho naštvalo, popudilo... Někomu může pomoct napít se vody, tím pádem nemůžeš mluvit, a máš taky chvilku na rozmyšlenou. A pak je to to taková ta mravenčí, postupná práce na sobě, která ale není moc populární, člověk totiž musí začít na sobě "makat".:) Pravidelná strava, bez zbytečných čokoládiček a kofeinů, které tělo spíš hodně nabudí, pravidelný spánek, nějaký každodenní pohyb, večer spíš klidné aktivity - hudba, knížka, než mobil a soc.sítě... To jsou všechno aktivity, které spíš uklidňují a dostávají člověka do pohody. Ale je jasné, že vždycky se to nepodaří, jak píšu výše, je to mravenčí práce. Tak určitě ještě mockrát vybuchneš, ale s tím, že víš, že to není dobře, a dál na tom pracuješ. A důležitá je samozřejmě taky omluva. Chyba totiž nemusí být žádný nepřítel, ale naopak kámoš, když s ní budeme pracovat, a postupně se svého zlozvyku nebo špatného návyku zbavovat. Držíme palce. M.
redakce IN!
Otázka: Potřebovala bych poradit... Dobrý den, potřebovala bych poradit. Moji rodiče se hádají, ale nechtějí se rozejít, protože si myslí, že my (jejich děti) bychom to nesli špatně. Taťka je tak trochu \"papiňák\" (cholerik).
Třeba jen když má špatnou náladu, tak prostě vybouchne. Mamka bere antidepresiva a bráchové se po takovém výbuchu zavřou u sebe v pokoji s pláčem. Je to mnohem lepší než v minulosti, ale pořád to není \"ok\". Nevím, co mám dělat, ani na koho se obrátit. Zkoušeli jsme si o tom promluvit, ale nepomohlo to. Vím, že táta je dobrý člověk, ale jeho výbuchy nás (zbytek rodiny) ničí 4.11.2023 19:21
Marie, 15 let
Odpověď:
Ahoj Marie, díky za dotaz i důvěru k nám. Není to jednoduchá situace a my v redakci moc oceňujeme, že ti záleží na tom, abyste byli všichni v rodině spokojení a šťastní a je bezva, že se snažíš/te hledat nějaké cesty. Jen se zdá, že už jste vyzkoušeli opravdu vše, co je v silách rodiny doma. Možná bys mohla rodiče pro pomoc jinde motivovat tím, když jim řekneš, jak tě tato situace doma trápí. Možná by bylo dobré získat pomoc odborníka a tím i jiný náhled a jinou cestu z problémů - např. existují manželské a rodinnné poradny nebo Centrum pro rodinu.
Pro jakoukoliv práci je nutný předpoklad, že na tom lidé budou chtít pracovat. Ale možná se tam můžeš ozvat i sama za sebe a protože mají zkušenosti s rodinnou tématikou, mohli by ti lépe poradit, co zkusit, na co se zaměřit. Můžeš také poprosit o radu školního psychologa, pokud ho na škole máte, dá se také zavolat na Linku důvěry. A v každém případě doporučujeme modlitby za vás za všechny, přidáváme se. M.
redakce IN!
