Milá neznámá,

myslím, že pokud máš tu možnost a chuť na setkání do Krakova jet, měla bys jí využít. Doporučený věk je sice až od 16, ale to neznamená, že mladší této hranice si ze setkání nic neodnesou nebo tam pojedou zbytečně. Světové dny mládeže jsou vždy obrovským a hlubokým zážitkem, který si s sebou člověk nese celý život.

Už při samotném přihlášení ale budeš potřebovat osobu starší 18 let, která se zaváže, že tě bude v průběhu setkání doprovázet a zodpovídat za tebe. Ideálně by to měl být starší sourozenec nebo dobrý kamarád, případně někdo z tvé farnosti a okolí, koho znáš a na koho se i tví rodiče mohou spolehnout. Nejde ani tak o to, aby nad tebou "držel stráž", ale o bezpečnost - v Krakově je velice snadné se ztratit, obzvláště, když bude přeplněný více než milionem mladých z celého světa.

Pokud se rozhodneš na setkání vyrazit, přejeme ti, ať si jej pořádně užiješ! :)

Milá Verčo,

ptáš se na velice závažnou a velice choulostivou záležitost. Odpověď budeme hledat asi takto:

A) obecné stanovisko

Může katolík pracující v lékárně prodávat lidem antikoncepci? Odpověď zní: NE. Může katolík pracující v lékárně prodávat lidem preparáty, které po sexu mohou ihned ukončit těhotenství? Odpověď zní: v žádném případě NE.

Důvod: Podílel by se velkou měrou na možné interrupci (antikoncepční pilulky mají vždy riziko zabránění nidace, tedy jakýsi minipotrat). Příklad: Není morální prodat zbraň někomu, kdo je rozhodnut vraždit, když vím, že bez mé zbraně nebude moci vraždu vykonat. Také je třeba ve společnosti v tak závažné věci jasně ukazovat učení církve a svědčit ve prospěch důstojnosti a nedotknutelnosti života.

Postoj popsaný v bodě 1 se přísně bez jakékoliv výjimky požaduje po lékárně, která je v nemocnici, která nese název - katolická či je zřízena nějakou složkou církve (v ČR např. Boromejky Pod Petřínem v Praze); podobně by měl jednat katolík, který je majitelem lékárny - neprodávat antikoncepční a postkoitální preparáty.

 B) Cesta k reálnému řešení

 Shodneme se, že existují asi dva možné přístupy:

1) Nebýt zbabělý, ale moudře se snažit při přijímání do práce říci o svém názoru a požádat, abych nemusel/a z důvodu výhrady svědomí antikoncepci a postkoitální preparáty vydávat.

 2) Možná, že bude ale vhodnější informovat majitele o svém názoru s tím, že ženám budu vysvětlovat o zdravotní škodlivosti antikoncepce a přidám informační leták o možnosti zaškolení do ekologických metod PPR = symptotermální metody (www.cenap.cz; www.lpp.cz). Katolický lékárník pak bude vykonávat jakousi osvětu. Bude-li žádán o vydání přípravku po koitu, který je přímo určen k zabití, měl by vysvětlit, že jde o skutečné zabití a preparát sám nevydat. 

U katolické nemocnice u katolíka majitele lekárny je to tedy jasné. Jednotlivý farmaceutický pracovník musí odpovědně hledat řešení, které by vedlo k nevykonávání výše zmiňovaných prodejů.

Vždy ale zní otázka - jak to provést?

Pozn. č. 1. Farmaceuti jednající dle přesvědčení vyplývajícího z víry, budou možná prožívat „bílé mučednictví“, ale jejich jednání může pro mnoho žen být záchranou a otevřením očí.

Pozn. č. 2. Za komunistů v době normalizace měli paradoxně většinou potíže ti rodiče, kteří se báli a nechali zastrašit prvním tlakem (např. při přihlašování dětí do náboženství). Lidé, kteří ukázali statečnost, byli sice lidé druhé kategorie, ale měli méně nepříjemností. Doporučuji ke studiu:

 https://tob.signaly.cz/1006/vyzva-katolickym-farmaceutkam-a

 https://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-komisii-a-rad-kbs/c/stanovisko-k-predaju-a-vydaju-pripravkov-hormonalnej-antikoncepcie

Hodně sil a milostí Božích do vykonávání důležitého povolání.

Milá tazatelko,

používat tahák je především nečestné. Vyjadřuješ tím vlastně svůj souhlas s tím, že je v pořádku podvádět a vydávat lež za pravdu. Opisování ve škole (byť se u mnoha školáků jedná o rutinní záležitost) je proto pro mnoho lidí startovací čárou pro podvádění v práci, lhaní rodičům, partnerovi... Nečestnost a nepravdivost jsou vlastnosti, které plodí spoustu dalších hříchů. Je proto důležité si na ně dávat pozor a nepodléhat obecnému přesvědčení, že když občas někdy něco nepřiznám, přilepším si apod., tak to přece není žádná velká hrůza. Vytváří to zvyk nepoctivosti. Pokud se na test nenaučím, měla bych být schopná zodpovědně nést následky. Zkoušej se používání taháků proto vyhýbat a uvidíš, že tě jednička, kterou dostaneš zaslouženě, bude o poznání více těšit :)

Hodně štěstí!

