Otázka: Proč se modlit a pořád Bohu něco připomínat? Proč se k Bohu máme modlit několik modliteb, když Jemu to přece musí stačit jednou. Ví, že to potřebujeme a ví, kdy nám to dá. Vždyť mu to nemusíme stále připomínat. Není jako maminka, kterou prosí malé dítě o zmrzlinu a maminka nakonec ustoupí... 17.6.2014 08:53
eliška, 14 let
Odpověď:
Milá eliško, ano, máš pravdu - Bůh není jako maminka, která se nechá uprosit. Ale je jako maminka, která je starostlivá a ráda naslouchá žvatlání svého dítěte. Sice vše víc dopředu, ale ráda slyší, jak si dítě o něco říká.
Modlitba je setkání s Bohem. Jde o to povídat si s ním: o svém životě, o problémech, děkovat mu, chválit ho. A také prosit.
Kdo se modlí, ten se postupně učí vnímat, že v životě není středem on sám, ale že středem všeho je Bůh, který je dobrý a plný lásky.
Jan Balík
Otázka: Proč je závist těžký hřích? Zajímalo by mě, proč patří závist k těžkým hříchům, když - každý člověk má něco jinýho (jeden má miliony na účtě; další luxusní vilu, auta; jiný mají všechno, na co si vzpomenou... a pak tu jsou lidi, kteří nemají \"nic\" - nemůžou si ani dovolit rodinnou dovolenou/výlet; nemají pořádně kde bydlet; počítají každou korunu; a když vezmeme třeba chudý v Africe, tak ty nemají vůbec nic). Proč potom patří závist mezi těžké hříchy, když je zřejmý a snad i jasný, že si lidi budou ať už v menší nebo větší míře závidět? Nebo třeba ne přímo závidět, ale bude je mrzet, že nemají/nemohou si dovolit to a tamto... Proč vlastně všichni nemůžou mít z části stejný život, když jsme na jedné planetě, z jednoho \"místa\" a tak? Asi moc přemýšlím, ale docela by mě to zajímalo, proč to tak je :) Děkuju :) 16.6.2014 15:03
miri, 15 let
Odpověď:
Pravá závist je daleko více než jak píšeš. Jedná se o to, že lze někomu nepřát Boží milost nebo mu tak nepřát majetek či štěstí, že to začne člověka tak vnitřně užírat, až se dostává do stavu, kdy by viděl toho druhého člověka rád mrtvého nebo mu s plným vědomím přeje neštěstí. To je závist, která je těžkým hříchem, protože přeje druhému těžkou újmu.
Na druhé straně by na světě měla být nějaká spravedlnost, o kterou máme usilovat. Proto se bohatší mají učit dělit s druhými. Vše, co vlastníme, není dar pro nás, ale i pro druhé. Vše, co máme navíc, ve skutečnosti patří chudším.
Mít srdce, které druhým přeje, co jim Bůh dává, být spokojen s tím, co nám osobně Bůh dává, je ta nejkrásnější svoboda na zemi. Kdo jen závidí, stává se člověkem ponurým, škaredým, ve stáří jen nadává. Kdo druhým přeje a sám je spokojen s obdarováním od Boha, ten je radostný a šťastný, ve stáří moudrý a příjemný.
Ano, máme usilovat o růst i ekonomický, ale nesmíme se oddat jen honbě za majetkem. A teď ruku na srdce: bývají lidé majetní, kteří si mohou vše dovolit, šťastnější než ti, kteří žijí skromně?
Jan Balík
Otázka: Jaký názor má církev na sexuální výchovu na školách? Dobrý den, jaký máte názor na hodiny sexuální výchovy na školách? A jak se na to dívá církev? 16.6.2014 13:58
Nikol, 16 let
Odpověď:
Milá Nikol,
obecně se dá říci, že sexuální výchova patří do výchovy prorodinné a do výchovy k etickému chování. Takové programy, které jsou schválené MŠMT existují. Problém spočívá ale v tom, že se dnes lavinovitě šíří po školách takové programy sexuální výchovy, které jsou zcestné. V čem? Oddělují sex od lásky, od početí, od rodiny; hovoří jen o bezpečném sexu atd.