Otázka: Mám problém s rodinou Ahoj IN,
mám problémy s rodinou. Už asi 3 roky možná trošku víc řeším upřednostňování rodičů (hlavně mamky) pořád mě srovnávají s mojí mladší ségrou. Ségra je nejmladší já jsem třetí dítě a potom máme ještě další 2 starší bratry. Ségra byla vždycky ta chytrá co má samé jedničky (i když je teď na gymplu). Já jsem byla ta blbá holka se kterou se musela pořád procvičovat matika. Mamka mě vždycky srovnává s ní věty typu \"ona má samé jedničky připravuje se dobře do školy všechno má vždycky v čas a dobře udělané ani na ní nemusíme vůbec dohlížet\" slýchávám pořád. Já se opravdu snažím ve škole a dělám co můžu, ale mamka vždycky najde nějakou námitku proč mě a moje známky kritizovat. Protože mi fakt nejde matika se jí se mnou učí mamka, je učitelka, (nemá žádnou trpělivost) a už asi od třetí třídy na mě křičí, že ze mě vyroste akorát tak uklízečka, říká mi že jsem líná a je mi všechno jedno. Chápu že si ségra s mamkou můžou být víc blízké protože jsou hodně podobné, ale to neznamená že jí musí nadržovat. Říkala to už tolikrát že s ní nechci dělat matiku radši bych v ní propadla než se jí učila s mamkou. Taťka se hodně chová jako mamka. Mamka je vůdčí osobnost a cholerik všechno musí být podle ní a tak je taťka docela jako ona. Vždycky když děláme všichni něco těžkého táta říká ségře \"ty jsi statečná, jako vždycky\" atd. mě nic neříká i když je to pro mě stejně těžké jako pro ní. Bráchům je to jedno, kdybych se jim svěřila tak mě ani neposlechnou. Nemyslím si ale, že by i je mamka srovnávala nebo někomu nadržovala. I jedna kamarádka které jsem se svěřila asi před 2 lety říkala že jí to tak přijde. Častěji mě prý mamka volá domů na práce i když jsou někdy ségry. Je toho tolik, že se ani netěším domů když jsem někde s kamarády nebo na několik dnů pryč od rodiny nechci domů prostě se tam netěším. Ještě musím počkat čtyři roky až budu moct aspoň odejít z domu. Mohla bych se svěřit kamarádům, to by snad aspoň trochu pomohla. Jestli to řeknu mamce tak určitě bude zase křičet protože jí nikdo nesmí do ničeho kecat. Prosím pomožte mi fakt nevím co mám dělat. Vím že často v takových případech říkáte ať si promluvíme s rodiči, ale s nima fakt nechci mluvit. Mamka prostě při jakémkoli kecaní do jejích věcí vybouchne a začne křičet. Opravdu prosím pomozte mi! Omlouvám se za tak dlouhý text.
Anonymka 19.6.2023 21:24
Anonymka, 14 let
Odpověď:
Ahoj anonymko, díky za dotaz. Píšeš, že přibližně tři roky řešíš, že tě rodiče srovnávají s mladší sestrou a zdá se ti, že ji hodně upřednostňují. Jsi třetí v pořadí, máš ještě dva starší bratry. Rozumím tomu, že jsi nešťastná, naštvaná i zraněná, asi od všeho trošku, že? Tak zkusíme tu situaci trošku rozebrat, i když, aby to bylo opravdu poctivé a objektivní, bylo by fajn znát i názory mamky,taťky, ségry, bratrů... Proč? Protože, každý z nich na to má asi svůj nějaký názor. Proto také tak často píšu, že je fajn si udělat nějaký čas při čaji, kávě a třeba zákusku nebo koláči a vzájemně se sdílet o tom, co a jak kdo z vás cítí a co a jak kdo z vás vidí. Protože se taky může stát, že když např. mamce neřekneš (samozřejmě slušně a chápu, že se ti do toho moc nechce, protože je mezi vámi zřejmě napjatý vztah) co tě trápí, co cíítíš a jak ti je, tak mamka to možná nikdy nebude vědět, protože to vidí třeba jinak. Rodiče někdy dělají věci, které si ani neuvědomují nebo si myslí, že je to