Milá Peťo,

osobně si myslím, že se každý křesťan, který odmalička vyrůstá ve věřící rodině, musí dříve či později stát konvertitou. Tedy v tom smyslu, že v jistém věku začne pociťovat cosi jako krizi víry, hledá odpovědi na různé otázky ohledně Boha i církve a přirozeně pochybuje. Touží zkrátka po tom, aby s Bohem něco zažil. Něco osobního, vnitřního a hlubokého. Moc ti doporučuji zajet si na nějakou tobě sympatickou akci nejbližšího DCŽM nebo pokud máš tu možnost, využít tohoto roku a vydat se na celosvětové setkání mládeže do Krakova. Je to asi nám nejbližší město, kde kdy takové setkání bude a vždy se jedná o nezapomenutelný zážitek. Zkoušej Boha hledat a nenechávej se odradit každodenní rutinou nebo neúspěchy.

Ranní a večerní modlitba je samozřejmě důležitá, ale není až takový problém na ni "zapomenout", pokud na Boha nezapomeneš úplně. Zkoušej na něj myslet v průběhu dne, používej střelné modlitby a díky a ráno i večer (pokud se ti nedaří nějaká souvislejší modlitba) se pokus udělat alespoň kříž s myšlenkou: "Pane, prosím žehnej tomuto mému dni a choď všude se mnou." nebo "Pane, díky za tento uplynulý den, za to, že si můžu odpočinout, za to, že jsi byl dnes se mnou a já s Tebou." apod. Můžeš jej také prosit o to, aby se ti dával více poznat.

Připojím ještě oblíbenou příhodu našeho kněze, kterému se jedna paní svěřovala s tím, že na Boha myslí jen tehdy, když Ho potřebuje, což ji trápí. On se jen zasmál a odpověděl jí, že to přece vůbec nevadí. Jen, že si asi neuvědomuje, že Jej potřebuje pořád... :)

Žij s Bohem a neboj se jej hledat! :) Myslíme na tebe!

Milá Nino,

bílý šum je fyzikální jev, který je využíván v akustice. Ano, mluví se o něm jako o něčem, co lze používat při uspávání dětí a samozřejmě, zneužít se dá takřka všechno. Ale já Ti nevím, proč tahat k dětem něco akusticky umělého. Dal bych přednost vyprávění rodičů, písní maminky a nebo prostě nahraným vlnám moře. 

Milá Kiki,

běžně se má za to, že když spolu lidé bydlí, tak spolu i spí. Tak to chápe okolí. Proto není problém jen v tom, bydlet spolu (i když spolu nespíte), ale existuje možnost pohoršení (dát špatný příklad). Společné bydlení není ideální mimo jiné i proto, že přeci jenom dochází k prolomení určité intimity. I když neděláte nic, co by se dalo charakterizovat jako porušení předmanželské zdrženlivosti, dochází vždy k prolomení určité vzájemné hranice intimity. Těžkým hříchem by pak ale jistě bylo, kdyby byla porušována předmanželská zdrženlivost nebo by vaše společné bydlení působilo vážné pohořšení (dávalo špatný příklad ostatním).

Společné bydlení (ani na internátě) bych ti tedy určitě nedoporučovala. Pokud se s přítelem jednou vezmete, uvidíš, že si společného bydlení a času užijete až, až. Do té doby by byla možná i škoda ochudit se o zážitky, které s sebou nese čistě dívčí společnost spolubydlících (věř, že s kamarádkami se dá zažít notná dávka legrace :)). Mimo to mnohé studie dokazují, že lidé, kteří spolu před svatbou bydleli, jsou pak méně šťastní v manželství a je u nich podstatně větší riziko rozchodu.

Měj se krásně a pozdravuj maminku! :)

Milá P.,

lenost je zařazena mezi 7 hlavních (smrtelných) hříchů především proto, že jde o neřest, která plodí hříchy další (lhostejnost, nezájem konat dobro, malomyslnost, duchovní znechucenost...). Že se ti ráno nechce vstávat, není nic neobvyklého a až takovou závažnost to nemá, otázkou ovšem je, jestli ti lenost vstát neotravuje vůli. Najednou si řekneš, že je ti fuk, jak dlouho budeš spát, že se přece potřebuješ dospat, budeš nevrlá, naštvaná, mrzutá, protivná na ty, kteří tě ráno budí - a už to má přesažné následky. V případě, že celý týden chodíš pozdě spát, protože se příkladně učíš a ráno musíš brzo vstávat do školy, neviděla bych takový problém v tom, že se jednou za týden dospíš. Být tebou, zkusila bych ale třeba v pátek využít toho, že se na druhý den nemusíš připravovat do školy a šla dříve spát. Ne tedy dospávat se na úkor sobotního dopoledne, ale třeba pátečního večera. Chodit dříve spát ti ale doporučuji i během týdne. Spánek před půlnocí je vydatnější proto, že se v mozku v tu dobu zvyšuje hladina hormonu melatoninu, který je hlavním odbourávačem únavy - takže se ti pak i druhý den bude lépe soustředit a učit, budeš kreativnější.

