Otázka: Proč je špatně nepřát někomu víc než mám já? Pěkný večer, pane faráři mohla bych se prosím zeptat, jak je to s tím, když druhému přeju jen do té míry kolik mám já, a víc ne? Vždyť je to přeci ve shodě s přikázáním: \"Miluj bližního svého jako sebe samého.\" Třeba když se jednalo o zaměstnání v knihovně a měl ho dostat můj známý (ještě ho neměl), tak jsem mu to moc nepřála, aby to vyšlo, protože já se nemůžu uchytit, a on by se měl mít lépe než já? Ale teď, když se tam dostal, tak jsem za to na druhou stranu ráda, a chci, aby se mu tam líbilo. Proč je špatné druhému nepřát víc než mám já? Vždyť se o této věci ani Kristus nikde nezmiňuje - o závist ani dychtivost přeci nejde, když ten dotyčný \"toho\" ještě nedosáhl... Díky moc za odpověď :) 16.6.2014 11:57
Maruška, 15 let
Odpověď:
Milá Maruško, Pán Ježíš nás učí lásce, která druhým přeje dobro. To, co popisuješ, jsou naše běžné lidské myšlenky (sobecké, moc lidsky vypočítavé), které nemají moc smysl. Moje rada je toto: jakmile tě napadnou takové myšlenky, v duchu říci střelnou modlitbu: Bože, žehnej mu, žehnej jí. A je to. Co je pro druhého dobré, co je pro něj vůle Boží, to nakonec nevíme, ale žehnat (svolávat na druhého Boží dobro), to dělat máme. Nakonec nás to osvobodí od nejrůznější nelásky, závisti atd. Přát dobro druhému, to je především mu přát spásu, nebe. A zde na zemi přát mu vše to, co mu ke spáse pomůže.
A ještě poznámečku. Přát někomu jen do té míry, kolik mám já? To je trochu sobecké. Pán Ježíš nás učí: "Blaženější je dávat než dostávat. Dejte a bude vám dáno!" Můžeme to říci i takto: Přejte a bude vám přáno. Kdo přeje druhým, tomu přeje i Bůh.
Jan Balík
Otázka: Jak se stavět ke křtům CD, knih, zvířat, k desateru pravidel apod.? Milá redakce, mohla bych se Vás prosím zeptat, co si myslíte o tom, když jsou nějaké křty knih, CD, zvířat v ZOO a tak? Vždyť by se měli křtít věřící lidé - nejsou ty křty knih a tak proti cirkvi? - nebo jak to vyjádřit... :) a ještě co si myslíte o tom, když je třeba někde např. na nějaké akci desatero jak se treba chovat nebo desatero naší třídy a takhle. Nevadi to, kdyz se to pouzije v tomto smyslu? Mne osobne to pripada trosku divne. Moc dekuji a do redakce preji krasny den a za Vasi praci dekuji! :) 16.6.2014 11:52
Ana, 14 let
Odpověď:
Milá Ano, křest knížky je takový termín, který označuje slavnostní prezentaci knížky. myslím si, že to není nic proti víře ani proti církvi. A s tím desaterem to také není nic špatného. V obojím případě používáme původní termíny v přenesené podobě.
Protože jsme křesťané, tak je asi vhodné zbytečně tyto termíny nepoužívat právě proto, abychom dávali najevo, že znamenají ve skutečnosti něco mnohem, mnohem důležitějšího.
Desatero? Proč nedělat pravidel více. :)) A se křtem? Já osobně, když nějakou knížku dávám na trh, nepoužívám slova křest, ale vždy hovořím o prezentaci.
Jan Balík
Otázka: Hormonální antikoncepce a svaté přijímání Může žena, která bere hormonální antikoncepci, chodit k svatému přijímání? 16.6.2014 11:32
anett, 20 let
Odpověď:
Milá anett,
Tvoje otázka je důležitá, ale zároveň i složitá. Snad budu srozumitelný. Hormonální antikoncepce (jako každá další - přerušovaná soulož a kondom) je vážným (těžkým) hříchem proti manželské lásce - tedy proti 6. přikázání. O hormonální antikoncepci víme, že je u ní možnost i toho, že se jejím působením oplodněné vajíčko (tedy už embryo - nový život) neuhnízdí v děloze matky a tedy dojde vlastně k nevědomému usmrcení života. Proto je třeba počítat i s tím, že hormonální antikoncepce je také proti 5. přikázání.
