Otázka: Můžu chodit s klukem, který má tetování a piercing? Ahoj, jak se postavit k tomu, když si věřící člověk nechá udělat tetování a piercing? Může holka s takovým klukem chodit? Když si rozumí, mají společné zájmy a stejný smysl pro humor? Dá se nějak \"přehlídnout\" třeba jeho \"pestrá\" minulost, \"bláznivá puberta\" (o té nic zatím ještě nevím, ale dle fotek...)? Nebo bude takový pořád? 10.9.2015 19:36
Nik, 23 let
Odpověď:
Milá Nik,
když s někým začneme chodit, nastává obdobé poznávání. Bývá spojeno se zamilovaností, která nasazuje růžové brýle - např. nevidíme nedostatky druhého.
Proto je třeba dobu známosti brát jako dobu, kdy je třeba opravdu poznávat druhého, jeho kamarády, jeho rodinu, zájmy, vztah k Bohu atd. Většinou se člověk v životě bude chovat velice podobně jako rodina, ze které pochází, bude se jen utvrzovat v názorech, které zastává, bude jednat velice podobně jako jeho otec. Ano, změnit se může každý, ale je to vlastně zázrak. Tedy, poznávej ho, diskutujte na různá témata (např. výchova dětí, rozvod, antikoncepce... a společně čtěte Bibli, modlete se a diskutujte i o víře). A uvidíš.
Tetování a piercing? Jde to brát jako výstřelek neuváženého mládí či jako mladistvou snahu být moderní. Proč to ale udělal, poznáš až časem. A pak, leccos z toho se dá i odstanit.
Jan Balík
Otázka: Je špatně, když ve zpovědi nevyznám skutek, o kterém si nejsem jistá, jestli je hřích? Ahoj, chtěla bych vědět, jak to je přesně. Kdybych v minulosti udělala nějaký hřích a potom při sv. zpovědi ho nevyznala, a ani při další (třeba proto, že nevím jistě, jestli to je hřích), je to \"zamlčování\" hřích? A pokud ano, je to těžký/lehký? Nebo stačí poprosit Pána o odpuštění v duchu, např.: Pane, odpusť mi tohle... a tak? A tím pádem neříct všechny hříchy při svátosti smíření? Děkuji a omlouvám se, že je to trochu chaotické a je hodně těch otázek. Bohužel nevím, jak to napsat srozumitelněji, tak snad budete rozumět... :) 9.9.2015 16:34
brouk, 14 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
Ježíš nám rád odpouští. Podstatnou součástí z naší strany je lítost, která není vnějším citem, ale jasným vyznáním - Bože odpusť, jsem hříšná.
Zpověď je privilegovaným místem, kdy nám Bůh odpouští.
Ve zpovědi je třeba vyznat všechny těžké hříchy. Kdyby člověk na nějaký těžký omylem zapomněl, tak ho prostě vyzná při příští zpovědi. Kdyby člověk ale těžký hřích zamlčel schválně a věděl, že jde o těžký hřích, pak by to byl další těžký hřích. Ale i tak, jakmile by to u zpovědi vyznal, Pán mu to vše rád odpustí.
Jak je to s lehkými? Ty běžně vyznáváme také - je to doporučené, vyznáváme ty, na které si vzpomeneme. Kdybychom si na nějaký lehký vzpoměli, že jsme ho nevyznali, vyznávat ho opět nemusíme.
Proč to tak je?
Těžký hřích je dobrovolné a vědomé přestoupení Božího zákona VE VÁŽNÉ VĚCI - tedy veliký hřích (např. potrat, veliká krádež, předmanželský sex). Jeho důsledkem by bylo odloučení od Boha, peklo. Těžký hřích znamená havárii takových rozměrů, že auto je mimo silnici a je zcela rozbité, už nejede.
Lehký hřích je jakoby taková zátěž, kámen, který si hodíme do batohu. Sice nás od Boha neodvádí, ale ztěžuje nám cestu k Bohu. Je to malá havárie, kdy má auto jen škrábanec, ale jede dál.