to nejlepší a pak mohou zjistit, že to tak úplně třeba není. Ale bez vzájemné komunikace to půjde fakt těžko. Tak asi záleží na tobě, co uděláš: buď se můžeš trápit a sebelitovat a mít pocit neustálé křivky nebo s tím můžeš něco zkusit udělat. Vždy je ale dobré hledat slušné cesty. Můžeš zkusit pomluvit i s tatínkem nebo starším bratrem, jak to vidí oni. Je opravdu dost těžké posoudit situaci, když neznáme obě strany. A teď ta mladší sestra, možná je lepší v učení, jde jí učení snadněji než tobě, to je všechno možné. Ale určitě i ty máš spoustu plusů. Zkus se zamyslet a klidně si to hoď i na papír, v čem jsi dobrá. Víš, byla by škoda, aby sis pokazila vztah s maldší sestrou, jenom proto, že je v něčem lepší než ty. Je dobře, žes nám napsala, mohla jsi totiž "vypustit páru", vypsat se z toho, co tě trápí, a už to se člověku uleví, že?:) Pokud nemáš možnost si o tomto problému s někým popovídat, je fajn se prostě vypwsat na papír, a pak ho spálit, zničit...A taky je fajn si přiznat, že každý člověk dělá chyby. jasně, i maminka i tatínek, dospěláci prostě taky dělají chyby, a asi nikdo není výjimka, ale je dost důležité si přiznat, že nějakou tu chybku, dělám i já.:) Tak to prostě je. A když se z toho pak člověk poučí, tak mu to může paradoxně v životě i dost pomoct. Protože už si na různé věci dává bacha. Ještě mě napadá jedna věc: píšeš, že maminka je učitelka. To je hodně náročné povolání, a dovedu si představit, že už toho má taky ke konci školního roku plné brýle. Zkus zvážit, jestli by jí neudělalo radost, kdyby po takové jedné náročné "šichtě" ve škole, jsi jí neudělala třeba dobré kafe nebo umyla nádobí, vynesla koš, cokoliv, co jí pomůže si více odpočinout...Jenom tak pro radost. Myslíme na celou vaši rodinu. A přejeme i pěkně prožité prázdniny.:) M.
redakce IN!
Otázka: Když někam odjedu, hodně se mi stýská... Potřebuji pomoct
Ahoj IN, mám jeden problém, který mě hodně trápí. Začnu od začátku... Cca před 2 týdny jsem byla na jedné křesťanské akci pro mladé. Trvala tři dny. Nejdřív to bylo v pohodě. Fajn cesta vlakem s holkama z kostela a po příjezdu na místo večeře. Po večeři byla adorace v kostele. No, a mě se při té adoraci... při činnosti kdy jsme tam byli všichni... začalo stýskat. Před všemi jsem se rozbrečela. Nešlo to zastavit. Všichni to viděli.
Potom na pokoji jsem si i říkala že co blbnu, vždyť pozítří svou rodinu uvidím. Jsou děti, které své rodiče ani nemají a už je po celý život neuvidí. Ale ani to nepomáhalo. Na druhý den už to naštěstí bylo fajn.
Teď ten problém. Příští týden jedu na školní výlet. Taky na 3 dny. A mám šílené trauma z toho, že se mi zas bude stýskat, že se zase rozbrečím před ostatními. Už jsem kvůli tomu brečela tady doma.. a to hodně brečela. Říkám si ale také, že se jen tak něco neopakuje stejně. Ale já mám z toho takový strach a možná to už mám i vsugerované, že si myslím, že se to znovu stát může.
Stydím se za to, že se mi stýská. Vždyť už je mi 14 let! Takže by mi bylo i nepříjemné, kdyby se holky ptaly, proč pláču. Třídní učitel je moc fajn. Ale i tak mám strach, co by si myslel, když by věděl, že se mi stýská po rodičích. Že jsem mamánek? Právě proto že je tak fajn a že ho mám ráda nechci aby si něco takového o mně myslel. Vždyť já nechci být mamánek! Chci jezdit na různé několikadenní akce. O prázdninách mě čeká 15denní akce. Ale ten brekot na té akci, jak jsem psala, nešel zastavit.