(Nitroděložní tělisko a pilulka po styku mají přímo jako cíl usmrcení nově se rozvíjecího života. Jsou také proti 5. i 6.)
Z toho, co jsem řekl, vyplývá, že žena, která bere hormonální antikoncepci, by k svatému přijímání chodit neměla. Proč? Žije ve vážném rozporu s Bohem a s řádem, který Bůh vložil do člověka - jedná proti 6. i 5. přikázání ve vážné věci.
Co má žena, která bere hormonální antikoncepce, dělat?
Pokud je to jen trochu možné, měla by se svým manželem hovořit, studovat, modlit se a změnit postoj a přestat ji užívat. Je velice důležité si uvědomovat, že se jedná nejen o její, ale stejně tak o manželovu záležitost. Manžel hřeší stejně vážně!!! Ani on nemůže ke svatému přijímání.
Mají-li takoví manželé dobrou vůli (například oba dva uvěřili v Ježíše a připravují se jako dospělí na křest a tedy poznávají Ježíše a jeho lásku), snažil bych se jim vysvětlit Boží záměr s lidskou láskou a doporučil bych jim naučit se kvalitně metody přirozeného plánování rodičovství a žít podle nich (s periodickou zdrženlivostí). Pokud by manželé odmítli změnit svoji špatnou praxi, pak by nešlo, aby chodili k přijímání.
Co když bude žena rozhodnuta, že přestane hormonální antikoncepci užívat, a muž ji v tom bude bránit a za každou cenu bude proti? Musím říci, že to by byla veliká obtíž. Žena by musela dělat vše proto, aby ji přestala brát. Avšak mohu říci, že jsem se ve svém kněžském životě s takovým tvrdým případem nesetkal. Spíše je mužům úplně jedno, jakou antikoncepci žena užívá. Často řekne muž své manželce: dělej, jak chceš, ale dítě nechci! Taková žena pak bude mít možnost zvolit jinou antikoncepci, která nebude alespoň s rizikem zabití klíčícího života. Bude to stále špatné a složité, ale aspoň nebude riziko usmrcení embrya. Udělala alespoň něco. Bůh jistě vidí její dobrou snahu. Taková žena se bude za svého manžela modlit, snažit se ho mít více ráda a to tak, aby si toho všiml. Třeba s Boží pomocí dojde i manžel k tomu, že změní své názory a postoje a společně přijmou život s periodickou zdrženlivostí, která vede k skutečně hluboké lásce. Někdy se stane, že i v takovémto manželství dojde k proměně. To je pak krásné a povzbuzující. Takoví lidé pak mohou začít prožívat svoji lásku úplně nově.
Dost často jsou v těchto otázkách lidé i kněží velice benevolentní. Ale nezáleží na našem názoru, ale na tom, jak celou záležitost vidí Bůh, o kterém věříme, že hovoří i ve své církvi - především ústy papeže. Proto je třeba nazvat hřích hříchem, obrátit se, žádat Boha o odpuštění a o sílu. Jen takto se nakonec dospěje k tomu, co je v Božích očích správné a dobré a co uvádí do hlubokých rozměrů lidské lásky. Kdo se obrátit nechce a setrvává ve svém hříchu, ten není připraven na to, aby Boží lásku a odpuštění přijal. Proto někteří lidé nemohou do doby, než se změní ve svém srdci, přistupovat k svátosti smíření a svatému přijímání.
Bolesté v takovýchto otázkách bývá to, že lidé mají své názory a nedají si námahu s tím, aby pochopili to, co říká Ježíš ve své církvi. Prostě se uzavřou ve svých názorech a dál nestudují. A materiálů je hodně: doporučuji:
http://teologietela.paulinky.cz/
Je velice pěkné, že se ptáš a hledáš na své vážné otázky odpovědi. Ať ti to vydrží po celý život.