Když nevíš, zda je něco hříchem nebo ne, zda je něco těžký hřích nebo lehký, je třeba se zeptat kněze nebo to nastudovat z katechismu.
Mladý člověk se potřebuje ptát na takové otázky, jako píšeš, protože se začíná orientovat ve svém svědomí. K tomu potřebujeme radu církve, kterou ti zprostředuke právě kněz nebo katechismus.
Jan Balík
Otázka: Připadá mi, že všechno, co dělám, je hřích. Co s tím? Ahoj In. Nedávno jsem měla takovou krizi. Připadalo mi, že cokoli udělám je hřích. Pustím hodně kohoutek - plýtvám vodou. několikrát zapomenu něco do školy - jsem zapomětlivá. mám špatnou náladu a tak odseknu tátovi - jsem drzá. Postěžuji si kamarádce jakého máme učitele - nactiutrhám. chci jít do soutěže abych vyhrála a připadala si dobrá - jsem sebestředná. bratr mě rozčílí - křičím a zlobím se. pořád dokola se ze všeho zpovídat.... Kam se hnu, všude dělám hříchy, bojím se něco dělat. a když nic nedělám taky je to špatné. už nevím co dál.....Všude, ve všem jsou hříchy, mám pocit, že všechno je hřích a připadám si strašně omezená......jak dál? jsou to hříchy? jak to, že všichni žijí tak šťastně a já pořád musím řešit že teď jsem zase Pánu ublížila? vím, že ho to zraňuje, ale já už opravdu nevím, co mám dělat, abych se vyhla udělání hříchu, když to prostě nejde. Pomozte! Děkuji. 8.9.2015 18:01
???, 16 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
moc děkuji za dotaz na tvé trápení. Máš pravdu, že jsme lidé nedokonalí a děláme mnoho chyb. Ale pozor. Ne vše je hříchem. Hřích je to, co je proti Božímu zákonu (desateru). Většina věcí, které jsi vyjmenovala, hřích není (např. zapomenout do školy). Bůh Tě má rád, odpouští a posiluje. JIstě nechce, aby ses trápila. Trápení není od Boha, ale je to pokušení.
Jsi ale vě věku, kdy do našeho duchovního života zasahuje velice psychika. Zřejmě budeš více citlivá, možná i trochu úzkostná. Doporučuji Ti, aby sis našla dobrého kněze, ke kterému choď pravidelně ke zpovědi a poslouchej jeho rady.
A ještě jednu radu: zaměř se na to, aby měla druhé ráda a pak, kdykoliv přijde jakákoliv pochybnost, problém, výčitka..., ihned v duchu řekni: "Pane Ježíši, tobě se odevzdávám, tobě se svěřuji." A už se svým divným pocitem dál snaž nezabývat. Láska Boží to je bezpečná náruč, ve které je dobré se často schoulit.
Jan Balík
Otázka: Je hřích, když něco udělám podvědomě a rychle, a pak mi dojde, že to bylo špatně? Ahoj In. Nedávno jsem seděla na židli a pak jsem cítila takový divný tep v pohl. orgánu. Pak mě napadlo, že takovéhle to může být při pohl. styku. Pak mi došlo, že takhle uvažovat nechci. Sedla jsem si však naschvál tak, abych to ještě více cítila. A najednou mi došlo, že to nechci více cítit. Jenomže už bylo pozdě a já měla hrozné výčitky. Když to zobecním, je hřích, když něco udělám, ale jakoby podvědomě a tak rychle, že když mi pak dojde, že už jsem to udělala a co jsem udělala, nechci to, a kdybych se měla znovu rozhodnout jestli to udělám, asi bych to neudělala při tomto \"normálním\" rozmyšlení. Mám pocit, že u toho, na co se ptám zda je hřích se ani pomalu nerozhodnu, a už se to stane, je to nechci říkat podvědomně, ale možná i trochu ano. nevím. Mám pocit, že to je takový stav, při kterém si nestihnu uvědomit,co vlastně dělám, a už se to stane. Takový mžik. A já pak sedím, a lituji, že to nechci a pořád přemýšlím a užírám se:\"tohle bych při normálním rozmyšlení snad neudělala! Snad chápete, nevím jak to více popsat...děkuji za zodpovězení jestli je to těžký, lehký, žádný hřích 8.9.2015 17:47
čtenářka, 16 let
Odpověď:
Milá čtenářko,
jak popisuješ to, co se ti stalo, tak to hřích nebyl. Ale mohl by se z toho hřích vyklubat. Teď je důležité to už nedělat. Někdy máme takové zkušenosti, které se mohou v hřích proměnit. Nejlépe je tedy brát takovou zkušenost jako varování: tudy ne, zde je slepá cesta.
