Milá tazatelko,

hypnóza je jedna z terapií, která se používá třeba na léčení některých psychických onemocnění nebo na různé exémy atd. Hypnóza je změna vědomí člověka, během které je možné zpracovat některé zážitky či si "zapamatovat" některé nové podvědomé reakce. Pochopitelně je také zneužitelná, jako všechny metody léčby, které zasahují do nitra člověka (např. psychoterapie). Proto než by se někdo nechal takto léčit, měl by si zjistit, zda hypnotyzér je skutečně lékař či psycholog, zda je solidní, a zda dělá svou profesy kvalitně.Vlastně jako i u ostatních lékařů.

Milá křesťanko,

katolická církev od prvopočátku věří, že mocí Boží je při mši svaté proměněna podstata chleba v Tělo Ježíše Krista. Ale podoba hostie zůstává. Když by tedy vědec vzal proměněnou hostii, zjistí, že váží, chutná, má chemické složení atd. stejné jako ta neproměněná. To, co se změnilo, je podstata, a ta je neviditelná. Jiný příklad. Když je někdo pokřtěn, vůbec se to na jeho vzhledu nepozná. A přeci, došlo zcela k zásadní změně člověka. Jen Bůh svýma "božíma očima" pozná, že ta a ta hostie je proměněná, že ten a ten člověk je pokřtěn.

A ještě jedna věta. Vnímáš-li nesrovnalosti, je třeba se ptát a snažit se pochopit, ale též se i modlit - tedy snažit se o vnitřní setkání s Pánem.

Milá tazatelko,

jednou z podmínek letošního roku je právě udělat si k bráně milosrdensví pouť. V tom je ta oběť, když ji máš daleko.

Ano odpustky lze získávávat i v jiné dny, něž den, kdy jsi přistoupila ke svátosti smíření. Zpověď stačí pluisminus týden, čtvrnáct dní. Podstané je, aby byl člověk v milosti posvěcující. Takto může vyprosit milosti mnoha duším.
Získáš-li skutečně plnomocné odpuskty pro duši v očistci, jde ihned do nebe.
V tomto roce můžeme získat odpustky i za skutky tělesného a duchovního milosrdenství.

Odpusky jsou super pomocí pro lidskou slabost a hříšnost. Jsem moc rád, že ve světém roce je tolik příležitostí. Třeba v Krakově během světového dne mládeže jsme měli bránu přímo v našem kostele.

+ P. Jan Balík

Ahoj, díky za dotaz. Hra, o které píšeš je pěkně nebezpečná! Slyšel jsem o děvčeti, o mladé holce, která se po vyvolávání duchů zcela pomátla. A nedostala se z toho. Dnes není schopná se o sebe vůbec postarat.

Pokud se někdy dostaneš do podobné situace, je třeba kamarádkám říci, ať se do takových věcí nepouští. Jestliže neposlechnou, jdi radši jinam – nechtěj být ani pasivním svědkem takových her. Zkus mít vždy připraveno „v rukávu“ pár skvělých a osvědčených her. To pak může „sebrat vítr z plachet“ těm, kteří přichází s nápady, o kterých píšeš ve svém dotazu.

Z Tvé strany jistě nešlo o těžký hřích. Až půjdeš příště ke svátosti smíření (svaté zpovědi), vyznej ale i tuhle záležitost. Pěkné prázdniny:) P. Petr Souček

Ahoj, díky za dotaz. Dovol jeden příběh. Jmenuje se „Dva rabíni“.

Dva rabíni spolu večeří. Jsou to přátelé a hovoří o všem možném; až do pozdní noci diskutují o existenci Boží. Nakonec dojdou k závěru, že Bůh není. Jdou spát…Ráno se jeden z nich probudí a hledá svého přítele po domě. Nikde nikdo. Vyjde ven a najde ho, jak v zahradě poctivě recituje ranní modlitby. Překvapen se ptá: „Co to děláš?“ „Vždyť vidíš, modlím se ranní modlitby…“ „Jsem ohromen! Vždyť jsme skoro celou noc diskutovali a nakonec jsme dospěli k tomu, že Bůh neexistuje. No a ty se tu teď modlíš ranní modlitby?“ „No, dovol, a co s tím má Bůh společného?“ zní prostá odpověď. Tolik příběh.

To, o čem píšeš, prožívá řada lidí – také spousta světců. Blahoslavená Matka Tereza takové „odloučení“ od Boha prožívala 50 let! Necítíš při modlitbě nic? Jsou chvíle, kdy nás Bůh při modlitbě naplňuje radostí a štěstím. Je to takový bonus:) Ten není každý den. Někdy přichází chvíle, kdy při modlitbě nic necítíme, nebo k ní máme dokonce odpor. „Roztržitost při modlitbě, pocit vnitřní prázdnoty a vyprahlosti, ba dokonce odpor k modlitbě prožívá každý, kdo upřímně usiluje o opravdovou modlitbu.“ (Youcat, 508). Možná nás Bůh v těch okamžicích testuje, jestli Mu dokážeme být věrní i v takových chvílích.