Prosím poraďte. Co mám dělat? Co udělat pro to, aby se mi nestýskalo? Když se mi stýská hned první den, co budu dělat až se odstěhuji z domu? Je to normální, že se mi ještě stýská ve 14 letech? Nebo je něco špatně? Nestýská se jen malým dětem? Jak nemám mít tak obrovský strach z toho výletu? Vždyť já kvůli tomu málem brečím i ve škole. Když jsme s učitelem probírali informace o tom výletu, myslela jsem, že se neudržím a rozbrečím se.
Mimochodem já na ten výlet jet chci. Myslím, že je to správné rozhodnutí. A myslím, že i Bůh si to tak přeje. A ten chce pro mě to nejlepší. Jen mám šílený strach z tohohle.
Ach jo. Prosím poraďte. 9.6.2023 19:26
Houslistka, 14 let
Odpověď:
Ahoj houslistko, díky za dotaz. Píšeš, že když jsi někde jenom sama, bez rodičů, začne se ti stýskat. Na různé akce se třídou nebo kamarády se těšíš, ale na druhé straně máš obavu z toho, že to na tebe zase přijde, to stýskání. Nechceš být, jak píšeš, mamánek, ale v té chvíli si nedokážeš poručit. Co s tím? Zvlášť adorace, o které píšeš, je taková emotivní, člověk tam mlčí, má čas přemýšlet, spoustu věcí si uvědomuje… Na školním výletě to bude něco jiného, to bude spíš spousta akcí a dobrodružných zážitků. Výlet bude mít jiný charakter než adorace. No ale v každém případě je super, že si to umíš přiznat, že se ti někdy prostě po rodičích stýská. Myslím si, že ve 14letech na to máš právo a není na tom vůbec nic špatného. Každý člověk je založený trošku jinak, někdo je extrovert, někdo introvert, někdo je bezstarostný a někdo cokoli, i odloučení od rodičů, prožívá víc. Já si ale stejně myslím, že i ten největší "borec", který je vždycky pro druhé úplně v poho a vypadá to, že nemá žádný problém, přece jenom, když je sám, tak mu třeba taky jenom malinko smutno je. Na tom ale opravdu není vůbec nic špatného, to jenom vypovídá o tom, že máš rodiče ráda, a že ti na nich záleží.. Je dobře, že o tom víš, že se ti pravděpodobně bude stýskat, ale zároveň se na nová dobrodružství se spolužáky moc těšíš... Každý den ráno hned po probuzení můžeš poprosit P.Boha, stačí krátká střelná modlitba: Pane, prosím pomoz mi, buď se mnou v každé chvíli tohoto dne, abych se nebála, abych si dovedla den užít a prožít. A když mi začne být smutno po rodičích, abych to dokázala zvládnout....A já věřím, že to půjde, třeba ne hned, ale postupně, pomaličkými krůčky se ti to podaří. A budu ráda, když nám o výletě a o tom, jak ses měla napíšeš. Měj se moc hezky. M.
redakce IN!