Jan Balík
Otázka: Kde se vzala svátost smíření? Ahoj, chtěla jsem se zeptat, kde se vlastně vzala svátost smíření? Ten obsah, jaký má svátost smíření ted, myslím tím lítost, předsvevzetí, vyznání atd. si vymyslela církev, nebo to Ježíš někde řekl? Jediné, co mě napadá je že řekl Petrovi, že cokoliv rozváže na zemi, to bude i na nebi...děkuju :) 16.6.2014 11:29
Lucka, 14 let
Odpověď:
Milá Lucko, Bůh má člověka rád. Jeho láska se projevuje nejvíce tím, že odpouští lidem hříchy. Sám Ježíš poslal apoštoly odpouštět hříchy: "Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny." (Jan 20,23). Jak to měli dělat? Podle toho, jak to dělal sám Ježíš. Přece s ním chodili a viděli, jak on se choval, jak on odpouštěl. Svátost smíření je především setkání s Ježíšem. Bůh mě zalévá svou milostí. Bůh je láska a jednou z vlastností lásky je milosrdné odpuštění. Vzpomeňme na Písmo svaté a na marnotratného syna (Lk 15,11-32) nebo ztracenou ovci (Lk 15, 1-10). Poslouchejme Pána Ježíše, jak říká, že v nebi je větší radost z jednoho hříšníka, který se obrátil, než z devětadevadesáti spravedlivých (Lk 15,7). Čtěme podobenství o celníkovi Zacheovi (Lk 19,1-10) a vyprávění o cizoložné ženě (Jan 8,3-11). Když se podíváme do Písma svatého, tak nejkrásnější stránky mluví právě o odpuštění: Bůh a odpuštění. Bůh a hříšníci. Ježíš a odpuštění. Ježíš a hříšníci. Nejdříve je třeba zakusit, že mě má Bůh rád. Jestliže přistupuji ke svátosti smíření a nejsem si této lásky vědom, tak to je "slabé kafe". Jestliže totiž zjistím, že mě má někdo rád, poznávám mnohem snadněji ve světle lásky své chyby. Tomu se říká zpytování svědomí. Jestliže zakouším Boží lásku a vidím své hříchy, lituji, že jsem se zachoval špatně vůči Bohu, který mě má rád. Toto je základ svátosti smíření: zpytování svědomí a lítost (Zacheus). A potom, naplněný lítostí a poznáním svých hříchů, jdu za Kristem (hříšnice, Lk 7) a všechno vyznávám. A co chci dát já Ježíši? Chci se polepšit, nechci zraňovat dál Lásku. To je předsevzetí. Že Ježíšovo odpuštění a svoji lítost myslím vážně, projevuji skutkem dostiučinění. Bůh mi odpouští a já mu dávám alespoň něco maličkého na důkaz dobré vůle. (hříšnici: jdi a už nehřeš; Zacheus - vše nahradím). V církvi se pochopitelně zachovával dar odpuštění a jeho průběh také. Pochopitelně se ale vyvíjela jeho vnější podoba. Nejprve se oddělovalo vyznání hříchů a rozhřešení, protože se lidé zpovídali jen z těch nejtěžších hříchů. Později se ujala podoba ta, kterou známe dnes.