Co říká církev? Má za to, že základy sexuální výchovy patří do rodiny a že rodiče mají dbát, aby na školách nebyly jejich děti vystaveny vyučování něčeho závadného. Proto by se neměla konat sexuální výchova na školách, o které by rodiče předem nevěděli. Pokud by rodiče usoudili, že to jejich dětem nepomůže, nemají děti na takové hodiny pouštět. Sama vidíš, jak je do zamotané. Myslím si, že můžeme dělat následující:
- konat kurzy pro rodiče, aby dokázali své děti v těchto věcech vychovávat,
- podpořit na školách ty programy, které jsou z křesťanského hlediska OK (např. ACET.cz, http://www.etickeforumcr.cz/, http://www.marienovakova.cz/....). Doporučuji také knihy Máš na víc a umíš v tom chodit.
Jan Balík
Otázka: Milovat své nepřátele - i Hitlera a Stalina? Ahoj IN! :). Mám dotaz. Ježíš řekl: \"Milujte své nepřátele\". Mám mít také ráda takové lidi, jako byl např. Hitler nebo Stalin, když polovinu svého života zabíjeli druhé lidi a nejspíš jsou v pekle? MOC VÁM DĚKUJI. 16.6.2014 13:54
anonymka, 13 let
Odpověď:
Milá anonymko, svatý Augustin na to měl řešení: milovat hříšníka a nenávidět hřích. Mít rád druhého člověka neznamená schvalovat hřích, naopak! Mít rád znamená každému přát spásu a Boží milost a k tomu napomáhat mimo jiné i modlitbou a tím, že dotyčného vedeme k lítosti. Podle Písma se máme modlit za představitele státu. Jinak se totiž dostaneme do situace, kdy mocné světa nenávidíme a přejeme jim to nejhorší. A to není Ježíšův styl.
Jan Balík
Otázka: Naučené modlitby nebo modlitba vlastními slovy? Dobrý den, je lepší modlit se již předem dané modlitby, nebo s Bohem rozmlouvat jen svými slovy? 16.6.2014 13:48
Maruška, 12 let
Odpověď:
Milá Maruško,
výtečná otázka. Odpověď je jednoduchá: solidní modlitba vyžaduje oba způsoby. Naučené modlitby jsou většinou super a stačí se nad nimi zamyslet, aby člověk zjistil, jak jsou bohaté. Otčenáš je přímo od Ježíše a Zdrávas Maria je přímo biblická modlitba. Tyto naučené modlitby jsou takovou kostrou. Modlitba svými slovy je také důležitá, protože dává průchod osobním citům k Ježíšovi. Je ale vhodné se učit ještě další modlitbě - rozjímavé. To si člověk vyčlení řekněme 15 minut času v tichu (nejlépe každý den nebo alespoň více dní v týdnu). Musí si říci přesně, kdy a kde se bude takto soustřeďovat. Poprosí Ducha svatého o vedení, přečte si kousek Písma nebo solidní knihy (např. slov papežů k mladým) a chvíli nad textem přemýšlí. Pak na jeho základě začne hovořit s Ježíšem. Kdo takovouto modlitbu začne, postupně se dostane do zcela nového druhu modlitby - spočívat na srdci Pána Ježíše, naslouchat mu, být s ním. Ne vždy se takováto modlitba povede, ale kdo vytrvá, zjistí, jak je krásné pravidelné "randění" s Ježíšem.
Jan Balík
Otázka: Posmívají se mi, že jsem křesťanka ahoj:) v naší třídě jsou všichni nevěřící. Já ale ano, když se dozvědeli že věřím v Boha a jsem křestanka začali si ze mě dělat legraci. Vždy když jsem je potkala na ulici začnou křičet a říkají: ty si křestan! že se nestydíš věřit v něco co není! Nebo začnou říkat: ty si ale divná! někdy řeknou:pomodli se za mě, ale víš co? když se mi nezačne dařit tak je to důkaz že jsi lhář a nic neexistuje!