To, jak popisuješ své vnitřní rozpoložení, ukazuje na vnitřní boj, který se v tobě začal. A ten je třeba vyhrát. Už se dál tou událostí netrap. Klidně to jako pokušení vyznej ve zpovědi (ďábel od nás utíká, když o jeho pletichách povíme druhým), abys měla jistotu, že je vše v náručí milujícího Boha.
Jan Balík
Otázka: Mám spoustu otázek ohledně zpovědi. Prosím o odpovědi. Ahoj In, chtěla bych se zeptat na několikvěcí. 1) Už několikrát se mi při zpovědi stalo, že kněz říkal slova: Bůh otec veškerého milosrdenství smrtí a vzkříšením svého syna,....a já si před nebo při těchto slovech vzpomněla ještě na hříchy, co jsem nevyznala. Jsou mi odpuštěny i ty? 2) Když po vyznání hříchů neřeknu, že lituji i těch co jsem zapomněla vyznat, jsou mi odpuštěny? 3) Stačí se na zpověď připravovat třeba i jen 5 minut a říct si, že Duch Svatý mi pomůže abych vyznala všechno, co mám? 4) Jak moc vážně mám brát to, že po zpovědi udělám znovu hřích. Já totiž když pak něco udělám, jsem z toho strašně strápená, protože už zase nejsem \"čistá\". Zase na druhou stranu není asi dobré si říkat, že je to jedno, jak to mám brát, abych toho litovala, ale zároveň měla sílu a chuť jít dál i s tím před chvílí vyznaným hříchem? 5) Je špatné, když jsem se dozvěděla, že je jeden pán, který se ke mně choval škaredě je nemocný, že jsem mu to přála - to byla moje bezprostřední reakce. Ale když mi došlo, že mu to přeju, snažila jsem se mu to nepřát a bylo mi ho líto. Udělala jsem těžký/lehký/žádný hřích? 6) Platí toto u čehokoli, když udělám někdy možná i tak trochu podvědomě nějaký hřích, ale bezprostředně když mi dojde, co jsem vlastně udělala a že jsem to nechtěla, že bych to přece takhle normálně nechtěla. Udělala jsem ten hřích?
PS: prosím o zodpovězení každé otázky nějak zvlášť, abych to pochopila. omlouvám se že je jich tolik. Děkuji mockrát. 8.9.2015 17:31
mee, 16 let
Odpověď:
Milá Mee,
ptáš se na důležité otázky. Jsi ve věku, ve kterém si člověk utváří svědomí. Mohla by ti pomoci knížka, kterou jsem před časem napsal pro mladé: Jan Balík: Máš na víc. Je k dostání na DCM, u Paulínek, a pak je u Paulínek k dostání i pro čtečky.
1) Ano, jsou ti odpuštěny.
2) Ano, jsou ti odpuštěny.
Společně k 1 a 2:
Zřejmě půjde o lehké hříchy a o těch platí to, že jsou opuštěny všechny, i když je nevyznáme všechny. Mimo jiné, na všechny lehké hříchy si ani nejsme schopni vzpomenout.
Kdyby šlo o hříchy těžké (vážné věci - vědomé a dobrovolné přestoupení Božího přikázání ve VÁŽNÉ VĚCI), tak pak jsou v tebou uvedených případech též odpuštěny, ale bylo by je třeba vyznat při příští zpovědi.