Umět si se vstáváním poručit (a cvičit si tak vůli) je velmi užitečnou schopností i do budoucna (kvůli zaměstnání, dětem...) a čím dříve si na pravidelné vstávání zvykneš, tím lépe pro tebe. Sama jsem měla podobný problém, takže vím, o čem mluvím :)

Přeji ti krásná rána! :)

Milá nevědoucí,

případ ze školy, který popisuješ, bych za masturbaci nepovažovala. Fakt, že se automaticky posadíš nějakým způsobem, bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu a takřka podvědomě hned neznamená masturbaci. Co se těžkého hříchu týče, jde o vědomé, dobrovolné, pochybení ve věci vážného charakteru - takže za něj nejde považovat něco, co děláš podvědomě nebo nevědomky. V reakci na druhý případ - zachovala ses správně, svědomí zafungovalo a o masturbaci se nejednalo.

Pokud bych ti ale mohla poradit obecněji - nezabývej se tolik zkoumáním toho, co je a co není masturbace. Neustálé přemýšlení nad tím, jestli můžu sedět takto nebo onak, jestli jsem náhodou neměla příjemný pocit... nikam nevede. Než v sobě budovat fascinovanost takovým tématem, zkus v sobě raději budovat fascinovanost Bohem. Zaměř se na čistotu svého smýšlení, čistotu svého srdce, na modlitbu (třeba právě za dar rozlišování), na upřímnost tvého vztahu k Bohu. Je to totiž ten nejcennější a nejpovolanější rádce :)

Hodně štěstí!

Milá Deniso,

hřích proti Duchu svatému znamená vědomě odporovat poznané pravdě, jde tedy o vědomě zvolený postoj, jímž se chce člověk záměrně od Boha distancovat. Obecně se hříchy proti Duchu svatému shrnují pod následujících 6 případů:

1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (např. lidé před potopou - budu hřešit, jak se mi zachce, protože Bůh je milosrdný a určitě mi odpustí) 2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (např. Jidáš - nebudu se vůbec snažit o pokání, protože můj hřích je tak velký, že mi jej Bůh určitě neodpustí) 3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (např. Židé za časů Pána Ježíše) 4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (např. Kain) 5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání 6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (např. lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii).

Podstata hříchu proti Duchu svatému tedy spočívá v tom, že člověk sám ze své svobodné vůle vytváří Bohu nepřekonatelné překážky, nejde o náhodný nebo nahodilý hřích. Jako neodpustitelný je brán ne proto, že by jej Bůh nebyl schopen nebo nechtěl odpustit, ale proto, že člověk, který postoj "proti Bohu" zaujímá, o odpuštění nestojí.

Milá M.,

děkujeme za tvůj dotaz :) Za 1. záleží na tvém srdci. Ježíš nás v evangeliu učí, že už jen pohled na někoho druhého s žádostivostí je hřích a také říká, že hříchy vycházejí z lidského srdce. Co to znamená? Že líbání mimo manželství hříchem být může, ale taky nemusí. Tím myslím odpovídám i na otázku druhou :).

Co se týče třetího bodu - prvně by se asi mělo říci, že pod pojmem masturbace se chápe trochu něco jiného, než zde ty uvádíš. Masturbace - jiným slovem autoerotika - je vzrušování vlastní pohlavních orgánů svépomocí, tedy bez "zásahu" kohokoli dalšího. O masturbaci se tedy v tomto případě rozhodně nejedná. Ale zpět k dotazu. Pokud člověk přirozeně pocítí vzrušení v důsledku polibku, není to samo o sobě nic zlého. V momentě, kdy si ovšem člověk uvědomí, že ho žádostivé polibky vzrušují a vedou k dalším věcem a tedy ke hříchu, měl by s nimi přestat. Což se pojí i se čtvrtým dotazem - na vzrušení jako takovém nic špatného není. Je ale rozdíl pokud vzrušení své nebo vzrušení svého protějšku použijeme jako hnací motor pro získání vlastního uspokojení (pak jde o hříšné jednání) nebo jej budeme chápat alespoň trošku jako varovný signál (pokud se tedy děje mimo manželství).

Především je ale důležité zachovat si v každém případě čistotu srdce a smýšlení. Nezkoušet si chlácholit svědomí vymezováním obecně platných hranic "co se ještě může a co už ne", "co je ještě lehký hřích, co už je těžký"... Takové hranice stejně spolehlivě neexistují. Zkoumej proto své úmysly upřímně a pravdivě.

Měj se krásně! :)