Jan Balík
Otázka: Co jsou to odpustky za zemřelé? Mám dotaz ohledně odpustků. Co to vlastně je? Vždyť tím, že se pomodlím a navštívím hřbitov, se přece nedostane duše z očistce do nebe (k čemu by pak byl Ježíš). Proč to funguje jen okolo Dušiček? Jak odpustky vznikly? A jaký je rozdíl mezi plnomocnými a neplnomocnými odpustky? 16.6.2014 11:26
xy, 17 let
Odpověď:
Odpustky za zemřelé vycházejí z pravdy víry, že jsme v Kristu všichni spojeni a navzájem si pomáháme. Jsou založeny na společenství všech v jedné církvi: nás žijících zde na zemi, duší v očistci a všech v nebi. Mezi námi všemi bez hranic smrti dochází k výměně dober. „Svatost jednoho prospívá ostatním.“ „Modlitby a dobré skutky blahoslavené Panny Marie a všech svatých“ jsou spojeny s Kristovými zásluhami a s jeho obětí za osvobození od hříchů. Z tohoto pokladu milosti Božích zásluh čerpáme. Církev z něj rozděluje. Odpustky jsou darem Božím prostřednictvím rozhodnutí církve. Ustanovovat je může pouze papež. Jejich praxi můžeme v různých podobách vystopovat již v prvotní době křesťanské, když se mučedníci přimlouvali za křesťany, kteří procházeli obdobím pokání. Abychom učení církve správně pochopili, je třeba si uvědomit, že každý náš hřích má dva následky: 1) za těžký hřích zasluhuji peklo – věčný trest. 2) hřích mě samotného, ale i celé lidské společenství vnitřně oslabuje, zraňuje; hřích má tedy i následky – časný trest. Věčný trest je mi odpuštěn ve svátosti smíření. Časný trest – tzv. následky hříchu jsou ve svátosti smíření automaticky odpuštěny, smazány. Smyty ovšem nejsou. To znamená, že když jsem se naučil být vzteklý, bude mi tento hřích ve svátosti smíření odpuštěno, ale sklon být vzteklý mi zůstane. Hřích potratu je odpuštěn, ale dítě se znovu nenarodí. Hřích rozvodu je odpuštěn, ale zůstávají jeho následky jak pro rozvedené, tak pro děti atd. Časný trest je tím, co zbývá po odpuštění. Je to jakási jizva po zahojení rány. Může mít podobu lpění na věcech, na materiálním bohatství, psychické obtíže, vychování se v neřesti – ve zvyku hřešit apod. Jedná se o porušení řádu Božího a pohrdnutí Boží láskou. Následky hříchů Bůh může ve svátosti smíření uzdravit, ale nemusí. Záleží na dispozici kajícníka (kvalitě zpovědi) a na Boží vůli. Následky hříchů, časné tresty, mohou být z člověka smyty až po odpuštění. Odpustky tedy nejsou a nikdy nebyly odpuštěním hříchů. Odpustky následují po odpuštění hříchů ve svátosti smíření jako dokonalé uzdravení, retušování duše člověka, uzdravení vztahů a napravení narušeného řádu. Očištění po smrti je především Božím darem. Proto hovoříme o očistci. My žijící můžeme zemřelým pomáhat modlitbou a to především obětováním mše svaté a získáním odpustků ve prospěch zemřelých. Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo úplně osvobozuje od časného trestu za hříchy. (Ve skutečnosti získáváme zřejmě většinou pouze částečný, protože na plnomocný nesmíme mít zalíbení ani v lehkém hříchu.) Abychom získali plnomocný odpustek, vyžadují se tři základní podmínky a specielní skutek.
Tři podmínky jsou:
1) přistoupit k svatému přijímání
2) pomodlit se na úmysl Svatého otce (tyto dvě podmínky pro každý odpustek zvlášť)
3) přistoupit někdy v tyto dny ke svátosti smíření (stačí jednou, protože podstatné je být v milosti posvěcující).
Specielní úkol pro získání plnomocných odpustků: Je jich celá řada. Vyjmenujeme alespoň některé: adorace eucharistie alespoň půl hodinu; pomodlit se křížovou cestu před vyobrazením 14 zastavení (či křížů); modlitba růžence (5 desátků bez přerušení, v kostele, v společenství); alespoň půl hodiny číst rozjímavě Písmo sv. z církví schválené Bible,...
A speciální podmínka pro získání plnomocných odpustků pro duše v očistci pro začátek listopadu: Buď: Od 1. listopadu odpoledne a celého 2. listopadu při návštěvě kostela se pomodlit Otče náš a Vyznání víry. Nebo: Od 1. do 8. listopadu při návštěvě hřbitova se pomodlit třeba jen v duchu za zemřelé. Ještě poznámka: v ostatních dnech v roce můžeme na hřbitově získat pro naše zemřelé odpustky částečné.