Na závěr 2 rady:
1. Vytrvej! Poctivě se modli, choď každou neděli na mši svatou, každý měsíc ke svaté zpovědi, často ke svatému přijímání!

2. Máš nějaké společenství? Partu lidí, se kterými se pravidelně setkáváš – kde hovoříte o víře, modlíte se, ale jdete třeba také na výlet do přírody či do kina? Najdi si takové společenství – pomůže Ti v těžkých chvílích života! Jiná varianta je – založ takové společenství:)

Budu se za Tebe modlit, abys všechny zkoušky překonala. Měj se hezky! P. Petr Souček

Ahoj poppopo, předpokládáme, že jsi přihlášená, navíc ve svých patnácti letech nemůžeš jet sama, a musí tě někdo doprovázet, ale to všechno určitě víš... Na signalech.cz, jsme se dozvěděli, že: Kdo je přihlášený, a má zaplaceno, dostane na konci června druhý e-mail ze svého A/DCM s informacemi o odjezdu. V tomto e-mailu bude uvedeno, co si má každý vzít sebou a hlavně místo a čas odjezdu.

A jak se balí do Krakowa bloger Kešu? Na to rozhodně mrkni taky:)! https://www.youtube.com/watch?v=ej-B3bUMbUw

Přejeme ti z redakce, nejen v Krakowě, požehnaný čas. M.

Drahá Anežko, je dobře, že si uvědomuješ nesprávnost asistované reprodukce.
A jak se dívat na lidi, kteří prostřednictvím asistované reprodukce vznikli? Mohli bychom položit také tyto otázky: Jak se dívat na lidi, kteří vznikli ze znásilnění? Jak se dívat na lidi, kteří vznikli z nevěry jednoho z manželů? Jak se dívat na lidi, kteří vznikli z pohlavního styku dětí?
U počátku jejich existence je zlo - různé zlo. Je třeba si uvědomít, že jsou věci, které neovlivníme: nevybíráme si rodiče, ani okolnosti svého vzniku, ani své jméno...Řadu věcí je třeba přijmout - jako věci dané.
Lze obviňovat ty, kteří se z takového zla narodili? K tomu nemáme právo, to nemůžeme!
Proč Bůh různá zla dopouští - to je nám skryté, to je tajemství. Bůh na to má právo. Boha nelze soudit.

Anežko, přijmi okolnosti svého zrodu! Pokud je potřeba odpustit Tvým rodičům, odpusť jim. Odpusť případně i Bohu a sobě.
Anežko, Ty nejsi člověkem druhé, ani třetí kategorie! Jsi člověkem první kategorie! Tvůj život má úžasnou hodnotu! I Ty máš své místo u Boha, v nebi! Teď musíš bojovat o to místo - jako kdokoli jiný z lidí. Přeji Ti nejlepší vítězství! P. Petr Souček
 

Milá Kačko,

myslím, že můžeš být ráda za to, že jsi před takové dilema postavena nebyla a snad ani nikdy nebudeš :) Nevím, do jaké situace by ses měla dostat, abys tento problém musela řešit, ale možností je samozřejmě spousta. Obecně ale platí to, že by pro nás měl být Bůh vždy na prvním místě. Takže ano, i před rodinou a blízkými přáteli. Zavání to samozřejmě velkou obětí a možná by se dalo hovořit i o mučenickém údělu, ale pokud je člověk schopen s Bohem žít a plně mu věřit, může si být jistý, že jeho oběť nikdy nebude marná, že Bůh ji vidí, přijímá a na člověka, který kvůli němu trpí nikdy nezapomíná.

Dokonce i mezi manžely by mělo platit to, že jsou jeden pro druhého až na druhém místě a na prvním mají Boha (který je ale zároveň spojuje a jim pomáhá). Na třetím místě pak děti a tak dále a tak dále.

Přeji ti krásné léto :) 

Milá Leničko,

v podstatě se můžeš modlit cokoli :) Vlastními slovy i třeba nějakou naučenou modlitbou, kterou znáš a která se ti líbí. Je super, že se chceš modlit ráno. K tomuto tvému úmyslu bych ráda přidala malé povzbuzení:

Jeden starý mnich ve 4. století řekl:

"Když procitneš ze spánku, ze všeho nejdřív hned otevři ústa k chvále Boží a zapěj písně a žalmy. Neboť první zaměsnání, kterým se duch ráno zabývá, zůstává a jako mlýnský kámen po celý den mele, co mu bylo předloženo, ať je to pšenice, nebo plevel. Proto buď vždycky první, kdo vhodí pšenici, dříve než tvůj nepřítel vhodí plevel."