3) Příprava na zpověď není hrabání se v hnoji vlastních hříchů, ale modlitba. Jistě stačí i těch 5 minut, ale obyčejně půjde o delší čas, který je spojený s četbou Písma, s modlitbou lítosti a pochopitelně i se zamyšlením, co jsi nedělala dobrého. Snad je dobré si hříchy i napsat na papírek, aby pak člověk nezapomínal říci to, co si připravil.
4) Bůh je nekonečně milosrdný a rád nám odpouští. Hříchem se nemáme trápit, ale co nejdříve poprosit Boha za odpuštění (v duchu - Pane, odpusť) a pak celou svou energii vložit do života podle evangelia. Trápení většinou není od Pána Boha, ale je to pokušení, které nás vede nakonec někdy až k zoufalství. Takže litovat a ihned vykročit s Boží pomocí.
5) O hřích nešlo, protože to byla spontánní myšlenka. Hříchem by bylo, kdyby si člověk řekl: s touto myšlenkou souhlasím. Ale ty jsi nesouhlasila. Viš, co je v takových případech dobré udělat? Prostě poslat tomu člověku požehnání nebo ho svěřit do Boží lásky. Prostě říci v duchu: "Pane, žehnej mu." nebo "Pane, pomoz mu."
6) Hříchem je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona a těžký hřích navíc k tomu přestoupení ve vážné věci. Soustředit se máme na to pozitivní, na život lásky podle evangelia. Vše ostatní, co nás zneklidňuje, je třeba svěřit do rukou Božích. Ne vše je totiž hříchem. A u mladého člověka jde mnohokrát o to, že se učí rozpoznávat, jakoby ladí své svědomí. Zde se ukrývá nebezpečí, že mladý poctivý člověk propadne úzkostlivosti, která vidí hřích všude. Proto je dobré, že se ptáš, abys vyladila své svědomí správně. Doporučuji Ti najít dobrého kněze, který by Ti pomohl dobře se orientovat.
Jan Balík
Otázka: Co přesně znamená porušení zpovědního tajemství? Krásný den,
můžu se zeptat, co se přesně považuje za porušení zpovědního tajemství. Můj přítel je alkohol, a když jsme na něho jednou čekali na spolču, že dlouho nešel, tak ostatní říkali: \"No jo, to je zas někde v hospodě\" a náš kněz přitakal a řekl: \"Co jinýho, kde taky jinde.\" Přítel se mi svěřil, že se tomuto knězi pravidelně z alkoholismu zpovídá, a teď ho kněz před našimi zraky takto sníží a naznačí jeho hřích?? Podobně je tomu i s kamarádkou, která otěhotněla a musela se vdávat. Frář pronesl něco ve smyslu: \"Děvčata opatrujte si svou čistotu, Martina už to nezachrání\" (že už se s někým vyspala) Vím, že chodí ke zpovědi k němu. Co k tomu říct? Není to už porušení zpovědního tajemství?? Díky moc za odpověď. Agy 6.9.2015 19:25
Agáta, 21 let
Odpověď:
Milá Agáto,
jistě nešlo o zpovědní tajemství, protože se jednalo o všeobecně známá fakta a kněz je ví, i kdyby ty osoby nezpovídal. O vyzrazení zpovědního tajemství by se jednalo tehdy, kdyby šlo o hříchy, které jsou známé jen ze zpovědi a kněz by o nich adresně vykládal.
A ještě přidávám jednu vážnou větu. Pokud chodíš s chlapcem, který je alkoholik, je to moudré? Život s takovým člověkem je velice těžký a náročný nejen pro manželku, ale také pro děti. Kolik neštěstí udělá alkohol. Ať jde na dlouhodobé léčení. Většinou je vhodné se s takovým mužem zavčas rozejít. Dostat se z alkoholismu je i přes různá léčení docela zázrak. A zázraky se dějí, ale není dobré na ně spoléhat.