Jan Balík
Otázka: Proč se modlit k duším v očistci? Proč se modlit k duším v očistci? Není to náhodou modlářství? Najděte mi místo v Bibli, kde se píše o očistci a já tomu budu věřit. Nehodlám ale poslouchat věci, že to vyhlásil nějaký papež. Podle mě je to okultismus. Děkuji. 16.6.2014 11:24
rozhořčená, 15 let
Odpověď:
Milá rozhořčená, duše v očistci je možné prosit o přímluvnou modlitbu. Zaprvé: to, že se máme modlit za zemřelé, vyplývá např. z Mt 12,32 - „Nebude mu odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku.“ Tedy i po smrti je možné nějaké očištění. Proto se ujal ihned na začátku církve zvyk, modlit se za zemřelé a tím jim pomáhat přímluvnou modlitbou. Píší o tom ti nejstarší autoři (např. Ambrož, Jan Zlatoústý, Augustin...). Mnozí udělali zkušenost, že duše zemřelých pomáhají i nám zde na zemi - jinými slovy: modlí se přímluvnou modlitbu zase oni za nás. Je to zcela logické. Přece nejsme omezení jen na kamarády žijící zde na zemi. V Kristu jsme jedno tělo, proto smrt není přelomem, ale jen viditelným odloučením. Mohu tedy pozvat k modlitbě nejen žijící zde na zemi, ale i duše zemřelých (pochopitelně těch, kteří zemřeli smíření s Bohem a už jsou s ním naplno - nebe - nebo do té plnosti jim něco ještě chybí - má jim být i po smrti odpuštěno /což se označuje termínem očistec/). Pokud zemře někdo v odloučení od Krista - peklo - za toho už modlitby nepomohou a ani on nepomůže nám. Kdo je ale kde, je Boží tajemství. Naše modlitba ale nikdy nepřijde nazmar. Bůh ji zhodnotí pro někoho jiného.
Jan Balík
Otázka: Jak je to ze zasvěcenými svátky v ČR? Jak je to se zasvěcenými svátky? Když nejdu 1.11. na mši svatou, je to hřích? 16.6.2014 08:19
Eva, 15 let
Odpověď:
Zasvěcený svátek je ten, o kterém církev prohlásí, že je tak významný, že se má slavit jako neděle - být na mši a věnovat se Božím věcem. V ČR jsou zasvěcené svátky dva: 25. prosince a 1. ledna. 1. listopadu zasvěcený svátek není, proto není vůbec žádný hřích v tento den nejít na mši. Je to ale škoda, protože pak nemůžeme ten den pomoci duším v očistci.
Jan Balík
Otázka: Co je to svatokrádež? Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co je to svatokrádež? 16.6.2014 08:12
M., 13 let
Odpověď:
Svatokrádeží nazýváme špatný čin, který má nějakou souvislost s Bohem a věcmi, které se k němu vztahují. Jedná se o znesvěcování nebo nedůstojném zacházení se svátostmi či jinými liturgickými úkony, osobami, předměty a místy zasvěcenými Bohu. Např.:znesvěcení eucharistie, krádež v kostele, napadnutí biskupa protože je to biskup.
Jan Balík
Otázka: Je špatné číst horoskop ze zvědavosti? Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je špatně, když si přečtu horoskop, ale jen ten ze zvědavosti, co tam vůbec píší. Ne, že bych tomu chtěla věřit, ale někdy mi to přijde i dost směšné. A není to tak, že bych ráno vstala a šla se podívat do horoskopu, co mě dnes čeká. Ale je to spíš tak, jakože někdy večer se kouknu, co se mi podle horoskopu „vlastně mělo stát“ Ale stejně takovýmhle věcem nevěřím. Jen se ptám, jestli i v takovémhle případě je to špatné. 1.1.2014 04:00
Lucka, 15 let
Odpověď:
Milá Lucko, tomu, co píšeš, se říká zvědavost. A být takto zvědavý je škodlivé. Proč? Protože člověk nedokáže žít v trpělivosti a neučí se žít s nějakým tajemstvím. Vše o svém životě se nikdy nedozvíme, nikdo nám není schopen předpovědět, co se stane. Ale můžeme se každý den setkávat s Ježíšem, a ten je výtečný průvodce. Mimochodem, když si jen tak přelítneš horoskop, kolik času každý den věnuješ četbě Písma svatého - slov Boha, který Tě má rád? A ještě jednu poznámku. Psychologové dobře popisují to, že na nás má všechno, co čteme a slyšíme, nějaký vliv. Kdo čte horoskopy, i když si z nich nic nedělá a bere je za hloupost, může nakonec zjistit, že v nich uvedené myšlenky ho stejně nějak ovlivnily. (P. Jan Balík) Jan Balík