(převzato z knížečky Ranní zamyšlení s Prokopem Siostrzonkem)

Pokud ale chceš přímo nějaký tip, doporučuji třeba ranní modlitbu papeže Jana XXIII.:

"Nebeský otče, děkuji ti, že jsem si odpočinul a opět se probudil. Je to tvůj dar. To, co je mou povinností, chci dnes od rána do večera plnit tak, jak to dělával tvůj Jednorozený Syn: všude, kam přišel, zanechal po sobě jen dobro.

Každého, s kým se setkám, mi posíláš do cesty, abych v něm poznal svého bratra. 
Ve všem, co udělám, co promluvím, ať se mi zjeví láska kterou Kristus všechny objímá. Ať mám pro každého dobré slovo dřív, než se rozejdeme.

Ať mám cit pro druhé a myslím víc na ně, než na sebe. Prosím tě, ať se vždy ovládnu, ať ze mne není mrzout, ať jednám laskavě a srdečně. Ať ve mně zbude i jiskřička humoru, kterého je také zapotřebí.
Od Ducha svatého si vyprošuji tvou milost, která by mi k tomu všemu pomáhala. 
A ještě jedno: Dovol, abych prostřednictvím Panny Marie přivedl každého alespoň o krůček blíž k tvému Synu. Můj Bože, vše pro tebe, s tebou a v tobě. 
Amen."

Nebo veršovaná:

"Za to, že mohu z lože vstát,
chci tobě Bože děkovat.
Za dnešní ráno, celý den,
buď Bůh všemohoucí veleben.
Kéž čas, kterýs mi Pane dal,
ti večer vrátím, jak sis přál.
Tvá moc mi dej svou ochranu 
a sílu, k pravdě odvahu. 
Chci tobě sloužit, ty to víš.
Chci každým dnem být k tobě blíž."

A pro pousmání:

"Můj Pane,
myslím, že na mne můžeš být pyšný. Zatím jsem dnes nezhřešil, nezaklel, neublížil živému tvoru, neměl nemravnou myšlenku ani touhu. Jsem za to velice rád.

Ale za pár minut musím vstávat, a pak asi budu potřebovat velkou spoustu pomoci!" :)

Milá Natálie,

děkujeme za dotaz! :)

Pohled katolické církve na dárcovství vajíček/spermatu (= de facto umělé oplodnění) je jasně negativní. Prostředek i cíl "darování" není přípustný. Člověk poskytuje plodivou schopnost jiným způsobem než podle Božího plánu. A umělé oplodnění / asistovaná reprodukce jsou techniky k dosažení lidského početí odlišným způsobem než pohlavním spojením muže a ženy. Prostě mimo - zásah supluje manželský akt. Kdo poskytuje spermie nebo "pronajímá" dělohu, ztrácí soudnost asi stejně jako ten, kdo se věnuje prostituci. Další problematikou je také náročnost postupu při "klinických" těhotenstvích a časté potraty. V těchto případech dochází k tak moderní záměně otázek po funkčnosti místo smyslu.

Techniky, které štěpí spojení rodičů zásahem nějaké osoby cizí manželskému páru (darování spermatu nebo vaječné buňky, propůjčení dělohy), jsou těžce amorální. Takové techniky (inseminace a umělá oplodnění od jiného dárce) porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou spojeni manželstvím. Zrazují výlučné právo manželů stát se otcem a matkou jeden prostřednictvím druhého.
Tyto techniky (inseminace a umělé homologické oplodnění), prováděné uvnitř manželského páru, snad nepůsobí takové škody, ale zůstávají mravně nepřijatelné. Oddělují pohlavní úkon od aktu plození. Akt, kterým počíná existence dětí, už není úkonem, kterým se dávají dvě osoby jedna druhé, nýbrž úkon, který svěřuje život a totožnost embrya moci lékařů a biologů a zavádí vládu techniky nad původem a určením lidské osoby. KKC 2376-7

Navíc se v současnosti objevují studie prokazující, že umělé oplodnění vede k početí organismu, který není dostatečně evolučně odolný. Jinými slovy, není možné zaručit, aby se k vajíčku dostala přirozeným způsobem ta nejlepší a geneticky nejvhodnější spermie. Proto jsou lidé, kteří byli počati prostřednictvím umělého oplodnění, často náchylnější k nejrůznějším nemocem a jejich tělo rychleji degeneruje.

Páry, které nemohou mít děti, mohou vždy využít adopce, jejíž možnosti jsou už dnes poměrně velké. Stát se adoptivním rodičem sice není jednoduchý proces, ale stává se i to, že se k adoptivním rodičům dostává miminko třeba už ve svém třetím měsíci (což je například zkušenost mého příbuzného, který má tímto způsobem adoptovaných více dětí).

Dítě a jeho život je podle katolické církve Božím darem. Proto je zapotřebí se nové křesťanské rodiny a jejich rozrůstání modlit a i s budoucím manželem usilovat o modlitbu za možnost mít děti, ale také za Boží vůli :)

Měj se krásně! :)