Jan Balík
Otázka: Jak to mají protestanté s milostí posvěcující? A jak dlouhá sukně je "přípustná" do kostela? Dobrý den,
předně bych Vám chtěla moc poděkovat za Vaši práci. Pro nás, ženy, především pak pro dospívající holčiny, děláte moc záslužnou činnost ;-).
Hned na to bych se chtěla zeptat na to, jak to mají protestanté s milostí posvěcují? Mají nějakou, když se nezpovídají? Podle mého názoru je to právě milost posvěcující, která lidi přivádí k rozhodnutí cele se zasvětit Bohu a u protestantů se téměř nikdo (nebo hodně malá část) nerozhoduje pro zasvěcený život, ve smyslu zřeknutí se manželství. Proto si myslím, že nějakou milost určitě od Boha mají, ale milost posv., která by je odváděla \"dál od světa\", to není. Jak to je prosím správně?
Druhý dotaz směřuje k oblékání se. Jak dlouhá by měla být sukně, aby to bylo ještě křesťansky přípustné? Do kostela sukni nad kolena nenosím, ale jinde venku ano. Mám kratší sukně ráda a líbí se mi. Pater Pio ale minisukně odsuzoval. Takto oděným ženám nedovoloval přiblížit se k oltáři nebo ke zpovědnici (i z toho důvodu, že venku nosím mini a nechci toho zanechat, se nezpovídám.) Nazýval je \"špinavými\" a upozorňoval je na to, že \"nahé maso bude hořet.\" Jenomže to hlásal v dobách, kdy začínala sexuální revoluce, kolem šedesátých let a teď je situace jiná, ale křesťanská etika by v jistých oblastech asi měla zůstat stejná.
Některé ženy se bojí, aby nebyly muži vnímány jen jako sexuální objekt k uspokojení pudů. Také mám čisté úmysly ve smyslu, že nechci být brána jako kus masa a muže svádět k hříchům. (Myslím si ale, že za své myšlenky a představy je plně zodpovědný každý sám za sebe. Co si muž domyslí, už není ženina vina.)
Jak to tedy všechno skloubit? Estetika + čistota + přitažlivost + šmrnc? I ty minisukně rozumné délky jsou estetické.
Mockrát Vám děkuji za odpověď a přeji Boží požehnání 3.9.2015 01:00
Maruška, 21 let
Odpověď:
Milá Maruško,
děkuji za Tvou otázku, která má pro Tebe velice vážné důsledky, když nechodíš ke zpovědi. Budu odpovídat postupně. Milost posvěcující získáváme křtem, a ten mají i protestanté. Ztrácíme ji těžkým hříchem. Znovu ji získáváme dokonalou lítostí (litujeme, protože jsme zranili Ježíše), která je z vůle Ježíše spojena se svátostí smíření (Komu hříchy odpustíte, budou odpuštěny. Jan 20,23). Lze mít naději, že i protestant může po křtu získat odpuštění hříchů, pokud má dokonalou lítost. Ale mít dokonalou lítost není zdaleka tak samozřejmé.
Nosit krátké sukně jistě není těžký hřích, není tedy důvod chodit kvůli tomu ke zpovědi. Tím, že k této svátosti nechodíš, si velmi škodíš. Mimo jiné asi nechodíš i k eucharistii. Podívej, svátost smíření odpouští hříchy (a to i tehdy, když máme nedokonalou lítost) a pak, protože svátost je setkání s Kristem, dostáváme v ní vnitřní posilu, abychom odporovali hříchu a dokázali žít podle evangelia. Bez této síly se nám jde životem obtížněji.
Vzájemná přitažlivost muže a ženy velí určitou opatrnost. Muž se totiž na ženu dívá, ať chce či nechce, jako na objekt rozkoše. Musíš tedy počítat s tím, že i kvalitní muž, který se dokáže ovládat, bude minimálně podvědomě reagovat na tvé tělo. Muž, který se neovládá, když vidí ženu, tak ho na ní většinou zajímá právě jen tělo, prsa, krása nohou, vlasy atd. Žena musí s tímto mužským pohledem počítat a nemůže si prostě říci, že pohledy jsou jeho věc.