Už mi to docela vadí, ale nevím co jím mám nato říct. pomožte mi co mám v takové chvíli dělat? díky (předem) za odpověd :) 16.6.2014 13:26
Moucha, 14 let
Odpověď:
ilá Moucho,
když jsem chodil do školy já, bylo to podobné, jako píšeš ty. Dokonce i učitelé se v době komunismu věřícím dětem vysmívali. Lehké to nebylo a není. Co tedy dělat? Myslím si, že nejprve je třeba se podívat na to, co říká Ježíš: "Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají" (Jan 15,20). První křesťané žili také ve společnosti, kde byli nepatrnou menšinou a po celá tři století dokonce byli pronásledovái tak, že jich mnoho bylo zabíjeno pro Krista. Naříkali? Ne. S odvahou hlásali evangelium, vnímali posměch i smrt jako zvláštní Kristovo vyznamenání. Ale nemusíme chodit daleko. Před 60 lety v 50. letech minulého století mnoho kněží i laiků bylo v ČR odsuzování k vězení, protože věřili v Krista a nechtěli se ho vzdát. To je tedy první. Smějí se ti? Neseš na sobě pár třísek Kristova kříže, jsi s Ježíšem spojena.
A pak? Žádné chmury, strach a skleslost! Víra je veliký dar, jsi bohatá vírou a je třeba hlásat evangelium. Hledej vhodné příležitosti, nenech se zastrašit a mluv o Pánu, vždyť kdokoliv objeví Krista, ten bude jen a jen vděčný za takový dar. Nabízíš jim to nejcennější, co můžeme někomu zprostředkovat - lásku Boží, přáteství s Láskou. Zde platí i ta druhá část věty, uvidíš, jistě se ti někdy stane, že se najde spolužák či spolužačka nebo někdo jiný, kdo díky tomu, žes mu něco řekla o Pánu, uvěří.
Jistě, je třeba se za druhé modlit a také studovat, abys uměla diskutovat, ale hlavně je třeba mít odvahu a nebát se posměchu. Nakonec sám Duch Svatý nám dává správná slova: "A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit" (Mt 10,19).
Snad ještě jednu poznámku. Je moc dobré, když věřící žijí ve společenství s druhými věřícími, protože se pak posilujeme k odvaze hlásat evangelium. Máš nějaké společenství mladých? Pokud ne, hledej ho.
Jan Balík
Otázka: Proč se zbožní nechovají zbožně? Ahojte, prečo zbožní ľudia (že taký sú, to o nich tvrdia okolie) nie sú schopní prijať ľudia, ktorí sa od ostatných líši (napr. zdravotným stavom)? Keď v Bibli je napísané, že Ježiš nikoho nijako nerozdeľoval, bol s malomocnými atď, tak prečo nie sú ako on, alebo sa o to nejakým spôsobom nesnažia? Tuším, že je to asi niečo iné, ale princíp je snáď rovnaký ... chcú byť / sú ako on, tak prečo nie sú schopní prijať niekoho, kto má nejaký ten malý hendikep, ktorý svojím spôsobom toho dotyčného nijako neobmedzuje.? Alebo snáď majú všetci \"dokonalí\" ľudia hľadať dokonalé náprotivky, ktorí nemajú ani \"skrivený vlások\"? Viete, ako to mám na mysli? :) 16.6.2014 13:20
majka, 13 let
Odpověď:
Milá Majko, záleží na tom, co to znamená "zbožný člověk". Pán Ježíš vidí člověka zbožného jako toho, kdo je spojen s ním ve dvou rovinách - je to člověk, který se modlí (má čas na něj samotného) a zároveň dokáže najít Boha v bližním, v druhém člověku, vyznačuje se láskou k druhým lidem. Problém je, že se nám lidem často stává, že jsme náchylní k extrémům: modlit se a nevidět Boha v bližním, vnímat Boha všude, ale nemít na něj osobně čas. Zbožnost, která se nevyznačuje láskou k druhým, je tedy falešná nebo přinejmenším velice nedokonalá. Kvalita modlitby se pozná podle lásky k druhým a ne podle proklečených hodin či podle citových prožitků.