Otázka: Mám problém se sestrou Ahooj In, mám problém se sestrou. Je starší o rok, a hrozně mě štve. Je na mě hnusná, pořád mě pomlouvá, škaredě na mě nadává, a taky manipuluje s mladším bratrem, proti mě. Strašně mě to mrzí, pomůžete mi prosím 14.5.2023 20:40
Čtenářka, 12 let
Odpověď:
Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Píšeš, že máš problém se svou o rok starší sestrou. Víš, sourozenecké vztahy, a zvlášť vztahy mezi sourozenci stejného pohlaví, bývají často napjaté. Je mezi vámi malý věkový rozdíl, a navíc ty i tvá sestra procházíte obdobím dospívání, kdy se hodně měníte. Ráda bys chování své sestry změnila, aby tě nezraňovala tím, co říká, ale to si bohužel nemůžeš vydupat ani vyjednat. Možná na tebe žárlí, možná má nějaké osobní problémy a nebo je to způsobené jednoduše změnami nálad v dospívání, kterým obě dvě, jak už jsem psala, právě procházíte. Tobě se zdá, že je na tebe, jak píšeš hnusná, pomlouvá tě, nadává ti atd. a je docela možné, že podobně to cítí i ona v některých situacích u tebe.Věřím, že se váš vztah postupně může změnit a změní. Záleží to na vás obou, může to trvat týden, měsíc ale i několik let. Co pro to můžeš udělat ty sama? Navrhuji udělat jednu náročnou, ale moc důležitou věc: snažit se starší sestru přijímat takovou, jaká je. Jedině přijetí a láska totiž dokáže druhého proměnit. A když tě občas svým přístupem zraní, neuzavírej se do sebe, ale pokus se to přejít a udělej něco pro zlepšení vlastní nálady - sejdi se s kamarádkou, podívej se na oblíbený film, běž na procházku, poslouchej hudbu,... Nesnaž se sestře její špatné chování oplácet ani žalovat rodičům nebo se chovat povýšeně ("já jsem ti to říkala"), tím se nic nevyřeší. Někdy je lépe mlčet. To ale neznamená, že jí nemůžeš říct slušně, že tě něco zranilo, že se ti něco nelíbí, atd. Ale jak už jem psala výše, jste obě dvě v náročném věku, kdy se postupně začínáte měnit z dívek na ženy, a to dá jednomu pořádně zabrat! Věřím, že to i spolu postupně zvládnete. Hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Potřebuju pomoc ohledně vztahu s mamkou Dobrý den, Je mi 14 let. Momentálně bydlím s prarodici protože s mamkou moc dobře nevycházím. Důvod proč vám píšu. Je ten,že potřebuji pomoc ohledně vztahu s mamkou. Když mi bylo 10 let tak mi mamka chtěla něco říct o mesickach ale já jsem se bránila. Když jsem to ve 12 letech dostala chtěla jsem to mamce říct, ale nevěděla jsem jak. Bojím se jak na to bude reagovat ? Jak s ní zlepšit vztah ? Jak se jí nebát něco říct? Mám s ní o tom zase začít mluvit? Je to moje vina ,že jsem se bránila? Ráda bych se toho zbavila ,ale z mé hlavy to pořád nejde ,a už to nedávám. Moc děkuji předem. 6.4.2023 12:00
Vendy, 14 let
Odpověď:
Ahoj Vendy, díky za dotaz. Píšeš, že bydlíš u prarodičů, protože s mamkou moc dobře nevycházíš. Ptáš se, jak zlepšit vzájemné vztahy. V každém případě je moc hezké, že chceš vztah s maminkou nějak zlepšit a že ti není jedno, jak to mezi vámi momentálně ne/funguje. Víš, v každém vztahu je důležité naučit se umění komunikace a také upřímnosti a určité citlivosti k tomu druhému. Jak tedy zkusit zlepšit vztah s tvojí mamkou? Zamysli se nad tím, co má tvoje maminka ráda, co ji potěší - například návštěva cukrárny, nějaká výstava nebo raději procházka v přírodě, sportovní aktivita? Možností je spousta, a potom ji zkus někam pozvat. Udělejte si chvíli nebo odpoledne jenom pro sebe, kdy budete samy, najděte si na sebe čas. Potom jí můžeš v klidu říct to, co jsi napsala nám - že máš spoustu otázek a ráda by ses jí na spoustu věcí zeptala, možná se i za některé věci omluvila... A že je pro tebe důležité slyšet její názor. No a potom nezbývá než respektovat maminčinu reakci. Jak se k tomu postaví, bude jenom na ní. Každý z nás máme nějakou svoji povahu, ty i tvá maminka, a také osobité reakce. A právě teď, v době dospívání se učíš tomu, že lidé nebudou vždy reagovat podle toho, jak si to představuješ. Záleží ale vždycky jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. Myslíme v redakci na tebe i na maminku. M.
redakce IN!