Na druhé straně je jistě důležité, aby se žena naučila vhodně a pěkně oblékat. Aby jako žena udělala svět krásnější. Vždyť tělo ženy je stvořeno dobrým Bohem. Je třeba učit se zbytečně svým stylem oblékání nedráždit muže, ale zároveň být podle své postavy elegantní a krásná. Znamená to, že žena se bude snažit najít svůj styl oblkání, který zvýraní její krásu, ale zároveň nebude zbytečně zdůrazňovat její sexuální vnady. K tomu patří i to, jak přijímá žena sama sebe a své ženství a budoucí mateřství, jaký má styl chůze, jak pečuje o vlasy, svou vůni a vůbec jaký má styl života. Záleží také, kam se oblékáme (do kostela, do školy, na sport...). Oblečení má podle toho své společenské normy.
Asi je dobré se poradit s kamarádkami, s maminkou, máš-li bráchu i s ním, co ti sluší a zda je pro tebe kratší sukně někdy vhodná. Mimo jiné záleží i na krátkosti sukně.
Pokud se snažíš do kostela chodit vždy slavnostněji s delší sukní a jinak nosíš i kratší sukně, zřejmě bychom na to obecně nic nenamítali.
A ještě jedna myšlenka. Vždy je třeba se ptát sama sebe, proč se tak či onak oblékáš. Pokud bys zjistila, že vnitřně chceš kluky a muže tak trochu svým stylem provokovat, pak by takové oblečení nebylo vhodné.
O P. Piovi jsem to, že vyháněl ženy v krátkých sukních, také četl. Měl pro to asi své důvody, které pochopitelně vycházely z doby, ve které žil. A do kostela se asi opravdu vše z módy nehodí. Mimo jiné, existují druhy mini, které odhalují až příliš.
Závěrem: nosit kratší sukně není jistě hříchem, ale ne vždy se hodí, ne každá žena si to může dovolit a ne vždy je to vůbec moudré se takto oblékat.
Jan Balík
Otázka: Je učení toltéků vzdálené od Boha a křesťanské víry? Dobrý večer,
nedávno mi kamarádka poslala článek o učení toltéků, že se nad tím mám zamyslet a určitě se tím vyřeší spousta mých životních problémů, možná přestanu mít strach ze spousty věcí a prostě mi to určitě pomůže.
Stále se tím probírám, čtu to neustále dokola... Jenou mi to přijde jako docela dobrá myšlenka, na které bude určitě něco pravda, pak ale začínám uvažovat o tom, jak moc je to vzdálené od Boha, od mé víry. Ovlivnilo by mě to nějak? Příčí se to nějak s mým náboženstvím? Nechci dělat něco, co by mě vzdalovalo, co by nebylo úplně v souladu, ale zároveň mě to hodně láká - zabývat se tím víc do hloubky, pomohlo by mě to???
Jaký je prosím Váš názor?
Moc děkuji za odpověď. Jana
31.8.2015 21:48
Jana K., 20 let
Odpověď:
Milá Jano,
přátelství s Ježíšem je tím nejkrásnějším a největším, co můžeš prožívat. Všechna ostatní učení, např. toltéků, můžou být zajímavá, můžou mít v sobě zrnko pravdy, ale nedávají život, neosvobozují od hříchů, protože nenabízí vztah s Ježíšem, Bohem stvořitelem, který přišel z lásky k nám lidem, aby nám odpustil hříchy a otevřel cestu do nebe.
Posiluj svou víru v Ježíše Krista, ten Ti jediný může pomoci v Tvých problémech.
Ten, kdo věří v Krista, si pochopitelně může občas přečíst třeba o tom učení toltéků, ale jen jako zajímavost, ale ne jako o učení, které mu může něco nabídnout.
Pokud Ti takové věci dělají starosti, pak je lepší je vůbec nečíst. Mimo jiné učení toltéků bylo pohanské (neznalo jednoho Boha stvořitele) a, pokud je mi známo, dnes o něm zase moc spolehlivého nevíme, ale existuje o něm mnoho vybájených věcí; proč se tedy věnovat často neověřeným infomacím a marnit jimi čas?