Otázka: Jak znovu obnovit ztracenou víru? Jak znovu obnovit svou ztracenou víru? Jde o to, že od jedné události, která se mnou dost zamávala, jsem se nějak od Boha a těchto věcí odvrátila a nemůžu najít cestu zpět. Dá se říct, že jsem doslova proti Bohu protestovala, a to tak, že jsem si např. z očí odstranila obrázky svatých, přestala jsem se modlit, do kostela jsem chodila jen proto, že jsem musela a když se okolo mluvilo o tom, že Bůh nás nikdy neopustí, že pro nás chce to nejlepší a podobné věci, tak jsem se nad tím vždycky ušklíbla a říkala si, že to není pravda. Protože kdyby byla, tak proč bych prožívala nejhorší etapu svého života? Copak nechce, abych i já byla šťastná? A pokud jo, tak proč by mi to dával najevo tímto způsobem? Byla a asi ještě jsem z toho dost zoufalá, až se člověk diví, co ze zoufalství dokáže udělat... Po tom všem jsem se nakonec přiměla jít ke zpovědi a tak nějak doufala, že tohle skončí... Jenže to taky nějak nejde. Modlit se nestíhám; když slyším ty „utěšující zprávy“, tak jsem stejně na pochybách a moje prosby a zoufalé volání - jako bych to vysílala do vzduchu... Cítím se strašně sama (celkově), zklamaná, nepochopená, zrazená... A nevím, jak z tohohle kolotoče ven… 1.1.2014 03:00
Te, 20 let
Odpověď:
Milá Te, děkuji Ti za otázku, se kterou se netrápíš jistě jen Ty, ale i mnoho dalších mladých lidí. Protestovat proti Bohu. Proč? Protože nezařídil něco tak, jak jsme chtěli, jak se to Tobě zdálo nejlepší. Když otevřeš Bibli, pak tam najdeš mnoho lidí, kteří prožili něco podobného. Například Jonáš a jeho útěk před Bohem. Zajímavým příkladem je Jidáš, který patřil mezi apoštoly a nemohl souhlasit s některými Ježíšovými činy a bouřil se proti nim. Jak dopadl? Začal krást a odpadl od Pána. Podívej se na Josefa. Ten si jistě nepředstavoval život takový, jaký nakonec žil. Mít za ženu krásnou Marii, ale zároveň s ní nemít dítě a starat se o Ježíše jako o svého syna, utíkat s rodinou do emigrace... Ale Josef přijal Boží vůli a lidé celých dějin jsou mu vděční. Bůh je láska. S Bohem je třeba vytvářet vztah. Tedy učit se mu rozumět, chápat ho... je to proces učení se vztahu. A víme, že i v tom nejlepším vztahu vždy vše ihned od druhého nepochopíme. Ba naopak. Druhý člověk je vždy jistým tajemstvím. A Bůh je také ve své lásce pro nás lidi tajemstvím. Proto říkáme, že v životě člověka přichází zkouška víry, zkouška vztahu s Ježíšem. Co tedy dělat? Učit se být s Bohem, budovat s ním vztah. To znamená, najít si na něj čas (modlitba - každý den 10 minut ticha s Bohem), číst Písmo a učit se z něj, číst kvalitní životopisy svatých (zvlášť mladých - z nedávné doby např. Chiara Luce Badano), vyhledávat v církvi prostředí, kde je jakoby Bůh více prožíván a pociťován (např. diecézní centra života mládeže) a učit se naslouchat Bohu i během mše svaté. Není to snadné, ale uvidíš, že tak překonáš své pochybnosti a najdeš znovu Boha - lásku, který chce tvé dobro. I když to dobro bude jiné, než jak si přestavuješ. Bůh má přece daleko větší fantazii, než ty. Naštvat se a přestat s Bohem kamarádit? To je možné, ale je to i trochu hloupé, hlavně zbytečné. Zbavuješ se tak mimořádně důležitého přátelství. Budovat s Bohem vztah, to dá sice občas zabrat, ale nakonec zjistíš, jak dobrý je Bůh, jak mu na Tobě záleží. Modlím se za Tebe. P. Jan Balík Jan Balík