Jan Balík
Otázka: Jak zůstat věřící v ateistickém prostředí? Ahojky redakce, chtěla bych se zeptat, jak to udělat, abych zůstala věřící. Jde o to, že jsem byla vychovávána jako křesťan, a i bych chtěla zůstat, protože si myslím, že mi to vyhovuje, že to tak chci, dává mi to sílu, ale jde o to, že mám kolem sebe ateistické prostředí plné předsudků, navíc většina lidí je nevěřících, a to se v tom pak žije těžko...v minulosti jsem jezdila na křesťanské tábory, a i akce pro mládež tohoto typu, ale někdy mi přijde, jako by to nemělo smysl... Mám se za to modlit? Mám totiž pocit, že mi poslední dobou modlení ani nic moc neříká, spíš mám pocit, že mě Pán jakoby říká \"nech to na mě\", ale nevím, jestli to není jen hloupý pocit, no. Díky za odpověď a mějte se. 16.6.2014 13:17
X, 16 let
Odpověď:
Podívej, jsme na tom jako první křesťané. Ti žili v době, kdy Římská říše byla v morálním rozkladu. Bylo jim moc málo a neustále byli pronásledování a zabíjeni. Podobně dnešní doba není snadná, ale z hlediska víry je dobrodružná. První křesťané se totiž nebáli o Ježíšovi hovořit a stále jich přibývalo. Nedbali nic na posměch ani na to, že mohli být popraveni. I dnes máme úkol víru šířit. Proč to říkám? Protože víra nás křesťanů v Evropě a bohatém světě bývá občas ospalá a nudná. Nedokážeme se z ní radovat a prožívat ji jak
veliké osvobození od všech možných zotročení lidí (egoismem, penězi, mocí, televizí, drogami, hříchem...)
Jak to udělat, aby tvá víra rostla a stala se radostnou?
Víra je jako světlo slunce. Když se do něj podíváme přímo, občas z něj bolí oči a jsme oslepeni. Ano, k víře patří i období, kdy máme takové pocity, o kterých píšeš. Co dělat? Nepodlehnout panice a poctivě pokračovat v cestě a v dobrých rozhodnutích.
A jaká dobrá rozhodnutí udělat pro růst víry?
1) Každý den si najít chvíli na "rande" s Ježíšem.
2) Každou neděli přistupovat k eucharistii a vždy prosit: Pane, dej mi více víry.
3) Každý den si přečíst kousek Písma.
4) Snažit se číst kvalitní knížky o víře.
5) Nezůstávat sama, ale vyhledat nějaké společenství mladých věřících. Máte ve farnosti? Pokud ne, hledej je ve svém okolí. Může ti pomoci i vaše diecézní centrum pro mládež. A jezdi často na nějaké DCŽM - například do Příchovic u Harachova, do Rajnochovic, do Osové Bitýšky nebo na Vesmír v Orlických horách. Můžeš tam přijet kdykoliv a vždy tam najdeš partu lidí, se kterými můžeš o víře hovořit a povzbudit se.
6) Chodit jednou za měsíc ke zpovědi a najít si kněze, se kterým si můžeš o sobě a svých pocitech popovídat. Na DCŽM takové kněze jistě najdeš.
7) A hledej příležitosti jak o své víře hovořit s druhými, kteří nevěří. Buď mezi nimi apoštolem.
8) Vyhledávej možnosti, jak někomu (např. starému) pomoci z lásky. Láska totiž je světlem, které rozzáří náš život.