Je zajímavé kolik energie věnují lidé nejrůznějším učením, ale nevšimnou si Ježíše, který stojí u dvěří jejich srdce a klepe. Ježíš Tě má rád a jistě Ti pomůže. Obrať se na něj.
Jan Balík
Otázka: Koupila jsem si batoh s divnými ornamenty. Nemůžou mít špatný význam? Ahoj In, koupila jsem si moc pěkný batoh (takové ty látkové batohy s přaskami, jak jsou teď moderní), ale jsou na něm takové divné ornamenty..bojím se zda to nemá nějaký mytologický význam...je na tom něco špatného, že ho budu nosit, mám z toho divný pocit...... děkuji. :) 31.8.2015 20:53
me, 16 let
Odpověď:
Milá me,
domnívám se, že můžeš být úplně v klidu. Ornament nemá sám o sobě nějaký význam, ale mohou mu ho přisoudit lidé, např. hákový kříž, srp a kladivo. No a pak tím jeho nošením dáváme najevo svůj názor.
Ornament jako takový nemůže sám o sobě škodit. Takže klidně svůj oblíbený batoh nos a ornamenty na něm ber jako zajímavou bezvýznamovou grafiku.
Jan Balík
Otázka: Jaký je rozdíl mezi vírou v existenci mimozemšťanů a vírou v Boha? Dobrý den. Když jsem se porozhlédla po poradně, narazila jsem na odpověď k dotazu a část bych ráda citovala. \"Pokud by někdo \"věřil\" bez důkazu v existenci mimozenšťanů, jedná se tak trochu o lidskou hloupost.\" Sama se o mimozemšťany nijak zvlášť nezajímám, ale také neodsuzuji, když se o ně někdo zajímá. Pokud jste ale vy víru v něco, co není úplně podloženo, přirovnali v lidskou hloupost, co víra v Boha? Toho jste také nikdy neviděli, ale přesto v něj věříte... Tak jaký je mezi tím rozdíl? 30.8.2015 11:01
snažícísenajítpravdu, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
je moc dobře, že hledáš pravdu a přemýšlíš. Děkujeme za Tvoji otázku. Myslíme si, že mezi vírou v existenci mimozemšťanů a vírou v Boha je velký rozdíl. Zatímco totiž o existenci mimozemšťanů opravdu nemáme žádné důkazy a nikdy je nikdo neviděl, Boha ano. Konkrétně Božího syna, Ježíše Krista. Jeho současníci o tom zanechali i písemnou zprávu v Bibli - konkrétně v evangeliích - a je dokázáno, že muž jménem Ježíš opravdu žil na této zemi v době, z níž písemné zvěsti o jeho působení pocházejí. Existuje také spousta lidským rozumem nevysvětlitelných jevů (zázraků), které Ježíš konal a dodnes se dějí - vyhánění zlých duchů, uzdravení z nevyléčitelných nemocí,... A v neposlední řadě někdy stačí podívat se na to, jak promyšlené jsou mechanismy v přírodě, třeba na mozaiku z miniaturních zrníček na motýlích křídlech. Je potom těžké věřit tomu, že to všechno vzniklo jen náhodným seskupením hmoty, bez nějakého tvůrce. Možná to nejsou přímo vědecké důkazy, ale v tom je právě podstata víry - kdyby se dala stoprocentně vědecky dokázat a objasnit, už by to nebyla víra, ale čistá věda.
Je pravdou, že člověk může věřit čemu chce, protože má svobodu. Proč ale věřit v něco vzdáleného a mlhavého, co není ničím podloženo a s námi to nijak nesouvisí? Proto nám to připadá trochu jako hloupost. Rozhodně jsme nechtěli urazit nikoho, kdo v existenci mimozemských civilizací věří, jen jsme vyjadřovali svůj názor.
Měj se moc hezky a pokud Ti něco nebude jasné, klidně se ptej.