Otázka: Co mám dělat, když chci krátké vlasy, ale rodiče s tím nesouhlasí? Co mám dělat když chci krátké vlasy ale rodiče s tím nesouhlasí 15.3.2023 20:53
Ahoj, 12 let
Odpověď:
Ahoj, díky za dotaz. Po jeho přečtení si možná mnohé čtenářky povzdychnou: "Co bych za to dala, kdybych měla krásné dlouhé vlasy." Ale neznáme tvůj důvod, proč si je chceš nechat ostříhat. Možná nový super střih, možná už tě nebaví nebo tě z té velké zátěže bolí hlava nebo... Možností může být fůra. Tak co s tím, zvlášť pokud s tím tvoji rodiče nesouhlasí? Můžeš zkusit si s nimi popovídat o tom, proč se chceš nechat ostříhat. Vysvětlit v klidu své důvody a vyslechnout si ty jejich. Třeba bude možné se společně domluvit na nějakém kompromisu, co se délky tvých vlasů týká. Je ale možné, že i potom budou rodiče proti... A co si tak udělat ze svých dlouhých vlasů přednost? Na internetu na youtube je spousta nejrůznějších účesů, které můžeš se svými dlouhými vlasy vyzkoušet. To je deviza, kterou máš, a kterou tvé krátkovlasé kámošky zkoušet nemůžou. Co myslíš, nestálo by to za zvážení? Přeji ti hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Mám strach o naši rodinu Zdravím, nevím si rady kudy kam. Celý svůj život jsem vyrůstala v normální, skvělé rodině (já, bratr se sestrou, táta, máma a náš kocour) s krásným dětstvím. Ale poslední dobou se dost prudce zhoršil vztah mezi mými rodiči, má máma se mi dnes přiznala, že kdyby mohla, sbalila by kufry a odešla, jenže tohle by nám dětem prý neudělala a ani by to neudělala svým rodičům. Moc spolu nekomunikují, máma vyčítá tátovi že ji nikdy o ničem neřekne, ať už se to týká práce či maličkostí jako je např. to kdy se vrátí domů. Táta zase bere mámu za tu zlou, ta co pořád kolem nás dělá haló, byť se snaží jen o nás a hlavně o mé sourozence postarat (což ji zrovna moc neulehčují, protože brácha jde zrovna do puberty a sestra je občas hodně tvrdohlavá) a zkrátka je to celé nešťastné. Co mě ale tíží jako balvan asi nejvíc je to, že se nemůžu zbavit pocitu toho, že kdybych nebyla, oba dva by už dávno sice nebyli spolu, ale za to by byli oba šťastní. Narodila jsem se totiž \"omylem\" jako nemanželské dítě a mí rodiče se vlastně vzali a zůstali spolu jen kvůli mě. A tak se ptám sama sebe, proč jsem vlastně tady? Jaký je smysl mé existence tady na zemi? Co se mnou vlastně Bůh zamýšlel a proč zrovna já? Nechtěla jsem zničit dva životy úžasných lidí jen kvůli tomu, že jsem se narodila... Prosím nepochopte mě špatně, za svůj život jsem z celého srdce Bohu vděčná, přeci jen je to dar, ale je to dar který jsem si opravdu zasloužila? Celá situace se ještě zhoršuje tím, že za pár měsíců mi bude osmnáct a příští rok mě čeká maturita. Moc bych si přála se potom dostat na jednu vysokou školu, dost daleko od mého domova, ale copak je tady v takovém stavu můžu nechat? Jak dlouho vydrží houstnoucí atmosféra, byť se oba rodiče snaží nedávat nic najevo? Copak tady můžu nechat sourozence v takovém ovlivňujícím napětí, s možností výbuchu? Zároveň ale vím, že to časem přestanu zvládat i já. Omlouvám se za možný chaos, ale já už vážně nevím co mám dělat. S nikým si o tom promluvit nemůžu, protože mí přátelé mají svých problémů dost a nerada zatěžuju ostatní lidi, zvlášť když vím, že často prožívají i horší věci než já. Díky za možnost se tak nějak svěřit a za případnou odpověď. 10.11.2022 23:02