Že je toho hodně? Nic se neboj, jsou to jen takové základní pokyny, aby člověk podporoval svoji víru. Je to něco takového jako třeba návod k používání mobilu. Když to děláme, začne to vše nějak tak fungovat a je možné využívat mnoho dalších funkcí.
Jan Balík
Otázka: Kamarádčina babička chodí k léčiteli. Jak jí pomoci? Ahoj IN! Potřebovala bych radu. Zjistila jsem, že babička mojí nejlepší
kamarádky chodí k léčitelovi. Když jsem se o tom s ní snažila promluvit a
říct jí, že je to špatné a že je to proti Božímu zákonu, její argumenty byly
že se znají už dlouho a že jí to pomáhá. Prosím poraďte..
Děkuji. 16.6.2014 13:14
Anna, 15 let
Odpověď:
Aničko,
je těžké dát konkrétní radu „na dálku“.
Především vnímám jako důležité, aby její děti (tedy maminka nebo tatínek Tvé kamarádky) mluvili s babičkou o tom, že není možné vynechat nebo opomenout zdravotní péči.
Co se týká vztahu k Božímu zákonu: záleží jak ta praxe alternativní léčby vypadá.
Jsou „léčitelé“, jejichž praxe nemusí být v rozporu s křesťanstvím ( doporučují na některé problémy „přírodní medicínu“: čaje, byliny, prostě čerpají z „Boží lékárny“, kterou některé přirozené přípravky jsou).
Jsou také léčitelé, kteří mají vysokou citlivost a opravdu dokážou rozpoznat více než jiní lidé a nic zlého v tom není.
Jsou ještě léčitelé, kteří jsou ryzí šarlatáni a jen tahají peníze z kapes lidí, a vše to funguje na tzv. placebo efektu
Ovšem jsou i léčitelé, kteří své schopnosti opravdu užívají v rozporu s křesťanstvím a čerpají z mocí zla, které na sebe bere podobu zdánlivého dobra. Těch je tolik a v takové rozmanitosti, že se nejen těžko dají všichni popsat, natož abychom vůči nim byli schopni vést „logickou argumentaci“. Navíc svět okultismu a magie, s nímž to mnohdy přímo souvisí, má svůj faustovský argument: funguje to (Faustovi ta dohoda s Mefistofelem také „fungovala“).
Jak bojovat proti pověrám a působení Zlého?
Modlitba, půst, opravdový křesťanský život, důvěra a odevzdanost do Boží moci.
Máš-li společenství, svěř celou situaci modlitbě společenství.
Živá a pevná, neochvějná víra a vytrvalá modlitba působí zázraky. Boží moc je totiž v každém případě větší než moc Zlého ducha.
Prostě: Ty (a společenství věřících, kteří prosí v Ježíšově jménu, tzn. vyprošují dar Ducha svatého, hledají Boží vůli) můžeš vyprosit té babičce obrácení!
Možná to nebude hned zítra, ale modlitba spravedlivých je silná (Jak 5,16: modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého).
Také najdi kněze, který se v této oblasti orientuje (ne všichni to pokládají za tak ohrožující, aby se tím podrobně zabývali!), a promluv si s ním o tom.
Také bys jej mohla k té babičce přivést, neboť tam, kde nebere vážně Tvé názory, protože Tě pokládá za mladou a nezkušenou, podle ní třeba ještě nerozumnou, bude ochotna naslouchat člověku, který má jistou autoritu pastýře, služebníka Kristova.
Protože Ti na Tvé kamarádce a její babičce záleží, vnímáš to jako palčivou skutečnost. To je moc dobře.
A já Tě chci pozvat, abys uvažovala o tom, jak se oslaví Bůh!
I dnes se dějí Boží mocí velké skutečnosti (zázraky), které jsou potvrzením pravdy Ježíšova evangelia.
My však vidíme jen své „malé starosti všedních dní“ a neumíme žasnout nad velikostí Boží a nad dary Jeho lásky.