Daria, 17 let
Odpověď:
Ahoj Dario, díky za důvěru a upřímnost. Poprosila jsem o pomoc kamarádku, ale hlavně výbornou psycholožku Anetu, nabízíme ti náš pohled. Určitě by bylo fajn si o tom s někým promluvit, ano vím, žes psala, že s tím nechceš zatěžovat kamarády nebo někoho dalšího, ale nemáš možnost navštívit třeba školního psychologa? Ono i to vypovídání často pomůže ke srovnání myšlenek. A k tomu co tě tíží nejvíc: Zkus se na to podívat jinak. Kdyby ses nenarodila, neměla bys ani tyto svoje sourozence, co máš, nebyla by spousta dobra, které tví rodiče za tu dobu do vaší rodiny přinesli (sama jsi psala, že jsi měla krásné dětství), a už vůbec by nebylo žádné dobro, které jsi svým životem přinesla ty. Je plno důvodů a má velký smysl, že ses narodila, ale naplno to asi poznáš až postupně, jak dospěješ a půjdeš životem dál a dál. Takže tvůj život má obrovský smysl, tak jako každého z nás, možná jenom teď to tak nedokážeš vnímat, protože máš bolest, máš starosti, bojíš se o své rodiče, o vás všechny. Tomu rozumíme. A taky je normální, a to asi v každé rodině, že rodiče mají někdy ve vztahu krizi. Často je to jenom určité období a přejde to, a někdy může být ta krize i nepřekonatelná, to je pravda, ale rozhodně to není tvoje zodpovědnost!! Píšeš taky o tom, že se ti maminka svěřila, že kdyby mohla, tak si sbalí kufry a odejde. Víš, někdy se může stát, že rodiče řeknou něco v návalu zlosti, smutku, bolesti a ani to tak nemyslí, jenom tím že to řeknou, si uleví nebo se jim uleví a už třeba kolikrát ani nedomyslí, jak to působí na druhé, nejbližší. Maminka ti určitě nechtěla ublížit tím, co řekla, i když to nevědomky asi trošku udělala. A navíc je to maminčin pohled, jaký je tatínkův? V každém případě pochybnosti o tom, jestli ses měla nebo neměla narodit, nejsou na místě. A tím spíš není na místě posuzovat to podle toho, že se rodiče hádají a ty snad můžeš za to, že jsou spolu. Nemůžeš! Rodiče se rozhodli. Je to jejich svobodné a dospělé rozhodnutí. Stejně tak je jejich rozhodnutí, jak naloží se svou manželskou krizí. Sama píšeš, že jste se měli všichni moc hezky, není nikde řečeno, že to tak nemůže zase být. Pěkné vzpomínky... i na tom se dá stavět. Nevíme, jaký máš s rodiči vztah, jestli jim třeba můžeš o svých myšlenkách říct, jestli si s nimi můžeš popovídat. Pokud by to šlo, můžeš jim říct, jak se cítíš, jak to vidíš, možná si tím i rodiče uvědomí něco, co jim předtím uteklo, možná by je to mohlo „popíchnout“ k tomu ,aby svou situaci nějak řešili,...Můžeš jim také doporučit návštěvu manželské a rodinné poradny. A i kdyby to nešlo, můžeš se za ně modlit a svěřovat je P.Bohu, tím určitě nic nepokazíš. Zkus se také zaměřit i na své cíle do budoucna. Kam bys po maturitě chtěla směřovat, jak svůj život naplno a dobře využiješ? I ty jsi jedinečná, jsi důležitá, tak jako každý z nás. A je fajn si to čas od času připomenout. Je moc dobře, že je pro tebe rodina důležitá, ale jsou věci, které si musí vyřešit jenom rodiče. Moc na tebe myslíme a klidně se zase ozvi. A+M.