Tento pohled nesnižuje zájem o druhé a touhu pomoci jim (naopak, vede nás to k větší horlivosti!),
ale neuvízneme v tenatech Zlého, který chce náš pohled odvrátit od Boha a chce, abychom se soustředili na jeho působení.
Povím Ti malou zkušenost:
Když mé sestře umřelo děťátko těsně po narození, všichni jsme byli sevřeni bolestí.
Ale sestra musela jít dál, věnovat se dál starosti o manžela, syna, ... Museli jsme, ona i my, uvěřit, že malý Pavlík je v Boží náruči a že Boží láska je větší!
Zpětně viděla i jak moc ji ta bolestná zkušenost obohatila, jak posílila její vlastní vztah k Bohu i jak více poznala oporu ve svém manželovi.
A já také mohu říci, že bezprostředně jsem se ptal PROČ SE TO MUSELO STÁT? A musel jsme já, ve své víře říct: Nerozumím tomu, ale dávám Ti to, Pane.
A ač je to již víc jak dvacet let, je to skutečnost, která mne provází velmi živě.
Bůh se oslavil i na tak těžké skutečnosti, jako byla smrt maličkého Pavlíka.
Proč ti to vykládám?
Protože je třeba, abys zcela uvěřila Boží lásce a Boží moci, té uzdravující a osvobozující síle Ducha svatého, láskyplnému pohledu Ježíše, s nímž provází Tebe, Tvou kamarádku i její babičku. A Bůh se oslaví i na té skutečnosti, která Tě trápí.
Doporučuji Ti k přečtení dva úryvky z Písma:
Jan 11,1-45 (zvláště verše Jan 11,40-42) – příběh Lazara
Jan 9 kap (zvláště verše Jan 9,3-5) – uzdravení slepého od narození
Vít Zatloukal
Otázka: Proč jsme my křesťané tak omezení a nic nemůžeme, když jde o sexualitu? Ahoj, poslední dobou řeším pár takových „zvláštních“ témat a nevím si s tím rady. Nerada bych ale slyšela, v tomto případě viděla a četla :D, že to tak prostě je a hotovo. To podle mě není dostatečná odpověď, když už, tak by to mělo mít i normální důvod. Takže - poslední dobou mi přijde, že my křesťané jsme strašně omezení. Nemůžeme tohle a tamto, jakmile něco uděláme, hned je to hřích, atd. Např. proč bysme si nemohli občas přečíst takový ty věci, který se stejně týkají života (myslím tím třeba věci o sexu a tak), proč by se neměly \"vyhledávat\" filmy, kde je i tato tématika - zase když se to vezme, v současné době je to v každém filmu i normálním slušným, aspoň naznačený či záběr. To bysme pak nemohli koukat na nic. „Zkouknout“ lidské tělo tak, jak ho Bůh stvořil, atd. Vždyť to k životu stejně patří, ve škole se o tom stejně učí, tak proč bysme měli být omezení a hlídat se, aby jsme náhodou něco neporušili. Nevím, proč mě napadá zrovna toto. Mám takovou krizi, jak víry, tak osobní, chybí mi má láska(bohužel už bývalá), čímž nechci říct, že bych chtěla to něco víc dělat! To vůbec ne!! Na to mám rozum a svoje zásady. Jen na základě pár článků na téma „křesťan a sexualita“ mě to donutilo k zamyšlení proč... 16.6.2014 13:10
anonymka, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko, velice rád Ti na Tvou otázku nabízím pár myšlenek, které mohou rozuzlit Tvoje obtíže
Pravá víra v Ježíše Krista je velice rozumná. Když začneš pročítat Katechismus, zjistíš, že je to tak. Katechismus totiž shrnuje základní evangelijní poselství a zároveň ho podává uceleně a rozumově uchopitelně. Kdo si myslí, že víra a rozum se rozchází, ten je ve velikém omylu. Naopak. Je to sám Bůh, který stvořil lidský rozum a dal mu velikou schopnost poznávat pravdu. Proto Církev v dějinách lidstva vždy vysoce cenila rozum a bránila rozum před různými filosofiemi, které lidský rozum umenšovaly (např. směry, které tvrdí, že rozum může promýšlet jen to, co je viditelné).
Pokud se Ti tedy zdá, že jako věřící stále něco jen nesmíme, ptej se proč, otevři Katechismus a studuj. Určitě najdeš důvody, racionální, proč to či ono církev tvrdí. Kdyby totiž někdo něco zakazoval ve jménu víry, co by bylo nerozumné, pak už nejde o víru církve, ale o pověru či víru ustrnulou v osobních představách.
A nyní zcela konkrétně k lidskému tělu.
Stvořil ho Bůh, je tedy dobré. Ježíš se stal člověkem - měl mužské tělo. Naše lidské tělo je určeno ke zmrtvýchvstání a k životu v nebi. Křesťanství je tedy náboženství, které si váží těla.
Tak proč jsou s lidským tělem a sexualitou stále takové obtíže?
Možná, že stále některým lidem nedochází, že tělo je darem Božím, že vše tělesné (i sex) je svým způsobem odlesk Boží lásky, a tak se lidského těla tak nějak bojí.
Ale možná, že je to způsobeno ještě něčím jiným. Lidskou zkušeností. Bible nám totiž jasně ukazuje a zkušenost to potvrzuje, že člověk po prvním hříchu je nakloněn k hříchu, že se v něm probudila síla - žádostivost (= zvrhlá touha; určitá vnitřní síla, která člověka pobádá, aby jednal proti svému rozumu, proti dobru, aby si sobecky přivlastňoval druhé osoby /např. cizí manželku/, majetek druhých). Pokud takové síle člověk povolí, jedná nejen nerozumně, ale škodlivě, stává se postupně otrokem svých nálad, vášní. Svatý Pavel hovoří o boji mezi tělem a duchem a tvrdí, že je na člověku, aby v něm zvítězil duch, což u křesťana znamená Duch svatý a jeho síla. Jedná se o jakousi harmonizaci lidského života.
Proto řečtí filosofové, kteří užívali dobře svůj rozum (nebyli to křesťané) hovořili o 4 základních ctnostech – návicích: moudrost, mírnost, statečnost a spravedlnost.
Užívat svého těla i těla druhého moudře = ve shodě se svou životní situací (dívka, snoubenka, manželka, lékařka); mírně = ne zbytečně, ne pouze za účelem uspokojit zvědavost (která je stejně nekonečná), ale pouze tak, jak je třeba; statečnost = dokázat ovládat svoje vnitřní touhy, často svádějící k nemoudrému a nemírnému jednání; spravedlivě = nezneužívat druhého, ale jeho těla si vážit, ctít a zachovávat intimitu osoby druhého člověka.
Když to tak uvážíme, jedná se o jakousi ekologii srdce člověka. Nenechat se strhnout k jednání, které nakonec zneužívá Božího daru ve jménu sobectví.
Když se vrátíme k lidskému tělu (včetně sexu), je zřejmé, že zde je člověk obzvláště křehký a velice snadno se poddává žádostivosti. Využívají toho tvůrci reklam, filmů, fotografové – vystavují lidské tělo a sex ne proto, aby ukázali Boží krásu, ale spíše proto, aby v lidech (zvláště v mužích) povzbuzovali žádostivost. Proto je v této oblasti důležité nalézt správnou míru. A to není snadné.
Z řečeného tedy jasně vyplývá, že není hříchem pohled na nahotu, ale žádostivost – pokud s ní člověk víceméně souhlasí.
Říká se, že střežit své oko a srdce je úkolem na celý život. A je pravdou, že je lepší si uchovat srdce čisté, než ho znečistit a pak dělat ekologické akce na jeho očistu. Proto dospělí radívají mladým více zdrženlivosti.
(O tomto tématu se velice pěkně pojednává v Katechismu v 9. a 10. přikázání.)